V Praze dne 10. ledna 2003

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás s písemnou interpelací ve věci Mezinárodního trestního tribunálu (ICC). Poslanecká sněmovna v minulém volebním období vrátila vládě návrh na změnu Ústavy, která by byla předpokladem pro ratifikaci Římského protokolu o ICC.

Ustavení ICC je v oblasti mezinárodního práva veřejného přelomovou událostí, nebo jeho transnacionální jurisdikce vylučuje jurisdikci národních soudů, která je výsostným projevem suverenity státu. Mimořádný dosah zřízení instituce s takovouto působností je mimo diskusi.

To je i v jádru postup USA, které např. uzavřely s Rumunskem - přizvaným členem NATO - dvojstrannou dohodu, která mj. garantuje, že vydání amerického vojáka, působícího na území Rumunska je vázáno na souhlas USA (jakožto vysílající země). Ačkoli se v médiích objevují nejrůznější interpretace postupu USA, např. "USA pohrdají mezinárodními institucemi...", nabízí se racionálnější vysvětlení. Například takové, že americká diplomacie se přirozeně snaží získat pro své občany co nejlepší podmínky.

Táži se Vás proto, cestou této interpelace, zda i česká diplomacie podniká v tomto směru vše pro získání co nejlepších podmínek pro naše občany po ratifikaci Římského protokolu o ICC?

S pozdravem, Ivan Langer

 

 

 

V Praze dne 6. února 2003

Vážený pane poslanče,

v reakci na Vaši písemnou interpelaci ve věci Mezinárodního trestního soudu (nikoliv tribunálu, jak uvádíte), učiněnou dopisem ze dne 10. Ledna 2003, která mi byla zaslána v příloze dopisu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (čj. 187/2003) ze dne 14.1.2003 pod evidenčním číslem 102, mi dovolte, abych se nejprve vyjádřil k textu Vašeho výše uvedeného dopisu, který obsahuje několik zásadních nepřesností.

Předně je třeba zdůraznit, že jurisdikce Mezinárodního trestního soudu (dále jen "Soud"), o které se zmiňujete ve druhém odstavci dopisu, není, tak jako je tomu např. v případech ad hoc trestních tribunálů pro bývalou Jugoslávii a Rwandu, primární, nýbrž nastupuje až jako jurisdikce sekundární. Tento fakt je obsažen v samotném článku 1 Římského statutu, který mj. stanoví, se Soud "... bude mít komplementární úlohu vůči národním trestním jurisdikcím". V zásadě tedy platí, že Soud bude oprávněn zasahovat toliko v případech, kdy existující vnitrostátní systémy selžou nebo budou neúčinné. Soud tedy nedisponuje výlučnou jurisdikcí a smluvním stranám tak zůstává i nadále povinnost stíhat zločiny podle mezinárodního práva i na vnitrostátní úrovni.

Skutečností hodnou upřesnění je též Vaše tvrzení, že USA uzavřely s Rumunskem dvojstrannou dohodu, která garantuje, že vydání amerického vojáka, působícího na území Rumunska je vázáno na souhlas USA. Nehledě ke skutečnosti, že Rumunsko je jedinou evropskou zemí, která se k takovému kroku uchýlila (nepochybně však není jediným evropským státem snažícím se zajistit co nejlepší podmínky pro své občany - viz níže), došlo dle mých informací pouze k podepsání takové dohody, avšak již nikoliv k její ratifikaci na rumunské straně. V důsledku toho Vámi zmíněná dohoda nenabyla účinnosti.

K Vašemu konstatování, že uzavíráním podobných dohod se americká diplomacie přirozeně snaží získat pro své občany co nejlepší podmínky a k Vašemu dotazu, zda i česká diplomacie podniká v tomto směru vše pro získání nejlepších podmínek pro naše občany po ratifikaci Římského protokolu (statutu) Soudu, Vám sděluji následující:

Přirozeně, že i česká diplomacie, tak jako americká, se pro své občany snaží získat co nejlepší podmínky. Pouze v náhledu na způsob provedení, a tedy dosažení zmíněného cíle, se koncepce česká liší od americké. Nedomnívám se, že zajištění nejlepších podmínek pro naše občany dosáhneme prostřednictvím jejich vynětí z jurisdikce Soudu. Pokud bychom se přiklonili k cestě zvolené USA a pokoušeli se uzavírat dohody se všemi státy o vynětí našich občanů z jurisdikce Soudu, potom by nemělo smysl Římský statut vůbec vůbec ratifikovat. V této souvislosti zdůrazňuji, že Česká republika dne 14. Dubna 1999 Římský statut podepsala a proto v souladu s čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969 se musí zdržet jednání, které by mohlo mařit předmět a účel smlouvy. Rovněž si dovoluji připomenout, že ratifikaci Římského statutu již provedly všechny členské státy EU, tedy uskupení, jehož se brzy staneme členem a s jehož politikou se musíme ztotožnit, nebo ustavení a řádné fungování Soudu je jednou z hlavním priorit EU v rámci tzv. společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Česká republika, kandidát na vstup do EE převzala při jednáních o vstupu určité závazky, včetně závazku ještě v předvstupním období sbližovat svou zahraniční politiku se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU. Ve svém pozičním dokumentu pro vstupní jednání Česká republika jasně deklarovala vůli a připravenost převzít principy a cíle společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Ve srovnání s ostatními kandidátskými zeměmi Česká republika v ratifikačním procesu výrazně zaostává, nebo je poslední kandidátskou zemí, jež jej neprovedla.

Dle mého názoru budou Vámi zmíněné nejlepší podmínky našich občanů v současném globalizujícím se světě z dlouhodobého hlediska zaručeny zlepšením podmínek lidského pokolení i v ostatním státech naší planety, nebo i naši občané jsou součástí jediného mezinárodního společenství, které je v tomto kontextu nutno posuzovat jako jeden celek.

Pokud chceme provést reflexi nad zajištěním nejlepších podmínek pro naše občany ve vztahu k Soudu, musíme naši úvahu začít nejprve tím, že si připomeneme miliony dětí, žen a mužů, kteří v průběhu uplynulého století padli za obě nepředvidatelným zločinů, jež hluboce otřásly svědomím lidstva. Je evidentní, že tyto závažné zločiny ohrožují mír a bezpečnost světa. Rovněž tak se jeví nepochybnou existence všeobecného přesvědčení ve společnosti, že nejzávažnější zločiny, kterými je dotčeno mezinárodní společenství jako celek, a tedy i naši občané, nesmí zůstat nepotrestány. Jejich stíhání a trestání by mělo primárně probíhat na národních úrovních, nebo je povinností každého státu vykonávat svou trestní jurisdikci vůči osobám zodpovědným za mezinárodní zločiny. Nedávná praxe a každodenní zkušenost nicméně dokazují, že i dnes existují státní útvary, jež nemají vůli či schopnost takové zločiny postihovat. A právě z toho důvodu došlo k ustavení Soudu, jako právní stálé mezinárodní soudní institutce trestního typu, která bude stíhat a soudit ta nejzávažnější porušení mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, a jež tím bude chránit zájmy všech příslušníků mezinárodního společenství, včetně českých občanů. Měla by tak výraznou měrou přispět k prevenci případů zneužívání síly či moci a tím i k prevenci degradace životních podmínek lidstva. Naopak Soud by měl svou činností působit k tomu, aby se předmětné "lidské" podmínky zlepšovaly.

Protože jako poslanec zastupujete přímo zájmy občanů této země, pevně věřím, že podpoříte proces ratifikace, který má i pro ně, v souladu s výše uvedeným, zajistit získání lepších podmínek a zároveň umožnit české diplomacii, aby se plnohodnotně podílela na přímém ovlivňování kvality a objektivnosti jednání Soudu.

S pozdravem

Cyril Svoboda

Ministr zahraničních věcí ČR