Interpelace / Nesouhlas místopředsedy PSP ČR Ivana Langera s odpovědí na...
[01.01.1970]
Nesouhlas místopředsedy PSP ČR Ivana Langera s odpovědí na písemnou interpelaci ministryně Marie Součkové věci vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky číslo 374
Ivan Langer:
Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, je mi líto, že vás musím obtěžovat projednáváním této písemné interpelace ve věci, která na první pohled je úsměvná a bagatelní, nebo se jedná o tzv. koblihovou vyhlášku, která už sama o sobě ve svém názvu vyluzuje spíše úsměv na rtu než cokoliv jiného, nicméně podíváte-li se do důsledků, co tato právní norma vydaná Ministerstvem zdravotnictví přináší pro život nejenom spotřebitelů, ale zejména také výrobců a prodejců pečiva, potom se obávám, že vám úsměv na rtech ztuhne v grimasu, která má spíše podobu bolestného šklebu či něčeho takového podobného. O co jde?
Dne 22. října jsem se obrátil na paní ministryni zdravotnictví ve věci vydání této, jak říkám, koblihové vyhlášky. Dostal jsem odpověď od paní ministryně, kterou považuji za nevyhovující, nebo tato odpověď se opírá téměř výhradně a pouze o obecná tvrzení, která nejsou podepřena žádnou konkrétní statistikou, která by obsahovala údaje o tom, v kolika případech skutečně došlo k újmě na zdraví způsobené kontaminacemi potravin.
V mé interpelaci jsem se výslovně dotazoval na to, zda jsou ministerstvu k dispozici nějaké konkrétní statistické údaje o tom, kolik osob skutečně v minulosti onemocnělo v důsledku konzumace takovýchto potravin. Odpověď paní ministryně neobsahuje ale ani jeden statistický údaj a odvolává se pouze na - cituji: "odborné znalosti mikrobiologie potravin a vlastnosti potravin", aniž by tyto znalosti blíže specifikovala. Jinými slovy Ministerstvo zdravotnictví, soudím z odpovědi paní ministryně, se domnívalo, že existuje problém, a proto se rozhodlo ten problém, aniž by si samo ověřilo, nakolik je vážný, řešit údajnou pomocí spotřebitelům a výrobcům, ovšem pomocí, která je pomocí jen v uvozovkách, protože ve svém důsledku znamená vážné komplikace pro jejich život, jak budu dokladovat následně.
Například k otázce výběru potravin, které musí být novým způsobem chráněny, paní ministryně v této souvislosti píše, že byl hodnocen důsledek v registrovaných epidemiologických souborech. Je to hezký projev newspeeku, který je blízký této vládě, zejména panu premiérovi. Ale jak jsem poslouchal paní ministryni ve zprávě o stavu českých nemocnic, tak soudím, že jí také. Nicméně i zde chybí jakýkoliv číselný údaj, zda se jedná o tisíce, stovky nebo desítky, nebo dokonce o ojedinělé případy.
Překvapivá je i argumentace v její odpovědi na moji třetí otázku, ve které jsem se ptal na to, zda vzala v úvahu, že vyhláška zvyšuje náklady prodejců a tím poškozuje i drobné prodejce a ve svém důsledku také dopadá na konzumenty, tedy spotřebitele, kteří musí platit zvýšené náklady. Místo vyčíslení dopadu vyhlášky a souhrnu argumentů, že vyhláška není namířena proti zájmu menších prodejců, že na ni ve svém důsledku nedoplácejí ti, v jejichž jméně ochrany je vydávána, se mi dostalo pouze citace jednoho názoru z českých či moravských či slezských publicistů. Žádný konkrétní fakt, žádná analýza možných ekonomických dopadů na ty, kterých se tato vyhláška dotýká.
Co dál říci k té vyhlášce? Účinnost vyhlášky o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejen podle sortimentu prodávaných potravin byla navíc stanovena ode dne podepsání této vyhlášky, tedy okamžikem vyhlášení, což každý z nás, který nějakou dobu pobyl v Parlamentu, ví a říká zcela jednoznačně, že to je proti jakýmkoliv zvyklostem, nebo z logiky věci vyplývá, že se zavedením této vyhlášky vznikly nemalé technické, organizační, ale i ekonomické dopady pro každého, koho se týká. Myslím si, že je zjevné, že sektor, kterého se to dotýká, na to nemohl být připraven. Myslím si, že by bylo příště vhodnější - protože teď už je možné plakat pouze nad rozlitým mlékem nebo nad zabalenými koblihami, že se tak stalo - nicméně do příště bych doporučoval, kdyby Ministerstvo zdravotnictví přizpůsobovalo vydávání by podzákonných, přesto právních norem realitě života.
Paní ministryně zdravotnictví ve své odpovědi tvrdí, že za vyhlášku de facto ani moc nemůže, protože je povinna v rámci aproximace našeho práva s právem EU takovouto vyhlášku vydat. Zde musím jednoznačně toto tvrzení odmítnout a tvrdím, že tato vyhláška neharmonizuje směrnici 93/43/EHS, jak tvrdí. Směrnice 93/43/EHS pouze žádá v oddíle IX. odst. 3 - cituji: "chránit a ukládat potraviny tak, aby bylo minimalizováno jakékoliv riziko kontaminace". V žádném případě ale taxativně a striktně nenařizuje vytvoření takového paternalistického systému balení potravin zaváděného touto vyhláškou. Ministerstvo zdravotnictví se tedy mýlí, že členství ČR v EU žádá tento způsob ochrany, a říkám-li slovo "mýlí", volím ještě velmi diplomatický výraz.
Tato vyhláška ani nebyla třeba, podle mého hlubokého přesvědčení, nebo původní vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 205/1997 Sb. byla již aproximována v tomto bodě a velmi dobře požadavky EU plnila a mapovala. Abyste věděli, vyhláška 205/1997 Sb. totiž ponechávala břemeno odpovědnosti za ochranu před kontaminací potravin na prodávajících a státním kontrolním orgánům ukládala kontrolovat účinnost a efektivnost těchto kontrol. Jinými slovy to, na co se paní ministryně odvolává, není pravda, není potřeba nic harmonizovat, nic přibližovat a to, co platilo předtím, co bylo vlídné jak vůči výrobcům, tak prodejcům, tak spotřebitelům, bylo zcela kompatibilní s právem Evropské unie.
Co další vytýkám této odpovědi? Tato koblihová vyhláška, jak jsem použil tento výraz, znemožňuje samoobslužný prodej nebaleného jemného pečiva. Běžné pečivo a jemné pečivo jsou samostatné druhy, a má-li výjimku jen běžné pečivo bez náplně, nevztahuje se tato výjimka již na jemné pečivo, což je např. loupáček, makovka apod. Zde zdůrazňuji tuto pro vás možná příliš detailní věc jako důkaz toho, že samotný legislativní jazyk, kterým je zpracována tato vyhláška, je veskrze pochybný.
Ukázkou nejasné interpretace je již vyvolaná diskuse o tom, zda např. mikrotenový sáček je obalem, či nikoliv. Na to nemá jednotný názor ani Ministerstvo zdravotnictví, ani Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo zdravotnictví neví, jestli mikrotenový sáček je obalem, Ministerstvo průmyslu tvrdí, že sáček je obalem podle zákona. Životní prostředí tvrdí, abyste věděli - sáček není obalem podle zákona. Tedy Ministerstvo zdravotnictví neví, jestli je sáček obalem, Ministerstvo průmyslu a obchodu tvrdí, že sáček je obalem, a Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že sáček není obalem. Teď si v tom vyberte a udělejte si svůj vlastní názor.
Bohužel, smějeme se, máme z toho dobrou náladu, ale ani jeden z nás tady není výrobcem ani prodejcem pečiva a ani jeden z nás si v důsledku nedokáže představit, jaký chaos, zmatek a mumraj takováto nejasná právní norma připouští. Zejména si to nedokáže uvědomit na mě pokřikující ministr kultury Pavel Dostál.
Poslední poznámka k této vyhlášce. Nevím, kolegyně a kolegové, jestli jste si přečetli odpověď paní ministryně, co je dále důvodem pro zavedení takové vyhlášky o balení pečiva. Je to ochrana před bioterorismem. Myslím, že v tuto chvíli je opravdu legrační si představovat, že teroristé chodí po našich supermarketech a sypou koblihy něčím jiným než cukrem a že v případě, když jsou koblihy zabalené do mikrotenového sáčku, tak do tohoto supermarketu nejdou a nic tam nesypou. Opravdu jsem přesvědčen o tom, že argumentace bioterorismem je veskrze naivní a směšná a jen zdůrazňuje pochybnost celé této vyhlášky.
Mohl bych ještě uvádět další a další důvody, proč si myslím, že nejen odpověď paní ministryně na moji interpelaci je nedostatečná, ale věřím, že i z toho mála, co jsem uvedl, mi dáte za pravdu, že tato vyhláška, jakkoli věřím, že byla přijímána v dobré vůli, dosáhla úplně jiného výsledku. Je to další cesta k tomu, jak znepříjemňovat život lidem, kteří se živí poctivou prací, a už je to výroba a prodej pečiva, a je to zejména cesta, která se obrátila proti těm, v jejichž jménu byla přijímána, tedy proti spotřebitelům.
Z tohoto důvodu považuji odpověď paní ministryně za nedostatečnou a věřím, že přinejmenším v rozpravě, kterou jsme otevřeli, nám vysvětlí, co je a co není sáček podle zákona. Děkuji.
Marie Součková:
Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane poslanče, musím říci, že skutečně jste mě pobavil, protože jak se u nás říká, "každá liška chválí svůj ocas", tak samozřejmě i ODS bude chválit vyhlášku, která byla vydána předtím a podepsána jejich ministrem zdravotnictví Stráským. Čili mě ani nepřekvapuje, že ji budete považovat za vynikající normu, která je zcela kompatibilní se směrnicemi EU.
Musím vás ale upozornit, že v této vyhlášce, která byla vydána v roce 1997, se právě hovoří v § 11 odst. 2, že při prodeji nebalených potravin k přímé spotřebě s výjimkou ovoce a zeleniny se zásadně používá podávací náčiní, potraviny musejí být baleny do funkčně vhodného a zdravotně nezávadného obalu. My jsme nic ve své vyhlášce, v této normě 347, nedali navíc, naopak jsme to ještě zpřesnili tím, že jsme řekli, že pečivo má být bráno bezdotykově, to znamená kleštičkami. Já se domnívám, že kultura národa spočívá také v tom, jakým způsobem dokáže potraviny prodávat, a pokud se to někomu nelíbí, je možné samozřejmě zákazníkovi s klidem hodit koblihu na ruku nebo i rohlík do kapsy a nepotřebujeme užívat žádné obaly, nebo můžeme s klidem i tyto záležitosti, které se týkají pečiva, nějak oválet na chodníku a pak je prodávat a říkat, že jsou hygienicky nezávadné, velmi dobré, křupavé, dokonce si můžeme i pochutnat na různých jiných věcech, které by se na toto pečivo nabalily.
Nicméně k vašemu zpřesnění, co nás vedlo k tomu, aby nedocházelo k alimentárním nákazám při prodeji pečiva, tak zde uvedu statistiku, kterou - odpuste - nemohu uvádět do vyhlášky, protože vyhláška hovoří zcela o něčem jiném a ne o otázce počtu případů, kterými byli občané nakaženi při požití pečiva nebo jiných věcí, které byly nebalené. Uvedla bych jen řekněme procento stoupající alimentární nákazy u nás v České republice od roku 1993, kdy to bylo 8,9 %, což představovalo 51 815 občanů. V roce 2000 to bylo již 10,9, což bylo 63 786, a musím říci, že k září t. r. to bylo 53 604. Myslím, že čísla jsou to nemalá, když si vezmeme, že 10 %, tak je to procento velmi vysoké a musíme se tím vážně zabývat a nemůžeme nechat kulturu prodeje pečiva jen tak napospas, aby se v něm mohl přehrabovat kdokoli, kdo si do prodejny přijde a bude si nějak, by infekční nebo cokoli, toto pečivo osahávat, než si ho zakoupí.
Tato norma vyhlášky zcela vychází ze zásadních podkladů, které jsme k této vyhlášce použili. Vycházeli jsme jednak ze zkušeností předchozího právního předpisu, dané vyhlášky č. 295/97 Sb...
Dále potom ze zmíněné směrnice, kterou zde zmiňoval pan poslanec, ale především také z kodexu alimentariu /?/ FAO a WHO Hygiena potravin, která zasedala v Římě v roce 2001, kde dané požadavky na podmínky v prodejnách a na ochranu zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti potravin právě zpřísnila a požadovala, aby byly vyhláškou respektovány. Znamená to, aby veškeré věci týkající se ochrany potravin vůči veškeré kontaminaci byly splněny.
Dále potom jste se ptal na statistické údaje. Domnívám se, že pokud byste chtěl, mohu vám předat v krátké formě přesné údaje let 1993 až ke konci daného období, kdy si myslím, že právě cílené epidemiologické studie, kdy bychom měli provádět a skutečně přímým rozborem, kolik osob bylo nakaženo jakýmkoli stafylokokem nebo streptokokem apod. či jinými viry, by si vyžádaly velmi vysoké finanční riziko, a také ještě i modelování situace s rizikem ohrožení zdraví lidí, takže nevím, jestli bychom měli každou vyhlášku, kterou uvádíme v život, zkoušet vyloženě v praxi.
Další otázka, třetí, kdy jste se zmiňoval o tom, že daná vyhláška zvyšuje náklady drobných prodejců, snižuje jejich konkurenceschopnost vůči nadnárodním řetězcům. K tomu vám mohu jen sdělit, že jsem k tomu dostala jednak velmi mnoho pozitivních hledisek jak z obchodních řetězců ve smyslu Delvity a jiných, tak i ze Svazu obchodu, který ocenil danou vyhlášku a velmi ocenil i naši komunikaci jako Ministerstva zdravotnictví, které vyslalo na jednání právě s tímto Svazem obchodu své zástupce, a společně jsme připravili i metodický list, aby bylo zcela jasné, jakým způsobem se má nebalené pečivo odebírat tak, aby bylo odebráno bezdotykově a nebylo nějakým způsobem kontaminováno.
Domnívám se, že tato vyhláška, která navazuje přesně a vychází z vyhlášky č. 295/1997, nemění jakoukoli povinnost zabalení nebalených potravin, která je stanovena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Není z ní možné ani odvozovat zvyšování nákladů a cen. To znamená, že jakékoliv věci, které se týkají balených potravin a nebalených, prodávané spotřebitelům u pultu v samoobslužných obchodech, kde jsou na to především připraveni, a dále potom jsou i služby, kde je možné pomocí kleštiček nebo čehokoliv danou koblihu pěkně ocukrovanou si uložit do sáčku, který může být třeba i papírový, a pokud se týče obalu, tak si myslím, že to je dotaz především na Ministerstvo průmyslu a obchodu, které se zaobírá formou obalů, které nespadají do kompetence Ministerstva zdravotnictví.
Kontroly, které byly prováděny před dvěma lety, byly kontrolami hygienické služby. Máte pravdu, tam byly především věci prodávané ve formě balené, nikoliv nebalené. V současné době kontrolu nad daným prodejem provádí Ministerstvo zemědělství.
Myslím si, že je zbytečné hovořit o nějakých věcech, že by daná vyhláška nějakým způsobem znevýhodňovala prodejce, naopak bych řekla, že zlepšuje kulturu prodeje českého národa.
Ivan Langer:
Vážené kolegyně a kolegové, na jedné straně je příjemné, že jsem dokázal vyloudit na vašich unavených tvářích úsměv, že jsme se potěšili po těžkém dnu, nicméně věc, kterou projednáváme, má spíše skutečně tragické dopady. Mohl bych znovu s jistým nádechem ironie reagovat na vystoupení paní ministryně zdravotnictví a polemizovat například s tím, zda se kultura národa opravdu pozná podle toho, jestli se rohlíky berou do ruky kleštičkami, nebo napřímo.
Myslím si, že je potřeba se držet podstaty věci. Debata je o tom, nakolik je odpověď paní ministryně - jak písemná, tak zde ústně doplněná - dostatečná, či nikoliv. Jsem opravdu přesvědčen, že dostatečná není. Neobhajuji vyhlášku z roku 1997, protože ji podepsal tehdejší ministr zdravotnictví Stráský. Už jsem si zvykl na to, že v okamžiku, když něco sociální demokracie udělá špatně, tak vždycky po vzoru "vy v Americe mlátíte černochy" ukazuje na ODS a říká, že všechno udělala kdysi ODS. Opravdu to nehájím z tohoto důvodu.
Rozdíl mezi tehdejší vyhláškou a soudobou vyhláškou je přece v tom, že ta původní ponechávala břemeno odpovědnosti za ochranu před kontaminací potravin na prodávajícím a státním kontrolním orgánům ukládala kontrola účinnost a efektivnost těchto kontrol. Jinými slovy, že nová vyhláška toto odebírá ze strany odpovědných orgánů státu a zbavuje se takovéto odpovědnosti.
Další věc, která zde byla přiznána, je skutečnost, že tato vyhláška není potřebná z důvodu harmonizace českého práva s právem EU. Tedy argumentace, která zde je uváděna, není pravdivá a neodpovídá realitě. Můj apel na to, aby paní ministryně předložila nějaká statistická data, která by vypovídala o tom, že je potřeba právě tento způsob ochrany zvolit, je podle mě věc, která u těch, kteří poslouchali argumentaci paní ministryně, je mimo jejich vnímání. Uvádět zde statistiku alimentárních nákaz - obecných - jako důkaz toho, že je potřeba balit koblihy, rohlíky a chleba, promiňte, ale to bychom mohli také hovořit o tom, že po povodních už v ČR deset let nemusí pršet, protože tady máme dostatečný průměr průtoku vody ve Vltavě a v dalších řekách v Čechách i na Moravě. Je to absurdní argumentace a jenom to dokazuje to, že Ministerstvo zdravotnictví nepracuje standardním způsobem tak, jak by měl každý státní úřad - tedy svými právními normami zasahuje do našich životů.
Detailně si zjistím skutečnou podstatu věci, míru její závažnosti a podle míry závažnosti potom volím opatření, která jsou určena k tomu, abych některým nebezpečím mohl úspěšně čelit. Nedodá-li paní ministryně skutečně relevantní argumenty v tomto smyslu, nezbývá mi nic jiného, než požádat ctěnou sněmovnu, aby vyslovila nesouhlas s odpovědí paní ministryně na moji písemnou interpelaci, a pokusit se, aby paní ministryně, když už nevypracovala novou odpověď přímo na moji interpelaci, tak kdyby alespoň mohla třeba tuto vyhlášku nějak změnit a přizpůsobit realitě života.
Petr Pleva:
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom bych rád zareagoval na tvrzení, že tato vyhláška nepoškodí drobné prodejce.
Bylo hezké, že paní ministryně dodala, že Delvita a podobní ostatní mamuti s tímto souhlasí. Samozřejmě, proč by nesouhlasili, když se tak zbavují konkurence. Jelikož je potřeba zvláštní pracovní síla, tak si ji drobní prodejci nemohou dovolit, protože na to nemají peníze. Jejich obrat není takový, aby uživili zvláštní pracovní sílu na koblihy, která je bude kleštičkami podávat. Museli by tedy přistoupit k balení koblih.
Dejme tomu, že ono zabalení jim teoreticky nepřinese žádné dodatečné náklady, i když to samozřejmě není pravda. Ale čerstvá pocukrovaná kobliha se prostě zabalit nedá. Musí vystydnout, nedá se vůbec pocukrovat, protože při zabalení by prostě cukr byl podmáčený. Kobliha musí vystydnout, pak se musí zabalit, a teprve potom musí jít na prodejnu. To znamená, že místo čerstvého pečiva budou prodávat den staré pečivo, které si samozřejmě nikdo nekoupí. Znamená to pouze to, že drobní výrobci nebudou moci tento sortiment prodávat.
Pak mě ještě velice zarazilo jedno tvrzení, a to je o oněch nákazách, které tady paní ministryně vyjmenovávala a říkala, jak stoupají. Chtěl bych ale vědět, jestli jsou to nákazy ze školních kuchyní, nebo skutečně z koblih, protože to tady nebylo dokázáno a nebylo řečeno, že jsou to nákazy, které vznikají právě prodejem nebaleného pečiva.
Chtěl bych říci, že pokud má někdo salmonelózu a sahá na rohlíky, tak se samozřejmě můžeme nakazit i z rohlíků, nejenom z koblih.
Jozef Kubinyi:
Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, diskuse se vede už dlouho a připadá mi ne celkem důstojná, protože se bavíme pořád o koblihách jako takových.
Prosím vás, v zákoně je podstatné to, že když je prodej ve velkoprodejně, kde je jakékoli pečivo nabízeno volně, tak člověk není chráněn před tím, že ten, kdo to měl v ruce před ním, není něčím nakažen. To je podstata věci. Nejde o koblihy, rohlíky, jde prostě o potraviny, které jsou nebalené. Já nevím jak vy, ale já osobně bych si nerad koupil rohlíky nebo cokoliv jiného z nějakého zdroje, kde to přede mnou prohrabal někdo, kdo vypadá řekněme jako člověk, který není právě moc čistý. Toto je věc, která je podstatná. Od toho se stále utíká a vytahuje se problém koblih.
Na druhé straně není pravdou, že by maloprodejci nemohli prodávat koblihy nebo cokoliv jiného. Když se zamyslíte nad tím, co říkal kolega přede mnou, stejně to v nějakém obalu domů donést musíte. Pokud si to koupíte v nějakém bufetu, kde půjde o prodej pultový, tak vám zboží podají kleštičkami nezabalené na talířek a tam si ho sníte.
Problémy skutečně nejsou v té rovině, jak jsme tu slyšeli. Já se domnívám, že diskuse by skutečně měla být věcná a neměla by být přenášena někam jinam, například jak budou rozbředlé koblihy zabaleny do nějakého igelitového pytlíku. To je vše.
Petr Pleva:
Vážený pane předsedající, jen fakticky chci reagovat na svého předřečníka. Z jeho vystoupení vyplývá, že se v brzké době dočkáme vyhlášky, že veškeré pečivo včetně rohlíků bude muset být zabaleno. Děkuji pěkně, nevím, kde pak budu kupovat pečivo. Asi si ho budu péci doma sám.
Milada Emmerová:
Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, já jsem udivena, do jakých jsme se dostali debat ohledně koblih. Nevěděla jsem, že jsou tak oblíbeným pečivem, a překvapil mě kolega Langer, jaké má znalosti, jak tu vyjmenoval různé druhy pečiva.
Je pravda, kdyby chodili muži nakupovat, že by stoprocentně věděli, že právě v supermarketech, kde se prodává volně ovoce, které si každý sám dá do určitého sáčku, a kde se také může vyskytnout nebalené pečivo, že právě tímto způsobem může velmi snadno dojít k přenosu. Například můj syn kdysi dostal salmonelózu typ salmonela Panama - z banánu. Jistě víte, že banán při vstupu do samoobsluhy uchopíte, dáte do sáčku, popojdete deset metrů dále, a tam jsou rohlíky i koblihy, vše to, co si volnou rukou můžete vzít, pokud nezachováváte kulturu prodeje a neberete toto zboží kleštičkami.
Chtěla bych připomenout, že v současné době dochází skutečně k velkému rozmachu alimentárních nákaz, a nejen alimentárních. To si musíme uvědomit. Paní ministryně tady uváděla statistiku. To je bohužel na úkor těch, kteří nejsou dostatečně prověřeni přes eventuální bacilonosičství, kteří jsou diletanti ve své takzvané profesi, například výroba majonézy jen tak volně, která je v restauraci také v pětikilovém sáčku a odtud se odebírá tak dlouho, dokud nedojde. Přitom se nerespektuje expirace atd. To všechno jsou důsledky diletantismu, který se bohužel do podnikatelských aktivit dostal.
Kromě toho si musíme uvědomit, že přes naše území přechází velké množství cizinců, že jsou to cizinci, kteří se sem někdy dostávají ve zhoršených hygienických podmínkách, a ti potom samozřejmě eventuálně nakupují v našich obchodech.
Já se domnívám, že i kdyby nešlo o přizpůsobení se Evropské unii, že v této atmosféře je skutečně daleko lepší si koupit něco v tomto obalu než se dívat na to, jak je zboží ohmatáváno.
Jestli by se snad ani toto nezdálo dobré, pak je nejlepší, když například paní Langerová doma koblihy upeče. Ty jsou opravdu nejlepší.
Miloslav Ransdorf:
Je vidět, dámy a pánové, že i parlamentní debata může přinést docela zajímavé obohacení znalostí každého z nás, včetně mne, protože se ukázalo, že se mýlil doktor Vlach ze Saturnina, když dělil lidi na tři skupiny podle toho, jaké zaujmou stanovisko, když se dívají na koblihy. Jedni tupě zírají na koblihu, druzí mají tendenci koblihu sníst nebo ji snědí, ti třetí jsou prý velice vzácní - ti koblihu vezmou a hodí ji po někom jiném, začnou prostě koblihami bombardovat své okolí. Jak se zdá, doktor Vlach netušil, že je ještě čtvrtá možnost, to znamená, že se o koblihách povede parlamentní rozprava. Jsme obohaceni, přátelé.
Ivan Langer:
Vážené kolegyně a kolegové, mrzí mě, že celá debata se zvrhla v trumfování se, kdo řekne vtipnější glosu na téma této právní normy. Já bych mohl také glosovat, že bychom měli místo této vyhlášky nebo vedle ní přijmout vyhlášku o povinném mytí si rukou předtím, než jdeme do obchodu si něco koupit, nebo vyhlášku o tom, že každé ovoce bude povinně také zabaleno do igelitu. Dozvěděl jsem se tady, že když sáhnu na jablko, přenáším infekci někam jinam. Možná bychom se dozvěděli, že bude další vyhláška o tom, že si každý zákazník před vstupem do supermarketu bude muset povinně nasadit roušku nebo dostane gumové rukavice. To přece ale není podstatou problému, opravdu ne. Možná je to úsměvné, ale není to podstata problému.
Podstata problému je to, nakolik upřímný zájem, vážnost a snaha řešit nějaký problém, jak byl prezentován paní ministryní nebo paní předsedkyní Emmerovou, je řešen správně, je řešen cestou, která opravdu přináší nějaký efekt, a není obyčejnou buzerací normálních lidí. O tom je ten problém - jestli právní normy v této zemi přijímané ve jménu těch, kterým mají sloužit, jim skutečně slouží a zda to nejsou naopak klacky a biče, kterými jsou tlučeni po hlavách a rukou.
Já se obávám, že tato vyhláška je ztělesněním toho druhého principu, že je to zbytečná a obtěžující buzerace nejenom výrobců, prodejců, ale zejména nakupujících. Byl bych nejraději, kdyby jako taková byla zrušena. Toho se mi zřejmě nepodaří dosáhnout. Budu tedy usilovat o to, aby Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí paní ministryně na tuto interpelaci a aby se paní ministryně pokusila lépe argumentovat, proč tato vyhláška byla přijata.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 4. prosince 2002