( Zákon vyhlášen dne 26. 7. 2000 ve Sbírce zákonů v částce 68 pod číslem 227/2000 Sb. )

Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové,

předstupuji před vás také jako jeden z předkladatelů zákona o elektronickém podpisu. A je to zákon, který by podle názoru předkladatelů měl výrazně přispět k tomu, co již avizoval kolega Mlynář, tedy otevření diskuse k tématu "Rozvoj informační společnosti", tj. společnosti, kde informace zpracovávané a přenášené moderními informačními a komunikačními strategiemi významným způsobem ovlivňují nejen ekonomický, ale i sociální, kulturní a koneckonců i politický vývoj celé civilizace. Tento fenomén, který hýbe celým vyspělým světem, se podle mého názoru prakticky poprvé stává předmětem diskusí na půdě zákonodárného sboru ČR.

Na úvod mi dovolte poněkud prozaičtější zamyšlení, které se váže k té části mé osobnosti, která je právníkem. Nemohu se totiž nevyjádřit k otázce vůbec našeho právního řádu, stylu, jakým náš právní řád reaguje na to, co se děje kolem nás. Právo totiž upachtěně dobíhá více či méně úspěšně realitu, která má vždycky náskok. Lidé dělají nějaké sofistikované podvody a my se snažíme vždycky vymyslet nějakou skutkovou podstatu, zatímco mezitím lidé vymyslí něco mnohem sofistikovanějšího. A tento návrh má poněkud větší ambici, než na první pohled vypadá. Snaží se nedobíhat jenom realitu, ale snaží se udělat několik krůčků směrem dopředu, snaží se otevřít prostor tak, aby byl nejenom v souladu s duchem doby, ale aby dokonce nemusel seznávat časté změny v průběhu toho, jak se mění společnost, jak se mění technologie, se kterými tato společnost pracuje.

Již jsem řekl, že svým způsobem tento návrh je návrhem převratným. Tato převratnost spočívá především z hlediska právních účinků, nebo díky tomuto zákonu, bude-li přijat, se rovnocennými stávají podpis vlastnoruční, klasický, s podpisem elektronickým. A takováto změna má skutečně historický charakter a jenom těžko bych v tuto chvíli vymýšlel nějakou paralelu. Možná někdo řekne, proč vlastní zákon, jestli by nestačila prostá novela občanského zákoníku, která by konstatovala onu rovnoprávnost vlastnoručního podpisu s podpisem elektronickým. Také já jsem byl zastáncem této myšlenky, ale byl jsem vyveden z omylu, nebo nestačí pouze takovéto konstatování, takováto dílčí změna, ale je potřeba také stanovit technické parametry, a to stanovit způsobem neutrálním, tak aby se nevycházelo vstříc jedné skupině tvůrců a producentů informačních technologií a na straně druhé aby technické parametry byly stanoveny tak, aby se pokoušely v maximální možné míře předjímat technologický vývoj.

Již kolega Gross hovořil o tom, jaké mohou být praktické zkušenosti s aplikací takovéhoto zákona, resp. s tím, co tento zákon umožní. Hovořil o možnosti uzavírat smlouvu o povinném ručení v případě, kdy se pohybujete mimo území ČR - např. ze služebních důvodů, nebo jste na dovolené - a dobíhá vám termín, kdy musíte smlouvu uzavřít. Díky tomuto zákonu, díky elektronickému podpisu nebudeme muset telefonovat domů, nebudete muset končit svůj pobyt, budete moci z jakéhokoliv koutu této planety smlouvu o povinném ručení podepsat, resp. uzavřít, aniž by vám hrozila sankce ze strany pojišovny nebo policie.

Myslím, že praktických výčtů, kde by mohl být elektronický podpis používán, je celá řada a nemá smysl je vypočítávat. Podstatné je to, že tento zákon má nejen rozměr ekonomicko-hospodářský, o kterém hovořil také jeden z nás předkladatelů, ale také ten praktický, každodenní a že může přinést usnadnění života prakticky každému, a nejen tedy renomovaným či v byznysu se pohybujícím osobnostem a podnikatelům. Myslím, že je potřeba, abychom si uvědomili, že se nacházíme skutečně na prahu třetího tisíciletí a že svět se vyvíjí nesmírně dynamicky a že snad každý z nás má svoji představu, podléhaje onomu magickému datu o podobě společnosti ve třetím tisíciletí. Omlouvám se, ale chtěl bych využít této příležitosti k tomu, abych přednesl alespoň stručně svoji krátkou, stručnou vizi světa a společnosti ve třetím tisíciletí, vizi shrnutou do několika prostých a jednoduchých obrazů.

Tím prvním obrazem je svobodný člověk a svobodná společnost občanů. Představuji si, že člověk třetího tisíciletí bude člověkem maximálně svobodným, svobodným v tom nejširším slova smyslu. A proto také společnost bude založena na existenci svobodných, ekonomicky samostatných, za život svůj, své rodiny, obce i státu plně odpovědných jednotlivců. Ti jednotlivci budou využívat široký prostor, do kterého budou stát a jeho instituce zasahovat jenom v jasně definované, pokud možno minimální vymezené míře, a to pouze v oblastech, kde bude jeho vliv absolutně nevyhnutelný a nenahraditelný.

Obrazem druhým je debyrokratizovaná společnost, nebo stát a jeho instituce podle mne vyklidí velkou část oblastí, do které v tuto chvíli více či méně neúspěšně zasahují, a zbývající část agendy různých úřadů bude převedena na vnitřně propojený, všeobecně dostupný informační systém, na který bude připojena drtivá většina občanů. Obrazem třetím je computerizovaná a informačně propojená společnost. Jsem přesvědčen, že drtivá většina domácností bude nejen vlastnit a bravurně ovládat počítač, ale bude také propojena internetem s nejrůznějšími úřady, institucemi, ochody, firmami, bankami, svými známými, a již budou ve vedlejší ulici, či třeba na Novém Zélandu.

Ideálem, přiznám se, možná prozatím jen těžko představitelným, je stav, kdy bude možné od firemního nebo domácího počítače vyřídit během několika málo minut záležitosti, které dnes trvají měsíce, během nichž je žadatel frustrován frontami, nevyhovujícími pracovními hodinami, neochotou úředníků, honěním od čerta k ďáblu a skutečností, že část úřadů, jednoduše řečeno, neví, zda levá ruka ví, co dělá ta pravá. Dílem o tom mluvil také zpravodaj a myslím si, že skutečně nepříliš vzdálenou realitou je doba, kdy bude možno podávat např. daňová přiznání bez potupného čekání v různých frontách na finančních úřadech.

Obrazem čtvrtým je občan, člověk s jednou univerzální magnetickou kartou. Namísto desítek občanských, řidičských, jiných průkazů, rodných listů, pasů, karet, kartiček bude mít každý člověk jednu univerzální a proti zneužití důkladně chráněnou magnetickou kartu, kterou bude předkládat, resp. vkládat do čtecích strojků, při vstupu do zaměstnání, při prokazování totožnosti policii, při přechodu hranic, na finančním úřadě či při manipulaci s vlastními prostředky v bance. Odpadne tak zdlouhavé ověřování nejrůznějších dokladů, vydávání nekonečných a stále dokola chybně vyplněných formulářů. Obdobně tomu bude při vydávání živnostenských listů, stavebních povolení apod.

Obrazem pátým světa ve třetím tisíciletí je svobodné tržní hospodářství založené na elektronickém obchodu, a teď navazuji opět na slova mých předřečníků, je to společenství, kde vliv státu přirozenou cestou, bez ohledu na to, jakou máme politickou orientaci, zmizí, a to bude oblast obchodu a ekonomických aktivit obecně. Možná to bude díky tomu, že budeme svědky stále dynamičtějšího způsobu zavádění informačních technologií. Myslím, že elektronický obchod bude jedním ze základních pojítek mezi lidmi. Hovořil-li jsem o vztahu státu a občana ve třetím tisíciletí, myslím si, že právě oblast veřejné správy, a nejenom obchodu, bude tou oblastí, kde se bude zákon o elektronickém podpisu nejvíce projevovat.

První otázkou, kterou si v této souvislosti musíme položit, je vymezení oblastí, ve kterých má moderní stát nezastupitelnou roli. Mezi tyto oblasti bezpochyby patří veřejná správa, která je v mnoha ohledech, v mnoha sférách těžko nahraditelná jinými iniciativami. Prostřednictvím veřejné správy musí vykonávat stát servis svým občanům. Zdůrazňuji skutečně servis svým klientům. Občan se ve vztahu ke státu stává totiž zákazníkem, který prostřednictvím svých daní platí jistou cenu a zcela legitimně pak chce od státu službu této ceně odpovídající. Stát vstupuje do stejného vztahu jako podnikatel, který musí nabídnout co možná nejkvalitnější služby za co možná nejnižší cenu. Za tímto ideálem myslím - každý si to přizná - česká veřejná správa výrazně zaostává a já věřím, že zákon o elektronickém podpisu a zákony, které budou poté následovat, povedou k tomu, aby skutečně vztah mezi státem, mezi zástupci státu ve veřejné správě a občany byl co možná nejjednodušší, co možná nejefektivněji fungující a co možná nejlevnější.

Jsem přesvědčen, že základním prvkem rozvoje informační společnosti je nástup informačních technologií také do obchodní sféry a vznik prostředí, pro které se pomalu vžívá terminus technicus "a commerce" nebo "a business". Jsem přesvědčen, že i v tomto směru se celé společnosti otevírá do budoucnosti obrovský prostor, obrovská naděje, a to hned v několika ohledech. Díky tomuto může jít o jeden z reálných prostředků k oslabení tendencí k válečným konfliktům na celém světě, nebo je totiž starou pravdou, že ten, kdo obchoduje, obvykle spolu nebojuje.

Současně také platí, že bez svobodného prostředí nebude možné nikde na světě obstát. Myslím, že autoritativní a totalitní režimy, které ještě přežívají v některých končinách, také díky propojení informačními technikami budou pod tak velkým tlakem, že jim nezbude nic jiného, než svoji podstatu od svých základů změnit. Jedním ze základů všeho toho, o čem jsem v tuto chvíli hovořil, je právě zákon o elektronickém podpisu. Já jsem přesvědčen, že přijetím tohoto zákona uděláme jeden z prvních, ale bezpodmínečně nutných kroků k dosažení toho ideálu, který se možná v jednotlivostech může mezi námi lišit, ale myslím, že ve své podstatě je to cíl, ke kterému bychom měli toužit dospět všichni.

Již Vladimír Mlynář zdůraznil ochotu navrhovatelů, ke které se připojil i kolega Stanislav Gross, velmi důkladně naslouchat všem kritikům, diskutovat o všech pozměňujících návrzích, které v rámci projednávání tohoto zákona budou vzneseny a přispějí ke zvýšení kvality této normy. Já sám osobně se připojuji k této ochotě. Jsem připraven na toto téma velmi detailně diskutovat. Vzhledem k tomu všemu, co jsem řekl, vzhledem k tomu všemu, co řekl jak zpravodaj, tak mí dva předřečníci, vás prosím, abyste tuto normu propustili do dalšího legislativního procesu.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 26. ledna 2000