(Usnesení přijato na 22. schůzi PS - http://www.psp.cz)

Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, seznámit vás s návrhem usnesení, kterým mě pověřila stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky, resp. mi dovolte k tomuto tématu říci několik slov. Nejprve mi dovolte, abych na úvod krátce charakterizoval postavení České televize. Zákon 483/1991 Sb., o České televizi, definuje poslání tohoto média následovně: Posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v ČR, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků. Takto hovoří § 2 tohoto zákona.

Statut ČT schvalovaný Radou České televize pak poslání rozšiřuje o službu veřejnému zájmu, přispívání k utváření demokratické společnosti a podporu začleňování ČR do evropských struktur. Ke splnění těchto specifických úkolů je ČT nadána příslušnými privilegii, mezi nimiž hraje prim zákonem upravený příjem z televizních poplatků, které jsou vybírány od drtivé většiny českých občanů a jsou ze své podstaty jakousi televizní daní.

Orgánem, jímž se upravuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů ČT, je podle dikce stejného zákona Rada České televize. Rada ČT je volena a ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Z logiky věci tedy Poslanecké sněmovna má ze zákona nejen právo, ale i povinnost sledovat, zda Rada ČT plní své zákonem stanovené povinnosti. Poslanecká sněmovna má ze zákona nejen právo, ale i povinnost jednat a rozhodovat v případě, že existují pochybnosti o tom, zda je či není naplňován zákon o České televizi.

Tolik jsem považoval za důležité říci na úvod k vyjasnění základních prvků postavení tohoto veřejnoprávního média a vyjasnění vztahů mezi jednotlivými institucemi tak, jak je upravuje zákon o České televizi. Pokud se ohlédneme za několika uplynulými léty vývoje České televize, domnívám se, že může část z nás konstatovat, že výše zmíněné principy veřejnoprávnosti nebyly a nejsou zcela respektovány. Jedním z nejmarkantnějších porušení základních prvků veřejnoprávnosti bylo, a to nejen podle mého soudu, rozhodnutí vysílat reprízu ideologického seriálu Jiřího Sequense Třicet případů majora Zemana. Tento záměr byl od počátku z nejrůznějších kruhů ostře kritizován. Kritici přitom kritizovali okolnosti vzniku seriálu, který byl natočen na objednávku bývalého režimu jako prostředek propagandy.

V seriálu je naprosto zásadním způsobem překrucován celý poválečný vývoj Československa, glorifikován bývalý režim a jeho represivní aparát v čele se Státní bezpečností, jež má na svědomí stovky životů a miliony tragických osudů českých občanů. Mezi nejvýznamnější kritiky se postupně zařadily takřka všechny profesní organizace z oblasti televizní a filmové tvorby. Také Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, tj. nejvýznamnější regulační orgán v oblasti médií, vyzvala vedení ČT, aby přehodnotilo svůj záměr. Ve svém stanovisku ze 14. září 1999 konstatovala, že ČT odvysíláním tohoto seriálu se vystavuje podezření z porušení platných zákonů.

Jak už jsem naznačil, toto rozhodnutí mělo také své etické souvislosti. O tom svědčí zejména opakované protesty Konfederace politických vězňů, jež sdružuje oběti represí minulého režimu, které se oprávněně cítily vysíláním tohoto "díla" poškozeny. Ze své pozice předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky jsem cítil povinnost vyjádřit i svůj osobní zásadní nesouhlas dopisem generálnímu řediteli a výzvou Radě ČT k odstoupení. Ve výzvě radě jsem přitom konstatoval fakt, který je na celé věci nejsmutnějším poznáním, tedy naprosté selhání Rady ČT jako orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu ČT. Je totiž pravdou, že Rada ČT, ač byla opakovaně a z různých míst vyzývána k zásahu, počínání vedení ČT po celou dobu pouze přihlížela, resp. podle mého názoru velmi nepřesvědčivě jej obhajovala.

Všechny výše zmíněné důvody a okolnosti mě vedly k zařazení návrhu usnesení k České televizi na jednání stálé komise pro sdělovací prostředky, které se uskutečnilo v závěru loňského roku. Na tomto jednání byly vyslechnuty všechny zúčastněné strany, tj. na straně obhájců především vedení ČT zastoupené tehdejším generálním ředitelem Jakubem Puchalským a zástupci Rady ČT a na straně odpůrců Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a většina členů mediální komise a zástupci odborné veřejnosti.

Ze strany obhájců zazněly argumenty o nutnosti otevření stinných stránek naší nedávné minulosti, ojedinělosti a významu celého projektu, který je komponovaným třicetidílným výtvorem složeným vždy z dokumentu, jednoho dílu seriálu a následné diskuse. Nechyběla ani slova o potřebě co možná nejvyšší nezávislosti ČT. Zástupci Rady ČT pak podle mého mínění velmi alibisticky hovořili o postavení tohoto orgánu, jehož funkce spočívá pouze v kontrole již proběhlého vysílání. Všechny tyto argumenty byly postupně vyvraceny odpůrci. Ti se shodli na jedné straně na potřebě otvírat kontroverzní kapitoly z české minulosti, ale rozhodně jiným způsobem, než byl v tuto chvíli zvolen. Poukazováno bylo především na čas, tedy hlavní vysílací čas, a strukturu, ve které se projekt vysílá, a především na úroveň dokumentů a následných diskusí. To vše vedlo k naprosto opačnému efektu, než je zamýšlené odhalování nepříjemných pravd.

Také o nezbytnosti nezávislosti ČT nikdo nepochyboval. Avšak už výše jsem naznačil, že slovo "veřejnoprávní" s sebou nese řadu souvislostí v podobě řady oprávnění a privilegií, ale zároveň o to větší odpovědnosti. Zarážející ale bylo zejména nepochopení členů Rady ČT stran postavení orgánu, jehož jsou součástí. Zvláště v případě, kdy se o vysílání tolik diskutovaného seriálu hovořilo celou řadu měsíců, a to i na půdě Rady ČT.

Celá diskuse v mediální komisi vyústila v návrh následujícího usnesení:

"Stálá komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro sdělovací prostředky doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR přijmout následující usnesení:

1. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi;

2. pověřuje svého předsedu předložením tohoto usnesení na nejbližší jednání Poslanecké sněmovny."

Navržené usnesení bylo většinou hlasů přijato. Usnesení bylo původně zařazeno na 19. schůzi Poslanecké sněmovny, nicméně v průběhu prosince 1999 došlo k velmi dynamickému vývoji uvnitř ČT, který vyvrcholil rezignací generálního ředitele na svoji funkci. Z jednání, která vyplynula následně, vyústil zájem všech zúčastněných stran na zklidnění situace v ČT a stejné důvody mne osobně vedly ke stažení tohoto návrhu usnesení z programu 19. schůze.

Nyní mi nezbývá, než si položit několik otázek: jak zareagovala Rada ČT na přijaté usnesení a zda došlo z její strany k přehodnocení vysílání normalizačního propagandistického seriálu z veřejnoprávní České televize. Odpovědi jsou velmi jednoduché. Rada ČT sice již v říjnu konstatovala: "Projekt v této podobě nenaplňuje očekávání členů Rady ČT, a to bez ohledu na to, zda členové původně zařazení seriálu akceptovali či odmítali." Zároveň však opět konstatovala, že uvedení seriálu ČT neporušuje zákon o České televizi, a zcela v tomto duchu Rada ČT neučinila žádný krok směrem k nápravě.

Naproti tomu nové vedení ČT deklarovalo, že chce celou věc vyhodnotit a na základě takovéhoto vyhodnocení nakonec rozhodne. Vzhledem k této situaci, tedy k přetrvávající neschopnosti a neochotě Rady ČT provést důslednou sebereflexi v rámci tohoto problematického bodu, se domnívám, že ono usnesení, o němž jsem hovořil ve svém vystoupení a které přijala mediální komise, je téma stále aktuální, a vede mne k závěru, abych jako zpravodaj k tomuto bodu navrhl usnesení, o kterém by měla podle mne Poslanecká sněmovna rozhodnout, a to:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje, že Česká televize neplní své poslání, které je jí dáno § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi."

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 10. března 2000