Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, při pohledu na tuto vládu, resp. na její torzo, a po prostudování programového prohlášení nemohu své vystoupení skutečně začít jiným konstatováním, než že nás čekají dva ztracené roky. Čekají nás dva roky, kdy naši zemi povede nová vláda, která ale není novou vládou, a to je luxus, který si naše země nemůže dovolit, nebo tato vláda už přesvědčivě dokázala, co všechno nedokáže. Plných dvanáct ministrů této vlády v čele s novým premiérem bylo členy naprosto neúspěšného kabinetu Vladimíra Špidly. Dokonce čtyři její členové zasedali i v neméně "úspěšném" kabinetu Miloše Zemana. Ve svém programovém prohlášení nám vláda slibuje to samé, co slibovaly i její dvě předchůdkyně a co nejen, že nesplnily, ale co naopak svými chybnými kroky zcela pokazily.

Když jsem jako člověk, který se zabývá problematikou vnitřní bezpečnosti, přemýšlel nad tím, jak charakterizovat takovouto vládu, napadl mě příměr, že připomíná zloděje, který nás několikrát okradl a nyní jde za námi a chce, abychom mu dali klíče od našeho domu s tím, že ho bude hlídat před vykradením. Mě by velmi zajímalo, kdo z nás by takovému člověku klíče od svého vlastního domu dal, kdo z nás by svůj majetek člověku, který vás už několikrát okradl, skutečně svěřil. Já sám za sebe říkám, že já bych takovému člověku důvěru nedal a stejně tak je to i s touto vládou, která si podle mě důvěru nezaslouží.

Obsah programového prohlášení vlády je podle mne možné shrnout do pěti základních tezí, které platí pro všechny oblasti a problematiku vnitřní bezpečnosti a veřejné správy nevyjímaje.

Teze první - vláda nám slibuje zlepšení tam, kde sama zapříčinila zhoršení.

Za druhé - vláda říká, co je třeba, ale už neříká, jak toho dosáhne.

Za třetí - vláda zatajuje, kolik budou její plánované kroky stát a zejména kde na ně vezme finanční prostředky.

Za čtvrté - vláda mnohé důležité věci zcela opomíjí.

Za páté - tato vláda trváním na dosavadních špatných konceptech situaci České republiky dále zhoršuje.

K tezi první. Vláda slibuje zlepšení tam, kde sama zapříčinila zhoršení. V programovém prohlášení vlády se dočteme, že vláda chce bojovat s korupcí, s šedou a dokonce i s černou ekonomikou. Nicméně právě za vládního účinkování jejích členů se propadla Česká republika v mezinárodním žebříčku téměř o 30 míst a je teď mezi rozvojovými banánovými zeměmi. Sama Policie České republiky je považováno suverénně občany za nejzkorumpovanější domácí státní instituci. A to je, musím říci jako opoziční politik, skutečně tragický primát. Samo policejní prezidium je považováno za symbol pochybných veřejných zakázek a tady stačí vyjmenovat jen výběrová řízení na informační technologie, policejní pistole, policejní pouzdra a tzv. průstřelné neprůstřelné vesty. Současně nám v této oblasti, resp. v oblasti veřejné správy, vláda slibuje, že provede - poslouchejte dobře - analýzu fungování veřejné správy. To je dobře, jenom by bylo potřeba se zeptat, proč až teď, proč až tak pozdě a proč takováto analýza nebyla připravena a provedena před spuštěním onoho experimentu zvaného reforma veřejné správy, experimentu, v jehož důsledku počet úředníků neklesl a finanční náklady se nesnížily. Stačí se jen zeptat pana ministra Škromacha, jakou analýzu provedl v rámci reformy veřejné správy, kdy převedl vyplácení sociální podpory ze státu na obce, následně je z obcí zase převedl na úřady práce, aby zjistil, že mu chybí 243 nových úředníků a chtěl po vládě dalších 70 mil. Kč na to, aby je zaplatil. Vskutku promyšlená koncepce, vskutku dobrá analýza na jejím prvopočátku.
Skutečnost, jak vláda vážně myslí onu reformu a racionalizaci veřejné správy, dokazuje fakt, že se nám vláda - a nevím, jestli jste si toho všimli - už zase nevejde do vládní lavice, už zase musí jeden člen sedět mezi vedením Poslanecké sněmovny. Holt máme vládu, která v rámci racionalizace veřejné správy se nám rozšířila o dva nové ministry a myslím si, že nás čeká ještě další milý přírůstek do parlamentní rodiny, nebo v rámci koaliční smlouvy bude mít Poslanecká sněmovna pátého místopředsedu, jako by čtyři nebyli dost. Jakoby nás nebylo dost.

Teze druhá - a teď zpátky k vážným tématům. Vláda říká, co je třeba v programovém prohlášení, ale už vůbec neříká, jak. V kapitole o vnitřní bezpečnosti vláda slibuje podporu vytváření policie jako moderního evropského bezpečnostního sboru. Vedle toho prý hodlá klást důraz na potírání organizovaného zločinu, zabývat se násilnou trestnou činností i znepokojujícími formami obecné kriminality, např. krádežemi aut nebo vloupáním do bytu. To je dobře, že to vláda říká, že si to bere za prioritu. Problém je v tom, že o konkrétních opatřeních, jak tuto prioritu chce realizovat, v programovém prohlášení nenajdete ani slovo. Jedno je však jisté, a to, že pokud má být cestou k boji proti kriminalitě a ke zvýšení efektivity práce policie to, že v rámci jinak nezbytných finančních rozpočtových úspor sebere vláda policistům dvakrát tolik, než chce vzít státním úředníkům - a prosím, aby pan ministr vnitra oponoval, jestli se pletu, nebo potvrdil, že mám pravdu, že v rámci úspor mají být policisté zkráceni dvojnásobně oproti státním úředníkům - potom si myslím, že by bylo poctivé od vlády a od ministra vnitra, aby zlepšení situace v bezpečnostních sborech a v oblasti vnitřní bezpečnosti nesliboval vůbec, protože toto vše je všechno opačné, než dodání motivace pro policisty, aby svoji práci vykonávali řádně. Bude-li výsledkem práce minulého ministra vnitra a současného premiéra po nabytí účinnosti služebního zákona hromadný odchod příslušníků bezpečnostních sborů pryč, pak nás čeká úplně všechno jiné než zlepšení bezpečnostní situace v České republice.

Teze třetí. Vláda tají, kolik budou jí deklarované kroky stát a kde na ně vezme prostředky. Vláda chce uvést do praxe služební zákon pro příslušníky bezpečnostních sborů, chce zavést trestnost recidivy některých přestupků, chce rychle zapojit Českou republiku do tzv. schengenského prostoru. Každému normálně uvažujícímu člověku je jasné, že každý z těchto kroků bude velmi nákladný. Já jsem z tohoto místa při projednávání zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů opakovaně upozorňoval, že má velmi špatný ekonomický rozbor. Již tehdy jsem říkal, že jeho finanční náročnost bude o několik miliard korun vyšší. A podobně nákladných kroků najdeme ve vládním prohlášení mnohem víc, ovšem kde na ně vláda hodlá vzít finanční prostředky, kde chce ušetřit, to se ovšem nedovíme.

Teze čtvrtá. Mnohé důležité věci vláda zcela pomíjí. Jako příklad může sloužit to, že v programovém prohlášení vlády vůbec nenajdete teze o řešení nefunkčnosti a duplicity v organizační struktuře policie a integrovaného záchranného systému. Tedy řešení dvou klíčových předpokladů pro bezproblémové zajišování ochrany životů, zdraví a majetků občanů České republiky. Vláda, tedy ministr vnitra, zcela zapomněla na program očisty policie od lidí, kteří snižují její důvěryhodnost, od lidí, kteří degradují práci tisíců poctivých policistů a policistek. A kauzy tzv. premiérových lidí na Úřadu vlády a ministerstvu i v policejních řadách jsou jen špičkou ledovce, díky kterému dnes policii důvěřuje tak málo občanů. Ve vládní prohlášení navíc nenajdeme také závazek vlády připravit nový zákon o ochraně utajovaných skutečností. A to je závazek, který měla ve svém programovém prohlášení už její předchůdkyně. Nicméně skutek utek, zákon není, závazek o jeho přijetí absentuje. Pro mne to znamená jen další hazardování se základními věcmi, bez nichž jsou výše uvedené proklamace jen planými sliby.

Teze pátá. Vláda trváním na dosavadních špatných konceptech situaci v České republice jenom dále zhoršuje. Již předcházející socialistické vlády mnohokrát narazily svými chybnými a pochybnými koncepty. Přesto znovu nedají pokoj, znovu opakují to samé. Regulace, regulace a regulace. Příkladem je trvání na zavedení registračních pokladen. Ty ovšem ve své podstatě šedou ekonomiku nejenže vůbec nevymýtí, ale naopak ji ještě doplní o prostor o korupci a klientelismus při výběru dodavatelů normovaných pokladen.

Ze stejného soudu je i závazek, ke kterému se přihlásil pan premiér ve svém vystoupení, tedy vládní rozhodnutí o centralizaci nákupu pohonných hmot, výpočetní kancelářské techniky atd. pro všechny státní instituce skrze jediný úřad, který celý proces nákupu podle mne jen znepřehlední. Jestli se někdo nedokáže poučit z chyb minulých, jestli předseda jedné z koaličních stran byl člověkem, který na Ministerstvu obrany zavedl centralizovaný nákup, aby pak zjistil, jaký chaos z toho vyplynul, aby pak zjistil, že celý tento proces je několikanásobně dražší a nefunkčnější oproti tomu předcházejícímu, aby ho pak zrušil, pak skutečně nechápu, jak tento předseda této politické strany mohl souhlasit s tím, že takováto teze je součástí plánů vlády, co má dělat.

Vážené kolegyně a kolegové, asi jste si všimli, že drtivá většina příkladů, které jsem uváděl, jsou příklady z resortu, kterému se věnuji, a to je oblast Ministerstva vnitra. Tyto příklady, o kterých jsem hovořil, jsou o to pikantnější, že předsedou vlády je právě osoba, která za problémy, o kterých hovořím, byla v minulých letech zodpovědná. A to leccos vypovídá o kvalifikaci pana premiéra na funkci, kterou nyní zastává. Inu tedy - když z neúspěšného předsedy vlády může být evropský komisař, proč by ze špatného ministra vnitra nemohl být předseda vlády? Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že teze, kterou jsem uvedl na začátku, to, že nás čekají dva promarněné roky, je teze platná. Nic na platnosti této teze nezmění sliby předsedy vlády. My jsme totiž sliby od České strany sociálně demokratické slyšeli už před volbami. My jsme slyšeli sliby od České straně sociálně demokratické po volbách. Sliby slyšíme dnes. Nicméně za posledních šest let jsme měli myslím dostatek příležitostí se přesvědčit o tom, že sliby zůstávají sliby bez ohledu na to, a již vycházejí z úst Miloše Zemana, Vladimíra Špidly nebo Stanislava Grosse.

Jedno staré mudrosloví říká, že jen hlupák se spálí dvakrát o stejná kamna. Tato vláda po nás chce, abychom se spálili potřetí. Jsem přesvědčen o tom, že tato země potřebuje mnohem víc, než jsou jenom sliby. Potřebuje silnou, odvážnou a zejména pracovitou vládu. Tato země potřebuje vládu, jejíž ministři nebudou myslet sami na sebe a na svá křesla. Tato země potřebuje vládu, jejíž existence nebude postavena na jednom lháři a na jednom opilci.

Už minulá vláda takovouto silnou a pracovitou vládou nebyla. Tato vláda, která před námi stojí, takovouto vládou není už vůbec. Jsem tedy přesvědčen, že si naši důvěru nezaslouží. Jak zde již řeklo mnoho mých předřečníků z poslaneckého klubu Občanské demokratické strany, od nás také tato vláda důvěru nedostane. Děkuji za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 24. srpna 2004