(Dne 3.11.1999 na 17. schůzi PS návrh zákona přerušen, usnesení č. 551 - http://www.psp.cz)

Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, pane ministře, kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych se v rámci obecné rozpravy vyjádřil k předloženému návrhu zákona, který myslím velmi výstižně, v míře detailnosti ještě únosné v dobrém slova smyslu, přednesla paní zpravodajka a který uvedl také pan ministr. Vláda a jejím jménem ministr spravedlnosti předkládá návrh, který je podle mého názoru předmětem velkých očekávání, a již to zde zaznělo. Vzhledem k tomu, že návrh je vlastně kombinovaný návrh změny několika zákonů, považuji za správné v tuto chvíli předeslat, že mé vystoupení se bude týkat pouze návrhů změn trestního řádu, nikoliv změn trestního zákona, které považuji já sám za přijatelné a myslím že i potřebné.

Očekávání, o kterých jsem hovořil a o kterých hovořili mí předřečníci, jsou naprosto logickým důsledkem ohlášených smělých plánů reformovat české soudnictví a novela trestního řádu je součástí této reformy. Tato reforma je vedle toho, že se jedná o ušlechtilý záměr, a vedle toho, že se jedná o potřebný záměr a cíl, velmi závažnou věcí. Myslím, že je potřeba jako k takové k tomuto návrhu přistupovat, nebo rozpor - a zdůrazňuji možný rozpor - mezi maximálními očekáváními na jedné straně a nedobrými výsledky na straně druhé může vážně poškodit důvěru české veřejnosti ve vládu práva. Myslím, že už i paní zpravodajka některá ta rizika popsala, respektive na některá z těchto rizik upozornila.

Stojíme před otázkou, zda předložený návrh novely trestního řádu je cestou ke zlepšení. Obávám se - a říkám to hned na úvod, a říkám současně, že bych raději konstatoval opak, že tomu tak není - že předložený návrh novely trestního řádu není cestou ke zlepšení trestního procesu. Říkám to přesto, nebo říkám to právě proto, že i kolem této normy padají tzv. evropské argumenty.

I my jsme střetáváni se s tvrzeními jako např. tvrzením pana náměstka ministra spravedlnosti Baxy, že tato norma je nezbytnou podmínkou pro další začleňování České republiky do Evropské unie, respektive harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie. Myslím, že je potřebné v tuto chvíli říci jednoznačně, že je neoddiskutovatelnou skutečností, že model úpravy trestního řízení je svrchovanou záležitostí každého státu a že z hlediska Evropské unie se jedná pouze o efektivnost soudního řízení a že pod onou efektivností soudního řízení není možné a nutné hledat ten který konkrétní model tak, jak je nám v tuto chvíli navrhován. Respektive ona efektivnost soudního řízení není synonymem pro takto koncipovanou změnu trestního řádu.

Vzhledem k tomu, že jsem řekl svůj rezervovaný přístup k tomuto návrhu novely trestního řádu, považuji za velmi potřebné, korektní a velmi odpovědné toto své stanovisko odůvodnit. Doufám, že argumenty, které uvedu v této souvislosti, budou natolik přesvědčivé, že rozptýlí veškeré pochybnosti o tom, že se jedná o argumenty účelové, politicky motivované, mající charakter zpochybnit jinak záslužnou a poctivou reformu české justice. Je veřejným tajemstvím, že vedle velkého očekávání tento návrh novely provází kritika, a to jak kritika ze strany praktiků, tak i ze strany teoretiků. Bohužel odpovědí autorů je odmítnutí této kritiky. Myslím si, že je to chyba, nebo přichází-li kritika od praktiků, kteří pracují s trestním řádem dnes a denně, jsem přesvědčen, že jejich názor je třeba slyšet. A přichází-li kritika od teoretiků, ačkoliv si můžeme myslet, že jsou příliš vzdáleni praktické realitě dne, neměla by tato kritika býti dávána stranou, býti opomíjena, ale že by měla být opět vyslyšena, nebo teorie jest nezbytnou součástí i praxe.

Dovolte mi nyní, abych přikročil ke konkrétním důvodům a argumentům, které mě vedou k návrhům, kterými své vystoupení zakončím. Tento návrh není pouhou novelou, je rekodifikací, a znovu navazuji na paní zpravodajku, rekodifikací zásadní, se kterou jsme zatím ještě v takovéto podobě neměli po listopadu možnost se setkat. Návrh zásadním způsobem mění procesní postupy ve všech stadiích trestního řízení a myslím, že proto zasluhuje naši mimořádnou pozornost a co možná nejobjektivnější posouzení. Své výhrady mohu s maximální stručností koncentrovat do dvou. Podle mého přesvědčení tato novela výkonnost trestní justice nejenže nezlepší, ale zhorší. Za druhé tato novela systém trestního soudnictví vůbec nezlevní, ale naopak podstatně je prodraží.

Dovolte, abych tyto dvě výhrady rozvedl poněkud šířeji. K první výhradě. Je možné jistě vést velmi sofistikované diskuse, včetně diskuse s panem kolegou Matulkou, o tom, zda myšlenka přiblížení se onomu angloamerickému procesu a s ním spojené zformalizování přípravného řízení a přenesení dokazování před soud je správná, či nikoliv. Určitě existují argumenty podpůrné pro tu či onu variantu. Přiznám se ovšem, že nerozumím řešení, kde se tato novela snaží o proměnu kontinentálního procesu na proces angloamerický, ale současně ji staví na zásadách legality a oficiality, což jsou zásady typické pro proces kontinentální. Říkám to úmyslně, protože znám argumenty, které hovoří ve prospěch onoho systému "angloamerického", znám argumenty, které hovoří ve prospěch onoho systému "kontinentálního". Zde ale jsme svědky toho, že dochází k jakémusi prolnutí, které nese s sebou důvodné pochybnosti o pozitivním výsledku.

Co sleduje novela především? Je to přesun dokazování od vyšetřovatele před soud. Dokazování v předsoudním stadiu trestního řízení má záležet v podstatě v administrativních úkonech, které budou provádět policejní orgány, nikoliv speciální úřady vyšetřování, které mají být zrušeny, a alespoň u většiny kauz bez účasti obhajoby.

A myslím, že zde je potřeba se pozastavit. Tedy zastavení první. Myslím, že u závažné trestné činnosti se stále jeví formální zachycení důkazů již na samém počátku trestního řízení jako nezastupitelné. Jsem přesvědčen o tom, že váhu důkazu zajištěného a provedeného bezprostředně nebo s co nejkratší prodlevou po činu nelze v dalším průběhu řízení ničím nahradit. A soud, by se zpožděním několika dnů - a jsem přesvědčen, že spíše při zpoždění několika týdnů nebo až měsíců - už zdaleka takové síly důkazu nedosáhne. Zastavení druhé. Dokazování v procesním slova smyslu by se tedy podle tohoto návrhu přesunulo na soudy, a to zejména na soudy okresní, na které mají přijít větší pravomoci, větší objem kompetencí. A já jsem přesvědčen, že na tento přesun nejsou okresní soudy připraveny ani personálně, ani ekonomicky, ani materiálně. Větší rozsah dokazování, jiná agenda, soudci s mladší praxí, abych shrnul podstatu problému, prostě podle mého názoru nebudou schopni tuto agendu zvládnout a i při optimálním souběhu okolností bude řízení před soudem trvat delší dobu, než je tomu dosud.

Zastavení třetí v tomto smyslu. Kromě takovéhoto zpomalení lze reálně očekávat i zvýšení počtu zprošujících rozsudků, a to v důsledku nedostatku důkazů pro časový odstup od činu. Sami autoři předpokládají až 30 % zprošujících rozsudků, někteří uvažují dokonce až o 50 %. Jen pro srovnání: dnešní procentuální stav je zhruba 2,5 až 3,5 %. A myslím, že v tuto chvíli je potřeba si v této souvislosti položit zásadní otázku, zda veřejnost pochopí příčiny, proč tomu tak je, zda bude takovýto objem zprošujících rozsudků vnímat skutečně jako zlepšení trestního procesu, nebo ne. Jsem přesvědčen o opaku a jsem přesvědčen, že takovéto nepochopení ze strany veřejnosti naopak povede k efektu, který bude znamenat obrácení se proti této reformě, který bude muset být řešen následně legislativně se všemi důsledky takovéhoto následného doopravování skutkového stavu věcí.

Druhá výhrada, o které jsem hovořil, je ono prodražení trestního procesu. Myslím si, že přijetí tohoto návrhu by vyvolalo závažné ekonomické dopady. Zrušení úřadů vyšetřování, kromě onoho závažného efektu na délku řízení, o kterém jsem již hovořil, nepřinese žádné úspory a je krokem krátkodobě nevratným. Tito pracovníci - jsou to povětšinou vysokoškoláci, myslím, že stojí za to objektivně připomenout, že procento právníků mezi nimi není vysoké a že toto je jedna ze stávajících slabin přípravného řízení, jedna ze slabin, kterou je možno odstranit, ovšem jiným způsobem, než je předkládán navrhovatelem - se nezmění a budou působit v resortu. To je jedna poznámka.

Zásah do věcné příslušnosti soudů, tak jak jej novela předpokládá, by si podle mne vyžádal významné ekonomické nároky - zvýšení počtu státních zástupců, soudců, zvýšené investice do soudů jako takových. A v této souvislosti musím považovat vyčíslení takovýchto ekonomických nároků, jak jsou uvedeny v důvodové zprávě, za naprosto nevěrohodné. Prostě dnešních téměř 2 500 vyšetřovatelů nemůže nahradit 37 soudců okresních soudů, a myslím, že ekonomické nároky, tak jak o nich hovoří důvodová zpráva spojená s tímto návrhem, budou podstatně, a to v řádech, vyšší, než je zde uvedeno.

Mohl bych dále samozřejmě rozebírat i další problematické instituty, které jsou obsaženy v této novele, pochybnou roli soudce v přípravném řízení, posílení postavení státního zástupce, úpravu zkráceného řízení a např. i nové opravné prostředky, resp. nový mimořádný opravný prostředek, o kterém hovořila již zpravodajka, a to je dovolání. Jen pro ilustraci by mě zajímal názor pana ministra jako bývalého předsedy Nejvyššího soudu na jednoduchý propočet, k čemu by mohl onen institut dovolání v trestním řízení vést. Při úvaze, že v loňském roce bylo pravomocně odsouzeno, pokud se nepletu, zhruba 15 tisíc osob, a při předpokladu, že každý třetí z nich by použil mimořádného opravného prostředku, což by znamenalo zhruba 5 tisíc dovolání, která by se přesunula na Nejvyšší soud, jak by byl Nejvyšší soud schopen takovýto nával agendy zvládat?

Myslím si, že tato rozprava je rozpravou obecnou a v tuto chvíli asi není možné zacházet do detailů k jednotlivým nově navrhovaným institutům. Proto mi dovolte závěrem mého vystoupení ještě poslední poznámku. Ze všech uvedených důvodů jsem přesvědčen o tom, že tento návrh nemá kvalitu zaručující zrychlení a zkvalitnění trestního procesu. Neobsahuje kvalitní analýzu současného stavu ani reálný odhad náročnosti novely po stránce ekonomické. Z těchto důvodů a pro úsporu času musím konstatovat, že ponechání stávající úpravy trestního řádu, tak jak ji známe nyní, je podle mne a podle mého hlubokého přesvědčení podstatně menším rizikem, pokud jde o trestní řízení soudní, než přijetí navrhovaného návrhu novely trestního řádu. A vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o tom, že Poslanecká sněmovna by neměla být normotvůrcem takovéto zásadní normy, jako je trestní řád, že by se mohli podílet alespoň experti z jednotlivých poslaneckých klubů při přípravě takovéto zásadní normy, navrhuji tento návrh zamítnout s tím, že vyslovuji zcela jednoznačnou připravenost podílet se na přípravě novely, která bude mít podstatně méně problematických bodů, než má novela, která je nám v tuto chvíli předložena.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. listopadu 1999