Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych i já se vyjádřil k předložené novele zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Velmi zjednodušeně by se dal tento návrh zákona hodnotit následujícími slovy. Tento návrh je projevem přiznání viny. Tento návrh je přiznáním viny k neschopnosti dvou ministrů vlády České republiky, a to ministra dopravy pana Šimonovského a ministra vnitra pana Grosse. Tento návrh zákona je přiznáním viny prvně jmenovaného k tomu, že je neschopen dostatečně zajistit náležitou kvalitu silnic a dálnic v České republice, že je neschopen v dostatečné kvalitě zajistit údržbu těchto silnic, zejména v těch kritických zimních měsících, že je neschopen dostatečně zajistit kvalitu takových rizikových míst, jako jsou například železniční přejezdy a podobně.

V případě druhého by se dalo říci, že tento návrh zákona je přiznáním jeho viny k tomu, že není schopen zajistit dostatečnou kvalitu práce policie, že není schopen zajistit, aby policie náležitě razantně využívala všechny zákonem stanovené kompetence, které má, a že je neschopen zajistit to, aby zejména dopravní policie nebyla vnímána jako ta nejzkorumpovanější instituce v České republice vůbec.

To by bylo ale, přiznám se, příliš jednoduché hodnocení tohoto návrhu zákona přesto, že si myslím, že předložený návrh zákona je stejně tak zjednodušující v tom, že veškerou vinu za nepříznivou situaci na našich silnicích svaluje na řidiče. Pokud tedy, a to by mělo být oprávnění toho mého úvodního hodnocení, takovýmto způsobem předkladatelé přistupují k označení viníků a hledání řešení na úkor těchto definovaných viníků, potom i to mé hodnocení má stejnou logiku a stejné oprávnění jako obsah předloženého návrhu zákona.

Přesto všechno si myslím, že existuje cosi, co může spojovat a co také spojuje předkladatele tohoto návrhu zákona a zde vystupující kolegy a kolegyně včetně mne, a to je skutečnost, že nikoho z nás nemůže těšit, nikoho z nás nemůže uspokojovat vážná situace na našich silnicích a dálnicích. Jsem přesvědčen, že přesto, že tento zákon je podrobován, a dodávám z mého pohledu, velmi oprávněně podrobován tvrdé a nekompromisní kritice, přesto všechno se všichni nepochybně shodneme na tom, že tuto situaci je třeba řešit. Lišíme se ovšem v tom, jakým způsobem je možné a jakým způsobem je třeba tuto situaci řešit.

Tento návrh zákona podle mého přesvědčení obsahuje pět vážných témat, pět okruhů, ke kterým bych se chtěl vyjádřit a které naopak oproti tomu co nás spojuje s předkladatelem tohoto návrhu zákona, nás také rozděluje.

tato novela trpí vážnými legislativními nedostatky,

tato novela je příliš tvrdá,

nastavený systém bodového hodnocení není spravedlivý a v žádném případě dostatečně neodráží závažnost spáchaných přestupků,

tato novela nadbytečně posiluje pravomoci příslušníků Policie České republiky a vytváří tak další, prostor pro korupci,

tato novela je finančně velmi nákladná, a to nákladná nikoliv směrem k těm, kteří by na jejím základě měli být trestáni, měli by platit pokuty, ale směrem k těm, kterým ukládá celou řadu nových povinností, v důsledku případného přijetí takto koncipovaného návrhu zákona.

Dovolte mi, abych se vyjádřil k těmto pěti základním bodům, které považuji za velmi problematické.

Bod první - závažné legislativní nedostatky. Na tomto místě nemohu, než se připojit k výtkám, které přednesla celá řada mých kolegů, např. pan poslanec Šeich, pan poslanec Pospíšil, pan kolega Sehoř, pan kolega Říman. Myslím si, že zejména ty výtky, které byly směřovány k § 10 předloženého návrhu zákona, hovoří samy za sebe. Lze proto, a nebudu to dále rozvádět, přestože zde mám připraven podrobný právní rozbor, konstatovat jedno jediné: předložený návrh zákona je na samé hranici ústavnosti, předložený návrh zákona je na samé hranici, ne-li až za hranicí, principů demokratického právního řádu.

Pokud jste, kolegyně a kolegové, poslouchali přesný výčet legislativních problémů, které jsou obsaženy v tomto návrhu zákona, možná vás mé příkré a jednoduché hodnocení přivádí k úsměvu na rtech, nicméně věřím, že po zevrubném prostudování těchto detailních výtek změníte úsměv za mračení a vážné pokývání a přitakání pravdivosti mého tvrzení. Kladu si otázku, hovořím-li o vážných legislativních nedostatcích, jak vůbec takovýto zákon mohl projít Legislativní radou vlády, jak vůbec zákon, který obsahuje tak závažné vady konstitucionálního charakteru, mohl být schválen vládou.

Nicméně přikročím k bodu 2. Novela je příliš tvrdá. Novela zavádí tzv. bodový systém, kde důsledkem dosažení určité hranice trestných bodů je odebrání řidičského oprávnění. Toto oprávnění může řidič získat zpět až po přeškolení, až po prozkoušení, a to nejdříve po jednom roce. Maximální hranice "trestných bodů" je 12. Avšak zaváděný systém bodování je - podle mého přesvědčení - příliš tvrdý. Stačí si jen namátkou říci, že k dosažení této hranice dostačuje dvakrát předjíždění přes plnou čáru, třikrát telefonování při řízení, třikrát nedání přednosti chodci na přechodu apod. Ne, že by tyto přestupky nebyly závažné, ne, že by tyto přestupky neměly být sankcionovány. Otázkou je, zda kumulace právě tohoto druhu přestupku má ve svém důsledku vést k odebrání řidičského oprávnění. Opravdu si tuto otázku kladu.

Je faktem, že systém umožňuje odpočet těchto trestných bodů, ale ve své podstatě následně stačí jednou jedinkrát špatně zaparkovat a následujících 12 měsíců odpočty nejsou možné. Nevím, jestli toto je ta správná a pozitivní motivace, jestli toto je to správné vyvážení mezi pozitivní motivací a negativní motivací v rámci bodového systému.

Vzhledem k hrozivé situaci na našich silnicích jsem přesvědčen o tom, že je třeba vůči neukázněným řidičům přitvrdit, ale současně jsem přesvědčen o tom, že není možné stanovit tak extrémně náročná kritéria. Jsem přesvědčen o tom, že i méně na první pohled přísný a příkrý systém, který je promyšlený, přesný, přehledný, srozumitelný, systém, který neumožňuje obcházení, který neotvírá další prostor pro korupci, může dostatečně splnit svůj účel. Jsem přesvědčen, že vedle té negativní motivace v podobě hrozící sankce musí existovat také výrazná pozitivní sankce pro řidiče, kteří se chovají slušně.

Jsem přesvědčen o tom, že jen zastrašení tvrdými tresty nestačí. Mám-li nějakým způsobem jednoduše charakterizovat výhradu číslo 2, že novela je příliš tvrdá, hlásím se k tomu, že je třeba zpřísnit postup na našich silnicích, zpřísnit tresty, ale že je i přesto třeba trestat s rozumem a uvážlivě. Toto tato novela nečiní.

Výhrada třetí. Nastavený systém bodového hodnocení není spravedlivý. Pro větší spravedlnost bodového systému, pokud vůbec připustíme fakt, že bodový systém je cestou ke zlepšení, pokud vůbec pomineme tu námitku, která zde byla zmiňována celou řadou mých předřečníků o dvojím trestání, tak jsem přesvědčen, že je nezbytné zvýšit maximální hranici trestných bodů, že je třeba přehodnotit bodové ohodnocení jednotlivých přestupků, a to tak, aby to více odpovídalo závažnosti spáchaných přestupků.

Otázka sama o sobě je, zda se pokoušet o skutečně detailní a vyčerpávající výčet všech možných přestupků, kterých se řidič na našich silnicích může dopustit. Zda naopak cestou by neměl být minimální výčet těch přestupků, které považujeme za nejzávažnější a následně z toho dovozovat další sled událostí, čili kumulaci, součet takovýchto provinění vedoucích na jedné straně k odebrání řidičského oprávnění, resp. v případě, že se toho řidič nedopustí, vedoucích k odpočtu předcházejících trestných bodů.

Novela navíc přisuzuje různou závažnost, a to vyplývá z výše uvedeného, stejným přestupkům při bodovém hodnocení a při ukládání sankcí. Např. vjíždění na železniční přejezd v případech, ve kterých je to zakázáno, je v bodovém systému ohodnoceno sedmi trestnými body, je to tedy to nejpřísnější ohodnocení v rámci bodového systému, ovšem podle zákona o přestupcích za ten samý přestupek, za to samé přejíždění železničního přejezdu, hrozí pokuta ve výši 2500 - 5000 Kč, tedy nejmírnější sankce.

Pokud už vůbec připustíme systém dvojího trestání, pokud připustíme hierarchizaci závažnosti přestupků, potom by měla tato hierarchizace mít stejnou podobu v případě bodového systému a stejnou podobu v případě finančních sankcí. Zcela stranou dávám kolegy zmíněný rozptyl finančních sankcí podle přestupkového zákona, který není ničím jiným než obrovským otevřením prostoru pro korupci, tak jak o tom budu hovořit později.

Dalším nedostatkem je nemožnost zohlednění okolností u přestupků stejného druhu. Podle zákona existuje jednobodové ohodnocení přestupků určitého druhu, což znamená, že řidič obdrží 7 bodů za nehodu, kterou způsobil, pokud při ní dojde k usmrcení osoby, stejně tak obdrží 7 trestných bodů za nehodu, při které dojde ke zranění a navíc vůbec tato novela nezohledňuje závažnost případného zranění.

Myslím si, že zde narážím na velkou slabinu této novely, nebo pokud na jedné straně se budeme snažit - a takto nastavený systém po tom přímo volá - přesně specifikovat všechny možné přestupky, přesně predikovat možnost spáchání takovýchto přestupků a současně přesně stanovit hierarchii jejich závažnosti, pak se dostáváme do velmi spletitého systému, ze kterého je podle mě jediného možného úniku, a to buď úplně bodový systém opustit, a nebo - pokud ho připustíme - tak minimalizovat na systém těch nejzásadnějších a nejzávažnějších přestupků a ty ostatní z bodového systému pominout a podřídit je jen výhradně a pouze sankcím podle přestupkového zákona.

Stejně tak pokud hovořím o nemožnosti zohlednění závažnosti jednotlivých přestupků, lze zmínit nedodržení povolení rychlosti, předjíždění v případech, kdy je to zakázáno, telefonování během řízení, porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky atd., nebo každý z těchto uvedených případů může být různě závažný, přestože se jedná o stejný charakter provinění. Novela tuto závažnost ale posuzovat neumožňuje a hází všechny přestupky stejného druhu do jednoho pytle.

Výhrada čtvrtá. Už zde byla zmíněna celou řadou mých kolegů. Přiznám se, že mě netěší skutečnost, že se k této výhradě musím připojit také, ale není vyhnutí. Nastavený prostor předložená novela nadbytečně posiluje pravomoci příslušníků Policie České republiky a dalším způsobem rozšiřuje prostor pro korupci. Policisté dostávají nové pravomoci - zadržení řidičského průkazu, vybírání kaucí a podobně. I podle důvodové zprávy se v historii potvrdilo, že pouze institut zabránění v jízdě je jediným skutečně efektivním prostředkem jak uchránit ostatní účastníky provozu. Přesto novela navrhuje vrátit policistům pravomoc zadržet na místě řidičské průkazy.

Tady se nemohu než přihlásit k tomu, co zde řekli mí předřečníci, myslím, že to byl přesně pan kolega Sehoř, že tato novela podléhá atmosféře, kterou vytváří celá řada příslušníků dopravní policie, která tvrdí, že nemožností odebírání řidičského průkazu se stává policie naprosto bezzubá, neschopná, bez jakýchkoliv pravomocí tvrdě a nekompromisně potrestat toho řidiče, který se dopustil závažného přestupku. Není to pravda. Takovéto rozšíření pravomocí příslušníkům Policie České republiky, a to v době, kdy průzkumy veřejného mínění říkají jednu nesmírně smutnou, nesmírně vážnou a frustrující pravdu, která by měla vést k hlubokému zamyšlení každého z nás, bez ohledu na to, zda jsme reprezentanty vládní koalice nebo opozice, je fakt, že 70 % občanů České republiky považuje příslušníky dopravní policie za součást instituce, která je nejzkorumpovanější ze všech státních institucí v České republice.
Slovy klasika, a teď reaguji na opětovné úsměvy některých poslanců vládní koalice, můžeme proti tomu protestovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak maximum, co s tím můžeme dělat. Buď považujeme tyto průzkumy veřejného mínění za relevantní, a já jsem připraven vést polemiku o absolutní hodnotě, nebo ta se může měnit a nepochybně je odvislá od charakteru průzkumu, ale co si myslím, že je těžko zpochybnitelné, je trend a obecné zařazení. A z trendu a ze zařazení jasně vyplývá, že když už pomineme číslo 70 %, potom to smutné prvenství dopravní policii opravdu patří. Nepovažuji to za věc, za kterou bychom se měli radovat, považuji to za věc, která by nás měla vést k velmi pečlivému hledání způsobu řešení této nelichotivé situace.

Podle mého přesvědčení je navíc pravomoc zadržet řidičský průkaz v rukou policistů nadbytečná, nebo toto zadržení musí potvrdit příslušný správní úřad, ale ten již dnes má podle zákona o provozu na pozemních komunikacích možnost pozastavit řidičské oprávnění v případech, kde hrozí sankce zákazu činnosti podle § 95. Důvodová zpráva tento krok odůvodňuje mimo jiné tím, že donutí řidiče dostavit se k přestupkovému řízení. To by ale podle mne mělo být zajištěno úplně jiným instrumentem, to by mělo být zajištěno úpravou příslušného řízení, o což i tato novela usiluje v ustanovení o pořádkových pokutách v § 125a do výše pěti tisíc korun a umožňuje i jejich opětovné ukládání.

Korupční potenciál, o kterém hovořím, je umocněn ještě tím, že policistům dává možnost či oprávnění těchto opatření, nikoliv tedy povinnost. Policista tedy dostává prostor obracet se na řidiče s nabídkami různého druhu. Navíc jej nebude možné ani trestat za to, že při splnění zákonných podmínek náležité opatření neučinil. Takže proč to nezkusit. Je rozšířen okruh případů, kdy policista může uložit v blokovém řízení pokutu až do pěti tisíc korun, což opět podporuje korupci. Tři tisíce bez bločku bude stačit nebo ne? A nepochybně i rozptyl některých sankcí finančních, které zde zmiňoval tuším kolega Říman, není ničím jiným než návodem k tomu, abych řekl jako dopravní policista: "No, hrozí vám pokuta ve výši 50 tisíc korun. Když dáte 10 tisíc bokem, budete to mít jenom za pět a dvacet. " Myslím, že je to přesně ten návod k chování, které se vyplatí jak tomu, který má platit, jak tomu, který má dostat svůj úplatek, ale je to systém, který se nevyplatí obecně společenskému klimatu v České republice.

Mohl bych takto pokračovat dál v tomto výčtu, ale nechci být zbytečně detailní. Proto mi dovolte, abych se vyjádřil k páté výhradě. Novela je velmi nákladná, a tou nákladností nemyslím výši sankcí a výši pokut. Tato novela znovu tak, jak je to již zvykem této vlády, přenáší celou řadu povinností a odpovědností na obce. Nezbývá, než se zeptat předkladatele. Nakolik a zda vůbec, a pokud ano, tak s kým tato novela byla konzultována, zda samosprávy s takto koncipovanou novelou souhlasí, zda byly vyčísleny náklady, které tato novela přináší jednotlivým samosprávám. A vzhledem k tomu, že tyto náklady nepochybně budou, kdo je zaplatí. Zda tyto zvýšené náklady případně půjdou z rozpočtu Ministerstva dopravy a nebo tak, jak to bývá velmi dobrým, a dodávám špatným zvykem této vlády, že tyto náklady půjdou na vrub rozpočtů samotných obcí, přestože budou dělat to, co jinak přísluší státu, a to z důvodu přenesené působnosti.

Na tomto místě chci upozornit na pozměňovací návrh, který jsem podal k novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který byl již schválen, který přešel do Senátu a který říká, že každý předkladatel návrhu zákona je povinen, a musí to být součástí všech náležitostí každé novely zákona, předložit její finanční dopady nejenom na státní rozpočet, ale také na rozpočty krajských a obecních samospráv. Je pravdou, že tato novela zatím není platná, není účinná, nicméně považoval bych za projev elementární slušnosti od předkladatele, kdyby tyto finanční náklady, které nepochybně půjdou na úkor obcí, alespoň vyčíslil a současně připojil způsob jejich úhrady.
Podtrženo, sečteno a dovolte mi závěr.

Změna současného stavu je potřebná.

Je možné zpřísnit, ale je třeba zpřísňovat s rozumem a s rozvahou.

Není možné při řešení tohoto problému dalším způsobem zatěžovat obce.

Mám-li říci větu závěrečnou, potom zní takto. V této podobě, jakým byla tato novela předložena, je to návrh zákona, který je zcela nezpůsobilý svého přijetí. Pokud tento návrh zákona nebude v Poslanecké sněmovně zásadním způsobem přepracován, potom není možné jej přijmout. Navrhuji proto, aby lhůta jeho projednávání byla prodloužena přinejmenším o 60 dnů. Děkuji vám za trpělivost a děkuji vám za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 25. března 2004