Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci,

nezbývá již mnoho dnů k jednomu z nejzásadnějších rozhodnutí, které Česká republika a její občané vykonají v našich novodobých dějinách. Referendum, které rozhodne o našem vstupu do Evropské unie, je opravdu velkým mezníkem naší národní suverenity a identity. Jsme svědky poměrně nákladné a podle mého názoru ne moc efektivní kampaně, která by měla sloužit jako motivace pro českého občana, aby řekl v referendu ANO našemu vstupu do Evropské unie. Kladu si však otázku, nakolik mají naši občané dostatek relevantních informací o svých právech a povinnostech, které budou muset splňovat nebo které budou moci využívat ode dne našeho vstupu do EU a o všech takových právech a povinnostech, které se z různých důvodů tzv. odkládají.

Jedním z největších myšlenek, na kterých je postavena Evropská unie je volný pohyb osob. Ten je založen na principu odstraňování vnitřních hranic mezi členskými státy a naopak výrazná ochrana vnějších hranic unie před příchozími z třetích států, především nelegálních migrantů. A právě v oblasti volného pohybu našich občanů po případném vstupu do EU neposkytuje podle mého přesvědčení vláda ve své informační kampani úplné a objektivní informace. A přitom právě myšlenka volného cestování bez kontrol, bez pasů (jen s občanskými průkazy) je jedním z nejsilnějších argumentů pro vstup do EU. Realita, která nás čeká, je ale jiná. A tu vláda zamlčue. Realita dělá z našich občanů po vstupu do EU občany II. Kategorie.

Ode dne našeho vstupu do Evropské unie však zůstane Česká republika nadále tzv. za hranicí. Naše hranice s Německem a Rakouskem zůstane hranicí vnější a naši občané budou nuceni podstupovat, ve své podstatě, stejné kontroly na hranicích jako doposud. V praxi to znamená, že naši občané nebudou ani po vstupu do EU v rovnoprávném postavení s občany stávajících členských zemí EU. Paradoxně budou mít občané některých nečlenských zemí EU (jako například Norska) lepší postavení jako občané nových členských zemí.

V této souvislosti je proto zcela na místě znát odpověď na otázku, co vláda a konkrétně ministerstvo vnitra udělaly pro možnost občanů České republiky volně cestovat bez dalších omezení podobně jako mohou mezi svými státy cestovat rakušané a němci nebo francouzi a španělé. Kde se stala chyba, že nebude možné, aby měl občan České republiky stejné právo jako má němec, francouz nebo řek. Stala se chyba v Bruselu, kde se dostatečně nepracovalo na novém informačním systému, který bude schopný pojmout veškerá nezbytná data deseti nových členských států? Nebo je chyba na straně České republiky a naší nedostatečné přípravě? Máme nedostatky v informačních technologiích? Máme nekvalitní pracovníky, kteří nebudou schopni tento nový informační systém ovládat? Nedošlo k včasnému zaškolení příslušných pracovníků?

V této souvislosti je třeba znát odpověď na otázku, jak dlouho bude toto nerovné postavení trvat, dokdy budeme druhořadými občany EU? Bude to do doby, kdy bude v EU zaveden nový informační systém? Pokud ano, znamená to, že zcela svobodný pohyb našich občanů v rámci EU bude možný až v roce 2006, kdy se očekává jeho zavedení?

Vedle těchto zásadních otázek, jsou na místě další. Je možné, aby na evidenci v databázi bylo závislé právo na svobodný pohyb v rámci unie? Jsou vedeni v této evidenci všichni občané současných států unie a budou v ní vedeni také všichni občané nově přistupujících států? Nebo jsou v této evidenci vedeny osoby z třetích zemí překračující hranice unie a případně osoby proti nimž je vedeno trestní řízení? Je riziko z nekontrolovaného přístupu těchto osob do unie natolik vysoké, že kvůli osobám trestně stíhaným a osobám vstupujícím z třetích států do unie bude omezeno právo občana členského státu unie? Bude nám opravdu trvat tolik dlouhých měsíců příprava na zavedení nového informačního systému?

Z výše uvedených důvodů by měl ministr vnitra objasnit:

Z jakého důvodu nebudou občané České republiky po vstupu naší země do EU využívat volného pohybu osob po zemích EU tak, jako občané stávajících zemí?

Pro hranice České republiky bude i nadále vnější hranicí EU a budou tak na nich vykonávány kontroly jako doposud?

Co učinila vláda České republiky a ministerstvo vnitra, aby volný pohyb občanů České republiky jako základního práva v rámci unie nebyl omezen?

Jakým způsobem přispělo ministerstvo vnitra k tomu, aby nebyla ze strany unie zavedena přechodná lhůta, ve které se bude muset zavádět nový systém?

Kdy bude Česká republika připravena na zavedení nového informačního systému, který umožní plný výkon práva na volný pohyb na tzv. vnitřní hranice?

Jsou informace, které v souvislosti s informační kampaní před vstupem do EU dává vláda občanů České republiky úplné a objektivní?

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 13. května 2003