Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo,

předesílám, že ve svém vystoupení se nebudu odvolávat na své medicínské vzdělání, tak jak se o to pokoušel pan ministr Dostál, když urážel jiné kolegy, nebudu se odvolávat na právnické vzdělání, tak jak to činil pan ministr zahraničních věcí, když stejně tak napadl vystoupení a argumenty jiného kolegy. Jen mi dovolte na úvod krátkou glosu. Opravdu při vystoupení pana ministra Svobody jsem si uvědomil, že to byl projev ministra zahraničních věcí České republiky, který horuje a bojuje za ochranu národních zájmů České republiky. Opravdu důstojný projev ministra zahraničí.

Dovolte mi, abych ve svém vystoupení, které - předesílám - bude poněkud rozsáhlé, se věnoval problematice ve dvou oblastech. Považuji za nesmírně důležité, abychom si nejprve jasně vymezili prostor, ve kterém se při projednávání tohoto bodu pohybujeme, tedy abychom si připomněli, že základ naší diskuse a základ našeho rozhodování dnes o tomto bodu je stanoven zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Proto chci nejprve připomenout postavení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, postavení jejích členů a jejich povinnosti, které mají a pro jejichž neplnění může být rada či jednotliví členové odvoláni. Možná to někteří z vás považují za zbytečné, ale vystoupení některých mých předřečníků mě přesvědčilo o tom, že opravdu stojí za to zákon číst a zejména stojí za to ten zákon znát v okamžiku, když chceme dělat rozhodnutí tak závažného charakteru, jakým je odvolávání rady.

Současně chci připomenout ještě jednu normu, v jejímž rámci se musíme při projednávání tohoto bodu pohybovat - a on to zde de facto naznačil pan ministr kultury Dostál - a tou normou je ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a usnesení tehdejšího předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. V další části svého vystoupení zdůvodním, proč.

Řekněme si nejprve - a prosím, zkusme věnovat pozornost těmto základním faktům - co je to vlastně Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle § 4 platného zákona je to správní úřad. Uvědomme si prosím, je to správní úřad. Vykonává tedy státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Podle § 5 zákona zejména dohlíží na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, uděluje a odnímá licence, ukládá sankce, monitoruje vysílání elektronických médií. Podle § 6 je rada povinna předkládat nám, Poslanecké sněmovně, každý rok výroční zprávu o své činnosti. Na základě této výroční zprávy je také rada hodnocena a s tím také zákon počítal, a proto to obsahuje.

Na tomto místě chci připomenout, že Poslanecká sněmovna projednala a schválila výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za poslední roky: za rok 1999, za rok 2000, za rok 2001 a zprávu za rok 2002 máme teď v Poslanecké sněmovně před projednáním. Proč to říkám? Je to proto, že máme-li odvolávat členy rady nebo radu jako takovou, pak to musí být činěno na základě její činnosti v roce 2002, resp. té části roku 2003, která uplynula, nebo hodnocení v podobě schválení výročních zpráv předchozích let jsme již učinili, a nemá-li tedy působit tato Poslanecká sněmovna schizofrenně, nemůže se k věcem postavit jinak, než říkám. Rada za svoji činnost v letech 1999, 2000 a 2001 byla podrobena kritickému hodnocení, nicméně v tomto hodnocení obstála, její výroční zpráva byla schválena, a jestli tedy ji chceme hodnotit znovu, potom výhradně a pouze za rok 2002, resp. za část roku 2003.

Opakuji tedy, že můžeme radu odvolávat pouze na základě skutečností takto nových, anebo eventuálně skutečností, o kterých jsme případně neměli informace z minulosti.

Jaké je postavení členů rady a povinností jednotlivých členů rady? A prosím, odlišme od sebe základní dva instituty, kterým je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Podle § 7 platného zákona vykonávají členové rady své funkce osobně, nesmějí přijímat žádné pokyny a instrukce, nesmějí zastávat zákonem vymezené funkce v oblasti sdělovacích prostředků. Členové rady také nesmějí zastávat funkce v politických stranách a hnutích a vystupovat v jejich prospěch.

A teď tedy prosím základní otázka, kdy mohou být buď členové rady, anebo Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odvolána. A zdůrazňuji prosím, abychom si povšimli dvou odlišných postupů, které v tomto případě zcela jednoznačně platí a vycházejí z platného zákona. Podle § 6 odst. 3 může být rada jako celek - zdůrazňuji jako celek - odvolána předsedou vlády na návrh Poslanecké sněmovny - cituji - neplní-li rada opakovaně závažným způsobem povinnosti uvedené v § 5 a 6 odst. 1 a 2 zákona, anebo pokud Poslanecká sněmovna opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu. Podle § 7 odst. 7 může Poslanecká sněmovna oproti tomu navrhnout předsedovi vlády odvolání jednotlivých členů rady, a to z důvodů, když nevykonávají řádně svoji funkci, když nesplňují podmínky pro výkon funkce a dopustí-li se některý z nich jednání, kterým zpochybňuje svoji nestrannost, nezávislost nebo nestrannost rady jako celku. A opět prosím, abychom si uvědomili odlišnost důvodů, pro které můžeme buď odvolávat jednotlivé členy rady, nebo radu jako celek. Proč to zdůrazňuji, uvedu následně.

Již v minulosti jsem prezentoval svůj osobní názor, že členství v radě nesmí znamenat, a doufám také, že neznamená, povinnost člena rady rezignovat na svůj vlastní názor, na právo svůj názor veřejně prezentovat. Podle mého hlubokého přesvědčení prezentace osobního názoru - a odkazuji se teď na ironické poznámky ministra kultury na adresu jednoho z členů rady - prezentace občanského postoje nemůže a nesmí být trestána odvoláním z funkce. A právě zde je třeba si uvědomit ten druhý rámec, ve kterém se pohybujeme, a to je ustanovení článku 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Myslím si, že z tohoto ustanovení Listiny základních práv a svobod jednoznačně také vyplývá oprávnění každého člena rady říkat svobodně své názory, o kterých je bytostně přesvědčen. A chceme-li trestat za prezentaci osobních názorů o svobodě a demokracii, potom si položme otázku, nakolik je tento postoj v souladu s tímto ustanovením Listiny základních práv a svobod.

Já jsem zde ve svém vystoupení zdůrazňoval odlišnost možných postupů při postihu rady a respektive jednotlivých členů rady. Nyní sdělím, proč doporučuji Poslanecké sněmovně a jejím členům být opravdu precizní v nadcházejícím hlasování. Podle § 10 zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání se na členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vztahují mimo jiné také ustanovení zákoníku práce. A proč to připomínám? Naše rozhodnutí by tedy mělo být činěno s absolutním důrazem na právní čistotu, na soulad s příslušnými ustanoveními platného zákona. Proč tedy opět toto připomínám? Je to proto, že odvolání člena rady nebo rady jako celku, které nebude provedeno v souladu se zákonem a se zákonem stanovenými důvody pro odvolání, po tomto rozhodnutí může následovat soudní žaloba, pracovněprávní spor nebo pracovněprávní spory, rozhodnutí soudu a možný soudní výrok o neplatnosti takového aktu se všemi právními důsledky, které z toho vyplývají - nárok na ušlý plat, odškodné apod. A já to připomínám proto, že velmi často se v této sněmovně hovoří o osobní odpovědnosti politiků nebo radních, a budu velmi zvědav, pokud soud v případné žalobě a soudním sporu uzná odvolání rady provedené jako v nesouladu se zákonem, přizná žalující straně nárok na ušlý plat, odškodné a podobné věci, kdo z těch kolegyň a kolegů, kteří pro takovéto nezákonné rozhodnutí zvednou ruku, se bude podílet na náhradě těchto ušlých platů a odškodného.

Tolik prosím k té první části mého vystoupení. Nyní mi dovolte, abych reagoval. na průběh projednávání tohoto bodu v několika stručných tezích.

První teze. Rozhodování o odvolávání rady a členů rady Poslaneckou sněmovnou, a si to připouštíme nebo ne, má charakter soudu. Má charakter soudu, ve kterém vystupují žalobci nebo žalobce v podobě pana ministra kultury Dostála, resp. navrhovatelů této mimořádné schůze. A předpokládám, že každého soudu by se měl účastnit také žalovaný. Soudcem je samozřejmě Poslanecká sněmovna jako celek. Myslím si, že má-li být někdo souzen, potom by mu měl být dán prostor pro jeho vysvětlení, pro jeho vlastní obhajobu, nebo i staré římské pravidlo říká audiatur et altera pars, tedy nech je slyšena i druhá strana. A považuji za velmi nekorektní přístup vládní části Poslanecké sněmovny, že svým hlasováním zabránila - zdůrazňuji zabránila - tomu, aby byla slyšena i druhá strana, aby jsou-li tady členy Poslanecké sněmovny napadáni a osočováni z různých věcí jednotliví členové rady, aby se ti mohli na tomto plénu, když jsou souzeni, vlastními slovy hájit. Považuji to za velmi nekorektní a myslím si, že jestliže předseda poslaneckého klubu ODS zde hovořil o veřejné popravě, a já zde připomínám charakter našeho jednání jako soudu, potom bez možnosti slyšení obžalovaných je to soud spíše charakteru polního.

Druhá poznámka. V souvislosti se svoláním této mimořádné schůze jsem si kladl řadu otázek. Otázka základní byla, co se stalo tak naléhavého, že skupina poslankyň a poslanců se rozhodla doslova a do písmene ze dne na den svolat mimořádné jednání Poslanecké sněmovny s jediným bodem "odvolání členů Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání". Opravdu si kladu otázku a navazuji zde na vystoupení předsedy našeho poslaneckého klubu, proč najednou takový spěch, proč takový spěch i za cenu pohrdání základními principy fungování Poslanecké sněmovny podle jednacího řádu, kdy nebyla dodržena pětidenní lhůta, ve které bychom měli být informováni o svolání mimořádné schůze. A velmi mě bude zajímat další přístup pana předsedy Poslanecké sněmovny Zaorálka při žádosti o svolání případných dalších mimořádných schůzí, zda v těchto případech, kdy nepůjde o jeho osobní zájem, bude svolávat tyto mimořádné schůze doslova a do písmene ze dne na den. Opravdu mě to bude zajímat.

Skutečně v souvislosti se svoláním této mimořádné schůze si kladu otázku, co se chce stihnout nebo čemu se má zabránit takovým spěchem. Udělala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a její členové v poslední době něco tak zásadního, něco tak špatného, o čem jsme dosud neměli informace, že musíme okamžitě jednat? A přiznám se, že jsem velmi pečlivě poslouchal slova navrhovatele tohoto bodu, a v jeho vystoupení nezazněl ani jeden, ani jeden jediný argument, který by odůvodňoval tak mimořádný spěch té části Poslanecké sněmovny, která patří k této vládě. Vyvrate mi prosím mé tvrzení, pane ministře, jestli jste uvedl něco nového, zásadního, co by odůvodňovalo tak mimořádný spěch.

A pokud máme výhrady k činnosti rady za uplynulý rok, za tu část roku 2003, potom si kladu otázku, proč nevolíme standardní postup, který by Poslanecká sněmovna v této věci měla volit. Proč neprojednáváme její výroční zprávu, proč na základě kritických připomínek ke kvalitě obsahu výroční zprávy nenavrhne někdo znovuvypracování této zprávy a eventuálně odvolání této rady? Proč se například návrhem na odvolání, když nechceme postupovat tímto způsobem, nezabývají příslušné orgány Poslanecké sněmovny - stálá komise pro sdělovací prostředky, kulturní a školský výbor? Opravdu prosím, odpovězte, navrhovatelé a pane ministře kultury, proč takový spěch, proč mimořádná schůze musí být ze dne na den.

Poznámka třetí. Pan ministr svým vystoupením potvrdil slova předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého, že návrh na odvolání rady byl dán v souvislosti s arbitráží mezi společností CME a Českou republikou. V odůvodnění vystoupení ministra kultury a následně ve vystoupení také ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody lze jasně naleznout argumenty, které říkají, že návrh na odvolání členů rady byl mimo jiné podán také v souvislosti s oběma arbitrážemi. Jinými slovy - dali oba pánové za pravdu předsedovi poslaneckého klubu ODS, dali za pravdu spekulacím, proč takový spěch, proč mimořádná schůze musela být tak rychle svolána.

Pan ministr Dostál přednesl ve svém vystoupení spíše politický projev, ve kterém prezentoval své osobní a politické názory, na které má právo, má právo vyjadřovat své názory na to, jak má vystupovat regulační orgán v oblasti elektronických médií, nicméně troufám si říci, že zde nezazněl žádný relevantní argument, který by našel oporu v příslušném ustanovení zákona, na které on se odvolával v situaci, kdy navrhoval odvolání rady z důvodu opakovaného a závažného neplnění povinností.

Zde mi dovolte, abych se zastavil u jedné zcela zásadní věci, která souvisí s tím, co jsem říkal na úvod - jak je důležité vnímat odlišnost institutu odvolávání rady jako celku a jednotlivých členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Pokud se nepletu, návrh bodu našeho jednání zní: Návrh na odvolání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Pan ministr Dostál podal návrh usnesení, kterým Poslanecká sněmovna navrhuje odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako celku podle § 6 odstavce 3 zákona. Myslím si, že už jenom tato nesrovnalost, která na první pohled vypadá jako velmi formální, ale má zcela zásadní charakter, mimo jiné z důvodů, o kterých jsem hovořil při citaci § 19 platného zákona, je třeba si tuto věc ujasnit.

Pane ministře, velmi bych vás žádal, abyste uvedl svůj návrh na usnesení do souladu s předmětem našeho jednání, nebo v tuto chvíli považuji tento návrh za nehlasovatelný.

Bod a postřeh poslední. Opakovaně si kladu v souvislosti s rychlostí svolání tohoto jednání, v souvislosti se zmíněným jednáním odvolacího švédského soudu otázku, jakým způsobem se případné odvolání rady nebo jejích členů odrazí na postavení České republiky při této žalobě. Z tohoto místa bych chtěl položit otázku a požádat opravdu o jasnou odpověď pana premiéra, pana ministra financí, zda jsou přesvědčeni, že v případě, když Poslanecká sněmovna odvolá Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo některého z jejích členů na základě odůvodnění, která zde přednášeli členové vlády České republiky, zda opravdu takovéto rozhodnutí Poslanecké sněmovny nezhorší postavení České republiky v tomto soudu a neohrozí naše šance vyhnout se platbě onoho odškodnění ve výši 10,5 miliardy.

Považuji odpověď na tuto otázku skutečně za klíčovou a zásadní. Už jen proto, že ministr financí ve své odpovědi na moji interpelaci jasně označil, kdo je z jeho pohledu viníkem povinnosti České republiky platit onu částku 10,5 miliardy. Přesné citace z jeho odpovědi - předpokládám - uvede některý z mých kolegů. Vystoupení ministra financí v této odpovědi na moji písemnou interpelaci je zcela v zásadním rozporu s tím, co zde tvrdí pan ministr kultury Dostál a ministr zahraničních věcí Svoboda.

Opakuji tedy otázku na pana premiéra a na pana ministra financí. Můžete před touto Poslaneckou sněmovnou garantovat, že případné rozhodnutí Poslanecké sněmovny o odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, případně jejích členů nebude využito proti České republice u odvolacího švédského soudu a zda toto rozhodnutí případně nezhorší šance České republiky na úspěch?

Vážené kolegyně a kolegové, z dosavadního průběhu rozpravy podle mého hlubokého přesvědčení a podle mé právní analýzy základu, ze kterého musíme vycházet, zde nezazněly žádné argumenty, které věcně opravňují návrh, který uvedl pan ministr financí.

V tuto chvíli jsem přesvědčen o tom, že případné odvolání rady nebo jejích členů - a to si prosím vyjasněte vy a pane předsedo Poslanecké sněmovny, o čem vlastně jednáme a o čem můžeme hlasovat - by nemělo oporu v platném zákoně. Považoval bych toto rozhodnutí za rozhodnutí politického charakteru, což je samozřejmě možné učinit, ale se všemi důsledky, které z toho rozhodnutí a případných žalob a rozhodování tentokráte českých soudů pro ty, kteří takto hlasovat budou, vyplynou.

Děkuji vám za trpělivost a za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 13. schůze, 2. dubna 2003