Vážené kolegyně a kolegové,

na úvod projednávání tohoto zákona musím prohlásit, že jsem ve střetu zájmů, nebo moje manželka je soudkyně. Ovšem obávám se, že po svém vystoupení se dostanu spíše do střetu s ní, nikoliv do střetu zájmů, protože to, co řeknu, ji rozhodně nepotěší.

Je nás zde dost těch, kteří si pamatujeme projednávání původního návrhu zákona. Jsem rád, že pan místopředseda vlády a ministr spravedlnosti zde připomněl drtivou podporu, kterou původní návrh zákona získal. Přiznám se, že u takto důležité reformní - zdůrazňuji přívlastek reformní - normy si dosud nepamatuji, že by byla Poslanecká sněmovna schopna se shodnout v takové šíři, jako tomu bylo v minulosti.

O to více mě mrzí způsob, jakým do této reformy zasáhl Ústavní soud. Myslím, že je zde vidět, jaká odlišnost názorů začíná pramenit na to, jakým směrem - máme-li respektovat zcela důsledně a téměř absolutně bez výhrad nález Ústavního soudu - se máme dále vydávat.

Považuji nález Ústavního soudu za špatný. Říkám to naprosto otevřeně a konec konců všichni to o mně ví. Nález Ústavního soudu znamená několik věcí. Znamená absolutní a jednoznačné zakonzervování stávajícího stavu české justice, znamená ve své podstatě minimalizaci odpovědnosti soudce za výkon jeho ústavní funkce, znamená jednoznačné zeslabení motivace soudce k prohlubování své odborné způsobilosti pro výkon ústavní funkce, znamená ve svém důsledku téměř rozmělnění odpovědnosti státu za správu soudu a zpochybnění klíčové role státu a jeho odpovědnosti za to, aby se občané tohoto státu domohli včas spravedlivého rozsudku, spravedlnosti nebo alespoň práva.

Mohu si klást otázku, proč tomu tak je. Moje kolegyně Dundáčková to zde naznačila. Mohu konstatovat, že možná je to proto, že soudci rozhodovali o soudcích. Vím, že se dočkám briskní repliky, že když poslanci rozhodují o svých platech, rozhodují i o poslancích, nicméně v tomto případě myslím, že motivace a profesní příslušnost z nálezu Ústavního soudu je až příliš čitelná.

Pan ministr spravedlnosti má nyní těžkou roli a já mu ji v žádném případě nezávidím. To, co předvádí, je tanec mezi vejci, z nichž některá jsou žluklá, některá obsahují zárodek něčeho pozitivního, a bojím se, když už tedy používám tento příměr o tanci mezi vejci, že se mu podařilo rozšlápnout spíše ta, která v sobě měla zárodek něčeho dobrého, než aby rozšlapal něco jiného. To, co předložil ministr spravedlnosti a vláda, je myslím jasné přitakání Ústavnímu soudu v tom smyslu, že jde o projev rezignace na jakoukoli snahu změnit poměry v české justici. Vyčítám panu ministru spravedlnosti přílišnou, a teď to řeknu možná zvláštním slovem, submisivnost vůči nálezu Ústavního soudu. Nechápu například, proč vůbec sed připojuje navíc ona novela státního zastupitelství.

Nicméně bylo by chybou jen kritizovat. Myslím, že návrh obsahuje některé pozitivní věci, jako např. zkrácení lhůty pro vyřízení stížností na průtahy. Nemyslím si, že onen nový institut žaloby na určení lhůty provedení procesního úkonu je tak zcela pochybný, jak zde říkala paní kolegyně Marvanová. Nicméně moji kolegové z poslaneckého klubu zde předložili návrh na zamítnutí. Byl bych velmi rád, kdyby bylo správně rozuměno jejich návrhu. To není odmítnutí a nechu zabývat se tímto problémem. Je to projev jejich přesvědčení o tom, že předložený návrh opravdu ve své podstatě znamená rezignaci na jakékoliv změny v české justici. Myslím, že bychom neměli na toto rezignovat. Pokud náš návrh na zamítnutí neprojde, bude to znamenat další projednávání tohoto návrhu zákona a pokud pan ministr spravedlnosti má zájem o to, aby výsledná norma se setkala se stejně širokou podporou, jako to bylo předtím, doporučoval bych, aby se více hledala inspirace v původním návrhu zákona o soudech a soudcích a méně v nálezu Ústavního soudu.

To je vše, co jsem k této věci chtěl říci. Prosím všechny, kteří se chtějí věnovat projednávání tohoto návrhu zákona, aby se opravdu pokusili nerezignovat na změny, které naše justice potřebuje a aby se pokusili vrátit do tohoto návrhu zákona to dobré a potřebné, co obsahoval návrh původní. Děkuji za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 27. února 2003