Ivan Langer:

Vážený pane premiére, dříve než přednesu druhou interpelaci, nedá mi, abych nezareagoval na problém počtu náměstků.

Dělal jsem si hrubý odhad, jaký náklad představují náměstci vaší vlády na státní rozpočet se vším všudy, tedy se svými platy, odměnami, sekretářkami, provozem kanceláře, poradci, automobily atd.. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že částka musí přesahovat 200 mil. Kč ročně. A jestli hledáte nějaké úspory jako vláda, zkuste je hledat mezi svým byrokratickým aparátem a mezi náměstky ministrů.

V souvislosti s povodněmi, ke kterým se znovu vrátím, bych chtěl připomenout, že jste na mimořádné schůzi Senátu prohlásil, že Česká republika při ničivých povodních obstála. S tím souhlasím. Nicméně dodal jste také, že obstála jako sociální stát, založený na demokratickém principu a připravený podpořit své občany.

Domnívám se, že druhá část vašeho prohlášení je nemístné ideologizování tak závažné věci - jako jsou povodně - nicméně ponechám kritiku tohoto charakteru stranou.

Považuji za opak vašeho tvrzení, že Česká republika obstála jako sociální stát, tu skutečnost, že občany, kterým společnost pomáhá ve chvíli, kdy mají problémy - mám tu na mysli nezaměstnané, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti - není možné povolat ve chvíli, kdy společnost je potřebuje k tomu, aby to společnosti vrátili, aby to vrátili konkrétní prací, prací při odstraňování následků škod.

Proto mi dovolte, abych vám položil tuto otázku. Považujete za důkaz toho, že Česká republika obstála jako sociální stát, tu skutečnost, že vláda, starostové, hejtmani nemají možnost povolat na odstraňování povodňových škod všechny nezaměstnané, které občané ze svých daní podporují a kteří by tuto podporu měli vrátit prací v takové kritické situaci?

Děkuji za odpověď.

Vladimír Špidla:

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně a poslanci,

pan místopředseda Langer se zmýlil, pokud je toho názoru, že nebylo možné v některých případech povolat nezaměstnané, a že nezaměstnaní v některých případech povoláni nebyli. V době nouzového stavu, v době stavu nouze je možné požadovat práci po komkoli, a zaměstnaném nebo nezaměstnaném, a je možno tohoto principu využít.

Poněkud složitější záležitost spočívá v tom, že pan místopředseda Langer směšuje některé pojmy, nebo resp. mu není jasná některá základna a některé prvky naší Ústavy, a nejsou mu známy některé mezinárodní závazky, které jsme ratifikovali a kterými se Česká republika řídí.

Principiálně musím říci, že struktura zákona - právě ve vztahu k případnému povolávání nezaměstnaných - vznikla již v době vlády Václava Klause a současné době uvažujeme o některých dílčích změnách. V každém případě ale ten princip vznikl v době vlád Václava Klause. To je základní věc, kterou bychom si měli uvědomit.

Pan místopředseda Langer nebere pravděpodobně zcela v úvahu Mezinárodní úmluvu o zákazu nucené práce, která říká, že není možné universálně podle statusu za jakýmkoli účelem povolávat kohokoli do práce, kterou si svobodně nevybral, s výjimkou Thajska, kde tato možnost existuje, a Thajsko je v současné době velmi významně kritizováno, a že tudíž je možné tohoto mimořádného prostředku použít jenom tehdy, je-li zákonem přesně vymezena nouzová situace. Nouzová situace vymezena byla, a mám informace, že někteří starostové a některé orgány využili této možnosti. Ne v nějakém velkém množství, ale využili. Už z toho důvodu, že někdy ti lidé byli buď ve vysokém věku nebo ve vyšším věku, neměli dobrý zdravotní stav, neodpovídali svou kvalifikací k tomu, co bylo potřeba. To v prvé řadě.

Za druhé - a to je také důležité si uvědomit - každý člověk v době své aktivní činnosti odvádí ze svého platu příspěvek nezaměstnanosti. Pokud porovnáte doby zaměstnání jednotlivých lidí, zjistíte, že naprostá většina nezaměstnaných má za sebou poměrně dlouhou pracovní kariéru, že to nejsou lidé, kteří by společnosti nic neodvedli. Za tu dobu mají odvody nezaměstnanosti, které při relativní nízkosti našich dávek v nezaměstnanosti ve většině případů ani nevyberou. Není tedy pravda, že občané - není to obecně přijatelná formulace - by někoho naprosto nezasloužilého podporovali ze svých daní, protože jeden každý takový člověk si v době zaměstnanosti přispíval, a principiálně tyto dávky jsou cosi jako kvasipojištění, to znamená za prémii, kterou ten člověk platil, mu náleží plnění.

Chtěl bych také konstatovat, že naprostá většina nezaměstnaných jsou velmi slušní lidé, kteří se ocitli v tíživé situaci, naprostá většina z nich dříve či později získá zaměstnání a společnosti to v tomto kvalifikovaném zaměstnání vrátí, resp. budou se podílet na efektivní a produktivní činnosti své společnosti a svého státu.

Souhlasím s vámi, že lze uvažovat o některých změnách v zákonu o zaměstnanosti a některé změny také připravujeme v tomto smyslu, avšak nelze překročit rámec dohody o zákazu nucené práce, to znamená, že každý má právo na svobodnou volbu zaměstnání za předpokladu, že neexistuje mimořádná situace, která je vymezena zákonem. Toto je dáno ratifikovanými úmluvami, které - nejsem si zcela jist, ale vzhledem k tomu, že se tak nestalo v době vlády sociální demokracie - předpokládám, že byly ratifikovány v době Václava Klause, a já se domnívám, že byly ratifikovány správně.

Shrnu-li - nouzový stav v současné době umožnil povolat i nezaměstnané, bylo tohoto prostředku užito, v současné době je problém nikoli s nucenou prací, jak naznačovala interpelace, to přijatelné není, ale je možné pružněji regulovat některé záležitosti v zákonu o zaměstnanosti, a tímto způsobem se vydáváme.

Chci opět na závěr konstatovat, že to, co uvedl pan místopředseda Langer, je jistý pohled, který nemohu nazvat jinak, než pohledem dílčím a nemohu přisvědčit ani vzdáleně jeho koncepci, že se na tomto dílčím problému ukazuje cosi tak závažného, jako je selhání státu jakožto korporace veřejného práva. Děkuji vám.

Ivan Langer:

Vážený pane premiére, vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že toto je v průběhu volebního období poslední interpelace na vás, chtěl bych vás požádat o jednu věc: Přestaňte se už konečně po šesti letech, které uplynuly od konce vlády za předsednictví Václava Klause, vymlouvat neustále na Václava Klause. Myslím si, že to degraduje vás jako významného politika České republiky, který sám je zodpovědný za to, co dělá on, jeho politická strana a vláda, které předsedá. Domnívám se, že není možné akceptovat povinnost práce nezaměstnaných na odstraňování škod za nucenou práci a stejně tak nemohu přijmout vaše konstatování, že nezaměstnaní nemají dostatek kvalifikace pro to, aby si vzali do ruky lopatu, krumpáč, koště a zametali, odklízeli bahno, které přinesla divoká voda. V každém případě ale bych vás chtěl požádat ještě o dodatečnou odpověď na dvě otázky. Kde byli nasazeni nezaměstnaní, kteří pobírají podporu v nezaměstnanosti a v jakém počtu. (Předsedající připomíná čas.) A zda vy jako předseda vlády budete iniciovat změnu legislativy, která podle vás neumožňuje nasazení nezaměstnaných tak, aby v případě krize museli skutečně pracovat a aby měli povinnost, když budou povoláni, také vrátit společnosti to, co jim dala. Děkuji za toleranci, paní předsedající.

Vladimír Špidla:

Za prvé je známé ono rčení, že historia magistra vitae, čili dějiny jsou učitelkou života, a jistě není správné zapomínat na historické kořeny. Prostě ty situace byly takové, jak jsem je popsal. Měly své důvody a myslím si, že v argumentaci je lze použít, ale to na okraj.
Pokud jde o sdělení, že byli využiti nezaměstnaní - ano, pohyboval jsem se v terénu a tyto věci mi byly sděleny např. některými řediteli úřadů práce, takže tuto věc mohu v tomto směru považovat za ověřenou. Nemám k dispozici celková čísla, nepředpokládám, že jsou přehnaně vysoká, ale konstatuji, že takto tito lidé využiti byli. Není pravdou, že v době krize nelze využít, protože je-li krize a je-li vyhlášen nouzový stav, využívat lze. Tak to prostě je! A v okamžiku, kdy není krize, tak samozřejmě fungují běžné civilní věci. Za další - ministr práce a sociálních věcí předloží některé změny zákona o zaměstnanosti, protože se ukázalo, že některé věci je skutečně potřebné změnit, protože pro ty nezaměstnané v té koncepci, tak jak v současné době platí, by účast na takovýchto pracích znamenala v zásadě ztrátu sociálního zabezpečení. To jsou věci, které jsou nepřiměřené a musíme je vyřešit, aby to možné bylo. Mimo nouzový stav. Znovu zdůrazňuji - v době nouzového stavu to možné je a použito to bylo.Poslední poznámka: Člověk, který se stal nezaměstnaným, v naprosté většině je člověkem, který poctivě pracoval a na dávky v nezaměstnanosti si platil. Já prostě odmítám vaše znevažující výroky o lidech, kteří jsou v komplikované situaci a jsou v nouzi. Naprostá většina nezaměstnaných práci hledá, práci nalezne a jsou stejně dobří, jako kdokoli v tomto sále nebo kdekoli jinde. Existují lidé, kteří nejsou sociálně hodnotní a dochází i ke zneužívání sociálních dávek, stejně tak jako dochází ke krádežím prostřednictvím falešných daňových prohlášení apod. To jsou deviované věci, je třeba jim čelit kontrolním a represivním systémem, a také se tak činí. Ale nemohu přijmout váš celkový pohrdavý a znevažující přístup k lidem, kteří jsou ve velmi obtížné situaci.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 12. září 2002