Ivan Langer:

Vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové,

shodneme se nepochybně v tom, že povodně jsou vážným zásahem pro tuto zemi a je tedy třeba hledat finanční prostředky pro nápravu způsobených škod. Vláda České republiky, které vy předsedáte, pane premiére, se rozhodla řešit následky povodní jednoduše - sáhnout do kapes občanů, kteří žijí v této zemi, prakticky bez rozdílu, tedy sáhnout do kapes všem lidem bez ohledu na to, jakého jsou sociálního postavení, jaké jsou příjmové skupiny na místo toho, aby začala spořit sama u sebe. Domnívám se totiž, že chce-li vláda rozumně spravovat tuto zemi, čelí-li tato země takovýmto povodním, měla by vláda dříve než bere peníze svým lidem, sáhnout sama do svých kapes a snažit se sama spořit ve zbytečných nákladech, které jsou spojeny s výkonem její funkce.

Skutečnost je ovšem taková, že tato vláda, když jsem pečlivě sledoval, jak se hezky jednotlivá ministerstva - zřejmě v důsledku koaliční dohody - rozrůstají, činí pravý opak. Tato vláda na místo toho, aby se snažila ušetřit na zbytečné nákladné byrokracii bobtná, tloustne a hezky se kulatí. Stačí se jen podívat na počty náměstků na jednotlivých ministerstvech: Ministerstvo financí - 7 náměstků, Ministerstvo obrany- 6 náměstků ministra, Ministerstvo vnitra - 6 náměstků ministra, Ministerstvo zahraniční má v tuto chvíli 5 náměstků a uvažuje se o šestém. Celkem počet náměstků této vlády, po té, co se rozšířila o jednoho člena, čítá kolem 70 náměstků ministrů. Ponechám stranou to, že nevím, co dělají ministři samotní, ale kladu dotaz:

Považujete, pane předsedo vlády, počet skoro 70 náměstků ministrů za skutečně únosný a nedomníváte se, že při hledání zdrojů pro odstraňování následků škod by měla vláda začít sama u sebe, např. snížením počtu náměstků ministrů?

Děkuji za odpověď.

Vladimír Špidla:

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci.

Dovolte mi, abych velmi stručně zareagoval na interpelaci pana místopředsedy Ivana Langera. Je pravdou, a o tom se také vede debata v této sněmovně, jakým způsobem získat prostředky k tomu, abychom zvládli důsledky velké přírodní katastrofy, zdá se, že svého druhu největší zaznamenané v českých dějinách.

Mohu konstatovat, že postup, který vláda zvolila, tj. zásah do daňového systému, je postupem velmi běžným až konzervativním, připomněl bych např. zvýšení daní na benzin v Itálii, odložení změn daňových sazeb a zvýšení daně právnických osob ve Spolkové republice Německo atd. atd. Prostě tyto věci vyžadují reakci. Možností pro reakci není příliš mnoho. Vláda v r. 1997 sáhla k povodňovým dluhopisům, čili, kdybych použil frazeologii pana místopředsedy Ivana Langera, zadlužila budoucí generace. Ty cesty, které hledáme, jsou prostě komplikované a my jsme zvolili tuto.

Pokud jde o počet náměstků v jednotlivých ministerstvech myslím si, že je to především záležitostí jednoho každého ministra, protože neexistuje předloha, která by vysvětlila, nebo která by stanovovala počet náměstků na jednotlivých ministerstvech nebo resp. počet náměstků člena vlády.

Obecně chci říci, že ministerstva jsou poměrně rozdílná a mají velmi složitou strukturu a počet náměstků je tedy odvozen od těchto struktur. Dovolte mi, abych jednoduše definoval, resp. sdělil, jaký počet náměstků je v současné době v jednotlivých ministerstvech: Ministerstvo dopravy a spojů má 4 náměstky, Ministerstvo financí má 7 náměstků, Ministerstvo kultury má 3 náměstky, Ministerstvo pro místní rozvoj má 4 náměstky, Ministerstvo obrany má 5 náměstků, Ministerstvo práce a sociálních věcí má 5 náměstků, Ministerstvo průmyslu a obchodu má 5 náměstků, Ministerstvo spravedlnosti 3 náměstky, Ministerstvo školství a mládeže 4, Ministerstvo vnitra 6, Ministerstvo zahraničních věcí 5, Ministerstvo zdravotnictví 4, Ministerstvo zemědělství 7, Ministerstvo životního prostředí 5.

Chci konstatovat znovu, že počet náměstků je odvozen od počtu, od struktury toho kterého ministerstva. Pro zajímavost - Ministerstvo zdravotnictví mělo v dobách vlády Václava Klause 4 náměstky, v současné době má 4 náměstky. Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo v té době, v době ministra Vodičky, 4 náměstky, v současné době má 5 náměstků a ten počet námětů o jednoho byl zvýšen z toho důvodu, že odbor, který se zabývá evropskou integrací jsem v době svého působení zaštítil náměstkem, protože se ukázalo, že v diplomatických souvislostech tím posilujeme svůj vliv a jsme schopni vykonávat efektivněji politiku ministerstva a politiku českého státu.

Stručně řečeno - nikoliv počet námětků určuje efektivitu systému, respektive počet náměstků nemůžeme posuzovat bez vazby na efektivitu toho kterého systému. Jak už jsem uvedl, žádný zákonný předpis neurčuje tento počet a je tedy na úvaze jednoho každého ministra a na struktuře ministerstva, jakým způsobem se rozhodne.

Chtěl bych pana místopředsedu upozornit, že zákon o státní službě, který narážel na poměrně značný odpor ODS, určuje počet náměstků pro jednoho člena vlády na dva, tzn., že tento počet by se snížil na polovinu přibližně v současné době, čili by to bylo nějakých třicet náměstků - třicet pět náměstků.

Co je ale nejpodstatnější. Záleží na tom, jakou podobu má agenda jednotlivého náměstka, a konstatuji, že sněmovna při projednávání ve výborech vyžaduje přítomnost jednotlivých náměstků. A i to je důvod, proč se jejich počet nedá redukovat striktně na nejnižší počet. Zejména ministerstva, která mají složité agendy, předkládají velké množství zákonných předloh, musí být schopna vést současně jednání v několika výborech, mají do určité míry vnucený počet, který je vyšší než u jiných ministerstev. Zde mám na mysli např. Ministerstvo financí či ministetvo zemědělství.

Dámy a pánové, dovolte mi tedy, abych ukončil své vystoupení. Počet náměstků nesignalizuje neefektivitu systému a nelze u počtu náměstků odhlížet od agendy, kterou zastávají. Děkuji vám.

Ivan Langer:

Děkuji, pane premiére, za odpověď. Nicméně musím konstatovat, že jste mě vaší odpovědí neuspokojil. Rozhodně nemám pocit, že by se agenda tohoto Parlamentu tak dramaticky zvýšila, aby od roku 1997 do tohoto roku vzrostl počet náměstků ministrů téměř na dvojnásobek. Rozhodně si pamatuji, když už jste zmínil vládu Václava Klause, že Ministerstvo obrany svého času mělo pouze dva náměstky, nyní jich má sedm, Ministerstvo vnitra mělo čtyři náměstky, teď jich má šest, a tak bych mohl pokračovat. Jsem tedy přesvědčen o tom, že tento počet je příliš vysoký, příliš zbytečný a hovoříte-li o efektivitě, ta je měřena vždycky poměrem výnosů a nákladů. Tady jsem přesvědčen, že tyto náklady jsou příliš vysoké. Ale rád bych zopakoval otázku, a jde mi o váš osobní názor politika a předsedy vlády: Považujete tento počet náměstků ministrů za skutečně potřebný?

Vladimír Špidla:

Odpověď je poměrně jednoduchá. Za prvé bych chtěl upozornit na to, že v době vlád Václava Klause procházela armáda pozvolným a dlouhodobým úpadkem a nereagovalo se, nevytvářela se reforma ozbrojených sil v tak velkém rozsahu a s takovou velkorysostí, jako v současné době.
Stejně tak bych chtěl upozornit na to, že v současné době prochází český stát významnou reformou veřejné správy, což je opět úloha, která se tehdy neřešila. Pokud jde o celkové stanovisko, konstatuji, že je na úvaze jednoho každého ministra, jakou vnitřní strukturu vytvoří na svém ministerstvu, jaký počet náměstků stanoví. Není to záležitost, která by spadala do kompetence předsedy vlády.Však jediná poznámka: Ministři této vlády se v krizi, která byla před krátkou dobou, osvědčili jako samostatné efektivně jednající politické bytosti, prostě jako lidé na svém místě. Předpokládám, že i v úvaze o náměstcích si počínají stejně racionálně.

Děkuji vám.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 12. září 2002