Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, kolegyně a kolegové,

když jsem přemýšlel nad tím, jak přistoupit k hodnocení programového prohlášení vlády, řekl jsem si, že jednou z možných metod, a nakonec jsem ji zvolil, je metoda, kdy vezmete volební program jednotlivých politických stran, které jsou zastoupeny v této koaliční vládě, a srovnáte ho s programovým prohlášením vlády samotné. Myslím, že to je, má-li tato vláda být označena za koaliční, jeden z možných metodických postupů, jak programové prohlášení vlády hodnotit.

Přiznám se, že očekávám překvapení, zejména z řady sociálnědemokratických poslanců, když začnu své hodnocení na základě této metody upřímnou gratulací premiéru Vladimíru Špidlovi za to, co se podařilo sociální demokracii do tohoto programového prohlášení vlády prosadit. Nebo, podíváte-li se velmi detailně na volební program sociální demokracie, podíváte-li se na programové prohlášení vlády, zjistíte zcela jednoznačně, že to, o čem Vladimír Špidla tajně snil v dobách svého opozičního poslancování, na co neměl šanci za opoziční smlouvy, nyní, díky svým koaličním partnerům, hodlá realizovat téměř na sto procent. A za to si opravdu, a teď to myslím skutečně upřímně, by mě budete podezírat z ironie, zaslouží velkou gratulaci a ocenění.

Získat ve volbách 30 % a potom do vládního prohlášení prosadit 100 % svého programu, to je opravdu věc, která si ocenění zaslouží. Je to možná o to zajímavější, že máme sice poměrný volební systém, ale při sestavování vládního programu platí systém prostý většinový, ve kterém sociální demokracie bere úplně vše.

Podstatně menší gratulaci, spíše jen takové zdvořilostní potřesení rukou, patří lidoveckému předsedovi panu Cyrilu Svobodovi, který je zde nepřítomen. Ona gratulace ale na rozdíl od pana Špidly není za to, co ve vládním programu je, ale za to, co ve vládním programu není, protože lidovcům, jak jsem pečlivě četl programového prohlášení vlády, se opravdu podařilo do vládního programu prosadit své, tedy nepřítomnost zákona o registrovaném partnerství. Připočítáme-li tedy k tomuto úspěšnému boji proti gayům a lesbičkám tři lidovecké ministerské posty, potom je to docela chvályhodný úspěch a jakous takous gratulaci si Cyril Svoboda zaslouží. To je ovšem, pokud jde o koaliční vládu, vše.

Pokoušel jsem se v programovém prohlášení najít něco, co by připomínalo program US. Myslím, že celá řada mých kolegů se pokoušela o něco podobného, ale marně. Byl bych proto rád, kdybyste, paní předsedající, mohla sdělit panu premiérovi, že se mu někde ztratila US. Když se podívám do tohoto sálu, tak se ztratila nejenom z programového prohlášení, ale dokonce i z Poslanecké sněmovny. Pane premiére, najděte si svou US!

Protože vidím, že jste zklamáni tím, že US není jak v programovém prohlášení vlády, tak v Poslanecké sněmovně přítomna, mám pro vás dobrou zprávu - US v programovém prohlášení přes mé hodnocení přítomna je. Najděte si první stranu, první odstavec, čtvrtou větu a její konec, tam je napsáno US.

Kdybyste se podívali na vládní prohlášení a neměli dobře přečtený první odstavec, kde se píše, že to je koaliční vláda složená ze sociální demokracie, lidovců a unionistů, věřím, že byste dospěli ke stejnému závěru jako já, že je to programové prohlášení sociální demokracie, buď v koalici s KSČM nebo tolerovanou KSČM. Myslím, že si toho jsou tvůrcové tohoto programu vědomi, a proto tam pro jistotu ono sdělení, že to je programové prohlášení vlády těchto tří politických stran, zapsali. Nakolik je rezignace na volební program výměnou za několik ministerských postů seriózním přístupem k voličům, to je otázka pro samotné poslance US. Nakolik je to dobrý obchod, posoudí jejich voliči. V tuto chvíli je přinejmenším jasné, že to je jenom obchod, že jsou to ministerská křesla poskytnutá výměnou za pokorné nebo možná pokořující mlčení a přitakávání sociální demokracii.

Chtěl bych se zeptat, by nepřítomných, ale přesto existujících členů vlády za US, pana Petra Mareše, Vladimíra Mlynáře, Pavla Němce, jestli jim to opravdu stojí za to. Jestli jim opravdu jejich tři ministerská křesla stojí za naprostou a absolutní rezignaci na svůj volební program a na sliby, které dali svým voličům před volbami.

Slyšel jsem z řad US, že je připravena podpořit tuto vládu a že poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie, tak v tichosti tuto vládu opustí, protože hlavní cíl byl dosažen - Česká republika se stane členem Evropské unie. Možná takováto strategie ze strany US zvolena bude, nicméně teď chci jednoznačně sdělit, že to z poslanců US, kteří zvednou ruku pro programové prohlášení vlády, nesnímá jejich odpovědnost za to, co tato vláda na této zemi napáchá.

Přiznám se, že po zkušenosti s hledáním US v programovém prohlášení jsem se už ani nepokoušel hledat nestraníky. Omlouvám se za to, ale myslím si, že jejich program nebo jejich programové teze a vize není možné v tomto programovém prohlášení vlády najít. Já doufám, že ho alespoň četli, že ho četla paní Fischerová, že ho četl pan Karásek a že si uvědomí, jaký význam, jakou váhu mají jejich dva hlasy. Obzvláště, podíváme-li se na plán vlády, jak hodlá hospodařit s veřejnými financemi a co po této vládě a jejich gigantických rozpočtových schodcích má zůstat. Doufám, že jste to alespoň četli a že si uvědomíte, jakou váhu váš hlas má a o čem budete rozhodovat.

Máme-li zhodnotit programové prohlášení vlády, pak lze bez velké nadsázky konstatovat, a asi se budu opakovat po svých kolezích, že jde o příslib budování socialistického ráje, ovšem s následky vpravdě pekelnými. Výsledkem rozpočtové politiky této vlády bude gigantický státní dluh, který - troufám si odhadovat - po čtyřech letech tak velkých deficitů při spojení s tím, s jakým schodkem stát existuje nyní, dosáhne závratné výše jeden bilion korun. Zkuste si představit jeden bilion přepočtený na každého jednoho občana České republiky včetně dětí a včetně kojenců. Zkuste si představit, co znamená splacení tohoto dluhu připočítáním všech úroků, které je za to třeba platit a zkuste si položit otázku, kdo ty peníze bude platit. Zda to budete platit vy jako tato generace nebo zda to nebudou muset platit lidé a děti po vás.

Výsledkem budování tohoto socialistického ráje bude, a troufám si tvrdit, že je to věc téměř jistá, obrovská nezaměstnanost dosahující na konci funkčního období více než 10 %. Stačí se podívat jen na politiku zaměstnanosti bývalého ministra práce a sociálních věcí, který je nyní premiérem této vlády. Lze ho označit za nejméně úspěšného ministra vlády minulé. Přes 35 miliard korun investovanými do politiky nezaměstnanosti se podařilo Vladimíru Špidlovi za čtyři roky při existenci omezení této vlády opoziční smlouvou téměř zdvojnásobit počet nezaměstnaných. Je to velký úspěch. Tentokrát už pan Špidla nebude nikým takto omezován. Stačí se podívat do programového prohlášení vlády a já prorokuji, že bude úspěšnější nejméně dvojnásobně než tomu bylo v minulém volebním období.

Výsledkem této vládní politiky bude závratný růst byrokracie a s ním rostoucí prostor pro korupci. Je přece logické, že tam, kde je někdo závislý na rozhodování úředníka, vzniká ten nejpřirozenější prostor pro korupci a vláda může tisíckrát deklarovat, že chce bojovat s korupcí. Nicméně sama svým praktickým každodenním jednáním zvyšuje prostor pro korupci. Zvyšujete prostor pro korupci tím, že činíte občany závislé na někom jiném.

Výsledkem této vládní politiky bude podle mého přesvědčení likvidace drobných podnikatelů a živnostníků. Můžete se tisíckrát zaklínat tím, že budete podporovat toho či onoho, ale svým praktickým konáním, zavedením registračních pokladen, registračních účtenek - nevím, jestli budete registrovat také každého zákazníka - snížením hranice odvodu DPH, neděláte nic jiného, než házíte klacky pod nohy drobným podnikatelům a živnostníkům. A budete-li tuto politiku skutečně realizovat do důsledku, můžeme si spočítat za čtyři roky, kolik stávajících živnostníků tuto politiku přežilo a kolik z nich zahynulo.

Myslím si, že na základě takovýchto hodnocení by se dalo k programovému prohlášení vlády dát podtitulek "cesta ke kolektivní chudobě", ale vím, že budu okamžitě napaden za velmi nemístné zjednodušování. Nicméně zkusme spolu po čtyřech letech účtovat, protože jsem přesvědčen, že tato vláda, i když ji opustí Unie svobody, přežije čtyři roky. Pan premiér Špidla a sociální demokracie nepotřebují Unii svobody na nic jiného než na jedno jediné hlasování - o důvěře vlády. Pak jsem stoprocentně přesvědčen, že přes veškerá kritická slova z řad poslanců z KSČM může spoléhat a také spoléhá na koalici 142, tedy na podporu komunistů. Spoléhá na to, že i když vláda bude po jejím opuštění Unií svobody menšinová, že v klidu dovládne, protože jeho komunisté ho přece nikdy neopustí.

Co říci závěrem? Do politiky jsem vstupoval s přesvědčením, že každá vláda by se měla chovat jako zodpovědný hospodář, který hospodaří buď se svými nebo se svěřenými finančními prostředky, nebo možná lépe, že by se každá vláda měla chovat jako zodpovědní rodiče. Zodpovědný hospodář ví, že žádná firma jeho nebo jemu svěřená nemůže dlouhodobě hospodařit v červených číslech. Znamenalo by to totiž jedno jediné - krach této firmy. Zodpovědní rodiče vědí, že mohou utratit pouze tolik, kolik vydělají, kolik přinesou domů na základě jejich poctivé práce. Zodpovědní rodiče vědí, že si mohou půjčit pouze tolik, kolik jsou skutečně schopni splatit. Především, ale zodpovědní rodiče vědí, že po sobě svým dětem - mají-li to být zodpovědní rodiče - nemohou zanechat dluhy.

Podíváte-li se na programové prohlášení vlády, jsem přesvědčen, že se shodneme - alespoň někteří - v tom, že tato vláda se nehodlá chovat ani jako zodpovědný hospodář, už vůbec ne jako zodpovědný rodič. Tato vláda si chce po čtyři roky užívat a vůbec ji nebude zajímat, kdo to po ní zaplatí. Tato vláda chce postupovat podle hesla "po nás potopa". A to je špatně. Přemýšlel jsem, co bych měl popřát při projednávání programového prohlášení vlády ministrům této vlády, vládním poslankyním a poslancům. Říkal jsem si, že by to mělo být něco, čeho se jim nebude tváří v tvář té hrůze, kterou nám připravili, po čtyři roky dostávat. Přeji vám, vážené kolegyně a kolegové, klidné spaní.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 7. srpna 2002