Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, projednáváme návrhy vlády, která je druhou vládou v jednom volebním období Poslanecké sněmovny. Považuji za důležité toto předřadit před své vystoupení, aby bylo jasné, že mandát této Poslanecké sněmovny vzešel z voleb v roce 2006, a přestože zde máme druhou vládu v průběhu jednoho volebního období, je podle mne důležité, hovoříme-li např. o tématu boje proti korupci, zasadit to do kontextu celého volebního období, koncepce, která byla schválena - a věřím, že je platná přinejmenším pro toto volební období pro vládu České republiky - a současně zasadit tuto legislativní iniciativu, kterou dnes projednáváme, do této celkové koncepce, abychom si ujasnili, nakolik jde dobrým směrem, nakolik je to pouze jen vyseknutí dílčího problému, a posléze hovořili o tom, jakou kvalitu má předložený návrh.

Osobně se nedomnívám, že podpora špatně zformulovaného dobrého úmyslu je dobrým skutkem. Naopak si myslím, že pokud máme dobrý úmysl, potom bychom měli být velmi obezřetní, abychom případnou podporou špatné realizace dobrého úmyslu nenapáchali více škod než užitku.

Současně také v souvislosti s tímto návrhem zákona, resp. novely, je často prezentován české veřejnosti názor, že se konečně jedná o iniciativu, která se staví do čela boje proti korupci, a že konečně po třech letech se zde někdo, něco, kdo myslí vážně boj s korupcí. Není to pravda. Tím nechci a priori hned v úvodu snižovat tuto iniciativu, neboť určitě platí, že každá iniciativa v této oblasti, je-li vážně míněna, nechť je detailně prozkoumána, projednána, posouzeny klady, zápory, rizika a výnosy, a teprve na základě této analýzy učiňme rozhodnutí.

Nicméně to, co chci ve svém úvodním vystoupení sdělit, je zasazení této iniciativy do celkového konceptu boje proti korupci vlády České republiky, nebo vlád České republiky, v tomto volebním období. Boj proti korupci vlády České republiky by měl vycházet - a věřím, že také vychází, neboť toto usnesení je stále platné - ze strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011. A ta byla dne 25. října 2006 - opakuji 25. října roku 2006 - schválena usnesením vlády číslo 1199, které pak bylo pozměněno usnesením vlády ze dne 18. června 2007 číslo 676. Pokud je mi známo, ani jedno z těchto usnesení nebylo zpochybněno, nebylo revokováno, nebylo zrušeno. Domnívám se tedy zcela logicky, že jakékoli iniciativy vlády konané v oblasti boje proti korupci by měly být zarámovány touto strategií, měly by být nedílnou součástí této strategie a také základní filozofie strategie boje proti korupci. Pokud se snad pletu, pokud vláda přijala rozhodnutí, kterým říká, že strategie vlády boje proti korupci na léta 2006 až 2011 je mrtvý dokument, že je to dokument, který byl zrušen, který je neplatný, nechť jsem prosím vyveden z omylu. Pokud tomu tak není, potom je zcela na místě posuzovat přinejmenším tuto iniciativu kromě jiných aspektů - právních, lidsko-právních - také z pohledu základní filozofie strategie boje vlády proti korupci pro toto období.

Usneseními, o kterých jsem hovořil, byly každému resortu zadány úkoly, jejichž realizací je podle mého vědomí strategie postupně naplňována. Usnesením vlády z 30. května 2007 č. 596 pak vláda schválila programové cíle vlády do roku 2010. Cílem č. 07 21 je důsledná realizace Strategie vlády v boji proti korupci, jejímž gestorem je Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra by tedy mělo, má a podle tohoto usnesení musí koordinovat a kontrolovat protikorupční aktivity všech ústředních orgánů státní správy. Úkolem Ministerstva vnitra je také předkládat vládě každé dva roky zprávu o plnění Strategie vlády v boji proti korupci, která je zpracována na základě informací od všech ústředních orgánů státní správy. Gestorem těchto úkolů v rámci Ministerstva vnitra byl od počátku roku 2009 odbor efektivní správy. Nemám v tuto chvíli informace o tom, že by se něco mělo změnit. Pokud ano, omlouvám se, vycházím z tohoto předpokladu, že vzhledem k tomu, že Ministerstvo vnitra bylo určeno jako koordinátor, jako kontrolor protikorupčních aktivit, proto také byl konkrétní gestor uvnitř tohoto ministerstva.

Platná Strategie vlády v boji proti korupci na léta 2006 až 2011 - a tady chci zdůraznit ten široký časový rámec, který podtrhuje dlouhodobý záměr, strategičnost toho dokumentu, koncepčnost tohoto dokumentu - stojí na třech pilířích. Je to prevence, průhlednost a postih.

Motto prvního pilíře zní: Čím méně stát rozhoduje o životě občanů, tím menší je potřeba někoho korumpovat. Hlavními cíli tohoto pilíře jsou především minimalizace státních regulací, debyrokratizace státní správy, zjednodušení legislativy a zvýšení transparentnosti legislativního procesu, zavedení protikorupční výchovy dětí a mládeže a vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti.

Cílem druhého pilíře je zajištění maximální veřejné kontroly nad fungováním veřejných institucí, transparentnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek a čerpání prostředků z veřejných rozpočtů. Jedním z bodů tohoto pilíře je také, resp. bylo také zřízení speciální protikorupční linky.

Třetí pilíř je zaměřen na zpřísnění trestů v trestním zákoně a v zákoně o střetu zájmů. Jde například o zavedení institutu protikorupčního agenta, zpřísnění trestů za prokázanou korupci či zavedení tzv. černé listiny firem.

Od roku 2006, kdy byla strategie schválena, již byla realizována řada opatření a cílem mého vystoupení zde je mimochodem prokázat také to, že není pravda to, když někdo tvrdí, že teprve teď, v tomto volebním období, při funkčním období této Poslanecké sněmovny je zde konečně iniciativa, která se zabývá fenoménem korupce. Není to pravda a chci o tom hovořit i dále.

Odbor efektivní veřejné správy ve spolupráci s ostatními ústředními orgány státní správy a odborníky z nevládních neziskových organizací, které se soustředí svojí činností na boj s korupcí, předložil vládě v minulosti aktualizaci Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011, kterou vláda schválila usnesením vlády ze dne 23. března 2009 č. 329. Přinejmenším tedy z úvodu mého vystoupení vyplývá, že zde máme tři rozhodnutí vlády v tomto funkčním období, která se zabývají problematikou korupce, strategií boje proti korupci, definují základní filozofii, definují základní cíle a také se zabývají kontrolou naplňování úkolů, které ze strategie pro všechny resorty vyplývají.

Hovoříme-li o boji proti korupci, hovoříme-li o strategii správného boje proti korupci, je potřeba postupovat podle mého hlubokého přesvědčení metodicky správně. Je potřeba nejprve si definovat, co jsou hlavní příčiny korupce. Následně popis projevů nebo předcházet tomu popisem projevů a posléze teprve předkládání řešení podstaty problémů.

Co jsou hlavní příčiny korupce v České republice? Je to mocenský monopol. Jakmile někdo má dominantní postavení, má monopolní postavení v oblasti rozhodování o životě, osudech ostatních, je zde přirozená tendence tento monopol zneužít. Druhou příčinou je nekontrolovatelný rozsah možností mocenského nebo správního uvážení. V okamžiku, když někdo, kdo není pod kontrolou, má příliš široký prostor pro subjektivní posuzování toho či onoho, je to jen další prostor a další příčina možné korupce. A za třetí mezi hlavní příčiny nepochybně patří nízká úroveň veřejné kontroly.

Jaká je metoda řešení? Omlouvám se, zde musím spojit dvě své profese, to je profese lékaře a profese právníka. Myslím, že každý lékař ví velmi dobře, že k tomu, aby mohl stanovit účinnou léčbu, musí na základě přesného rozpoznání projevů nemoci stanovit správnou diagnózu a teprve na základě diagnózy je schopen ordinovat správnou léčbu, která neřeší jen symptomy, která neohrožuje pacienta při životě, ale je schopna pacientovi skutečně pomoci. Proto tedy stejná metodika by měla být přítomna i při definici Strategie vlády v boji proti korupci. Tedy popis projevů problému, definice příčin problému a následně teprve předložení řešení podstaty problému. Chci zdůraznit řešení podstaty problému.

Jak jsem již zmínil, hlavními principy - a myslím, že jsou to principy, které byly od zveřejnění a přijetí Strategie vlády v boji proti korupci na podzim roku 2006 akceptovány širokou veřejností, a to ať již politickou nebo nevládní - jsou tyto tři, a hovořil jsem o nich, budu o nich hovořit opakovaně, protože je považuji za klíč k úspěšnému boji proti tak negativnímu fenoménu, jako je korupce. Je to prevence, průhlednost a postih. Opakuji - prevence, průhlednost a postih. A pokud jsem se před chvílí odvolával na medicínské vzdělání, myslím, že každý, kdo je tímto vzděláním postižen, taktéž mi dá zapravdu, že pouze toto je možné aplikovat nejen v oblasti medicíny, ale také v oblasti boje proti korupci.

Co se skrývá podle strategie vlády, která je platná, pod pilířem prevence? Již jsem hovořil o mottu - čím méně stát rozhoduje o životech občanů, tím menší je potřeba někoho korumpovat. Proto tedy těm, kteří mají tendenci ironizovat platnost a nutnost vyváženosti oněch tří pilířů, vzkazuji zcela jasně: Přece v okamžiku, když budeme dále rozšiřovat prostor pro korupci tím, že budeme posilovat mocenský monopol, tím, že ponecháme nekontrolovaný rozsah možností mocenského uvážení, pokud ponecháme nízkou úroveň veřejné kontroly, potom jen zvyšujeme prostor pro korupci. Proto tedy je nutné pro skutečně efektivní a účinný boj proti korupci se zaměřit v této oblasti - tedy pilíře prevence - na minimalizaci státních regulací, zásadní zjednodušení legislativy, snížení prostředků přerozdělovaných státem, debyrokratizaci státní správy, omezení počtu zvláštních procesních pravidel a medializaci a veřejné odsouzení případů korupčního jednání.

Pokud jde o průhlednost, nepochybně zde musíme hovořit o zprůhlednění systému zadávání veřejných zakázek.

Musíme hovořit o zprůhlednění systému čerpání prostředků z veřejných rozpočtů. Musíme hovořit o zvýšení transparentnosti rozhodování veřejné správy, musíme hovořit o veřejné kontrole nad činností veřejných funkcionářů a jejich majetkovými poměry po dobu výkonu funkce, ale i po něm. Musíme hovořit - pokud máme na mysli průhlednost - o elektronizaci agend veřejné správy.

A právě proto bylo jako jedno z opatření v oblasti průhlednosti také přijato zřízení jednotné protikorupční linky. Budu o ní hovořit posléze.

Třetí pilíř. Nepochybně je nezbytné, aby v boji proti korupci vedle prevence průhlednosti také existoval postih, resp. hrozba postihu. Dodávám - reálná hrozba postihu, tedy aby ten, kdo se dopouští anebo má motivaci dopouštět se korupčního jednání, žil s vědomím toho, že pokud se mu podaří uniknout zprůhlednění výkonu veřejné moci, existuje zde potom reálná hrozba postihu za takové protiprávní jednání.

Ano, pokud hovoříme o postihu, musíme hovořit o zvýšení trestů za prokázanou korupci změnou trestního zákona. Osobám odsouzeným za korupční jednání v souvislosti s veřejnými zakázkami, soutěžemi a dražbami vždy vedle trestu odnětí svobody či peněžitého trestu ukládat i trest zákazu činnosti. Musíme hovořit o zavedení seznamu osob odsouzených za korupční jednání se zákazem účasti na veřejných zakázkách, o takzvané černé listině.

Musíme také hovořit o zavedení principu odpovědnosti veřejných funkcionářů při správě majetku, jako to platí pro členy orgánů obchodních společností, neboť ten, kdo způsobí škodu, musí za způsobenou škodu ručit celým majetkem. Zde dochází k zásadní diskrepanci mezi tím, jaké úkoly, jaké povinnosti, jakou odpovědnost stát svojí regulací uložil soukromoprávním subjektům. Členové statutárních orgánů obchodních společností ručí při výkonu svých funkcí za svá rozhodnutí svým majetkem.

Je zvláštní, když lidé, kteří ve jménu státu rozhodují o obrovských finančních prostředcích, rozhodují svými rozhodnutími o osudech mnoha lidí, mnoha společností, za svá rozhodnutí přinejmenším analogii takovéto odpovědnosti, jakou mají členové statutárních orgánů soukromoprávních subjektů, nemají.

Samozřejmě, že mezi postih patří také zřízení nebo posílení specializovaných justičních orgánů se zaměřením na korupci.

Pokud hovoříme - a vracím se znovu zpátky k těm pilířům - o prevenci a myslíme-li to vážně, je potřeba se zamyslet nad tím, kde korupce vzniká. Korupce vzniká vždy tam, kdy o nás rozhoduje někdo jiný. Základním cílem by tedy mělo být minimum státních regulací.

Vážené kolegyně a kolegové, podívejte se jen na rozsah návrhů zákonů, které jenom v této sněmovně projednáváme. Podívejte se na počet pozměňovacích návrhů, které každou minutu přicházejí na naše lavice. Jeden vedle druhého mají charakter veřejnoprávních norem. Jeden tento pozměňovací návrh vedle druhého znamenají posílení míry regulace.

A potom tedy hrajme spolu fér v okamžiku, kdy hovoříme o tom, že chceme bojovat proti korupci. Potom nemůžeme na jedné straně říkat: Budeme bojovat proti korupci, budeme se zaměřovat na třetí pilíř, tedy postih, a současně v oblasti prvního pilíře každým jedním svým hlasováním, každým jedním svým pozměňovacím návrhem, každým jedním návrhem zákona, který zde projednáváme a schvalujeme, jenom rozšiřovat prostor pro korupci tím, že rozšiřujeme objem regulací, tedy posilujeme ty, kteří o našich životech rozhodují, dáváme jim do rukou moc a současně s touto mocí jim dáváme také lákadlo býti korumpováni.

Když už hovořím o legislativním procesu, nepochybně patří mezi základní pilíře nebo základní principy tohoto pilíře prevence zjednodušení legislativy a zvýšení transparentnosti legislativního procesu.

Já jsem si namátkou pročítal některé pozměňovací návrhy. A přiznám se, že jsem leckdy jen zvedal obočí a říkal si: Kdo, proč, s jakým cílem, s jakým benefitem, je buď iniciátor nebo předkladatel toho či onoho pozměňovacího návrhu. Za každým regulačním pozměňovacím návrhem lze velmi snadno vysledovat zájmovou skupinu. A teď nemám na mysli soukromoprávní subjekty, obchodní společnosti, ale určitou zájmovou skupinu.

Není v lidských silách každého jednoho člověka ve Sněmovně se detailně zabývat těmi stovkami nebo tisíci pozměňovacích návrhů a ukázat tu na pozměňovací návrh pana předsedy poslanecké sněmovny, který se zabývá kontrolory v souvislosti, tuším, Státní technické kontroly nebo něčeho podobného, související s provozem na pozemních komunikacích, kde je zcela zjevné, že tady je konkrétní cílová skupina, která z pozměňovacího návrhu předsedy Poslanecké sněmovny má profit ... A omlouvám se teď panu předsedovi, že jsem ho zmínil. Mohl bych si takto ale vzít přinejmenším dvacet pozměňovacích návrhů, které jsme dostali rozdány na lavice, a ptát se, kdo je vlastně iniciátorem toho pozměňovacího návrhu, komu tento pozměňovací návrh přináší profit.

Je skutečně ve veřejném zájmu takovouto regulaci znovu zavést či nikoliv, jinými slovy transparentnost legislativního procesu, která souvisí s jednacím řádem Poslanecké sněmovny, s tím, kdo kdy za jakých podmínek je oprávněn přednést pozměňovací návrh tak, abychom nehlasovali o pozměňovacích návrzích "v § 5 písm. a) se číslovka 3 mění na číslovku 4" a vůbec netušili, z 99 % z nás, co zde sedíme, co se za tímto pozměňovacím návrhem skrývá, jaké má dopady, komu přináší prospěch, zda přináší prospěch celé společnosti nebo několika jedincům.

Nepochybně do oblasti prevence patří snížení prostředků přerozdělovaných státem a zefektivnění kontroly čerpání prostředků z veřejných rozpočtů, zjednodušení a urychlení úřadování ve všech úřadech a institucích při využití moderních informačních technologií.

Kolegyně a kolegové, znovu se k tomu musím vrátit. Přece čím více finančních prostředků půjde z kapes daňových poplatníků do státní pokladny, čím více finančních prostředků bude takto přerozdělováno ze strany státu směrem ke společnosti, tím větší je motivace různých lidí, různých institucí, různých firem, zabývat se procesem přerozdělování a v rámci tohoto procesu si získat nějakou neoprávněnou výhodu.

Já vím, že toto je téma, které je na hraně jakéhosi ideového sporu mezi pravicí a levicí o síle státu, velikosti státu, o velikosti objemu přerozdělovaných finančních prostředků. Nicméně, to je legitimní spor, který akceptuji. Zkusme ale, prosím, alespoň vnitřně vstřebat a žít s myšlenkou, že čím více peněz státu dáváme, čím více peněz státními institucím dáváme, tím logicky je větší prostor pro korupci.

Nepochybně mezi opatření nutná k přijetí v oblasti prevence, boje proti korupci, patří omezení počtu zvláštních procesních pravidel univerzálního rámce správního řádu. Myslím si, že nejen legislativní spletitost a houšť našeho právního řádu, přijímání zákonů, ale také procesní předpisy svými specifickými ustanoveními umožňují tomu či onomu tu či onde využít této kličky k tomu, aby pod rouškou veřejného zájmu prosazoval své dílčí a mnohdy koruptivní zájmy.

Myslím si, že do oblasti prevence patří zrovnoprávnění elektronické a listinné formy občana komunikace občana s úřadem a úřadů navzájem.

Myslím a jsem přesvědčen o tom, že do oblasti prevence patří spolupráce s profesními a dalšími organizacemi při podpoře etického jednání v jednotlivých oblastech společnosti a při vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti. Nepochybně tam patří posilování odolnosti orgánů veřejné správy proti korupci, například formou nácviku řešení korupčních situací, jednoznačným určením odpovědnosti za přijatá řešení. Ano, to není tak populární, to není tak sexy, to není tak mediálně atraktivní jako vytáhnout do boje proti korupci s tím, že rozšířím možnost použít odposlech, tím, že zavedu agenta provokatéra, tím, že zavedu beztrestnost pro zločince jen proto, že napráská jiného zločince. Není to tak atraktivní, není to tak jednoduché, ale oproti té jednoduchosti těch opatření, o kterých jsem hovořil, to, o čem mluvím v tuto chvíli, přináší skutečný efekt.

Strategie vlády s ohledem na principy prvního pilíře prevence navrhla, a současně také v průběhu času byla řada z těchto opatření realizována, tyto věci: zavést povinnost veřejného připomínkování, a to prostřednictvím internetu, k připravovaným právním předpisům. Vzpomeňte si na oprávněné stesky občanských sdružení, ale také jedinců, kteří říkají a namítají: nemáme možnost vyjádřit se v rámci legislativního procesu a té části, která probíhá ještě před schválením a projednáním legislativního návrhu ve vládě k těmto návrhům. Minulá vláda takovýto projekt nastartovala, realizovala několik pilotních projektů veřejného připomínkového řízení prostřednictvím internetu. A myslím si, že v rámci prevence je toto správná cesta. A byl bych velmi rád, kdyby jakákoliv vláda včetně této na tuto iniciativu nerezignovala.

Nepochybně je důležité provádět každé dva roky kontrolu všech platných právních předpisů za účelem zamezení vzniku nadměrné byrokratické zátěže a navrhovat odstranění nadměrné byrokratické zátěže včetně možného zrušení některých právních předpisů. Přiznám se, a teď je to částečně i vlastní branka, že za dobu svého působení ve vládě, přestože jsme měli takovýto cíl, přestože jsme nastavili pravidla pro to, abychom byli schopni s tímto fenoménem nadměrné regulace bojovat, se nám to podařilo pouze částečně. Myslím, že osobou, která je způsobilá k tomuto velmi fundovaně hovořit, je můj kolega, bývalý ministr průmyslu a obchodu, Martin Říman.

Současně ale také musím říci, že přinejmenším se nám podařila jedna věc v oblasti prevence, a to je stanovit povinnost vypracovat ke každému návrhu právního předpisu hodnocení dopadu regulace, takzvaná RIA - Regulatory Impact Assessment. Bylo pro mne velkým zklamáním a velkým překvapením, když nový pan ministr vnitra vůbec uvažoval, a nevím, jestli to zůstalo pouze v rámci úvah, o tom, že by Regulatory Impact Assessment byl snad zrušen, nebo dokonce omezen, zatímco podle mých informací jeho nástupce v Úřadu pro kontrolu hospodářské soutěže navrhoval v souladu s evropským trendem ještě posílení tohoto prvku kontroly nadměrné byrokratické zátěže a zřizování nových regulací.

Pokud se pletu, omlouvám se a budu jen rád, že se pletu a že Regulatory Impact Assessment bude i nadále nedílnou důležitou součástí legislativního procesu tak, aby každý navrhovatel jakékoliv regulace byl povinen popsat tu regulaci, odůvodnit potřebnost té regulace tím, že není možné daný problém řešit jinak a pokud se s těmito podmínkami nevyrovná, aby takovýto návrh byl zamítnut.

Nepochybně je důležité upravit pravidla jednacího řádu Poslanecké sněmovny pro uplatňování pozměňovacích návrhů. Již jsem o tom hovořil. Současně bylo navrženo používat pro řízení jednotné a srozumitelné formuláře v elektronické nebo písemné formě a umožňovat převod dokumentů při podání do elektronické podoby, které bude následně využíváno dalšími příslušnými úřady. Ano, to se stalo a o tom budu hovořit následně.

Současně strategie v oblasti prevence uložila provést protikorupční audity na všech úrovních státní správy. Ano, toto bylo provedeno. Nebylo to tak mediálně atraktivní, nicméně stalo se. Jinými slovy další konkrétní příklad toho, že v průběhu tohoto volebního období byla nejenom přijata strategie, nejenom byly definovány cíle, nejenom byly uloženy úkoly, ale že řada těchto úkolů byla také plněna.

Vláda by měla na základě této strategie provádět vyhodnocení všech právních předpisů z hlediska možného vytváření otevřeného nebo skrytého prostoru pro korupci, klientelismus, nebo protekcionismus. Každý předkladatel nového právního předpisu nebo novely existujícího právního předpisů, a to jak zákona, tak také nařízení vlády nebo vyhlášky, a prosím nezapomeňme na tyto podzákonné právní normy, zajistí provedení takzvaného zvláštního protikorupčního auditu, který vyhodnotí veškerá rizika související s možným vznikem korupčního jednání přijetím navrhovaného právního předpisu. A informace o výsledku protikorupčního auditu musí být součástí předkládané zprávy včetně konstatování, zda existuje v souvislosti s přijetím právního předpisu riziko vzniku korupčního prostoru, nebo takové riziko neexistuje. A v případě, že takové riziko existuje, musí být uvedeno, jaké prostředky budou použity pro jeho eliminaci, nebo omezení.

Zároveň musí být výrazně omezen nahodilý a nepředvídatelný vstup do legislativního procesu prostřednictvím pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně, které by měly být podle mého přesvědčení a podle strategie vlády boje proti korupci vázány nejen na získání většího počtu poslanců předložením pozměňovacího návrhu, ale také na dodržení postupu jako platí pro předkladatele, tím i k pozměňovacímu návrhu by měl být, má být povinně zpracován zvláštní protikorupční audit.

Velmi by mne zajímalo, kolik pozměňovacích návrhů, které projednává tato Poslanecká sněmovna, by obstálo v té povinnosti postavit se tváří v tvář protikorupčnímu auditu.

Pokud jde o druhý pilíř, a to je průhlednost. Již jsem hovořil o tom, že maximální a ničím neomezovaná kontrola nad fungováním veřejných institucí a nad nakládáním s veřejnými prostředky pokládá vláda ve strategii, která je platná, za základní součást systému protikorupčních opatření. Opakuji - za zásadní, základní součást systému protikorupčních opatření.

Hovořil jsem o zprůhlednění systému čerpání veřejných prostředků. Ptejme se, co se stalo. Zprůhlednění systému zadáváním veřejných zakázek, zjednodušení správního řízení a zásadní posílení jeho transparentnosti a jednotnosti, elektronizace agend provozovaných v rámci státní správy, vytvoření podmínek pro kontrolu veřejnosti nad činností veřejných funkcionářů, jejich majetkovými poměry po dobu výkonu funkce, zavedení praxe, kdy každý občan bude mít právo kdykoliv zkontrolovat stav projednávání své věci na úřadě nebo internetu, zřízení protikorupční linky.

Zde hovořím mimo jiné o klíčových projektech v oblasti elektronizace veřejné správy, o projektu CzechPoint, o projektu informačního systému datových schránek, o zrovnoprávnění elektronického a papírového dokumentu, o povinnosti orgánů veřejné moci spolu komunikovat elektronicky tak, aby bylo od prvního okamžiku jasné, kdo, kdy, komu a co odeslal, abychom nemohli zpětně stát tváří v tvář výmluvám typu: no, já jsem to posílal, ale ono se to někde ztratilo, ale to, co máte vy, to jsem já neposílal, to je něco úplně jiného. Jinými slovy, chceme-li bojovat efektivně proti korupci, musíme v oblasti druhého pilíře, tedy průhlednosti, mít na mysli i využívání informačních a komunikačních technologií ve výkonu veřejné správy a velmi důsledně trvat na elektronizaci agend veřejné správy. Není to populární. Jak by také mohlo být, protože jakákoliv vyšší míra průhlednosti se přinejmenším ze strany těch, kteří nechtějí hrát podle pravidel, nemůže setkat s pochopením.

Třetí pilíř a postih, tak jak o něm hovoří platná strategie vlády v boji proti korupci na léta 2006 až 2011.

Trvalá pozornost a průběžné vyhodnocování procesů, u kterých je možné předpokládat vznik korupčních podmínek, musí být zavedeno do systému vnitřní kontroly všech veřejnoprávních institucí. Policie a další instituce musí mnohem aktivněji a důsledněji přistupovat k prověrce poznatků a podnětů získaných od občanů k podezření z korupčního jednání. Prověřování poznatků musí být založeno na individuální spolupráci se svědky a poškozenými. Cílem všech postupů a opatření musí být zefektivnění činnosti policie a urychlení vyšetřování případu korupce. Ptejme se, nakolik se daří policii tyto úkoly vyplývající z platné strategie vlády naplnit. Ptejme se, zda na místo zavádění nových legislativních opatření již v rámci existujících bylo učiněno vše, co učiněno býti mohlo a na základě konstatování, snažili jsme se, je to pořád málo, teprve potom přicházeli s návrhem nových řešení. Ale v okamžiku, když je uložen úkol, ten úkol nevím, je-li plněn, kontrolován a bez toho, aniž bychom znali výsledky analýzy plnění těchto úkolů, se zde přichází s novými právními instituty s tím, že toto je konečně to řešení. To je, vážené kolegyně a kolegové, metodicky naprosto fatálně špatný přístup.

Vláda ve své strategii, a tady je dlužno říci, že ne všechna opatření, ne všechny úkoly, byly realizovány tak, jak o nich strategie z podzimu roku 2006 hovořila, stanovila toto.

Zřízení speciálně protikorupčního soudu a státního zastupitelství se zaměřením na korupci veřejných činitelů a korupci při veřejných zakázkách a dalších významných činnostech obecného zájmu. Zde bylo postupem času konstatováno, že zřizování specializovaných institucí není to správné řešení. A já jsem měl možnost slyšet opakovaně vyjádření například nejvyšší státní zástupkyně, která jednoznačně podporuje specializaci jednotlivých složek státních zastupitelství např. na oblast korupce. A myslím si, že v tuto chvíli není nezbytně nutné trvat na zřízení specializovaných institucí, nicméně podporovat další profesionalizaci a specializaci již existujících institucí.

Druhým cílem v oblasti postihu bylo personální a technické posílení specializované služby policie se zaměřením na boj proti korupci. Třetím zavedení institutu tzv. protikorupčního agenta se zaměřením na odhalování, zjišťování případů korupce. Předcházející bod se podařilo naplnit pouze zčásti. Pokud jde o zavedení protikorupčního agenta, ano, náš právní řád, vážené kolegyně a kolegové, již zná institut protikorupčního agenta. My jsme rozšířili pravomoci policie v této oblasti o možnost nasazovat policistu do korupčního prostředí s cílem získávat informace, tedy činit to, co do existence nebo neexistence tohoto právního institutu policie nemohla. A na místo toho, abychom zde dnes slyšeli zprávu ministra vnitra o tom, jakým způsobem se policii podařilo naplnit tento nový institut v našem právním řádu, možná čísla protikorupčních agentů policie již vyslala, jak se tento institut osvědčil, jak policie s ním pracuje, kde jsou problémy, co policie potřebuje, co ministr vnitra potřebuje, aby již existující právní institut byl naplňován, místo toho, zde přicházíme s další novelou. Takže my vlastně ani nevíme, jestli to, co jsme v boji proti korupci udělali, zda funguje, zda policie s tím pracuje, jaké jsou výsledky a už hrrr hrrr předkládáme něco nového. Znovu musím říct, že toto považuji z metodického pohledu za naprosto špatné. Stanovím cíl, přijmu úkol, zkontroluji plnění úkolu a teprve na základě kontroly plnění úkolu říkám, jak dál. Pokud zjistím, že to, co bylo přijato, je nedostatečné, potom přicházím s něčím novým. Ale já jsem dosud neslyšel a neviděl a výbor pro bezpečnost určitě neměl k dispozici žádnou analýzu toho, jakým způsobem jest naplňována, daří se policii pracovat s institutem protikorupčního agenta. Co máme, je nová novela, která sama o sobě nic negarantuje, protože jestli výsledkem současného stavu je, že s protikorupčním agentem policie není schopna pracovat, žádného takového nevyslala, tak jak potom máme věřit tomu, že když přijmeme novou úpravu, to najednou půjde. Nenarazíme znovu na stejné bariéry, personální, technické, odborné, kapacitní, finanční? Právě proto je nezbytně nutné, znát nejprve tu analýzu, aby potom mohl někdo věrohodně říci, ano, toto jsme vyzkoušeli, toto je málo, potřebujeme něco víc.

Kdybych chtěl to zjednodušit, tak bych řekl, že nevím o žádném protikorupčním agentovi. Nevím, a to je dobře. Jenom nevím, jestli je to dobře, protože jsou a já o nich nevím, což je dobře, anebo proto, že nejsou, a proto o nich nemohu taky ani vědět.

Součástí strategie vlády boje proti korupci bylo zpřísnění trestů za prokázanou korupci na základě novely trestního zákona za korupci spáchanou veřejným činitelem na 12 resp. 15 let odnětí svobody. Ano, to se stalo. Jinými slovy, tedy v oblasti postihu tento úkol, tento cíl strategie vlády boje proti korupci byl naplněn. A není pravda tedy, pokud někdo tvrdí, že nic uděláno nebylo.

Kolegyně a kolegové, ve svém vystoupení jsem v úvodu definoval tři základní mezníky v boji proti korupci ve volebním období této Poslanecké sněmovny. Bylo to přijetí strategie vlády boje proti korupci na období let 2006 až 2011, a to 25. října 2006. Současně jsem také hovořil o aktualizaci resp. schválení programových cílů vlády, do konce roku 2010 usnesením z 30. května 2007. Myslím, že pokud vláda přichází s takovouto iniciativou, přinejmenším by součástí této iniciativy měla být alespoň dílčí informace o tom, jakým způsobem je toto usnesení č. 596 plněno. Jakým způsobem jsou programové cíle vlády do roku 2010 plněny.

Současně ale také třetím mezníkem v průběhu tohoto volebního období v boji proti korupci byl 28. duben 2008, kdy vláda projednala a usnesením vlády č. 492 vzala na vědomí zprávu o plnění úkolů strategie vlády v boji proti korupci za období 2006 až 2007. Co vyplývá z této zprávy.

Strategie vlády, která byla přijata v roce 2006, je i nadále jediným přehledným vládním dokumentem sjednocujícím problematiku boje proti korupci. Znovu to zdůrazňuji, jediným přehledným vládním dokumentem sjednocujícím problematiku boje proti korupci. A zdůrazňuji to proto, že pokud teď tady hovoříme a projednáváme nějaký materiál, mám tisíc a jeden důvod, tisíc a přinejmenším dva argumenty pro to, označit tuto iniciativu jako nekoncepční, vytrženou z celkového konceptu strategie boje proti korupci, zaměřenou pouze na jeden z jejích pilířů, zatímco zcela pomíjející ty oblasti dvě, o kterých jsem hovořil a které považuji za neméně důležité. Nicméně, co vyplývá z této zprávy z dubna 2008.

V oblasti prevence byla přijata opatření umožňující realizaci zrovnoprávnění elektronické a listinné formy komunikace občana s úřadem a úřadů navzájem. Ministerstvo vnitra připravilo návrh zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentu. Ten byl předložen vládě, toho času - cituji z tohoto dokumentu - je projednáván v Parlamentu České republiky. Mohu sdělit, že toto je návrh zákona, který souvisí s iniciativou zřizující informační systém datových schránek, konverzi elektronického dokumentu v písemný, papírového dokumentu v elektronický a zrovnoprávnění elektronické a papírové formy dokumentu. Jinými slovy, toto bylo splněno.

Dále byl zpracován a vládou schválen soubor dokumentů, které mají za úkol minimalizovat státní regulaci, zjednodušit legislativu a zvýšit transparentnost legislativního procesu.

Přijetím usnesení vlády ze 13. srpna 2007 číslo 877 o obecných zásadách pro hodnocení dopadu regulace RIA a novelou legislativních pravidel vlády, provedenou usnesením vlády ze dne 18. července 2007 číslo 816 k návrhu legislativních pravidel vlády a jednacího řádu vlády.

Těmito úkoly byla do procesu přípravy právních předpisů zapracována povinnost provádět vyhodnocení dopadů, tzv. RIA. Toto opatření by mělo prospět nebo přispět k zabránění vytváření nadbytečné byrokratické zátěže u nově přijímaných právních předpisů a zároveň ke zprůhlednění legislativního procesu zavedením institutu veřejného připomínkového řízení prostřednictvím internetu.

Bylo přijato usnesení 13. srpna 2007 číslo 879 k návrhu postupu zavedení metodiky pro zapojování veřejnosti do příprav vládních dokumentů.

Současně také vláda ke snižování byrokratické zátěže svým usnesením z 11. června 2007 číslo 759 k analýze administrativní zátěže podnikatelů schválila úkol snížení administrativní zátěže podnikatelů až o 20 % do roku 2010. Zodpovědnost splnění tohoto úkolu přešla usnesením vlády na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Proto tedy bych považoval na naprosto přirozené, pokud tato vláda přichází s návrhem, který by měl podle jejího mínění zlepšit boj proti korupci, ať skládá účty z toho, co bylo provedeno. Myslím, že přinejmenším ministr průmyslu a obchodu by měl podat zprávu o tom, jak je tento úkol ze strategie vlády naplňován. Nakolik je zvyšována nebo snižována administrativní zátěž podnikatelů.

Současně také Ministerstvo vnitra zpracovalo a vládě předložilo zprávu o provedených vnitřních auditech v rámci svěřené působnosti resortů a ostatních ústředních orgánů státní správy a návrhy protikorupčních nástrojů. Toto bylo schváleno usnesením vlády z 19. prosince 2007 číslo 1450. Cílem auditů bylo odpovědět na otázku, zda existuje systém identifikace a řízení rizik možného korupčního jednání, zda v existujících procesech jsou identifikována rizika možného korupčního jednání a zda nastavení řídící a kontrolní systém dokáže tato rizika odhalovat, omezovat nebo eliminovat. Zároveň doporučit zavedení účinných řídících kontrolních mechanismů, které sníží možnost výskytu korupčního jednání a jeho dopadu na celou organizaci. Vnitřní protikorupční audity by měly sloužit jako pomůcka při definování nových účinných prostředků pro boj s korupcí. Z tohoto důvodu jsou zobecněné výsledky získané z auditní činnosti využívány k identifikaci rizikových oblastí, které jsou společné ústředním správních orgánů.

Ptejme se přinejmenším pana ministra vnitra v okamžiku, když přichází s touto iniciativou, jakým způsobem tento úřad plní tyto úkoly, jaký má přehled Ministerstvo vnitra o tom, jak tento úkol plní jiné resorty. Pokud totiž myslíme tuto iniciativu vážně, potom ji musíme také odpracovat. Ne přicházet jen s mediálně jednoduchým atraktivním "řešením".

Ministerstvo vnitra mělo připravit projekt metodika měření vnímání korupce v území, který by měl mapovat vnímání korupce obyvateli z pohledu občana zaměstnance veřejné správy a představitele samosprávy. Je tento projekt realizován či nikoliv? Pokud ano, s jakými výsledky, pane ministře. Není možné zapomenout i na tuto část boje proti korupci v oblasti prevence.

V rámci pilíře průhlednosti konstatovala zpráva z dubna 2008, kterou vláda schválila, že byla Ministerstvem vnitra zřízena speciální protikorupční telefonní linka č. 199. Vzhledem k tomu, že bylo žádoucí, aby protikorupční linka 199 podchycovala nejen ústřední státní správu, ale i výkon státní správy a samosprávy v území včetně problematiky korupce v soukromém sektoru, bylo rozhodnuto, aby linka 199 byla provozována nestátním nezávislým subjektem centrálně, odborně, s dodatečným analytickým zázemím a za zájmu veřejnosti. Již v červenci 2007 Ministerstvo vnitra uzavřeno se společností Transparency International smlouvu o provozování linky 199. Zkušební provoz byl zahájen v srpnu 2007, pilotní fáze linky začala 19. září 2007 a skončila 28. února 2008. Informaci o provozu protikorupční linky 199 v rámci pilotního projektu vzala vláda na vědomí v prosinci 2007 a na základě výsledků pilotního projektu byl připraven projekt standardního provozu linky 199 ve smyslu usnesení vlády č. 631 z 11. června 2007 o hlavních oblastech státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím pro rok 2008.

Myslím, že by stálo za to znát informaci o tom, jakým způsobem Ministerstvo vnitra v této věci pokračuje nadále, jakým způsobem tato linka pracuje či nepracuje, jaké jsou problémy, jaké jsou naopak pozitivní informace plynoucí z provozu této centrální linky, kolik případů, kolik občanů se na tuto linku obrátilo, kolik podnětů bylo z této linky předáno policii a možná také kolik těchto případů bylo úspěšně policií dořešeno.

V rámci průhlednosti konstatovala zpráva z dubna 2008, že ke zjednodušení komunikace s úřady, což je součást pilíře průhlednosti, byl Poslaneckou sněmovnou přijat zákon č. 269/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, včetně novely zákona o rejstříku trestů, který umožňuje spuštění sítě kontaktních míst, jež umožňují lidem zjednodušit komunikaci s úřady. Toto byl projekt Czech Point. Jeden z nejúspěšnějších projektů v oblasti veřejné správy v novodobých dějinách České republiky. Projekt, který byl úspěšný mimo jiné proto, že tato Poslanecká sněmovna, Senát, napříč politickými stranami správně vycítily potřebnost této iniciativy, tohoto projektu, z pohledu průhlednosti výkonu veřejné správy a díky tomu, že všechny poslanecké kluby, všechny politické strany, tento projekt podpořily, daly mu do vínku dobrý předpoklad pro to, aby byl úspěšný. Kolegyně a kolegové, mohu z tohoto místa konstatovat, že projekt Czech Point je podle mého hlubokého přesvědčení i díky vám nejúspěšnějším projektem v oblasti veřejné správy v novodobých dějinách České republiky. Přes 5 tisíc míst, tuším, že čísla podaných výpisů již překračují milión.

Dalším opatřením v oblasti průhlednosti je zpracování souhrnné zprávy o účinnosti právní úpravy vyřizování stížností, která byla vládou projednána 11. července 2007, a vzpomeňte si na to, o čem jsem hovořil v úvodu, co jsou hlavní příčiny korupce, monopol, absence veřejné kontroly, a právě metodika projednávání stížností, která vychází z prehistorických dob, je jedním z klíčových předpokladů pro to, aby lidé mohli věřit státu, aby lidé, kteří vykonávají veřejnou moc, se cítili být více pod kontrolou. Ne tedy jenom hrozba odposlechy a agentem provokatérem, nejenom slib beztrestnosti zločinci za to, že udá jiného zločince, ale také vědomí kontroly toho, jakým způsobem vykonávám svoji práci, je důležitý předpoklad pro skutečně úspěšný boj proti korupci.

V oblasti pilíře třetího, a tím se dostávám k závěru svého vystoupení při mapování toho, co bylo od podzimu roku 2006 do dnešního dne v boji proti korupci vykonáno, v oblasti teď za třetí pilíře postihu. Parlamentem byl schválen zákon č. 135/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, trestní řád, ve věci protikorupčního agenta, sněmovní tisk 306, a již jsem o tom hovořil a považuji za důležité to právě teď, právě v tuto chvíli, připomenout. Zákon změnil ustanovení § 168E odst. 1 trestního řádu tak, že se řízení použít agenta, a to o trestné činy související s korupcí, rozšiřuje, resp. že se rozšiřuje okruh trestných činů, u nichž je útvar Policie České republiky oprávněn v trestním řízení použít agenta, a to o trestné činy související s korupcí.

Konkrétně o trestný čin přijímání úplatků podle § 160 trestního zákona, trestný čin podplácení podle § 161 trestního zákona a trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 162 trestního zákona. Ostatní podmínky použití agenta se nemění. Přijetí těchto změn jednoznačně vyloučilo pochybnosti o oprávněnosti použití tzv. protikorupčního agenta v případě podezření na trestný čin související s korupcí, který není trestným činem zvlášť závažným ani trestným činem spáchaným ve prospěch zločinného spolčení.

Jinými slovy, my zde máme onen institut a myslím si, že v okamžiku, kdy nám ministr vnitra předkládá novou iniciativu, zřízení agenta provokatéra, potom dříve, než vůbec máme projednávat tuto novou iniciativu, znejme, chtějme odpověď na otázku: tak jak to policie zvládá, pane ministře? Kde jsou problémy? V čem jsou úskalí, která lze odstranit exekutivními opatřeními? Kde jsou úskalí, kdy je nezbytné zasáhnout legislativními zbraněmi.

Současně také vláda v té době nezůstala pouze u tohoto rozšíření a zadala také analýzu právní úpravy institutu agenta v České republice a její srovnání s vybranými zahraničními právními instituty. Ta byla schválena usnesením vlády ze dne 16. června 2008 a já se jen ptám, zda z této analýzy - a možná by stálo za to zeptat se na to pana ministra Zářeckého - zda z této analýzy, která byla schválena usnesením vlády ze 16. ledna (?) 2008 č. 40 tento vládní dokument vychází a pokud vychází, jak? Jak si bere za své zkušenosti a to pozitivní i negativní s právními úpravami v zahraničí? Jak ošetřuje rizika nadměrného vpádu do práv a soukromí osob? Jak se vypořádává s rozšiřováním pravomocí policie? Jakým způsobem se vypořádává s vybalancováním na jedné straně rozšíření pravomocí represivních orgánů státu a současně také posílení kontroly těch, kteří mají oprávnění vpadávat do soukromí občanů? Neznám odpověď na tuto otázku, kladu tuto otázku. A kladl jsem ji i minulý týden a opakovaně, kdy tato Sněmovna neprojednala, a je mi to velmi líto, blokací dvou poslaneckých klubů vládní návrh, kterým se zřizovala generální inspekce bezpečnostních sborů jako nezávislá vyšetřovací instituce oprávněná zabývat se trestnými činy policistů a příslušníků bezpečnostních sborů. Jestli na jedné straně chceme rozšiřovat pravomoci policie, proč se současně kolegové ze sociální demokracie devět měsíců tak usilovně bránili tomu, aby tento návrh zákona byl projednán a schválen? Proč z klubu poslanců a poslankyň sociální demokracie nepřišel ani jeden pozměňovací návrh, resp. připomínka v rámci toho předběžného připomínkového řízení, na kterém jsme se dohodli? Proč pouze kolega Maršíček na tuto věc reagoval? Proč jste, kolegové, devět měsíců bránili projednání tohoto návrhu zákona a zřízení nezávislé vyšetřovací instituce zabývající se trestnou činností příslušníků bezpečnostních sborů. Přece nemůžeme na jedné straně rozšiřovat pravomoci policie a na straně druhé rezignovat na přinejmenším rozšíření, zintenzivnění a větší nezávislost vyšetřování i možných koruptivních jednání příslušníků bezpečnostních sborů. A v tomto já vidím velké pokrytectví.

Nicméně moje otázka na pana ministra vnitra i pana ministra Zářeckého platí. Minulá vláda v rámci strategie boje proti korupci řekla: ano, zřizujeme protikorupčního agenta. Jak jsme na tom? Současně také řekla: nevyhýbáme se možnosti jít dále, ale proto také ukládáme zpracování této analýzy. Tato analýza byla zpracována, schválena a moje otázka zní, když vláda přichází s něčím jiným, tak zda to, co vláda schválila platí nebo neplatí a pokud to platí, tak nakolik a jak to z toho vychází.

Současně také bylo jako klíčové z důvodů efektivního postihu korupčního jednání personálně posílit specializované složky policie na Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování o příslušníky zrušené Finanční policie. Myslím si, že tady bude mít problém každý policejní prezident, každý ministr vnitra, neboť v tomto smyslu nalézt dostatečně kvalifikované odborníky, dát jim dostatečnou motivaci pro to, aby nepodlehli lákadlům soukromé sféry, aby se rozhodli pracovat pro stát a současně žili s jistotou, že se jim to pro stát vyplatí, je téměř nekonečný proces. A podle mne nikdy, tak jako nikdy v minulosti neexistovalo konstatování: jsme v pohodě, máme lidí dost, máme kvalifikovaných lidí dost, máme technické vybavení na odpovídající úrovni, umíme je využívat, tak stejně tak nikdy takovéto konstatování nebude v budoucnu.

Co ale nepochybně stojí za úvahu je, podívat se na to, zda např. některé informační systémy, které tento útvar měl k dispozici dlouhá léta předtím nezůstaly zabaleny v krabicích ve sklepeních toho útvaru. Nakolik vedení toho útvaru s nimi skutečně pracovalo a když už je dostali a měli k dispozici, zda s nimi pracovali či nikoliv.

Základní podmínky pro personální a technické posílení v oblasti boje proti korupci na ÚOKFK SKPV (??) byly vytvořeny 1. května 2006, kdy v organizační struktuře útvaru vznikl samostatný Odbor korupce a ochrany zájmů Evropské unie v počtu 43 tabulkových míst pro policisty. Obdobně na územních expoziturách tohoto útvaru vznikly skupiny korupce a ochrany zájmů EU dle velikosti expozitury od sedmi do deseti policistů. Zrušení Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality ke dni 31. 12. 2006 a převedení většiny jeho příslušníků na ÚOKFK SKPV umožnilo posílení uvedených organizačních článků v Útvaru oblasti boje proti korupci o další vzdělané policisty. V roce 2007 probíhalo průběžně vyhodnocování a analýzy stavu trestního řízení korupčních věcí a byla přijímána potřebná opatření, což se např. projevilo ve zkrácení průměrné doby jejich šetření od zahájení úkonů trestního řízení téměř o sto dnů oproti roku 2006. A následně proběhly další změny organizační struktury.

Myslím si, že tady je třeba se již dopředu vypořádat s tím obecným klišé tvrdícím, že zrušení jedné instituce vedlo ke zhoršení stavu v boji proti korupci a zabavování majetku pocházejícího z trestné činnosti. Statistiky hovoří jasně, a proto prosím a apeluji na každého, kdo bude chtít opakovat tuto tezi, že to byla chyba, že to vedlo ke zhoršení stavu, ať tato svá slova podloží čísly. Jsem přesvědčen, že i čísla, která má pan ministr vnitra Pecina k dispozici, dávají jasně za pravdu, že to byl z pohledu koncepce správný krok, že vedl k zefektivnění a že objem skutečně zkonfiskovaného majetku se nejen zvýšil, ale že se také změnil poměr toho, co bylo zabaveno na začátku a následně vzhledem k tomu, že trestní řízení nevedlo k potrestání a odsouzení pachatele, mu bylo také vráceno zpátky. To nejsou správná čísla, říci zadrželi jsme na začátku a zapomenout dodat - no a pak jsme 90 % toho museli vrátit zpátky. Tak tomu bylo předtím. Právě proto došlo k té změně a právě proto se poměr toho, co bylo na začátku zabaveno a co skutečně propadlo státu, změnil ve prospěch vyšší efektivity.

Vážené kolegyně a kolegové, já se omlouvám za to, že jsem byl poněkud obsáhlý, ale považoval jsem za svoji povinnost, zmapovat, pokud hovoříme o funkčním období této Poslanecké sněmovny, iniciativy, projekty, konkrétní úkoly, jejich kontrolu, jejich naplnění, které byly v oblasti boje proti korupci přijaty a realizovány na základě strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 20011.

Musel jsem tak učinit proto, že z řad některých politiků zaznívala slova, že teď konečně, jsem to já - nemluvím o sobě, ale o tom politikovi - , kdo přináší řešení boje proti korupci. Není to pravda.

Současně také mým cílem bylo vás znovu přesvědčit o tom, že chceme-li vést skutečně efektivní boj proti korupci, nemůžeme se zaměřit pouze na jeden z pilířů, a to je rozšíření pravomoci represivních orgánů státu, umožnění provokovat páchání trestné činnosti, umožnění beztrestnosti za to, když udám jednoho svého kumpána. To je možná součást, ale v žádném případě ne ten klíčový cíl.

Mým cílem bylo také upozornit na to, že chceme-li efektivně bojovat proti korupci, začněme, kolegyně a kolegové, sami u sebe, a udělejme si protikorupční audity u jednotlivých pozměňovacích návrhů, které máme v tuto chvíli ve Sněmovně, a budeme o nich hlasovat. A položme si otázku, komu ty pozměňovací návrhy slouží, zda skutečně veřejnému zájmu, a nebo někomu konkrétnímu.

Myslím si, že v tuto chvíli je třeba věnovat pozornost této iniciativě a neříci šmahem "je to špatně, nemá smysl se tím zabývat, zamítnout to".

Nicméně co považuji za důležité, je vzhledem k citlivosti a vzhledem k tomu, že to je pouze vytržená část tohoto celkového konceptu, je čas se tím skutečně zabývat. Tady neplatí to, že kdo teď hlasuje pro, je dobrý, a kdo říká "pozor, není vše tak dobré, jak se tváří", tak má být apriory špatně. A myslím si, že kolegové ve svých vystoupeních, a experti právní budou schopni upozornit na mnohá úskalí toho, co se pod navrhovanými institucemi nebo instituty skrývá.

Kolegyně a kolegové, boj proti korupci je naším úkolem. Má být ale veden skutečně na základě správného stanovení příčin, definice těchto příčin a definice správných řešení. Právě proto věřím v koncept tří PPP - prevence, průhlednost a postih. To, co je zde navrhováno, je nesmírně citlivý zásah do práv a soukromí a nemá s tímto konceptem nic společného.

Děkuji Vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany Sněmovny.)

MUDr. Mgr. Ivan Langer, Poslanecká sněmovna PČR, 9. února 2010