Ministr vnitra ČR Ivan Langer Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já chci poděkovat těm, kteří mi umožnili absolvovat skutečně důležitý telefonát, který souvisí s výkonem předsednické funkce České republiky, mimo jiné tedy v Radě pro spravedlnost a vnitřní bezpečnost. Ten se skutečně týkal velmi důležitého tématu, a to je volba nového ředitele Europolu, kdy se snažíme neopakovat situaci z před pěti let, kdy téměř rok tato funkce byla neobsazena. Je mi líto, že někteří z vás mi toto umožnit nechtěli. Nicméně nechci se k tomu dál vracet, myslím, že je to otázka každého, jak se rozhoduje.

Dovolte mi, abych na úvod položil otázku. Ta zní: "Kdo se bojí Krakatice?" Mohu odpovědět alespoň částečně na tuto otázku z mé strany: já se Krakatice nebojím. Nicméně znovu ji kladu a dívám se přitom na pana předsedu výboru pro bezpečnost Bublana a dívám se na všechny, kteří s touto kartou chtějí hrát hru, která v určitém standardu politické kultury a zastupitelské demokracie je zřejmě přítomna.

Nicméně proto, abychom se dostali trochu do podstaty problému, mi dovolte říci něco víc o tom, co to je vlastně spis Krakatice. Spis Krakatice nevznikl včera, nevznikl ani před měsícem, ani před rokem. Podnětem pro vznik spisu a vytvoření týmu policistů byl pokus o vraždu bývalého sponzora České strany sociálně demokratického pana Lhotského v roce 1999. Spis byl založen v březnu roku 2000 a do archivu Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality byl uložen v prosinci 2004. Jinými slovy spis byl založen, existoval v letech 2000 a 2004, kdy ministrem vnitra nebyl nikdo z Občanské demokratické strany, ani z jiných stran, vyjma České strany sociálně demokratické.

Kladu tedy otázku. Kdo se bojí Krakatice? V okamžiku, když byl tento spis uložen do archivu, obsahoval 11 700 listů, opakuji 11 700 listů. V březnu 2006, kdy Ivan Langer nebyl ministrem vnitra, kdy ministrem vnitra byl František Bublan, tak jako v průběhu existence týmu byl ministrem Stanislav Gross a posléze František Bublan, byl ten spis najednou štíhlejší. Jestli v prosinci 2004 obsahoval zhruba 11 700 listů, v březnu, když byl postoupen Inspekci ministra vnitra Františka Bublana, byl o 6 tisíc listů štíhlejší. Skartovali ho policisté, kteří krátce nato odešli do civilu.

Další otázka. Skutečně to skartovali? Ono totiž celou proceduru skartace provází celá řada pochybností. Postup skartace byl v rozporu s předpisy, protože spis skartovali pouze ti, co ho vytvářeli. Jinými slovy pouze ti, co vytvářeli ten spis, ti také skartovali zhruba 6 tisíc stran a pouze ti vědí, jestli skutečně dokumenty skartovali, nebo ne. Co je nade vší pochybnost, že postupovali protiprávně. Důvodem pro skartaci bylo zdůvodnění, že tyto listy neobsahovaly informace související s policejním šetřením. Z administrativních pomůcek vyplývá, že se spisem se v minulosti seznámilo 54 osob z různých policejních útvarů, z Policejního prezidia, Inspekce ministra vnitra, ale i ze samotného Ministerstva vnitra. Zdůrazňuji, že ze samotného Ministerstva vnitra ještě předtím, než jsem na něj v září roku 2006 nastoupil. 54 osob do něj nahlíželo a mělo možnost se s ním seznamovat.

Počet těch, kdo skutečně viděli, či slyšeli ale je stejně tak reálný jako fakt, že skutečně 6 tisíc stránek bylo skartováno. Proto mimo jiné je navrhováno rozšíření okruhu osob pro to, aby ti, kteří se se spisem, alespoň jejich část, měla možnost seznámit, dostala stejnou možnost jako jeden z jejich kolegů, který o to požádal. Nicméně v tuto chvíli mohu říci, že nepořádek, neodpovědnost to je jen namátkový popis způsobu, jak se s utajovaným spisem nakládalo.

A znovu se ptám. Kdo se bojí Krakatice, když 54 osob z různých institucí včetně Ministerstva vnitra za dobu, kdy ministrem vnitra byl člen České strany sociálně demokratické, se s policejním operativním spisem seznamovalo. Kdo se bojí Krakatice? Spis byl od začátku veden ve stupni utajení Důvěrné, a to jako kriminální spis. Nikdy nebyl převeden do formy standardního trestního spisu a podle všech dostupných informací na základě informací shromážděných ve spisu nikdy nedošlo k žádnému trestnímu stíhání.

Položme si další otázku, tedy nejen "Kdo se bojí Krakatice?", ale k čemu tehdy sloužil ten tajemný spis, do kterého nahlíželi mimo jiné i pracovníci Ministerstva vnitra za vlády České strany sociálně demokratické. Kdo a na čem s ním tedy pracoval? A to jsou otázky, které jsou dodnes předmětem spekulací. Co bylo cílem vlastně práce těch policistů? Byl to boj s organizovaným zločinem, nebo naopak? Nechci nikoho obviňovat. Nechci říkat, že tomu bylo naopak. Nicméně otázek souvisejících s tímto spisem je skutečně mnohem víc než jenom ta jedna: Kdo se bojí Krakatice? Kdo úkoloval a kontroloval ty policisty? Co se dělo s informací z tisíců stran odposlechů? To jsou důležité otázky, které bychom měli položit, nicméně těm, kteří jsou symbolem takovéto policejní práce a těm, kteří jsou politicky odpovědní za takovýto způsob práce. Proč se toho bojíme? Kdo se bojí Krakatice?

O tom, že o práci skupiny policistů kolem Krakatice byl nebývalý zájem, svědčí právě ten mimořádný počet osob, který se se spisem alespoň oficiálně seznámil včetně tedy osob z Ministerstva vnitra. O zájmu svědčí i opakované prošetření těch policistů, kteří byli součástí týmu, ze strany tehdejší Inspekce ministra vnitra. Opakovaně několikrát tito policisté byli terčem vyšetřování Inspekce ministra vnitra. Proč? Kdo komu se tedy má bát důvěřovat? Ti policisté ministrovi, který s tím neměl nic společného, nebo ministrovi a jeho předchůdci, jehož inspekce policisty vyšetřovala z podezření z páchání trestných činů, a to těch nejzávažnějších včetně vražd.

Kdo se bojí Krakatice? Zájem Inspekce ministra vnitra dokonce vyústil trestním oznámením, které na tehdejšího ředitele Inspekce ministra vnitra podal jeden z policistů. Buďme konkrétní. Ten samý policista, o kterém pan předseda Bublan říká, že nedůvěřuje současnému ministru vnitra Ivanu Langerovi, byl bezprostředním nařízeným tehdejšího ředitele Inspekce ministra vnitra pana Borníka, na kterého pan Tichý, který nedůvěřuje mně, podal trestní oznámení. Jiným slovy ten samý pan policista, nebo bývalý pan policista, který mně nedůvěřuje a důvěřuje panu ministru Bublanovi, podával trestní oznámení na ředitele Inspekce tehdejšího ministra vnitra Bublana.

Kdo se bojí Krakatice? Já, nebo někdo další. Absurdní situace. Lidé, kteří pracovali v bezprostředním podřízení předcházejícího ministra vnitra, byli terčem trestního oznámení ze strany toho policisty, kterého teď již bývalý ministr vnitra obhajuje, respektive říká, že nedůvěřuje tomu současnému. Kdo se bojí Krakatice?

Ministr vnitra ČR Ivan Langer Krakatice se stala současně také předmětem fám a různých spekulací, ale současně i velkých obchodů a mediálních manipulací. Ano, z ukradeného zboží a z ukradených odposlechů se stal úžasný obchod, který některým lidem a firmám vynesl milióny korun na jejich účet. Ve veřejném zájmu takto tedy peníze na soukromý účet.

No a teď jsme tedy svědky toho, že jeden z bývalých policistů požádal prostřednictvím kolegů z České strany sociálně demokratické o možnost být zproštěn mlčenlivosti. A já jsem se hned v souvislosti s tím stal terčem mnoha urážek a pomluv. Pan bývalý ministr vnitra a současný předseda výboru pro bezpečnost Bublan řekl, že jsem zbabělec, když nechci vyhovět žádosti pana Bc. Karla Tichého zprostit jej mlčenlivosti. Tentýž František Bublan, jehož inspekce chtěla tyto policisty trestně stíhat. Tentýž František Bublan, na jehož šéfa inspekce podal jeden z policistů trestní oznámení. A já jsem jasně a opakovaně říkal, že volím mezi menším a větším zlem. Menší zlo z mého subjektivního pohledu by bylo postavit se tomu čelem, jak jsem k tomu byl vyzýván, a porušit zákon. Větší zlo, to si snad už neumím ani představit.

Nerozumím tomu a znovu se musím ptát takto na dálku, jak předseda výboru pro bezpečnost, bývalý ministr vnitra, vyzývá současného ministra vnitra, aby porušil zákon. A v okamžiku, kdy současný ministr vnitra odmítne porušit zákon, tak ho nazývá zbabělcem. Nechtějte po mně, abych tento stupeň právního bezvědomí nebo absolutního pokrytectví hodnotil, protože by to hodnocení muselo být velmi zlé. Podle zákona totiž, podle zákona o ochraně utajovaných skutečností a bezpečnostní způsobilosti č. 412/2005, může zprostit mlčenlivosti osobu, která je povinna ji zachovávat, pouze orgán státu a tím jakýkoli bývalý policista není. V okamžiku - a to je ta procedura a já jsem se znovu a znovu ptal svých kolegů ze sociální demokracie na jednání výboru, proč tedy takovéto výzvy, proč takové urážky na moji osobu, proč si dostatečně předtím neprostudovali zákon a proč vyzývali ministra vnitra, ať porušuje zákon. Odpovědí bylo mlčení.

Nicméně, aby bylo jasno pro nás pro všechny. Teprve poté, co jsem pana předsedu Bublana a pana poslance Tejce upozornil, že mne vyzývají k tomu, abych porušil zákon a že správný postup je ten, že orgán Poslanecké sněmovny, to jest výbor pro bezpečnost, požádá Poslaneckou sněmovnu o zproštění mlčenlivosti a že k tomu se může vyjádřit odpovědná osoba a teprve potom ten dotyčný člověk může být zbaven mlčenlivosti. Opravdu bych chtěl prostřednictvím paní předsedající požádat pana předsedu Bublana, aby se mi omluvil nebo aby řekl, že skutečně vědomě vyzýval ministra vnitra, ať poruší zákon, anebo aby se přiznal, že ve svých výzvách projevil absolutní neznalost základních zákonů, které by on jako předseda garančního výboru pro oblast vnitřní bezpečnosti měl znám, přinejmenším tedy jako bývalý ministr vnitra.

Pan Bc. Karel Tichý je zproštěn mlčenlivosti již teď. O zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost mne požádala inspekce policie a naplnila tím tak literu zákona. Já jsem této žádosti vyhověl a panu Bc. Karlu Tichému nic nebrání tomu, aby o všech okolnostech, které se dozvěděl za dobu let 2000 až 2006, kdy působil u policie za ministrů vnitra České strany sociálně demokratické, hovořil. Ani ředitel inspekce policie, ani jeho náměstek nebyli ti, kteří by byli tehdy terčem jeho trestních oznámení na inspekci ministra vnitra, ani jeden z nich ho nevyšetřoval. Neznám tedy důvod, proč by měl mít nedůvěru k tomuto inspekčnímu orgánu.

Ve výboru pro bezpečnost jsem sám navrhl zřízení vyšetřovací komise, protože otázka, kterou jsem opakovaně kladl, kdo se bojí Krakatice, je zde stále přítomna a já věřím, že ji někdo z těch, kteří toto odmítli, zodpoví. Ve výboru pro bezpečnost - a prezentoval to zde kolega Jan Vidím - jsem také navrhl zprostit mlčenlivosti osoby, které měly bezprostřední vazbu, nebo mohly mít, na to, co se odehrávalo v letech 2000 a 2004, resp. až březen 2006, kdy tento spis byl předán inspekci ministra vnitra, tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana, štíhlejší o šest tisíc. Navrhl jsem zprostit mlčenlivosti následující osoby:

Stanislav Gross - bývalý ministr vnitra, za jehož působení na Ministerstvu vnitra tento tým a tento spis byl založen a byl veden. František Bublan - bývalý ministr vnitra z České strany sociálně demokratické, za jehož působnosti na Ministerstvu vnitra tento spis byl evidován a inspekce se jím zabývala, resp. prošetřovala tyto policisty a sama čelila trestnímu oznámení ze strany policisty, který teď žádá o zproštění mlčenlivosti. Ivan Langer - současný ministr vnitra, který nikdy spis Krakatice neviděl, nicméně pro férovost, proč ne, věřme všem bývalým ministrům stejně. Bývalý policejní prezident Jiří Kolář, za kterého ten policejní tým Aspis (???) vznikl. Bývalý náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně. Jiří Pálka, ředitel, resp. tuším zástupce ředitele útvaru, kde tento tým pracoval. Jak Kubice, bývalý ředitel Útvaru pro boj s organizovaným zločinem. Milan Šiška, Josef Holub, Josef Švec, Karel Tichý, Oldřich Knap, Miroslav Dvořák - policisté, kteří na tom spise pracovali. Jiří Novák - zpracovatel, ale také bývalý ředitel inspekce, která ty policisty vyšetřovala z podezření ze spáchání trestné činnosti. Miroslav Borník. Miroslav Borník, ten, na kterého pan policista Karel Tichý podal trestní oznámení. Současně jsem také navrhl zprostit mlčenlivosti ty současně sloužící policisty, resp. příslušníky inspekce policie, kteří přišli nebo mohli přijít do styku se spisem Krakatice: Zdeněk Pelc, náměstek inspekce policie Dušan Brunclík, náměstek policejního prezidenta Jiří Houba, ředitel Útvaru pro odhalování korupce a závažné trestné činnosti Libor Vrba a ředitel Útvaru pro boj s organizovaným zločinem Robert Šlachta.

jde tedy o bývalé a současné policisty, příslušníky inspekce, a politiky, kteří přišli nebo mohli přijít do styku s Krakaticí. Nejsou to všichni, protože oficiálně jich bylo 54. Ale v tuto chvíli to je přinejmenším dostatečný počet pro to, aby si poslanci a i veřejnost mohla udělat o Krakatici ucelenější představu. Představu určitě objektivnější, určitě vyváženější, než je ta, kterou servírují některá média. Představu, co to bylo, o čem to bylo, proč to vzniklo, kdo na tom dělal, kdo to úkoloval, kdo kontroloval, kdo byl "hodný" a kdo "zlý" a k čemu to vlastně všechno sloužilo.

K mému překvapení poslanci - a zde dnes to bylo zopakováno ze strany České strany sociálně demokratické - můj návrh odmítli a já si tedy musím položit otázku, kdo se bojí Krakatice další. Odmítli jste to, kolegové, proto, že celý spis a policejní tým pracoval za ministrů vnitra z ČSSD? Bylo to proto, že někteří lidé mají strach z toho, že jim bude nastaveno zrcadlo o tom, jakým způsobem policie tehdy pracovala?

Je to proto, že se bývalí ministři vnitra bojí toho, že bude nastaveno zrcadlo tehdejší práci inspekce ministra vnitra, o které mimo jiné bych já a desítky dalších osob mohli vyprávět. Jaké špinavosti se dopouštěli, kolik nevinných lidí tito lidé odposlouchávali na základě vykonstruovaného obvinění. Bojíte se toho zrcadla nebo se bojíte něčeho jiného? Kdo se bojí tedy Krakatice a kladu tu otázku znovu a znovu.

Osobně jsem přesvědčen, že nejlepším řešením by bylo celý spis skutečně zveřejnit. Myslím si, že toto by bylo skutečně věcí, kdyby se vytáhl ten špunt a veškerý smrad staré práce a praktik, které do policie historicky vnesli úplně jiní lidé než ti, kteří tam pracují a kteří policii vedou a vedou i Ministerstvo vnitra. Já bych chtěl znovu požádat vás všechny, abyste, pokud tedy už projednáváme tento bod, abyste společně se mnou, abychom společně nepřipustili spekulace o tom, že ti, kteří odmítají zřízení vyšetřovací komise k této věci, ti, kteří odmítají zproštění mlčenlivosti těchto lidí, se mají důvod bát. Já vám nikomu toto nepodsouvám, ale ta otázka, kdo se bojí Krakatice je tady úplně na místě.

Paní kolegyně se na mě dívá a vrtí hlavou. Já už vám, paní kolegyně, lépe opravdu nedokážu vysvětlit důvody, které zde existují pro to, aby pokud se tomu chceme věnovat, a já to doporučuji, abychom se tomu věnovali v plné šíři. Já nevím, proč by podle vás by neměl vypovídat tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross, proč by neměl být zproštěn mlčenlivosti, proč by neměl být zproštěn mlčenlivosti pan bývalý ministr Bublan. Já to skutečně navrhuji a myslím si, že hlasování o těch jménech, které přednesl pan kolega Vidím, jasně může ukázat, kdo se Krakatice boji a kdo ne. Já pevně věřím, že v této Poslanecké sněmovně se najde dostatek lidí, kteří budou mít zájem na tom vytáhnout ten špunt a veškerý smrad, který se pod ním nashromáždil za uplynulá léta nechat vyvanout pryč. Děkuji vám za pozornost.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer Dovolte mi, abych se vyjádřil k některým věcem, které zde zazněly. Nejprve k panu předsedovi Bublanovi. Já se osobně nechci jakýmkoli způsobem vměšovat do parlamentní procedury, do jednacího řádu, do způsobu řízení jednotlivých výborů včetně výboru pro bezpečnost. Nicméně samotná okolnost svolání toho výboru, kdy panu předsedovi bylo jasné, že přinejmenším dva poslanci z objektivních zdravotních důvodů nemohou být přítomni na jednání výboru, o něčem svědčí. O slušnosti a korektnosti určitě ne.

Za druhé, považuji za velmi zvláštní, a přiznám se, že jsem v Poslanecké sněmovně již nějaký ten pátek, když výbor přijme usnesení, pověří předsedu výboru, aby toto usnesení přednesl a navrhl Poslanecké sněmovně, aby ten samý předseda to učinil a hned to stáhl. Tak to už, prosím, mám pocit, že jdeme za hranu slušnosti a pohybujeme se za hranicí zákona. Myslím si, že v tom je ten klíč, pane předsedo Bublane, prostřednictvím paní předsedající.

Kdo se bojí Krakatice? Kdo navrhl vyšetřovací komisi ke KRakatici? Kdo navrhl těch 15 osob ke zproštění mlčenlivosti? Vy jste to nebyl. A potom, kdo se bojí Krakatice.

A tím odpovídám na vystoupení pana poslance Sedi, který řekl, že ti, kteří nepodpoří zproštění pana Tichého, se bojí Krakatice. Já si myslím, že to platí tak, jak to zmínil pan poslanec Vidím. Ti, kteří nepodpoří zproštění všech osob, které jsou zde navrženy ke zproštění, tak ty se bojí Krakatice.

Ivan Langer, Poslanecká sněmovna, 1. dubna 2009