Ministr vnitra ČR Ivan Langer Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se ve svém úvodním vystoupení vyjádřil ke dvěma návrhům, které projednává v prvním čtení Poslanecká sněmovna. Oba dva tyto návrhy bezprostředně souvisejí s reformou Policie ČR a tvoří její legislativní část. Zdůrazňuji slovo legislativní část, neboť celá reforma Policie ČR je nejenom rozložená do delšího časového období, a dovolím si jen zrekapitulovat předpokládaný harmonogram, tedy říci, co máme před sebou, v jaké fázi se nacházíme, ale významná část toho, co se skrývá pod pojmem reforma Policie ČR, nemá charakter legislativních změn, ale jsou to změny, které souvisejí s exekutivními rozhodnutími, ať již na úrovni Ministerstva vnitra nebo policie jako takové. Jinými slovy to, co zde projednáváme, nepředstavuje reformu Policie ČR jako takovou, jako celek, nýbrž její část, nicméně velmi důležitou část.

Policie ČR od roku 1990 prošla velkými změnami, kdy se proměnila z represivní složky totalitního státu v represivní složku státu, který má demokratické zřízení, a v tomto smyslu se významným způsobem proměnila. Přes to všechno ale některé principy, některé metody, některé struktury policie, tak jak ji známe, zůstávají téměř padesát let, od roku 1960, neměnné. Měníme tedy věci, které téměř padesát let fungují stále stejně. A myslím si, že každý z nás je schopen akceptovat stanovisko, že to, co funguje padesát let, je nutné podřídit důkladné revizi. Zachovat to, co se osvědčilo, nicméně ve světě, který se tak výrazným způsobem proměnil, je jasné, že změny, a to zásadní, policie vyžaduje.

Celkový harmonogram reformy Policie ČR nastartoval v září roku 2006, když jsem zadal vypracovat velmi pečlivou analýzu stavu fungování pravomocí Policie ČR. Mohu se vší zodpovědností prohlásit, že materiál, který byl a je výstupem této analýzy, je historicky nejrozsáhlejší, nejdetailnější a nejucelenější analýza stavu české policie, jaká kdy vznikla. Bylo to leckdy nelichotivé čtení, ale vycházeli jsme z jasného přesvědčení, že chceme-li věci změnit, a to chceme, musíme znát přesný stav věcí, tak abychom nevycházeli pouze z dojmů, z pocitů a subjektivních názorů.

Rok 2006 byl tedy rokem analýzy, analytických prací, rok 2007 poté definicí ideového zadání reformy v podobě deseti pilířů, se kterými jste měli možnost se seznámit prakticky všichni; deset pilířů a materiál Reforma policie v deseti pilířích byl předmětem nejširšího připomínkového řízení v rámci resortu i mimo resort. Rok 2007 byl také rokem schválení tohoto zadání, nastartování přípravy legislativních změn a realizací prvních kroků, které souvisejí s reformou policie v té nelegislativní fázi.

Rok 2008 je rokem, kdy byl předložen legislativní základ reformy Poslanecké sněmovně poté, co jej na počátku roku projednala a schválila vláda. Rok 2008 by měl být rokem schválení, projednání legislativního základu reformy a rokem, kdy budou pokračovat dále změny v nelegislativní oblasti, rokem, kdy v jeho druhé části bude probíhat příprava policie a finalizace změn uvnitř policie, které se týkají organizační struktury, ekonomického modelu řízení a dalších věcí, o kterých budu hovořit následně.

Předpokládaná účinnost obou těchto zákonů je 1. leden 2009. A prvním lednem 2009 by česká policie měla vstoupit do tříletého transformačního období, v jehož průběhu by mělo dojít k dokončení změny organizační struktury policie a nového modelu ekonomického řízení. Do roku 2009 by policie měla, bude-li schválen tento záměr, ať již v té předkládané podobě nebo na základě projednávání ve výborech s některými změnami, vstoupit s nově definovanými pravomocemi, odpovědností a také kontrolou.

Jinými slovy, reforma policie není revoluce probíhající ze dne na den. Je to zrychlená evoluce, která byla nastartována rozsáhlou analýzou na podzim 2006 a měla by vyvrcholit prvním lednem 2012, kdy do nového roku 2012 - nejpozději, zdůrazňuji - by Policie ČR vstupovala s novou organizační strukturou a novým ekonomickým modelem řízení po území celé České republiky.

Tolik harmonogram, který jsem považoval za důležité v tomto okamžiku zmínit.

Chci také zdůraznit, že projednávání reformy policie od prvopočátku bylo z naší strany, a věřím, že tomu bude dáno zapravdu i z vaší strany, provázeno snahou o maximální otevřenost, maximální komunikaci a maximální spolupráci. Mohu říci, že v průběhu té první fáze, kdy se definovala filozofie změn, kde byla oslovena nejen Poslanecká sněmovna, Senát, Svaz měst a obcí, Asociace krajů a další instituce, jsme shromáždili celkem 731 připomínek k tomu samotnému ideovému zadání reformy. Myslím si, že toto je číslo, které stojí za to zdůraznit.

Samotný záměr reformy byl v březnu 2007 za účasti předsedy vlády představen na výboru pro bezpečnost a následně v květnu 2007 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Následovalo několik jednání výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny, kde jsme se velmi detailně zabývali jednotlivými pilíři, na nichž je reforma postavena. Byl to 23. květen, byl to 28. červen, bylo 13. září minulého roku a poslední jednání k této věci bylo 14. listopadu minulého roku.

Mimochodem, také jsme se dohodli na tom, že v paragrafovém znění, ještě dříve než půjde do vlády, respektive do meziresortního připomínkového řízení, bude tento materiál, tato legislativní část poskytnuta všem poslancům, tak aby měli dostatečný předstih k seznámení se, a stejně tak také po schválení vládou, respektive tu finální verzi, kterou projedná vláda, měli poslanci k dispozici.

Mohu říci, že v rámci meziresortního připomínkového řízení jsme obdrželi celkem 117 zásadních připomínek. Každý z vás - a je zde řada z nás, kteří naplňují to kouzlo demokracie, že jednou je ten ve vládě, druhý v opozici, poté naopak - má zkušenost z exekutivy, ví, co znamená pojem zásadní připomínka. Bylo shrnuto 117 zásadních připomínek u zákona o policii a 170 zásadních připomínek ke změnovému zákonu. Drtivá většina z nich byla vypořádána a já považuji toto číslo za důležité zmínit proto, aby bylo jasné, jak rozsáhlý materiál je, jak obsáhlé a detailní diskuse prodělal a má za sebou.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na spolupráci, kteří - věřím - se budou i nadále podílet na spolupráci na realizaci této historicky nejzásadnější a největší proměny naší policie. Současně se omlouvám všem poslancům a senátorům, kteří nejsou úplně spokojeni s tím, jaká je výsledná podoba tohoto legislativního dokumentu. Je to proto, že vějíř názorů byl a je tak rozsáhlý, že nebylo dost dobře možné stoprocentně vyhovět každému, protože řada připomínek šla proti sobě. Z logiky věci není možné v tuto chvíli vyhovět všem.

Co chci zdůraznit, je metoda, kterou jsme použili. Legislativní část reformy byla původně koncipována jako dvojice zákonů, z nichž jeden měl charakter ústavního zákona o vnitřní bezpečnosti, druhý zákon o Policii České republiky. My jsme provedli velmi detailní legislativní analýzu těchto dvou metod, nebo této metody legislativního uchopení této části reformy. Došli jsme k závěru, že není vhodné a není optimální formulovat obecný zákon o vnitřní bezpečnosti, který by měl charakter lex specialis, a aby měl vůbec nějaký smysl, měl by mít víc než prostý zákon charakter zákona ústavního, ústavní zákon v tomto smyslu příliš detailní byl shledán jako nevhodný. Proto jsme se rozhodli jít cestou nerozšiřování zákonů a cestou nového zákona o policii a řadou novel jednotlivých existujících zákonů, neboť jsme přesvědčeni, že mnohdy ďábel ukryt jest v detailu a spíše než formulace nových zákonů, které sebou nesou rizika, že se ocitnou v kontradikci s již existujícími, jsme šli cestou zpřehlednění, vyčištění, upřesnění existujících právních norem, které se tím či oním způsobem dotýkají činnosti policie a oblasti vnitřní bezpečnosti.

Již jsem zmínil, že celá reforma vycházela z deseti základních pilířů. A tady mohu prohlásit, že každý, kdo měl zájem se s nimi seznámit, tu možnost měl, a to ať již mimo resort vnitra, tak uvnitř resortu Ministerstva vnitra, zejména uvnitř Policie České republiky. Byl zřízen speciální web, na kterém měli možnost jednotliví policisté se účastnit diskuse, předkládat svá stanoviska a pozměňovací návrhy. V tomto smyslu mohu říci, že i takováto diskuse byla velmi bohatá.

Oněch deset pilířů se dá shrnout do čtyř, resp. pěti základních oblastí, které upravují tyto právní normy, které jsou vám zde dnes předkládány. Za prvé je to nová organizační struktura policie. Návrh zákona předpokládá, že nejpozději k 1. lednu 2012 projde policie zásadní změnou organizační struktury ve smyslu zřízení 14 krajských policejních ředitelství tak, aby organizační členění policie kopírovalo územně správní členění České republiky. Zde chci zdůraznit, že v tomto smyslu máme dohodu s Ministerstvem spravedlnosti postupovat koordinovaně tak, aby současně tam, kde je plánován vznik nových krajských ředitelství, také byly uváděny v život nové krajské soudy.

Tato organizační změna má ale ještě hlubší promítnutí se dovnitř struktury policie. Jestli policii něco v tuto chvíli trápí, je neefektivní organizační struktura a - zjednodušeně řečeno - "příliš mnoho velitelů". Na jednoho velitele máme osm policistů. Máme-li 47 tisíc tabulkových míst, musíme si položit otázku, zda skutečně nemáme příliš mnoho velitelů. Tato změna organizační struktury, o které hovořím, samozřejmě sebou ponese změnu v oblasti řídící struktury Policie České republiky, nicméně chci zde zdůraznit - chcete-li píchnout se do prstu a vlastní krví podepsat tezi - že se v žádném případě nedotkne výkonných útvarů Policie České republiky. Tam, kde jsou obvodní oddělení, zůstávají obvodní oddělení. Tam, kde jsou jednotlivé výkonné útvary policie, SKPV, zůstávají tyto výkonné útvary. Jestli něco občané potřebují, jsou to policisté v přímém výkonu služby. Je jim jedno, jestli v okresním městě sedí okresní ředitel, který má tři náměstky a za sebou velmi rozsáhlý administrativní aparát. Jestli něco zajímá policisty, je to, aby měli dostatečně dobře zajištěn výkon služby z pohledu personální, ekonomické, logistické, aby jich bylo co možná nejvíce ve výkonu, aby měli co možná nejpřesněji definované pravomoci a co možná nejméně zbytných činností, které policista v uniformě se služebním průkazem, pokud uniformu nemá, vykonávat vůbec nemusí.

Tedy nová organizační struktura. Tady chci garantovat, že by bylo absurdní, abychom měli za cíl zřídit nová krajská ředitelství a přitom ponechali stávající organizační strukturu tak, jak je. To bychom naplňovali onu slavnou metodu Járy Cimermana - dopravování horníků do dolů. Tedy vytvářeli bychom nové řídící struktury a najednou bychom zjistili, že máme víc řídících pracovníků, než je tomu dosud. A opak je pravdou, opak je záměrem.

Druhý směr, kterým jdeme na základě definice deseti pilířů, je nový ekonomický model řízení policie. Nevím, jestli víte, že policie jako instituce, která má zhruba 50 tisíc zaměstnanců, má rozpočet 36 miliard korun, má tak definované kompetence, že o nákupu nebo prodeji dvou metrů čtverečních chodníku před obvodním oddělením v té či oné obci musí rozhodnout ministr vnitra. K tomu, aby mohl policejní šéf koupit dva metry pozemku, musí vytvořit takhle tlustý spis (ministr ukazuje), který postoupí ekonomickému náměstku na krajské správě, ten k tomu přidá další část, takže ten spis vypadá následovně (ministr opět ukazuje), následovně dva metry pozemku putují na policejní prezidium, z policejního prezidia přijde na Ministerstvo vnitra již ne takový, ale takovýto materiál (ministr opět ukazuje). Ministr vnitra rozhodne o prodeji nebo nákupu dvou metrů čtverečních pozemku. Myslím, že to je absurdita, která je do nebe volající. Myslím, že každý rozumný člověk ví, že takto firma ve třetím tisíciletí skutečně fungovat nemůže.
Druhou věcí, kterou chceme zásadním způsobem změnit, je spojit odpovědnost za výkon policejní služby se zajištěním podmínek pro výkon této služby. Vzpomínáte si na - a já jsem o tom zde hovořil v minulosti - bohužel slavné případy, kdy se v zimě, když napadl sníh, zjišťovalo, že v zimě padá sníh a že je dobré jezdit se zimními pneumatikami a nebyly zimní pneumatiky. Je to dáno tím, že policejní ředitelé sice odpovídají za výkon policejních činností v teritoriu, ale o tom, kolik peněz, na co, v jakém rozsahu, s jakým zaměřením na priority nerozhodují oni, ale anonymní úředníci na Policejním prezidiu v Praze.

Jestli něco má logiku, tak spojit v jedno odpovědnost za to, kdo, kde, jak, jakým způsobem slouží, s tím, jakým způsobem, co jsem udělal a zajistil pro dobré podmínky, aby tuto svoji práci mohli plnit. Jinými slovy - nový ekonomický model řízení znamená spojení odpovědnosti nejen za výkon, ale také zajištění tohoto výkonu služby.

Není možné chtít po policejním řediteli, aby za něco odpovídal, když podmínky pro to mu definuje někdo, kterému je úplně jedno, jestli je v tom či onom kraji dostatek policistů, jestli v Praze, máme-li vysoké podstavy policistů, potřebuje mít policejní ředitel možnost nastavit např. jako zvláštní příplatek jako svoji prioritu tak, aby mohl nabrat nové síly, když administrátor na Policejním prezidiu za tu situaci v Praze nebo v jiném kraji není vůbec odpovědný.

Tedy nový ekonomický model, model řízení v podobě postupného zřízení organizačních složek státu a samostatných účetních jednotek. Chci zde zdůraznit, že toto všechno ano, nicméně s jednou základní podmínkou - nevzniká 14 policií, existuje a bude existovat vždy jedna Policie České republiky, nicméně budeme schopni přesně dohlédnout, kdo za co odpovídá, kdo za co má být pochválen a oceněn, kdo za co má být také potrestán.

Třetím směrem, který vychází z těch deseti pilířů, je to, čemu já říkám odprivatizování Policie České republiky. A zde se chci dotknout částečně toho, co jste měli možnost se buď dočíst v těch parciálních pohledech v denním tisku, nebo - a věřím, že jste se také dočetli v tomto materiálu, který byl všem poslancům a poslankyním distribuován, který detailně rozepisuje, co je předmětem pojmu odprivatizování Policie České republiky. My si klademe víc než kdy předtím důkladně a důsledně otázku, co je veřejný zájem, v jehož jménu má policie pracovat. A klademe si otázku, zda všechny činnosti, které v tuto chvíli policie dělá, jsou činnosti, které dělá skutečně ve veřejném zájmu, v zájmu všech občanů České republiky nebo zda to vykonává v soukromém zájmu několika osob, ať již fyzických nebo právnických. A toto je průlomová věc a já jsem připraven na velmi ostrou debatu na toto téma, ale myslím si, že je fér to takto popsat a říci si: chceme, aby toto byl definovaný veřejný zájem, toto má policie dělat a to všechno ostatní ať si zaplatí ti, kteří dělají svůj byznys nebo z té činnosti učinili předmět svého podnikání. Mohu uvést několik případů.

Myslím si, že každý z nás zažil situaci - ranní dopravní špička, křižovatka, dvě auta v sobě, škoda na první pohled nepatrná, odřený nárazník. Nicméně jen proto, že vlastníkem jednoho z vozidel je leasingová společnost, musí být zavolána dopravní policie, ta příjezdem na místo, řešením dopravní nehody stráví v průměru dvě až čtyři hodiny denně. Do té doby ta auta tam jsou, do té doby ta auta tam blokují činnost, v průběhu toho je zablokovaná policie, resp. jedno policejní auto, možná dvě policejní auta, dva nebo čtyři policisté. A proč? Jen proto, že poskytují servis soukromé firmě, leasingové společnosti. A to si myslím, že není veřejný zájem. Ti policisté mají dělat něco jiného, mají být někde jinde.

Další příklad, dechová zkouška na alkohol. V tuto chvíli policie disponuje velmi kvalitními certifikovanými detektory na alkohol u osoby, která je kontrolována. Co se stane nyní, když takováto kontrola proběhne. Řidič je kontrolován, nadýchá - nemluvím o balóncích. Je vyzván k tomu, zda akceptuje závěry toho vyšetření. V okamžiku, když ho neakceptuje, je odvezen zase jedním nebo dvěma policisty jedním policejním autem na zkoušku krve. V okamžiku, kdy zkouška krve potvrdí přítomnost alkoholu, je s tím řidičem dál vedeno správní řízení a on je povinen uhradit pouze tu samotnou zkoušku na alkohol. Ale to, že je to člověk, který porušil zákon, který se dopustil trestného činu, který vyblokoval dva policisty a jedno policejní auto v dopravě na oddělení soudního lékařství, to už jaksi máme platit my všichni. To je taky veřejný zájem? Já jsem přesvědčen, že to veřejný zájem není a že toto je přesně činnost, která - pokud ten řidič neakceptuje závěr toho vyšetření a pokud zkouška na alkohol potvrdí přítomnost alkoholu, tak má platit nejen tu samotnou zkoušku, ale také to, co souvisí s jeho dopravou na samotnou zkoušku přítomnosti alkoholu v krvi.

Další příklad. Vím, že Češi, Moravané a Slezané nepatří mezi národ abstinentů, nicméně drtivá většina z nás je taková, která když holduje alkoholu, holduje tak spořádaně a pokud možno v soukromí a pokud to není v soukromí, tak je schopna sama sebe dopravit bezpečně a bez výtržností domů. Přesto mezi námi jsou tací, kteří toho nejsou schopni a kladu si opět otázku: je v zájmu veřejném stav, kdy na ulici občan uvidí opilce, který páchá výtržnost, který zjevně by měl být odtransportován na záchytku, tak zavolá nejprve hlídku městské policie, protože pro něj je jedno, jestli je to republiková nebo městská policie, přijede městská policie, ta zjistí, že nemá příslušné oprávnění, zavolá republikovou policii a kvůli jednomu opilci se na jednom místě sjedou dvě policejní auta a čtyři policisté, aby následně potom ti policisté České republiky odvezli opilce na záchytku. A aby absurdit nebylo dost, potom ten opilec, až vystřízliví, má povinnost uhradit opět jen náklady, které souvisejí s jeho vlastní detoxikací a umístěním na záchytce. Měníme to tak, aby stejné oprávnění, jako má republiková policie, měla městská policie, a aby ten, kdo takovýmto způsobem poruší zákon, byl povinen uhradit nejen ty náklady za pobyt na záchytce, ale také za dopravu.

Uvedu další příklad, který je velmi velmi diskutován a o kterém velmi hovoříme zejména se starosty různých obcí, a to je asistence policie u kulturních a sportovních utkání. Já jsem vášnivý sportovec a velmi si přeji, aby situace např. na našich fotbalových stadionech nemusela projít takovou katarzí, jako měli v Británii nebo v Itálii. Nicméně prošli jí a v tuto chvíli je nad slunce jasné, že policie má být připravena zasáhnout tam, kde je narušen veřejný pořádek, nicméně primární odpovědnost za dodržování pravidel na stadionech musí mít ten, kdo celou tu sportovní akci pořádá, který tímto poskytuje zábavu veřejnosti, nicméně to, že to pořádá, nepořádá nezištně, ale za úplatu. Není primární povinností policie suplovat pořadatelskou službu. Policie má být a musí být připravena v okamžiku, kdy pořadatel nezvládne situaci, zasáhnout, nicméně s vědomím pořadatele, že nesplní-li své povinnosti, musí nést také svůj díl odpovědnosti.

Myslím, že stejně tak bychom mohli pokračovat u doprovodu policie u nadměrných nákladů, u faktu, kdy policie a policisté v řadě případů představují dobře vyškolené, vyzbrojené, placené uniformované pošťáky, kteří tráví statisíce hodin doručováním poštovních zásilek v rámci občanského soudního řízení. A myslím si, že je na místě říci si: má být policista policistou nebo pošťákem? Chceme to změnit a změníme to razantně v tomto návrhu v oblasti občanského soudního řízení, nicméně chceme toto změnit postupně v okamžiku, kdy to jednotlivé technologie umožní, i v trestním řízení.

Mohl bych takto pokračovat, ale chtěl jsem - a myslím si, že řada z vás se tohoto tématu dotkne, protože jsou to zásadní změny, nicméně považuji tuto změnu, kterou nazývám odprivatizování Policie České republiky, za velmi důležitou.
Čtvrtý směr, kterým se vydáváme, je kontrola policie. Není zde přesvědčenějšího člověka, než je v tuto chvíli tento ministr vnitra, který říká: nechci mít pod sebou inspekci ministra vnitra, neboť nechci čelit podezření z toho, že tu či onu kauzu zametáme pod koberec nebo naopak účelově vykonstruováváme. Nenajdete přesvědčenějšího člověka. Nicméně v průběhu přípravy reformy policie se ukázalo, že má-li být ta změna opravdu koncepční, ucelený a smysluplná, potom nestačí jen vzít inspekci ministra vnitra a přehodit ji pod Ministerstvo spravedlnosti. V tuto chvíli pánem toho trestního řízení je státní zástupce a toto není samotné řešení. Nemá smysl dělat dílčí změnu, že vezmeme inspekci ministra vnitra a dáme ji pod předsedu vlády nebo pod vládu.

Toto také není řešení, neboť uvědomíme-li si, jaké pravomoci mají například celníci nebo vězeňská služba, pak je namístě pojmout nezávislou kontrolu bezpečnostních sborů skutečně koncepčně, nicméně toto je zásadní změna do služebního zákona, neb si vyžaduje jakoby vytvoření nového bezpečnostního sboru a byla by to změna, která překračuje rámec celého legislativního harmonogramu souvisejícího přímo s reformou policie, a proto je v této fázi předkládán první krok, nicméně sděluji, že vláda na můj návrh uložila úkol ministru vnitra, ministru spravedlnosti a ministru financí do konce tohoto roku předložit návrh zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů, tedy nový bezpečnostní sbor, postavený pod vládu, pod premiéra, v jehož působnosti budou ty tři vyjmenované bezpečnostní sbory.

Považuje-li někdo tento úkol za nedostatečnou garanci, potom říkám, nepřipravíme-li tento zákon, nepředložím ho vládě, jsem připraven podat demisi. Věřím, že drtivá většina z vás má zájem na tom, abych demisi podávat nemusel (směje se) a abych tento návrh zákona skutečně předložil. (Oživení v sále.)

V tuto chvíli je navrhováno - tedy alespoň v první etapě, a tady ponechám skutečně na vůli Sněmovny, zda pochopí rozsáhlost té změny v podobě generální inspekce a řekne "není třeba dělat dílčí změnu, počkejme na úplně nové pojetí inspekce", je ponecháváno na vůli Sněmovny, zda akceptuje ten mezikrok, který říká - zbavení přímé personální pravomoci ministra vnitra nad ředitelem inspekce ministra vnitra a posílení parlamentní kontroly z pohledu Poslanecké sněmovny návrhem na zřízení parlamentního kontrolního orgánu.

Znám názory některých expertů, lidí, kteří se této problematice věnují, že možná je lepší nedělat tento mezikrok a počkat na skutečně koncepční řešení, nicméně toto ponechám na vůli Sněmovny a budu to akceptovat.

Mimo jiné, otevřenost naší komunikace s výborem pro bezpečnost jen potvrzuje fakt, že jsem poslal výsledky činnosti inspekce ministra vnitra za uplynulý rok panu předsedovi výboru pro bezpečnost a požádal ho o detailní projednání, aby bylo vidět, jakým způsobem se změnila v uplynulém roce práce inspekce ministra vnitra.

Poslední směr, který chci zmínit /a omlouvám se za to, že jsem v této věci příliš stručný/, je bourání zdí, které oddělují policie od zbytku světa. Jestli něco považuji za důležité v koncepci a ve filozofii, která se promítá do těchto zákonů, jsou to dvě věci: explicitně stanovení povinnosti policie podílet se nejen na odhalování páchané trestné činnosti, ale na prevenci, předcházení páchání trestné činnosti, a to - jak všichni víme - je zásadní změna, která nepřijde hned, která souvisí se změnou myšlení, se změnou hodnocení policistů a jejich práce, upuštění od čárkového systému, kdy máš vyřešeno tolik a tolik, potom dostaneš odměnu, protože toto znamená, že nejlepší policista je ten, který ve svém teritoriu má při srovnání s jiným, stejně složitým, nižší nápad trestné činnosti nebo objem přestupků, než ten druhý.

Druhou věcí, kterou označuji za bourání zdí kolem policie, je institut koordinačních dohod. V tuto chvíli, má-li dojít k naplnění skutečně princip community policing, potom musí existovat těsnější spolupráce mezi policií a samosprávami, ať již na území obce, města, nebo kraje. Koordinační dohody neříkají nic jiného, než to, že vedle sebe pravidelně a ve výstupu v institucionální podobě v této koordinační dohodě budou spolupracovat starosta, primátor a odpovědný policejní ředitel, při definování toho, co je potřeba z pohledu veřejné bezpečnosti zajistit v daném teritoriu. K čemu je starostovi, primátorovi, stav, kdy policisté hlídkují v jeho městě ve všedních dnech od 8 do 10 hodin večer, kdy se "nic neděje", zatímco z pátku na sobotu, kdy probíhají zábavy, v termínech, kdy probíhají na území města velké společenské, kulturní, sportovní události, policisté nejsou?

Výsledkem koordinační dohody bude společný závazek vydefinovat to, co považují obě strany za problematické, zaměřit se na to a mít možnost také kontrolovat, zda obě strany k tomu přistupují seriózně či nikoliv. Do budoucna tedy nebude možné, aby policejní šéf takto zvedl ruce (předvádí) a říkal "já o ničem nevím, mně starosta nic neříkal". A starosta by nemohl říkat "ale já jsem mu to říkal, aby to dělal", a přitom mu to ten starosta neříkal, protože co bude psáno, to také bude dáno.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pokusil jsem se ve svém úvodním vystoupení popsat harmonogram reformy Policie České republiky, popsat její strukturu z pohledu legislativní i nelegislativní části a popsat základních pět směrů, ve kterých se ubírá policie, a změny, které v ní probíhají na základě oněch deseti pilířů. Mohl bych hovořit detailněji, nicméně první čtení není určeno k detailnímu projednávání těchto norem.

Věřím, že se shodneme na potřebě změny. Znovu říkám, že jsou věci, které více než 40 let zůstaly uvnitř policie nezměněny a musí být změněny. Věřím, že se nám podaří najít smysluplný kompromis, protože tady nestojím jako někdo, kdo vás chce indoktrinovat tím, že pouze jeho názor je ten správný a jediný. Věřím, že zde sedí lidé, kteří znají tuto problematiku detailněji. Významnou část toho jsme projednali, a věřím, že se nám podaří najít takový kompromis, který bude ku prospěchu ne policii samotné, ale 10, 5 mil. občanů České republiky, ve které žijeme.

Děkuji vám za proběhnuvší spolupráci a těším se i na tu další. Díky za pozornost.

Ivan Langer, Poslanecká sněmovna, 25. března 2008