Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové,

možná by se mé vystoupení dalo odbýt jednou jedinou větou, která je reakcí na to, co zde řekl pan ministr Dostál - nezabývejte se problematikou kolektivního nebo hromadného sexu a čtěte zákon. Myslím si, že by to bylo velmi prosté konstatování.

Ve svém vystoupení bych se rád zamyslel nejprve nad tím, jaké je postavení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a jaké jsou její úkoly v oblasti elektronických médií. Chtěl bych připomenout a považuji to za velmi důležité, kdo může být členem rady, jaké má povinnosti a za jakých okolností může být podle zákona člen rady odvolán nebo může být odvolána rada jako celek. Chci se také zamyslet nad zde předloženou a navrhovanou procedurou odvolávání rady, resp. členů rady. Buďme přesní a pamatujme si to. Není to jenom sémantický problém, není to rozdíl pouze formální, je to problém zásadní, jestli odvoláváme radu jako celek, nebo jestli odvoláváme člena rady. Chci také vznést, své výhrady proti navrženému postupu a argumentům, které zde zazněly. V podrobné rozpravě potom navrhnu Poslanecké sněmovně usnesení k tomuto bodu.

Jaké je tedy postavení rady?

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je správní úřad, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a další úkoly. Rada dohlíží zejména na dodržování právních předpisů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Uděluje, mění a odnímá licence, ukládá sankce a monitoruje vysílání rozhlasu a televize. Rada je povinna předkládat sněmovně každoročně výroční zprávu o své činnosti. Tady bych chtěl připomenout, že tato Poslanecká sněmovna schválila výroční zprávu za rok 1999, výroční zprávu za rok 2000, tedy za období, které spadá přesně do období, v němž se odehrávaly události, které zde připomínala celá řada kolegů. Jinými slovy Poslanecká sněmovna v souladu se zákonem se těmito problémy již zabývala, přijala k nim své stanovisko tím, že výroční zprávy schválila.

Jaké jsou povinnosti členů rady?

Co mohou, co nemohou, co musí nebo co nesmějí členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání dělat? Členové rady vykonávají své funkce osobně a pro jejich výkon nesmějí přijímat žádné pokyny a instrukce. To je ono ustanovení § 7 odst. 7 písm. a), kdy může být člen rady odvolán v okamžiku, kdy nevykonává svou funkci řádně. Má se tím na mysli, ne konkrétní rozhodnutí, konkrétní hlasování. Členové rady nesmějí zastávat funkce v politických stranách nebo hnutích a vystupovat v jejich prospěch. Kandidatura za politickou stranu není vystupováním ve prospěch politické strany v dikci tohoto zákona. Vystupováním ve prospěch politické strany v dikci tohoto zákona se má na mysli rozhodování v rámci samotného zákona, rozhodování této rady v rámci jejích povinností, které má podle tohoto zákona. Proto tento argument nemohu a nelze ho akceptovat. Členové rady ani osoby jím blízké nesmějí obecně řečeno podnikat ani se účastnit podnikání v oblasti hromadných sdělovacích prostředků. Svoji výdělečnou činnost jsou povinni provádět způsobem, který neohrozí řádný výkon jejich funkce. Členové rady dokonce nesmějí vykonávat ani vědeckou, pedagogickou, literární, publicistickou a uměleckou činnost takovým způsobem, jímž by mohli narušit anebo ohrozit důvěru v nezávislost a nestrannost rady. Pokud se vám to zdá jako velmi tvrdé podmínky, myslím si, že to jsou skutečně velmi tvrdé podmínky, a dodávám, že jsou to správně nastavené tvrdé podmínky.

Jak je to s odvoláváním rady a jejích členů?

Poslanecká sněmovna má dvojí možnost, jak se zachovat, a proto mé připomenutí, jak je důležitý název tohoto bodu. Buď se bude zabývat konáním jednotlivých členů rady, a to zřejmě máme v tuto chvíli my za úkol, podle návrhu předkladatele, nebo se bude zabývat postupem a jednáním rady jako celku. V tuto chvíli ale nic takového jako předmět jednání sněmovny navrženo není. Pokud se tedy budeme zabývat návrhem na posuzování jednání jednotlivých členů rady, potom připomínám ustanovení § 7 odst. 7 zákona, které říká, že Poslanecká sněmovna může navrhnout předsedovi vlády odvolání člena rady z funkce ze tří důvodů.

a) nevykonává-li řádně svoji funkci (již jsem zmínil, co je tím v rámci zákona míněno),

b) nesplňuje-li podmínky pro výkon funkce uvedené v zákoně (není občanem České republiky, že není způsobilý k právním úkonům apod.),

c) dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nestrannost, nezávislost a nestrannost rady.

Zkusme si prosím zapamatovat písmeno c), protože to jediné může v případě projednávání tohoto bodu hrát nějakou roli pro případné odvolání některého nebo některých členů rady.

Pokud jde o přístup Poslanecké sněmovny k radě jako k celku. Poslanecká sněmovna může taktéž předsedovi vlády, tentokrát podle § 6 odst. 3 zákona, navrhnout odvolání rady, neplní-li rada opakovaně závažným způsobem své povinnosti nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu. Zkusím připomenout: "opakovaně závažným způsobem neplní své povinnosti". Připomínal jsem ony dvě výroční zprávy z minulosti a připomínám, že výroční zpráva za rok loňský je již v procesu příprav a doputuje do Poslanecké sněmovny. Nebo "pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu". Dvě výroční zprávy jsme schválili, tu třetí ještě tady nemáme a vůbec se jí nezabýváme. Takže dva možné postupy podle dvou odlišných ustanovení.

Proč to ale připomínám? Připomínám to proto, že v rámci garance nezávislosti rady jako nejvyššího regulačního orgánu v oblasti médií byly přesně a striktně zákonem definovány podmínky, za kterých může být rada odvolávána jako celek, to je § 6 zákona, nebo jednotliví členové, § 7 odst. 7 zákona. Připomínám to proto, že jako předseda stálé komise pro sdělovací prostředky jsem stál, jako kolega Kučera a mnozí další, u zrodu platného zákona 231/2001 Sb., a říkám to proto, že práci rady i jejích jednotlivých členů podobně jako mnozí členové Poslanecké sněmovny dlouhodobě a pečlivě sleduji. A říkám zde zcela jednoznačně, že mám k jejich práci celou řadu výhrad a připomínek.

Přesto ale považuji za klíčové při hodnocení činnosti rady odlišit vždy svůj subjektivní pocit, odlišit to, co bych si přál, co si myslím, že je správné, od objektivně platných pravidel, tedy od toho, co říká zákon, odlišit svůj subjektivní pohled od objektivních pravidel definovaných zákonem. Platí, a to bych chtěl sdělit některým kolegům, kteří zde byli velmi kritičtí, že je-li něco jinak, než si já myslím, ještě to a priori neznamená, že byl porušen zákon. V této souvislosti bych také rád připomněl kolegům, že ono pravidlo "zákon jsem já" možná platilo kdysi ve středověku pro absolutní vládce, možná platilo v době nedávno minulé pro vedoucí postavení jedné strany. Věřím ale, že v tuto chvíli ono pravidlo "zákon jsem já" neplatí, a věřím, že se ho například kolega Mlynář nebude držet.

Návrh na odvolání, a teď se přiznám, že jsem v rozpacích, zda celé rady, nebo členů rady, padl. A padl způsobem, vůči kterému musím vznést výhrady zcela zásadního charakteru. Už jen zařazení bodu je návrhem na projednávání tohoto bodu a argumenty, které zde zazněly, mě vedou ke vznesení několika výhrad.

Výhrada první zní:

Být členem rady nesmí znamenat a neznamená, doufám, povinnost rezignovat na svůj vlastní názor a na právo svůj názor veřejně prezentovat. Podotýkám, že teď nemám na mysli prezentaci takového názoru, který je zpochybněním většinového rozhodnutí přijatého kolektivním orgánem. Myslím si, že pro člena rady platí totéž co pro člena vlády. Svým vystoupením by neměl zpochybňovat rozhodnutí, které bylo přijato vládou jako celek. Prezentace osobního názoru, občanského postoje s onou výše uvedenou výhradou ale nemůže a nesmí být trestáno např. odvoláním z funkce, tak jak to zde připomínal některý z předcházejících řečníků. Již jsem řekl, že prezentace vlastního názoru ještě neznamená porušení zákona.

Výhrada druhá:

Velmi často slýchávám z úst iniciátorů tohoto bodu a některých předřečníků slova o nezávislosti tzv. kontrolních orgánů, zejména mediálních. Nezávislost ale není jen formální postavení dané např. zákonem. Je to především osobní postoj, síla a schopnost stát si za svým názorem a hájit ho i tehdy, není-li např. populární a oblíbený. Skutečná nezávislost podle mne je také odvaha být kritický a kritizovat. Kritizovat třeba ústavní činitele, kritizovat třeba senátora Rumla, třeba poslance Mlynáře, třeba místopředsedkyni Buzkovou za to, co dělají. Kladu si v této souvislosti otázku: Bude odpovědí na každou kritiku odvolání kritika? Opravdu si myslíme, že je správné, aby ten, kdo kritizuje, byl odvolán, navíc tím, koho kritizuje? Já si to, upřímně řečeno, nemyslím.

Výhrada třetí:

Důvodem pro odvolání rady podle mne nemůže a nesmí být obecné konstatování, že někteří členové rady dlouhodobě porušují zákon tak, jak jsem to vyslechl zde a tak jak jsem to vyslechl ve včerejším zpravodajství jedné soukromé televize z úst místopředsedkyně Poslanecké sněmovny kolegyně Buzkové. Je nezbytné a myslím, že jsem to řekl zcela jasně a připomněl citací konkrétních ustanovení zákona 231/2001 Sb., že je potřeba být přesný, důsledný a konkrétní, a říci tedy, kdo, kdy, čím a co vlastně porušil. A musím konstatovat, že v tuto chvíli nikdo nic takového konkrétního neřekl, a zde znovu platí, že rozhodnutí, které se mi nelíbí, ještě není rozhodnutím, které je v rozporu se zákonem, a že bych za takovéto rozhodnutí měl někoho odvolávat. Teď těmito slovy reaguji na kritické vystoupení pana kolegy Mlynáře, pana ministra Dostála a paní kolegyně Parkanové a např. i pana poslance Sobotky. Tedy je-li nějaké rozhodnutí, které se mi nelíbí, neznamená to, že to je rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem.

Podle mého hlubokého přesvědčení nikdo z vystupujících nepředložil žádný konkrétní přesvědčivý argument, chcete-li důkaz, o porušení konkrétního ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. Nikdo z vás, vážení kolegové, kteří jste zde vystupovali, jste žádný takovýto argument, žádný takovýto důkaz nepředložili. Mluvíte o opakovaných porušeních zákona, nicméně nic konkrétního - kdo, kdy, jaké ustanovení zákona porušil - jste nám zatím nesdělili. Na základě takovýchto obvinění, takovýchto tvrzení není možné jen tak zmáčknout tlačítko, zvednout ruku a někoho odvolat, aniž byste tím neporušili zákon.

Výhrada čtvrtá:

Argumentem pro odvolání členů rady, tak jak je to v názvu tohoto bodu, má být skutečnost, že kvůli pochybení rady je v České republice vedena arbitráž ze strany společnosti CME. I v tomto případě musím vznést zásadní výhradu. Probíhající a neukončený spor nemůže být argumentem pro jakékoliv odvolávání kohokoliv. Pokud by snad tento argument měl platit, pak po tomto bodu musíme zařadit bod nový, bod, který se bude nazývat "návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky". A pokud vám to připadne jako nesmysl, já říkám, že to je nesmysl, nicméně nesmysl, který je zcela v duchu logiky, která je zde předkládána těmi, kdo tvrdí, že probíhající arbitráž je důvodem pro odvolání rady. Ono totiž v důsledku jednání, vystupování a rozhodnutí mimo jiné vlády České republiky je vedena proti České republice arbitráž ze strany společnosti Nomura. A a již mám výhrady vůči tehdejšímu postupu vlády, v tuto chvíli nemohu mít jiný zájem než ten, aby Česká republika a její občané na kauzu IPB už nedoplatili víc ani korunu. A proto znovu říkám, že tato logika je hloupá a absurdní.

Výhrada pátá:

mám dojem, že někteří členové této sněmovny v průběhu rozpravy proměnili sami sebe v žalobce a tuto sněmovnu v soudní tribunál. Jednoznačně říkám, že nejsem a ani nechci být soudcem. Pokud si už ale někteří z nás na soud a na soudce hrají, pak musím trvat na dodržování a respektování elementárních pravidel jednání a snad i obyčejné lidské slušnosti.

Jsou zde obviňováni konkrétní lidé. Mají být souzeni, a to i bez toho, aniž by se jim dal prostor, aby mohli říci jedno jediné slovo na vysvětlení, jedno jediné slovo na svoji obhajobu. A to je podle mne nekorektní. Staré římské pravidlo říká "audiatur et altera pars", tedy i druhá strana má být slyšena, nebo nech je slyšena i druhá strana. I ten nejobyčejnější zlodějíček, i ten nejodpornější zločinec v České republice má právo býti slyšen. V této Poslanecké sněmovně je těm, o kterých tady rozhodujeme, toto právo upíráno. Považuji to za nekorektní a s tím také nemohu souhlasit.

Co říci závěrem? Podle toho, jak jsem naslouchal výtkám pana kolegy Mlynáře a paní poslankyně Parkanové, jsou to všechno výtky a argumenty, podle kterých není možné odvolávat konkrétního jednoho člena rady. Jsou to výtky, které mohou platit možná pro proces odvolávání rady jako celku podle § 6 odst. 3 zákona. Pokud kolegové na základě jimi vznesených argumentů budou navrhovat odvolání konkrétního jednoho člena rady, je to rozhodnutí nezákonné, resp. chcete-li, v rozporu se zákonem.

Pokud se pan ministr Dostál domnívá, že rada by měla být odvolána kvůli tomu, že televize Nova vysílá své anonce na erotický pořad Peříčko, doufám, že bude uspokojen sdělením, že rada již zahájila správní řízení vůči televizi Nova. A přiznám se, že bychom se asi znovu jako Česká republika objevili na stránkách tisku v celém světě, kdyby se psalo, že kvůli jednomu erotickému pořadu byl odvolán nezávislý regulační orgán v oblasti elektronických médií. Skutečně báječná reklama pro Českou republiku!

Pokud se pan ministr Dostál domnívá, že odvolán by měl být jeden konkrétní člen rady za to, že kandidoval ve volbách za politickou stranu, myslím, že jsem zcela jasně vyvrátil tento argument tím, že ono ustanovení zákona, které říká, že člen rady nesmí vystupovat ve prospěch politické strany, je míněno ve prospěch politické strany v rámci jednání a rozhodování rady podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

Poslední konkrétní připomínka k vystoupení pana poslance Sobotky. Je pravdou, že navrhoval zařazení pozměňovacího návrhu, kterým se zpoplatňuje prodloužení licence pro celoplošné televizní vysílání. Byl prohlasován a schválen pozměňovací návrh, který uložil takovému licencovanému subjektu zaplatit částku 200 mil. Kč. Jestli teď v tuto chvíli zpochybňuje rozhodnutí rady o tom, jakým způsobem rozhodla o tom, že má být splacen tento poplatek, tak se opět dostáváme přesně do té situace, kdy někdo svůj osobní názor a fakt, že někdo má jiný názor. prohlašuje za porušení zákona. Potom, pane poslanče Sobotko, a prosím, abyste to vzkázal, pane předsedající, mému kolegovi, navrhněte odvolání člena vlády ministra financí pana Rusnoka. Protože máme-li být skutečně korektní a používat argumenty tak, jak znějí, a tak, jak platí, potom řekněme zcela jasně, že rada v této věci postupovala zcela v souladu se stanoviskem ministerstva financí a ministra financí z vlády České strany sociálně demokratické pana Rusnoka. Proto tedy tento argument podle mého přesvědčení navíc nemůže být vznášen ze strany kolegy poslance Sobotky.

Co můžeme tedy dělat nyní? Můžeme odvolat radu pouze jako celek podle § 6 odst. 3 zákona s tím, že budeme konstatovat, že rada dlouhodobě opakovaně neplní své povinnosti, a s velkým přimhouřením všech očí, zacpáním všech tělesných otvorů se můžeme tvářit, že jsme rozhodli v souladu se zákonem. Já si to osobně nemyslím.

Můžeme případně postupovat v odvolávání jednotlivých členů rady. V tuto chvíli jsem uvedl celou řadu jasných a přesvědčivých argumentů, že takovýto postoj není v souladu se zákonem. Věřím, že si to ti, kteří takto chtějí postupovat, takto chtějí hlasovat, uvědomí a přeci jen začnou přemýšlet nad tím, co zákon říká: býti zákonodárcem neznamená býti nad zákonem.

Děkuji vám za trpělivost a za pozornost, kterou jste mi věnovali.

 

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1. února 2002