Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti
s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání
na zemské digitální televizní vysílání /sněmovní tisk 262/ - prvé čtení

Ministr vnitra ČR Ivan Langer Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Podpora, kterou jste vyjádřili schválením tohoto programu, mě vede k přesvědčení, že si všichni společně uvědomujeme významnost na jedné straně a závažnost tématu, které nyní budeme projednávat v podobě vládního návrhu zákona, který se, zkráceně, zabývá problematikou digitalizace televizního vysílání.

Řešíme problém, který nevznikl teď za této vlády, který historicky vznikl v minulosti. A tímto připomenutím nechci otevírat debatu na téma, zda někdo, a pokud někdo, tak kdo, tak za co může. Chtěl jsem jen zdůraznit, že problém se za dobu, kdy vznikl, vyhrotil natolik, že v tuto chvíli jsme v situaci, kdy je otázka přechodu televizního vysílání v České republice z analogového do digitální podoby zablokována, kdy reálně hrozí, že to, co jsme si všichni slibovali od digitálního vysílání, tedy rozšíření nabídky televizních programů, vyšší kvality televizních programů, je v nedohlednu.

Na základě velmi tvrdé práce týmu lidí vznikl návrh, který se pokouší, a věřím, že mohu říci, v míře velmi kvalitní, tuto zablokovanou situaci řešit. Tento návrh by současně ale nevznikl, kdyby míra spolupráce se omezila pouze na experty toho či onoho ministerstva. A chci z tohoto místa poděkovat všem, kteří se účastnili přípravy této legislativní předlohy, neboť účast expertů a stanoviska jednotlivých lidí se promítly do tohoto návrhu, a jsem přesvědčen, že dávají velkou míru pravděpodobnosti tomu, že tento návrh prakticky v této podobě, jakkoli nikdo si nedělá patent na rozum a nedomnívá se, že vše je dokonalé, tak v podstatné podobě bude nakonec schválen.

Stáli jsme před problémem, jak sladit zájmy mnohdy velmi protichůdné, zájmy různých skupin, kterých se dotýká digitální vysílání. Na jedné straně jsme museli vnímat to, že jsou na českém televizním trhu subjekty, které již vysílají a chtějí vysílat, jsou zde subjekty, které chtějí vysílat a vysílat nemohou, jsou zde provozovatelé sítí, jsou zde zájmy výrobců a současně zadavatelů reklam, jsou zde zájmy výrobců techniky, která je nezbytně nutná pro spuštění digitálního vysílání, a je zde samozřejmě také zájem televizních diváků, což je prakticky deset milionů občanů České republiky. A samotné sladění těchto různých skupin, různých zájmů bych přirovnal k velmi složité pečlivé hodinářské práci, neboť je nezbytně nutné, aby každé jedno kolečko do sebe zapadalo, a není možné chtít, aby tento stroj fungoval v okamžiku, kdy jedno kolečko se neotáčí tak, jak má.

Cílem tohoto návrhu jsou dvě věci. Za prvé získání volných kmitočtů, přestavení a vybudování digitálních sítí pro televizní vysílání a za druhé zajištění obsahu vysílání pro digitální sítě. K tomu, abychom tohoto mohli dosáhnout, jsme museli pojmout celou problematiku v té šíři, jak je popsána. Je to tedy zákon o elektronických komunikacích, je to zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, je to zákon o České televizi a samozřejmě zákon č. 235/2006 Sb., kterým se mění zákon o provozování rozhlasového a televizních vysílání.

Co je podstatou změn, které jsou zde navrhovány? Je to zejména řešení vstupu nových televizních programů na televizní trh v situaci, kdy bylo zablokováno rozšíření této nabídky na základě výběrového řízení, nebo licenčního řízení provedeného Radou pro rozhlasové a televizní vysílání.

My jsme nově přistoupili v tomto návrhu k problematice, která dříve byla upravována licenčním řízením, které mnohdy mělo charakter spíše soutěže krásy, k tomu, že tento systém se mění, že vstup na televizní trh bude mít každý, kdo splní zákonem stanovené podmínky, přičemž se ponechává na tržním prostředí a dohoda(-ě?) mezi držitelem této licence a provozovatelem vysílání, zda vysílat bude, či nikoliv. Jinými slovy - licenční řízení v té podobě, jak ji známe z minulosti, jak o něm rozhodovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se tímto návrhem ruší, končí a vstup na televizní trh nebude omezován subjektivním posuzováním toho či onoho člověka.

Aby k tomu mohlo dojít, museli jsme vedle tohoto institutu současně také vyřešit situaci, která nastala. Návrh nově pracuje s nově zavedeným institutem takzvaných kompenzačních licencí, které se snaží vyřešit dvojí problém. Za prvé umožnit co nejrychlejší vysílání digitálního vysílání, umožnit těm, kteří licenci získali, ale vysílat nemohli, aby mohli začít vysílat a digitální vysílání a nabídka se co nejdříve co nejvíce rozšířila. Současně také musíme brát v potaz fakt, že k tomu, aby se mohly rozšířit digitální sítě, musíte mít elementární dohodu a spolupráci s těmi, kteří již televizní vysílání v analogové podobě realizují. A kompenzační licence jsou také určeny těm, kteří se zaváží k tomu, že k uvedenému datu - předesílám, že k 10. 10. roku 2010 - své kmitočty ve prospěch digitálního vysílání uvolní. A myslíme si, že právě kompenzační licence je správnou motivací toho, aby se na realizaci tohoto projektu účastnili.

Podstata navrhovaných změn spočívá tedy v následujících oblastech:

Je to změna zákona o elektronických komunikacích, který upravuje poplatky za využívání rádiových kmitočtů v případě šíření a přenosu televizního vysílání. Naší filozofií je na jedné straně pozitivně motivovat ty, kteří vysílají, aby předávali kmitočty, aby se účastnili co nejrychlejšího procesu přechodu na digitální vysílání. Současně ale také říkáme, že ten, kdo se bude opožďovat, ten, kdo by chtěl naopak bránit, bude muset počítat s tím, že poplatky za šíření televizního signálu se budou zvyšovat.

Za druhé je to změna zákona o elektronických komunikacích, která zpřesňuje řešení sporů mezi provozovateli digitálních sítí a provozovateli vysílání.

Za třetí je to, a již jsem to zmiňoval, zásadní změna v udělování licencí pro zemské digitální televizní vysílání, tedy konec soutěže krásy v podání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, otevření přístupu na trh v této oblasti - samozřejmě, a to dodávám, při zachování existence těch regulačních mechanismů, které již existují v oblasti hospodářské soutěže, regulačních mechanismů v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, tedy v tom smyslu, co může být vysíláno, co nikoliv, co může být postihováno příslušnými sankcemi.

Za čtvrté. Navrhované změny řeší situaci v případě subjektů, kterým Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala rozhodnutí o udělení licence k celoplošnému vysílání, ale ty subjekty zatím vysílat nemohou. To je jeden z těch případů, pro které je určen onen institut kompenzační - dodávám dočasné - licence a možnosti vysílat.

Za další obsahuje tento návrh kompenzační licenci pro stávající provozovatele celoplošného zemského analogového televizního vysílání, a to pouze a výhradně v případě, že se zaváží navracet analogové kmitočty v souladu s technickým plánem přechodu. Zde jsem zmínil ten klíčový termín, se kterým počítáme, který vznikl na základě spolupráce s odborníky z Českého telekomunikačního úřadu, a tím termínem je onen 10. říjen roku 2010.

Za další návrh obsahuje odstranění přísné regulace pro digitální převzaté vysílání a umožnění jeho dočasného šíření prostřednictvím sítí zemských rádiových zařízení.

Návrh zákona současně také řeší problematiku reklamy na českém televizním trhu. Ti z vás, kteří si pamatují vznik situace, ve které se nacházíme v oblasti předpokládaného nárůstu digitálního televizního vysílání a s tím souvisejícího poklesu reklamy na veřejnoprávní České televizi, si velmi dobře pamatují, že tyto dva procesy byly sladěny tak, aby s nástupem nových digitálních televizí klesal objem reklamy v České televizi tak, aby ty nové subjekty, které vysílají, soukromé subjekty, měly větší možnost dosáhnout na reklamní peníze, které v této oblasti jsou, a měly reálnější šanci na dobré podmínky pro svoji existenci. K tomu ale nedošlo, zůstal zachován princip poklesu reklamy na České televizi, nicméně digitální vysílání v té podobě, jak je předpokládáno, zahájeno nebylo. A tento nesoulad řešíme částečně tím, že se mění ona křivka přechodu reklamy z České televize na soukromé televize nebo na reklamní trh volně tím, že se České televizi ponechává 0,5 % reklamy na všech kanálech, které jsou předpokládány, že budou vysílat, se zákazem kumulace.

Dochází dál k nárůstu koncesionářského poplatku.

Ale aby nedošlo k nadměrné kumulaci finančních prostředků České televize, návrh jasně říká, co s těmito finančními prostředky Česká televize může a smí dělat. Tyto finanční prostředky jsou určeny, řekl bych, na dvě klíčové věci. Je to podpora kinematografie v České republice a je to podpora digitálního vysílání. Z výnosů reklamy, která takto zůstává České televizi, by významná část finančních prostředků - odhadujeme to ročně na 150 milionů korun - měla být věnována na podporu Fondu kinematografie a částka zhruba 1 250 000 korun měsíčně by měla být poskytována Českému telekomunikačnímu úřadu na budování digitálních sítí. Zbytek tohoto rozdílu bude účelově vázán v České televizi na projekty, které souvisí s digitálním vysíláním jako takovým. Jinými slovy, nejde jen o paušální navýšení příjmů České televize. Jde o navýšení příjmů tak, aby Česká televize měla dostatek zdrojů pro rozvoj digitálního vysílání pro sebe samotnou. Jde o podporu české kinematografie a jde o podporu také technické podpory, která s digitálním vysíláním jako taková souvisí.

Vážené kolegyně a kolegové, k tomu, abychom dosáhli toho cíle, tedy to, co jsem zde zmínil, sladit jednotlivé zájmy, vyřešit ten velmi složitý problém, je potřebné, abychom se shodli na tom, že princip, který byl zvolen, je správný. To je základní předpoklad. Současně budeme-li s touto normou a s tímto návrhem pracovat, tak abychom s ním pracovali velmi obezřetně v tom smyslu, abychom nenarušili systematiku toho návrhu. Čímž říkám, že jsme otevřeni jako navrhovatelé, a stojím zde jako jeden z navrhovatelů, že jsme otevřeni pozměňovacím návrhům jednotlivých poslanců. Nicméně apeluji na všechny, aby charakter těch pozměňovacích návrhů respektoval tu systematiku a tu hodinářskou práci, o kterou jsme se koneckonců s účastí mnohých z vás také pokoušeli a kterou jsme zrealizovali.

Současně také stojíme před jedním problémem, a to je problém časový. Chci poděkovat za možnost projednání tohoto návrhu na mimořádné schůzi v tomto termínu. Současně také platí, že chceme-li zvládnout legislativní proces způsobem, který by umožňoval přijetí této normy, respektive nabytí účinnosti této normy k 1. lednu roku 2008, je nezbytně nutné, aby Poslanecká sněmovna ve všech svých orgánech, tedy nejenom na plénu v prvním, druhém a třetím čtení, ale také na výboru pro vědu, vzdělání, mládež, kulturu a tělovýchovu, v mediální komisi, zvládla tento návrh projednat tak, aby Poslanecká sněmovna mohla tento návrh zákona projednat v druhém a třetím čtení na své plánované schůzi 25., 26. a 27. září.

Pokud se nám to povede, a já zdůrazňuji, že jsme otevřeni, tak jak jsme tvrdě pracovali na tomto návrhu, tvrdě pracovat i na projednání jednotlivých pozměňovacích návrhů, pokud se nám toto povede a 27. září tento návrh pokud získá podporu, bude schválen Poslaneckou sněmovnou, potom je reálná šance na to, aby tato norma, kterou já považuji za klíčovou, za průlomovou pro odblokování toho současného stavu, mohla skutečně nabýt účinnosti k 1. 1. 2008.

Ještě jednou děkuji všem, kteří se podíleli na přípravě tohoto návrhu, a to nejen na příslušných ministerstvech, institucích, provozovatelů, asociací, ale také vám poslancům, kteří jste k tomu dávali své připomínky. Jsem přesvědčen, že to je norma, na které máme společný zájem bez ohledu na to, jaký poslanecký klub reprezentujeme, jakou politickou stranu reprezentujeme, neboť je to návrh, který ve svém důsledku je určen pro 10 milionů občanů České republiky v podobě širší nabídky televizních programů a ve větší kvalitě. Děkuji za pozornost.

Ivan Langer, Poslanecká sněmovna, 15. srpna 2007