Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové,

dovolte mi nejprve, před vlastním vystoupením k tomuto návrhu zákona, několik drobných postřehů.

Jsem přesvědčen, že k problému drog, nejsou možné dva pohledy a přístupy, tedy na jedné straně tzv. represivní a na druhé straně tzv. liberální. Myslím, že bychom se měli pokusit oprostit se od takovéto dichotomie a pokusit se definovat jiný přístup, který já dlouhodobě nazývám přístupem racionálním. Racionálním v tom smyslu, že je to přístup, který znamená oproštění se od emocí, pocitů, politické orientace, přístup, který je postaven na pragmatickém vztahu k tomuto problému v tom smyslu, že se vyplatí zvolit daný přístup proto, že je nejvíce výhodný pro společnost jako pro celek. Proto říkám, nehrajme si se slovíčky represionista na jedné straně a liberál na straně druhé, ale zkusme se alespoň shodnout na tom, že optimální pro společnost jako celek by bylo definování racionálního přístupu. Možná, že by nám to přinejmenším pomohlo zbavit se emocí při projednávání tohoto bodu.To za prvé.

Dále bych chtěl reagovat na vystoupení předkladatele. Myslím si, že na tomto návrhu není špatné to, že přišel. Je dobré, že přišel. Myslím, že nestačí být sám přesvědčen o tom, že mám pravdu, že můj pohled na věc je správný, ale kromě toho je třeba také o svém pohledu na svět, o své pravdě, o svém přesvědčení přesvědčit ostatní, od kterých očekávám a potřebuji pomoc a spolupráci. Myslím si, že se při předložení a zpracovávání návrhu ledacos zanedbalo, resp. mohlo se udělat víc. Přinejmenším ona studie dopadů drogové novely by měla být k dispozici všem poslancům. Než tento návrh měl přijít do sněmovny, se měla věnovat větší energie tomu, aby předkladatel získal větší podporu Poslanecké sněmovny, alespoň od těch kolegů, kteří jsou připraveni naslouchat a přemýšlet o tom, jak zní definice racionální protidrogové politiky státu.

Připomínka třetí se týká vystoupení pana kolegy Janečka. Ačkoli mám na svět v této oblasti naprosto odlišný pohled, nemohu než jeho přístup, který je dlouhodobě konsistentní ocenit. Konsistentní je v tom, jak vystupuje v této sněmovně v návrzích týkajících se problematiky tabáku, alkoholu a konec konců také těch nealkoholových drog. V tomto smyslu je dobré vědět, že mezi námi jsou kolegové a kolegyně, kteří jsou přesvědčeni o svém pohledu na svět a je dobré, že jej alespoň nemění, ale jsou v tomto smyslu konsistentní.

Co mne mrzí je, že postoj pana kolegy Janečka jakoby zůstal stejný, tak jak byl kdysi, a ani trochu nereflektuje průběh doby a to, co doba přinesla. Pokud pan kolega Janeček definuje jednu ze svých priorit tak, aby nabídka drog byla zmenšena, tak se pod tuto tezi podepisuji a myslím, že se pod ni podepíše každý z nás. Problém je v tom, že jsme proto, aby nabídka drog byla zmenšena, aby došlo ke snížení počtu uživatelů drog, přijímali tento zákon. Byly to deklarace předkladatelů této novely, kteří říkali, že tato novela povede ke snížení dostupnosti drog a ke snížení počtu uživatelů drog. Myslím, že v tuto chvíli je možné konstatovat, že se to nesplnilo. Já nad tím nejásám, nemám z toho žádnou škodolibou radost, ale konstatuji, že čísla, která jsou k dispozici, jasně nasvědčují tomu, že se tento postup v tomto smyslu neosvědčil a že tato novela, která byla vydávána jako jeden z nástrojů ke snížení dostupnosti drog, a ke snížení počtu uživatelů drog, tuto dostupnost nesnížila a počet uživatelů také ne.

Je proto čas se zamýšlet nad tím - a logický důvod pro to je - zda postup nemá být jiný. Předpokládám, že kolegové blízcí pohledu pana poslance Janečka budou navrhovat ještě přísnější postoj, aby cíle bylo dosaženo. Myslím si, že bychom měli přemýšlet opačným směrem.
Nicméně cíl zůstává stejný, dosaženo ho ovšem nebylo, proto je racionální a důvodné o tomto postupu diskutovat zde teď.

Čtvrtá poznámka se týká vystoupení pana ministra vnitra. Pan ministr zde apeloval na to, abychom odlišili fakta a pocity. Stejně tak konstatoval, že vláda neschválila projekt analýzy dopadů novelizace protidrogové legislativy, protože v něm byly věcné chyby. Škoda, že pan ministr neřekl, jaké to byly věcné chyby. Nicméně k tomu, jak postupovala vláda, mám jednu připomínku.

Vláda materiál sice neschválila, podle mých informací, na základě razantního odporu právě ministra vnitra, nicméně vláda - z logiky věci - tak jak nám ji popisoval ministr vnitra, měla ten materiál shodit ze stolu, neschválit ho, odmítnout ho, říci, že je nekvalitní, tendenční apod. Vláda to neudělala. Vláda materiál vzala na vědomí, ale zejména, vláda si sama uložila celou řadu usnesení vlády, ze kterých vyplývá, aby tento materiál byl promítnut do protidrogové politiky tohoto státu.

Pojďme si teď vysvětlit, jaký je přístup vlády k tomuto materiálu. Jestli je to projekt analýzy, který je naprosto bezcenný, protože ho vláda neschválila, anebo je to materiál, který nebyl schválen kvůli tomu, že vláda chtěla mít v této věci jednotný postoj a ministr vnitra proti tomu protestoval. Nicméně věcný obsah, který je v analýze obsažen, vláda promítla do své protidrogové politiky. Myslím, že je to důležité vysvětlení a vyjasnění si tohoto postoje. Považuji to za klíčové proto, abychom nežili v přesvědčení platnosti informace ministra vnitra, že vláda to neschválila a tudíž se k tomuto projektu analýzy dopadů novelizace protidrogové legislativy nemá vůbec přihlížet.

Mohl bych dále reagovat na mnoho bodů obsažených ve vystoupení pana ministra vnitra, o zaatých pěstích policistů z národní protidrogové centrály. Myslím, že je zjevné, že tento zákon příslušníci této elitní protidrogové jednotky vůbec pro svou práci nepotřebují. Říká to i její velitel, že tento zákon jim vůbec nic neusnadnil, ani nic neztížil a jeho neexistence předtím také ne.

Před téměř třemi lety na tomto fóru, na jednání Poslanecké sněmovny, jsem varoval před faktem, že tehdy projednáváme novelu trestního zákona, jejíž pravděpodobné dopady nejsou nijak analyzovány. Novelu, která je doprovázena pravděpodobně nejhorší důvodovou zprávou k přijatému vládnímu návrhu zákona, jakou kdy stěny této Poslanecké sněmovny slyšely. Tohoto návrhu zákona, omlouvám se. Ti, kteří se budou chtít podívat do stenozáznamu jednání Poslanecké sněmovny, by mi měli dát zapravdu.

Již tehdy před třemi lety jsem žádal o vědecké zhodnocení, na jehož podkladě bychom se mohli kvalifikovaně rozhodnout, jaký přístup zvolit, a předejít tak plýtvání prostředky nebo dokonce zhoršení situace. Můj požadavek tehdy vyslechnut nebyl, zákon byl přijat i přes tehdejší veto prezidenta republiky.

Vláda si nicméně v souvislosti s tímto zákonem - a tuším, že jsem to byl mimo jiné také já, kdo plédoval pro přijetí doprovodného usnesení -zadala studii, která měla sledovat dopady této novely v praxi. Je škoda, že nám pan ministr vnitra, nebo pan ministr vlády, který je za tuto věc zodpovědný, nedoručili do Poslanecké sněmovny v souvislosti s projednáváním tohoto návrhu zákona a v souvislosti s negativním stanoviskem vlády projekt analýzy dopadů novelizace protidrogové legislativy. Myslím si, že je to škoda, protože když už vláda tento úkol zadala, když už vláda tento úkol zaplatila, když už my o tomto problému zde jednáme, potom jsme měli mít tento materiál k dispozici a je mi líto, že tento materiál zde není. Nechci pátrat po tom, který z členů vlády se silou své moci úřední či politické zasadil o to, aby tento materiál poslanci při projednávání této novely k dispozici neměli. Je to škoda, protože to je veřejný dokument, je to dokument, který si zadala vláda a my jsme Parlament, vůči kterému je vláda zodpovědná. Nicméně výsledky této studie - jak na ni již odkazoval pan předkladatel a paní zpravodajka - jsou k dispozici na webových stránkách meziresortní protidrogové komise vlády. Doporučuji stránku www. vláda. cz . Já se ještě k výsledkům této studie vrátím. Nicméně bych se chtěl věnovat mezinárodním souvislostem, protože i ty sehrály v procesu přijímání zákona významnou roli a studie samotná se jim nevěnovala.

Jedním z argumentů předkladatelů a zastánců zákona bylo, že po nás takový zákon vyžadují mezinárodní orgány, že by jeho neexistence mohla významně ohrozit např. vstup do Evropské unie. Ministr vnitra ve svém vystoupení se k této mezinárodně právní závaznosti takového ustanovení již vyjadřoval. Já bych chtěl provést jen krátkou procházku a přehlídku toho, jak vypadá situace ve světě.

Již v době, kdy byla novela přijímána, to je v roce 1997, nebylo držení drog pro vlastní potřebu trestné v Itálii a Španělsku. Od roku 2001 není trestné v Portugalsku, kde byla trestnost držení drog pro vlastní potřebu zavedena v roce 1996 a nyní je zrušena právě na základě vědeckého vyhodnocení, zaměřeného výhradně na využívání nákladů v represivním sektoru. Prosazování toho zákona se ukázalo jako velmi nehospodárné ve smyslu využívání omezených zdrojů státního rozpočtu. To je možná jedno z témat, u kterého se nestřetneme, když říkám, že stojí za to definovat racionální přístup v protidrogové politice ve prospěch celé společnosti a že jedním z kritérií je také ekonomický základ takového přístupu, a ten ekonomický základ přístupu, který byl zvolen, se ukazuje jako velmi nákladný.

Vedle zemí, které jsem zmiňoval, se dalších sedm zemí explicitně rozhodlo zákon neprosazovat, např. v Německu odložit trestní případ, pokud není způsobena přímá škoda jiné osobě nebo uživateli, Belgie, v současnosti předsedající stát Evropské unie, a Švýcarsko dokonce předstihly Nizozemí v dekriminalizaci konopí a dekriminalizují pro dospělé osoby i jeho pěstování v malém množství. To není věc, po které bych volal, jen uvádím přehled situace kolem nás. K tomuto trendu se v Evropě připojila i země, která bývá označována jako synonymum konservatismu, a to Velká Británie, a to dokonce napříč politickým spektrem. Ač politik, který se hlásí k liberálně konzervativnímu vidění světa, nemohu nepřipomenout velmi zajímavou příhodu z Velké Británie, kdy stínová konzervativní ministryně vnitra žádala přitvrdit v oblasti protidrogové politiky státu, a teprve na reakci sedmi členů stínové vlády konzervativní strany toto stáhla. Konzervativní strana v té době nabrala výrazně realističtější kurs, a nyní dokonce podporuje návrh tzv. Home office na překvalifikování marihuany do "class C", tedy do kategorie třetí, pokud jde o kategorizaci.

V prosinci loňského roku výroční zpráva Evropské unie konstatovala, že národní protidrogové politiky stále více zavádějí vyvážený přístup, spočívající ve větším důrazu na snižování poptávky, to je na prevenci, léčbu a snižování škod oproti snižování nabídky, tedy represe. Cituji: "Stále častější je depenalizace užívání drog. Vládne konsensus, že uživatelé drog by neměli být trestáni a ve stále větší míře se používá alternativ trestu." Myslím, že je zřetelné, že evropský trend jde v opačném směru než byl ten, který byl nastartován při přijetí tohoto zákona, a že argument tehdejších předkladatelů zákona o potřebě vyhovět mezinárodním normám nebyl zcela opodstatněný. Myslím, že je škoda, že ve vystoupení pana kolegy Janečka např. chyběla reflexe takovéto situace kolem nás, protože není to tak jednoznačné, jak jeho pohled zde byl prezentován. Můžeme být ve sporu v jednotlivostech, ale hovoříme-li o trendech, já si troufám říci, že trend k depenalizaci užívání drog a dekriminalizaci uživatelů drog je zde patrný.

Vrátil bych se zpátky k výsledkům oné vládní studie. Analýza dopadu novelizace drogové legislativy podobně jako její portugalská předchůdkyně prokázala ekonomickou ztrátovost trestnosti držení drog pro vlastní potřebu. Myslím, že se všichni shodneme, že přepočítávat lidské zdraví, a už psychické nebo fyzické, na peníze, je poněkud ošemetné a já souhlasím s takovýmto argumentem. Důležité je, že studie skutečně prokázala, že zavedení zákona, jehož zrušení nyní projednáváme, nesnížilo užívání drog v České republice, ani nijak neovlivnilo již od roku 1997 "příznivé" trendy promořenosti naší školní mládeže co do tvrdých drog a také postoje našich žáků a studentů k tzv. tvrdým drogám jsou od přelomu 1997 a 1998 méně tolerantní. Trestnost držení všech nelegálních drog naštěstí tento příznivý trend nezhoršila, i když existovaly důvodné obavy z takového efektu. Já se hlásím k tomu, že jsem prezentoval ony důvodné obavy. Nyní říkám, že se naštěstí nesplnily, a jsem rád, že nebyly naplněny.

Je tedy nutno jasně říci, že stejně jako se neprokázaly žádné pozitivní dopady trestnosti držení drog pro vlastní potřebu, neprokázaly se jednoznačně ani žádné dopady negativní, tedy kromě dopadů na onen zmíněný trestní systém, dopadů, které jsou zde velmi detailně analyzovány a dopadů, které jsou relativně snadno ekonomicky kvantifikovatelné aspočitatelné. Tato studie se pohybuje kolem 40 mil. Kč a já jsem bytostně přesvědčen - protože jsem studoval jak metodiku, tak studii samotnou - že jsou to náklady výrazně podhodnocené. Náklady by mohly být několikanásobně větší, pokud by náš trestní systém a orgány činné v trestním řízení byly velmi důsledné (já bych řekl předůsledné) a kdyby výsledkem existence tohoto zákona bylo více než oněch 235 stíhaných osob. Myslím, že z tohoto čísla 235 jasně vyplývá, že tento zákon nebyl v praxi prosazován.

Teď se můžeme radovat, můžeme být smutní, můžeme děkovat tomu, že orgány činné v trestním řízení jsou natolik osvícené, aby věděly, co má smysl, co se vyplatí, co nemá smysl a co se nevyplatí. Mne na jedné straně tato skutečnost může těšit jako lékaře, jako právníka mě ale těšit určitě nemůže, protože tento postup orgánů činných v trestním řízení může být také popsán jako popření jednoho ze základních principů našeho trestního práva, tedy zásady oficiality, kdy jsou orgány činné v trestním řízení povinny stíhat každý trestný čin, který se stal.

Mám-li to souhrnně sečíst, trestní systém České republiky díky existenci tohoto zákona reagoval racionálně. Zákon fakticky neprosazoval, takže ten neměl příliš velké dopady. Přesto jeho existence v těch dopadech, které byly zaregistrovány, stála tuto společnost desítky milionů korun a pokud bude tento zákon v platnosti a naštěstí nebude prosazovat, nic hrozného se v podstatě nestane, nic se nestane, jen nás bude nutit vynakládat myslím nehospodárně peníze, které by např. Policie ČR mohla použít efektivněji někde úplně jinde.

Vláda, jak jsem řekl, vzala sumarizaci výsledků studie PAD na vědomí. Uložila si na jejich podkladech řadu úkolů. Ty úkoly jsou veřejně dostupně na internetu a tím se vracím ke stanovisku, které zde prezentoval pan ministr vnitra, že vláda neschválila, nicméně vláda vzala na vědomí a potom přijala celou řadu usnesení, ve kterých se k něčemu zavazuje.

Zaprvé se vláda zavazuje k tomu legislativně rozdělit drogy do dvou, resp. tří kategorií, podle míry jejich zdravotní a společenské nebezpečnosti, tj. podle negativních zdravotních a společenských dopadů v důsledku jejich zneužívání.

Za druhé v oblasti potlačování nabídky tzv. tvrdých drog se vláda zavazuje věnovat zvýšenou pozornost heroinu, zdravotně i sociálně nejvíce devastující droze, která je, a teď cituji jako předtím "podle výsledku projektu Analýza", tj. projektu, který vláda neschválila, "na černém trhu stále dostupnější". Poprvé se tady usnesení vlády odvolává na tento materiál.

Za třetí se vláda zavazuje vytvořit na úrovni krajských a okresních ředitelství policie pracovníkům Policie ČR specializovaným na vyhledávání a vyšetřování trestné činnosti v oblasti výroby, obchodu a distribuce nelegálních drog odpovídající podmínky pro práci zejména tím, že nebudou zatěžováni plněním úkolů pro řešení případů jiné trestné činnosti.

Za čtvrté v rámci přípravy rekodifikace trestního práva hmotného vzít v úvahu výsledky projektu Analýza a provést revizi skutkových podstat a revizi sankcí trestných činů spojených s drogovou problematikou. Tedy nebyl to a není to tak bezvýznamný dokument. Je to dokument, na základě se vláda zavazuje vzít jeho výsledky v potaz při rekodifikaci trestního práva hmotného.

Za páté přeřadit funitrazepan z jedné přílohy zákony do druhé.

Za šesté předložit výsledky projektu Analýza Radě vládě ČR pro sociální a ekonomickou strategii k dalšímu využití.

Za sedmé promítnout výsledky projektu Analýza při realizaci protidrogové politiky vlády České republiky.

Na těchto usneseních vlády jasně dokumentuji to, že dokument, na který se odvolával pan předkladatel, na který se odvolávala paní zpravodajka a na který se odvolávám také já, není žádný pokoutný dokument vzniklý z jakési obskurní seance osob, o jejichž profesním zázemí můžeme důvodně pochybovat. Pokud by tomu tak bylo, pochybuji, že by vláda přijímala usnesení v té podobě, v jaké je přijímala, a proto je tedy potřeba závěry projektu Analýza dopadů protidrogové legislativy brát velmi seriózně v potaz a zamyslet se nad tím, jestli by neměly vést ke změně naší strategie v boji proti drogám.

Jsem přesvědčen, že případné zrušené § 187a, které navrhuje kolega Pejřil, nijak plnění výše uvedených opatření vládě neznemožňuje ani neztěžuje. Jinými slovy neplatí ta teze, že vláda by nemohla konat to, k čemu se zavázala, kdyby tato část trestního zákona byla zrušena. Naopak jsem přesvědčen, že všechna tato usnesení, všechny tyto úkoly jsou realizovatelné za využití drogové legislativy platné před rokem 1999. Kolegův návrh dokonce zcela naplňuje ducha posledního sedmého bodu vládního opatření, totiž promítnout výsledky projektu Analýza při realizaci protidrogové politiky vlády České republiky. Zrušení § 187a realizaci všech těchto bodů dokonce usnadňuje, protože pro ně uvolňuje zdroje v policii a dalších složkách trestního systému, které v minulých dvou letech byly vynakládány zbytečně.

Vážené kolegyně a kolegové, v úvodu jsem řekl, že vytýkám tomuto návrhu ne to, že přišel, ale to, kdy přišel. Myslím, že pan kolega Pejřil měl vedle svého vlastního přesvědčení a ujištění se, že není v této sněmovně úplně sám, kdo sdílí jeho pohled na svět, také stejný kus práce, jaký věnoval napsání této novely, a řekl bych tisíckrát větší objem této práce, věnovat přesvědčování ostatních kolegů v Poslanecké sněmovně, distribuování oné studie Analýza dopadů novelizace protidrogové legislativy mezi všechny kolegy, zkusit je přesvědčovat tím, aby si přečetli alespoň ty závěry, které jsou v ní označeny, abychom se dostali kousek dál, než jsme byli před třemi lety. Tehdy zde tato debata byla nesmírně emocionální, tehdy jsem se já pokusil dokonce napsat knihu, kterou jsme distribuovali mezi všechny kolegy, aby měli příležitost před projednáváním tohoto zákona přes prázdniny se seznámit se všemi argumenty. Tehdy jsem neuspěl a doufal jsem, že za tři roky budeme trochu dál. Říkal jsem si, že je potřeba využít té příležitosti, že se mění legislativa, k tomu, abychom se skutečně na vědecké bázi zabývali dopady, které tento zákon přinese. Výsledky jsou zde na stole. Mám pocit, že se nám nepodařilo je dostatečně uchopit, dostatečně vyhodnotit tak, aby ti z nás, kteří se té problematice nevěnují dlouhodobě, si řekli: mám zde na stole argumenty od skupiny odborníků, které považuji za způsobilé se k této věci vyjadřovat, protože sám nejsem expertem, potom tedy vyslechnu tento hlas a tento názor. Je to škoda, protože jsme se mohli skutečně dostat dál. Já věřím, že poté, pokud by takováto mravenčí práce proběhla, pokud by byla vynaložena, tak by snad existovala reálná šance na to, že tento zákon nebude smeten v prvém čtení, že tento zákon nebude vrácen navrhovali k dopracování, a že tento návrh zákona půjde dál do legislativního procesu, a že se jím dále budeme zabývat.

Zcela jednoznačně, jakkoli mám tuto výhradu vůči navrhovateli, nepodpořím návrh ani na zamítnutí, ani na vrácení návrhu k dopracování, nicméně pokusím se o poslední výzvu těm, kteří si nepřečetli onu vládní studii, která myslím podporuje argumenty, které uvádí kolega Pejřil pro svůj návrh, aby tak učinili a aby aspoň tím, že pustí tento návrh do dalšího čtení, získali čas např. přes vánoční svátky si studii obstarat, přečíst si aspoň její shrnutí, přečíst si autory této studie a podle toho si udělat názor, jak o této novele rozhodnout v dalším čtení.

Omlouvám se za svoji obsažnost, ale cítil jsem potřebu se vyjádřit co možná nejšířeji. Děkuji vám za tolerantní přístup a za pozornost.

 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 12. prosince 2001