Kolegyně a kolegové, dovoluji si vám předložit návrh zákona, který je součástí strategie vlády, resp. Souboru opatření pro urychlení rozvoje eGovernementu v České republice.

Pro některé z vás může být překvapujícím fakt, že opatřením pro další rozvoj informační společnosti v České republice je rušení Ministerstva informatiky. Chci vás ale ujistit, že to není protismyslné, že to nejde proti výše uvedenému cíli, tak jak se to na první pohled muže zdát.

V roce 2003, kdy vzniklo Ministerstvo informatiky, byla mu dána do vínku starost o informační a komunikační technologie, starost o informační systémy veřejné správy a rozvoj v oblasti eGavernementu. Tento krok se spolu se zákony o elektronickém podpisu a informačních systémech veřejné správy, přijatými v roce 2002, příznivě odrazil v hodnocení České republiky při prosazování eGavernementu.

Nicméně potenciál České republiky na rychlejší rozvoj informační společnosti a eGavernementu zvlášť nebyl postupem času zcela využit a Česká republika začala v této oblasti když ne zaostávat, pak přinejmenším stagnovat.

Popis situace, jak vypadá stav v oblasti eGavernementu v České republice, je popsán v Souboru opatření pro urychlení rozvoje eGavernementu v České republice, který byl schválen usnesením vlády č. 1085 20. září t. r., a znovu doporučuji všem z vás, kteří se o tuto problematiku zajímáte, se s ním seznámit.

Jednou z příčin toho neutěšeného stavu je ne zcela optimální role Ministerstva informatiky v soustavě ministerstev. A je to proto, že informatika je průřezová záležitost, která se prolíná všemi resorty, je spjata se způsobem výkonu veřejné moci, to znamená bezprostředně souvisí s kompetencemi všech ministerstev a ústředních orgánů státní správy.

Pokud bych k něčemu obrazně přirovnal Ministerstvo informatiky v roce 2003, došlo ke snaze vytvořit nebo stvořit štiku v podobě ministerstva, která měla rozhýbat kapry v rybníce výkonu veřejné správy. Ve skutečnosti sice štika vznikla, ale do rybníka vůbec vpuštěna nebyla, byla hozena do malé kádě mimo rybník, ve které se mohla šplouchat a přehazovat trochu vody sem a tam, a znovu a znovu se pokoušela přeskočit do toho velkého rybníka. Nicméně do velkého rybníka se nedostala a neměla šanci se dostat, protože ten byl chráněn pevnou hradbou kompetencí jiných ministerstvech. Vytvořili jsme štiku, ale do rybníka jsme ji nepustili, plácala se v kádi.

Záměrem navrhovaného zákona a celého Souboru opatření na rozvoj a urychlení rozvoje eGavernementu v České republice je posílení informatiky jako nezbytného nástroje výkonu veřejné správy, povýšení problematiky informační společnosti na nadrezortní úroveň oproti současnému stavu, kdy se této problematice věnovalo, a to velmi úzce, jenom jedno ministerstvo.

Schválením tohoto návrhu zákona tedy dochází ke změněn v pojetí oné štiky, kdy ta zůstává v podobě ne úřadu, ale v podobě agend a je skutečně vpuštěna do toho velkého rybníka a bude mít velmi pozitivní vliv na ekosystém rybníku výkonu veřejné správy.

Vaše podpora navrhovanému zákonu tedy neznamená zrušení dosavadních agend a kompetencí Ministerstva informatiky, ale jejich optimální alokaci na příslušná ministerstva tak, aby přesně reflektovala průřezovost této problematiky.

Ministerstvo vnitra přebírá veškeré kompetence související s informatikou v oblasti veřejné správy a další, kompetence v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb jsou navrhovány pro přechod na Ministerstvo průmyslu a obchodu - nicméně i zde existuje alternativa v podobě Ministerstva dopravy, kde historicky tato problematika existovala. Ministerstvo pro místní rozvoj bude vykonávat kompetence ve věcech veřejných dražeb, kde se jedná o schvalování provozního řádu provozovatele centrální adresy.

Konkrétní podrobnosti přechodu zaměstnanců, majetku, práv, povinností, rozpočtových i mimorozpočtových prostředků spojených s výkonem jednotlivých agend následně stanoví dohody, které mezi sebou uzavřou jednotlivá zainteresovaná ministerstva.

Návrh zákona dále obsahuje přechodná ustanovení, která zajistí návaznostřízení, která byla započata Ministerstvem informatiky a před účinností navrhovaného zákona nebudou ukončena.

Ostatní části návrhu zákona se zabývají novelizacemi konkrétních právních předpisů, v nichž jsou jednotlivé kompetence Ministerstva informatiky zakotveny, bez toho, aby seobsahově tyto kompetence měnily.

Vážené kolegyně a kolegové, jak jsem se snažil v tomto stručném úvodním slovu vysvětlit, rušení Ministerstva informatiky neznamená konec rozvoje eGavernementu a informační společnosti v České republice, ale je to opak, a tedy nový impuls pro to, aby Česká republika v této oblasti nestagnovala, aby výkon veřejné správy, do kterého se v uplynulých letech investovaly miliardy korun, byl skutečně efektivním výkonem veřejné služby občanům, a toho lze dosáhnout pouze v okamžiku, když se sjednotí tato problematika se samotným výkonem veřejné správy, a to na Ministerstvu vnitra, a kdy bude důsledně realizován ten Soubor opatření na rozvoj eGavernementu v České republice, který vřele doporučuji všem, kteří o tuto problematiku máte zájem, k seznámení.

Já jsem zaregistroval veto jednotlivých poslanců na projednávání tohoto návrhu zákona ve zrychleném řízení, akceptuji a nicméně se domnívám, že pokud zde existuje shodný názor na to, že je možné problematiku řešit tak, jak je zde navrhováno, pak se domnívám, že by nemělo být naším zájmem příliš prodlužovat legislativní opatření, které by znamenalo zánik tohoto ministerstva a mělo by být naším zájmem projednat tento návrh zákona ještě do konce tohoto roku. Proto, pokud by s tím byl souhlas, navrhuji zkrátit lhůtu k projednávání o 50 dnů tak, abychom ještě na této schůzi, tedy do konce tohoto roku, měli možnost tento návrh zákona projednat a aby měli možnost se k němu vyjádřit jednotliví kolegové v příslušných výborech. Nicméně abychom zbytečně rozhodnutí neoddalovali. Děkuji vám za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, 29. listopadu 2006