Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, tento bod se nazývá "vysvětlení výroků" a myslím si, že je velmi potřebné si skutečně některé výroky vysvětlit, resp. si je nejdřív zopakovat. K tomu, abychom mohli posoudit, kdo a co řekl, kdo a čeho se dopustil, kdo je nebo není lhář, kdo by se měl tedy omlouvat nebo neměl omlouvat a kdo by ze svého jednání měl vyvodit důsledky pro sebe samého, se můžeme dostat pouze v případě, když si zopakujeme přesně, kdo co řekl.

Dovolte mi vzhledem k tomu, že jsem zde byl mnohokrát v uvozovkách citován, leč nikdo z těch, kdo mne citovali, si nezval k dispozici přesné znění mého vyjádření na tiskové konferenci, abych tak učinil.

Předesílám, že to nebyla předem tisková konference, jak se některý z mých kolegů předřečníků zmiňoval a ujišťuji ho, že se mýlí. Upozorňuji, že to nebyla moje iniciativa tak, jak to zde někdo zmiňoval, a tudíž se také mýlí. Byla to standardní tisková konference po ukončení jednání vlády, na které jsem byl tázán novinářem veřejnoprávního rozhlasu, zda mu mohu říct, jestli je nebo není odposloucháván mojí inspekcí. Moje odpověď zněla:

"O tom, že jste vy odposloucháván mojí inspekcí, nevím. Nicméně platí, že dnešního dne jsem i já obdržel informaci, že v souvislosti s tzv. únikem Kubiceho zprávy může být odposloucháváno zhruba dvacet ústavních činitelů a novinářů, že v rámci vyšetřování úniku tzv. Kubiceho zprávy mohou být odposlouchávány také některé prostory, a to prostory Poslanecké sněmovny, prostory v jiných budovách v Praze, nevylučuji Českého rozhlasu, prostory nevylučuji na Ministerstvu vnitra a nevylučuji také soukromé prostory. V tuto chvíli se velmi omlouvám, ale nemohu vám odpovědět na otázku, jestli je to standardní nebo není standardní. Je to velmi čerstvá informace. Musím ji prověřit, a pokud v tuto chvíli platí, že vy to víte, tím pádem to ví všichni. "

Reakcí na tato má slova, a vy sami si prosím udělejte interpretaci, jestli jsem někoho z něčeho obvinil, a pokud podle vás ano, tak koho a z čeho, byla vyjádření předsedy České strany sociálně demokratické pana poslance Jiřího Paroubka: "Rád bych viděl jakýkoliv důkaz - přímý nebo nepřímý, a protože vím, že žádný takový důkaz neexistuje, tak můžu říct, že pan Langer je lhář.

Je to hnusná záležitost, snaha podpásovým úderem vyrovnávat si účty s politickým protivníkem", řekl včera z Německa na dotaz Práva.

Tisková zpráva z 20. září s názvem Reakce předsedy ČSSD na Ivana Langera zní: Dnešní vyjádření ministra vnitra Ivana Langera, že mám stát za fízlováním nepohodlných, považuji za naprosto nehorázné. Jde o typickou ukázku pokleslého projevu představitelů ODS omámených dočasným ziskem vládní moci. ODS tak evidentně pokračuje v nevybíravých a vylhaných politických útocích ve stylu tzv. Kubiceho zprávy. Považuji nejnovější politický útok za paranoidní, obludnou konstrukci ministra policie Fouchého Langera. Za 16 měsíců jsem se ve vrcholné politice s tak odporným útokem nesetkal. Považuji za skandální, aby funkci ministra vnitra v demokratické zemi, jakou Česká republika bezesporu je, vykonával člověk, který hrubě zneužívá svého postavení k nehoráznému očerňování politických oponentů.

Troufám si tvrdit, že každý, kdo slyšel citaci mých slov z tiskové konference, každý, kdo slyšel citaci z tiskového prohlášení pana předsedy Paroubka, a každý, kdo si přečte jeho reakci pro pražský deník z interview s paní Kateřinou Perknerovou, kde píše: Pan Langer nic takového nemůže doložit důkazy, takovou podlost. Proto by měl zvážit svoji odpovědnost a odejít z úřadu, který zastává. Pan Langer je naprosto nebezpečný pro demokratický vývoj v této zemi.

Skutečně bych se v tuto chvíli chtěl zeptat, z jakého důvodu mne posléze v jiných vyjádřeních pan předseda České strany sociálně demokratické poslanec Jiří Paroubek označil nejen za lháře, nýbrž za hnusného lháře. Velmi by mne zajímalo, kdo lhal v této věci. Zda já tím, co jsem řekl, nebo poslanec Paroubek tím, co o mně prohlásil. Každý rozumně uvažující člověk si postaví tyto dva texty, ta různá prohlášení vedle sebe a zjistí, že tím, kdo lhal, tím, kdo tvrdil, o někom, že tvrdí, a přitom to nebyla pravda, byl pan poslanec Jiří Paroubek. Tím, kdo by se měl omlouvat za své výroky, nejsem já. Je to pan poslanec Jiří Paroubek. Každý, kdo si srovná můj text - a já pana předsedu Paroubka nepodceňuji z toho, že umí číst, a nebudu zde pronášet obdobné ironické poznámky jako někteří z mých předřečníků - každý, kdo si přečte text, slova Jiřího Paroubka, má odpověď úplně jasnou. Tím, kdo lhal, je Jiří Paroubek, tím, kdo by se měl omluvit, je opět pan poslanec Jiří Paroubek.

Myslím si, že pokud bylo voláno po důkazech, jsem přesvědčen, že důkazy zde přednesl na uzavřeném jednání Poslanecké sněmovny pan předseda ústavně právního výboru Marek Benda. Já jsem v žádném případě - a tím reaguji na vystoupení některých dalších předřečníků, jak zde zazněla - nezasahoval do žádného vyšetřování, nezasahuji do žádného vyšetřování a zasahovat také nebudu. Já jsem to opakovaně říkal a říkám znovu: nic takového jsem nedělal, nedělám a také dělat nebudu.

Jestli chtěl někdo slyšet důkazy a jestli ten někdo doopravdy chtěl naslouchat, tak jsem si stoprocentně jist, že je slyšel a odpověď zná. Důkazy zde zazněly a my v tuto chvíli buď budeme dál jeden o druhém, spíš bych řekl někteří kolegové a neříkám, že všichni členové poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické, tvrdit o jiných ústavních činitelích, že jsou lháři, že by se měli omluvit, nebo s tím přestaneme. A přestaneme s tím na základě konstatování, že důkazy existují, že tím, kdo by se měl omluvit, je právě předseda České strany sociálně demokratické Jiří Paroubek.

Pro mne osobně je to málo. Já se domnívám, že potíž není v tom, co si tady říkají politici mezi sebou. Potíž je v tom, v jaké žijeme situaci. Žijeme v situaci, kdy skutečně jakýkoli občan může být odposloucháván, a přestože není postaven před soud, přestože není odsouzen, tak se o tom faktu, že stát hrubým způsobem zasáhl do jeho soukromí, nikdy nedoví. Pokud to vy, kolegyně a kolegové, považujete za správné a za normální, já nikoliv. Troufám si tvrdit, že nejsem sám, kdo to nepovažuje za normální.

A mám důkaz pro to, že je nás mnohem víc, kdo to nepovažuje za normální. Tím důkazem není nic jiného než novela zákona, kterou jsme již v minulém volebním období jako poslanci Občanské demokratické strany předkládali. Byla to novela zákona na ochranu soukromí občanů. Byla to novela zákona, která umožňovala těm lidem, kteří byli zjevně bezdůvodně odposloucháváni, alespoň oznámit, že stát zasáhl do jejich práv a svobod. Já si nedokáži představit, že by taková situace trvala i nadále.

Jestli tedy nenajde dotyčný člověk v sobě tolik síly, aby přiznal, že přestřelil, aby přiznal, že se přinejmenším mýlil, aby přiznal, že reagoval na zkreslené informace, a aby na základě tohoto přiznání řekl - omlouvám se, stalo se, tak my ostatní to řešení najít musíme. Já vás velmi prosím, aby poté, co tato Poslanecká sněmovna bez ohledu na to, jestli ten člověk najde dostatek síly toto udělat, velmi věcně a zodpovědně přistoupila k problému, který zde zjevně existuje.

Poslanecký klub Občanské demokratické strany předloží onen návrh zákona na ochranu soukromí občanů, který mj. bude se pokoušet opět řešit to, co řešeno není - a zmínil to zde pan kolega Severa. V tuto chvíli může být každý z nás odposloucháván nikoli policií, nikoli na základě žádosti zpravodajské služby, nikoli na základě nařízení soudu, ale naprosto nelegálně. A takovéto jednání, které hrubým způsobem zasahuje do Ústavou a Listinou základních práv a svobod chráněných práv a svobod občanů, není považováno za trestný čin. Je to klasifikováno jako pouhopouhý přestupek. A i tento problém jsme v minulém volebním období navrhovali naší novelou řešit.

Pokud vám tedy není jedno, v jaké situaci se nacházíme, věřím, že se při projednávání této novely konkrétním přístupem každého z nás projevíme, na kolik jsme v této věci lhostejní, či nikoliv. Věřím - z tohoto místa to říkám - že těch, kteří si uvědomují, že je třeba chránit Listinou garantovaná práva a svobodyobčanů v této zemi, bude drtivá většina. Děkuji vám za pozornost.