Vážené kolegyně a kolegové,

dovolte mi na úvod říci jeden příběh, který je analogií s předloženým návrhem zákona. Představte si, že máte pekárnu, pečete dobré rohlíky, chleba, housky, koláče, máte spoustu spokojených klientů a pak za vámi přijde nějaký pan ministr a řekne: přijali jsme zákon, který znamená, že pokud nebudete veřejné neziskové pekařské zařízení, tak končíte. A pokud budete veřejné neziskové pekařské zařízení, bude to znamenat, že firmu, kterou jste založil a řídil, nebudete řídit, že o tom, kde budete nakupovat mouku, bude rozhodovat někdo jiný, o tom, kdy budete prodávat a komu budete prodávat, bude rozhodovat někdo jiný a ten někdo jiný, pokud vytvoří z vaší firmy ztrátovou firmu, za to nebude odpovědný a vaše jediné právo bude tuto ztrátu uhradit. Pokud vám to připadá absurdní, souhlasím, mně to připadá také absurdní, nicméně pokud vám připadá absurdní srovnání tohoto příběhu, tedy srovnání pekařství a nemocnic, pak už vězte, že to absurdní srovnání není.

Za druhé bych chtěl na úvod svého vystoupení požádat pana předsedajícího, místopředsedu Poslanecké sněmovny, kolegu Vojtěcha Filipa, zda by mohl prosím prověřit, zda tento návrh zákona vůbec splňuje náležitosti, které pro projednávání návrhu zákona stanoví zákon o jednacím řádu, tedy přesněji § 86/3 zákona o jednacím řádu, který ukládá předkladateli stanovit dopady předloženého návrhu zákona na státní rozpočet a současně také na rozpočty obcí a krajů. Podle mého hlubokého přesvědčení nic takového předložený návrh neobsahuje, přestože - a kolega Votava to zde sám zmínil - se dá očekávat, že v případě přijetí tohoto zákona vyplynou krajům obrovské povinnosti a z nich plynoucí také obrovské finanční náklady. Pokud tedy toto platí, a já jsem přesvědčen, že to platí, tento návrh zákona takovéto odůvodnění neobsahuje, takovouto kalkulaci neuvádí, tudíž není splněna zákonem stanovená podmínka a tento návrh zákona nemáme vůbec projednávat. Tolik mé dvě poznámky na úvod.

Své vlastní vystoupení pro vaši lepší orientaci jsem rozdělil do pěti částí.

1. Když hovoříme o veřejném zájmu, chci se zamyslet nad tím, co všechno potřebuje člověk pro život a co z toho mu má zajišťovat stát.

2. Chci se zamyslet, když je zde v mnoha pádech skloňován pojem zisk, nad vztahem léčba pacienta a peníze, chcete-li zdravotnictví a zisk.

3. Chci si položit tři otázky, tedy co je naším cílem, zda tento návrh zákona je prostředkem se k cíli dostat a co je ve skutečnosti podstatou tohoto návrhu.

4. Vám chci nejen slovně, ale i velmi ilustrativně a názorně, neboť se říká "lepší jednou vidět než dvakrát slyšet", ilustrovat, co přinese tento návrh zákona v případě jeho přijetí pacientům v Olomouckém kraji.

5. Chci se zamyslet nad tím, co udělat s navrženým zákonem.

Dovolte mi nejprve se vyjádřit k první části.

Co všechno potřebuje člověk pro život a co z toho mu má zajistit stát.

Předkladatelé návrhu zákona jsou přesvědčeni, že zdraví člověka jako jeho základní životní potřeba je natolik důležitou podmínkou jeho života, že nemůže být zajištěna na státem sice regulované, přesto však na svobodě volby pacienta postavené péči., Předkladatelé návrhu zákona jsou přesvědčeni, že zdraví člověka jako jeho základní životní potřeba musí být ve státem přikázané podobě určena, resp. péče o tuto základní životní potřebu. Předkladatelé návrhu zákona jsou přesvědčeni, že svoboda volby pacienta nemá v našem světě místo.

Kolegyně a kolegové, člověk ale pro svůj život potřebuje nejen zdraví jako základní životní potřebu. Mezi základní životní potřeby člověka patří jídlo, je to bydlení, je to energetické zajištění života, tedy plyn, benzín, elektřina, jsou to znalosti, tedy vzdělání.

A opravdu - a prosím, abychom si tu otázku všichni položili - opravdu to má být tak, opravdu to má být vláda, skutečně to má být parlament, máme to být my, kdo budeme určovat, kdo budeme nařizovat, kdo tyto základní životní potřeby může a kdo nesmí občanům poskytovat? Opravdu to má být stát, kdo bude určovat, kdo smí a kdo nesmí péct rohlíky a chleba? Opravdu to má být stát a máme to být my, kdo bude určovat, kdo smí a kdo nesmí stavět domy a byty, aby se uspokojila jedna ze základních životních potřeb člověka? A je snad bydlení méně základní potřebou člověka než jeho zdraví? Domnívám se, že nikoliv. Opravdu to má být stát, kdo bude určovat, kdo bude vyrábět elektřinu, benzín a dodávat plyn? Opravdu to má být stát, kdo bude určovat, kdo smí anebo nesmí vzdělávat a vychovávat děti, neboť vzdělání a vědění je nepochybně základní životní potřebou stejně jako zdraví. A opravdu tedy má platit, že to má být stát, kdo smí anebo kdo nesmí určovat to, kdo smí a nesmí léčit a zajišťovat péči o zdraví občanů?

Na rozdíl od předkladatelů návrhu zákona jsem přesvědčen, že svoboda volby a s ní spojená odpovědnost za zvolenou svobodu volby jsou hlavním předpokladem a hlavní podmínkou skutečně spokojeného života každého člověka. Já jsem skutečně přesvědčen na rozdíl od předkladatelů návrhu zákona, pana kolegy Krákory a dalších, že nikoliv osoba pekaře, nikoli právní forma pekařské firmy, ale kvalita pečiva je pro člověka důležitá. Jsem přesvědčen, že nikoliv typ stavební firmy, nikoli právní forma stavební firmy, nýbrž kvalita staveb je pro člověka důležitá. Jsem přesvědčen, že nikoliv typ školy, nikoli právní forma dané školy, nýbrž kvalita výuky je pro člověka důležitá. A jsem tedy přesvědčen, že nikoli zřizovatel či vlastník, nýbrž kvalita poskytované péče, kolegyně a kolegové, je to nejdůležitější, co člověk, občan jako pacient skutečně potřebuje. A na rozdíl od předkladatelů zákona jsem přesvědčen, že to, co by měl garantovat stát, není právní forma poskytovatele těchto základních životních potřeb, ale je to kvalita těchto potřeb.

Bohužel v tomto návrhu zákona o kvalitě není ani slovo. Tento návrh zákona, a dostanu se k tomu později, říká, že i sebešpatnější nemocnice, nemocnice se sebehoršími výsledky, se sebevětším počtem úmrtí může poskytovat zdravotní péči, protože je veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení. Zatímco sebelepší soukromá nemocnice to dělat nemůže.

Kolegyně a kolegové, naší ambicí by mělo být dát šanci pacientům, aby si skutečně vybírali kvalitu a stát by měl mít povinnost garantovat tuto kvalitu. Naši občané by měli mít šanci vybrat si nemocnici ne proto, že je státní, ne proto, že je krajská, ne proto, že je soukromá, ale proto, že je nejlepší, protože se o jejich základní životní potřebu, kterou je zdraví, dokáže nejlépe postarat. Měli bychom dát našim občanům šanci vybrat si pro ně tu nejlepší nemocnici. Tento návrh zákona je vším jiným, jenom ne touto šancí.

Druhá část mého vystoupení je zamyšlení se nad otázkou, jaký je vztah mezi léčbou pacienta a penězi.

Předkladatelé návrhu zákona, a je mi líto, že zde kolega Krákora není, (je) rád bych k němu prohovořil a byl bych rád, kdyby mi věnoval pozornost, neboť budu hovořit o zisku ve zdravotnictví, což je pro něj zjevně nemravný pojem, jsou přesvědčeni o tom, že není možné pomáhat potřebným, že není možné léčit nemocné a při tom vydělávat peníze. To plyne z tohoto návrhu zákona. Já si dovolím položit následující otázky.

Co tedy ony státní nemocnice, fakultní nemocnice? Přinášejí nám prodělky státních fakultních nemocnic nějaký zisk? A naopak. Přinášejí nám zisky nestátních prodělky? A neplatí náhodou, že dluhy státních fakultních nemocnic jsou postaveny na ziscích, ovšem několika málo osob a firem. A neplatí náhodou také, že zisky nestátních nemocnic jsou ziskem jak zřizovatelů, tak ale i zdravotníků a pacientů. S těmito otázkami souvisí další.

Jestli říkáme, že zisk při poskytování lékařské lůžkové péče je něco nepatřičného, potom se ptám, co farmaceutické firmy?! Je nebo není nemravné vydělávat na lécích pro pacienty peníze pro akcionáře? Neměla by v této logice věci být například společnost Zentiva transformována na veřejné neziskové farmaceutické zařízení? Jaký je rozdíl zisk při poskytování lůžkové lékařské péče a zisk při výrobě léků? Podle mě žádný. Jestli říkáme, že někde zisk nepatří, potom to řekněme také fér. Už nebudou žádné reklamy v časopise pro lékařskou komoru. Už nebudou žádné tři na stole v českých za umístění inzerátu v časopise pro lékařskou komoru, protože společnost Zentiva a další farmaceutické firmy budou transformovány na veřejná nezisková farmaceutická zařízení, neboť podle navrhovatelů tohoto zákona je nemravné mít zisk při léčbě pacientů.

Kladu si další otázku. Co výrobci přístrojové techniky? Je nebo není nemravné vydělávat peníze pro managementy, pro akcionáře firem, které vyrábějí zdravotnické přístroje a zdravotnickou techniku?! Prosím navrhovatele, prosím všechny kolegy a kolegyně, kteří jsou rozhodnuti podpořit tento návrh zákona, ať mi odpoví na otázku, zda je nebo není nemravné mít zisk na výrobě zdravotnických přístrojů a techniky, které jsou používány při léčbě pacientů. Já se domnívám, že to není nemravné, pokud technika je kvalitní a pokud stát garantuje, že pouze kvalitní technika se dostane k pacientům pro jejich péči.

Zeptám se navrhovatelů. Je nebo není nemravné při rekonstrukci a výstavbě zdravotnických lůžkových zařízení mít zisk? Je to nebo není nemravné. Neměli bychom tedy transformovat také stavební firmy, které mají stavební zakázky ve zdravotnictví? A neměli bychom vytvořit veřejná nezisková stavební zařízení a říci, že pouze ten, kdo nemá zisk, kdo má tuto právní formu, může stavět nemocnice a lůžková zařízení? A tak bych mohl pokračovat.

Co majitelé lázní? A co tedy majitelé zdravotnických zařízení? V logice toho, co jsem říkal, mi odpovězte, prosím, na otázku, zda je nebo není nemravné vydělávat peníze v okamžiku, když poskytuji kvalitní péči pacientům a ti jsou s mojí péčí spokojeni.

Stejně tak poslední otázka. Podíváte-li se na lékaře, střední zdravotnický personál, jak máme ohodnotit jejich plat? Co je jejich plat? Není to náhodou ve své podobě také zisk? Neměli by i lékaři a zdravotní sestry být nějak vtaženi do režimu veřejných neziskových zdravotnických zařízení, že by například získávali poukázky na oblečení a jídlo takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že nebudou moci peníze, které jdou z veřejného zdravotního pojištění, nemohli tento zisk proměnit v nákup osobních automobilů, domů, chat a jezdit za něj do zahraničí na dovolenou.

Pan kolega Krákora se usmívá. Věřím, že je to úsměv, který je projevem zamyšlení se nad touto analogií, kterou jsem uvedl, protože tato analogie vůbec není, kolegyně a kolegové, absurdní. Je to jen logické rozvedení myšlenky, jaký je vztah mezi léčbou pacienta a penězi. Moje odpověď tedy zní. Je možné pomáhat potřebným. Je možné léčit nemocné a při tom vydělávat peníze. Je přece přirozené dostávat za práci odměnu a za dobrou práci dobrou odměnu, za práci, která je lepší nežli práce jiného lepší odměnu, než dostává někdo jiný.

V tomto smyslu je jedno, zdali někdo, kdo dostává lepší nebo dobrou odměnu, je zdravotník, výrobce léků, či přístrojové techniky, zřizovatel nebo majitel nemocnice.

Část třetí mého vystoupení.

Otázka první. Co je naším cílem?

Otázka druhá. Zda je tento návrh zákona prostředkem, jak se k onomu cíli dostat?

Otázka třetí. Co je podle mého názoru skutečnou podstatou tohoto návrhu zákona?

Co je naším cílem? Podle mého názoru bez ohledu na to, jakou máme stranickou příslušnost, jakého jsme věku, pohlaví, či místa bydliště, naším cílem je zajistit kvalitní péči pacientům. Naším cílem je zajistit dobré pracovní podmínky pro zdravotníky. Naším cílem by mělo být, a já věřím také, že je, zajistit stabilizovaný systém zdravotního pojištění. Naším cílem by mělo být, a tady bohužel musím zůstat u onoho kondicionálu, zajistit občanům jednu ze svobod získaných po listopadu 1989, tedy svobodu volby lékaře a svobodu volby zdravotní péče.

Otázka druhá. Je tento zákon prostředkem se k tomuto cíli dostat? Je mnoho důvodů říci, že není. Tento zákon sám nepřinese kvalitní péči pacientům. Již jsem to říkal. Jen pro určitou formu právní formy poskytovatele je zaručeno, že bude poskytovat péči bez ohledu na to, jestli je kvalitní nebo nekvalitní, bez ohledu na to, jestli jiný provozovatel v jiné právní formě poskytuje péči kvalitnější.

Tento zákon nepřinese dobré podmínky zdravotníkům, tento zákon bere svobodu volby pacientům.

Úmyslně ve svém vystoupení pomíjím detailní rozbor ústavně právní roviny návrhu zákona i jeho hodnocení z pohledu práva hospodářské soutěže. Jsem přesvědčen - na rozdíl od kolegy Vojtěcha Filipa - že kolize tohoto návrhu zákona s ústavním pořádkem a principy hospodářské soutěže jsou natolik zjevné, že není třeba je zmiňovat.

A kladu v této souvislosti ještě jednu otázku. Kolegyně a kolegové - a obracím se na vás, kteří jste připraveni tento návrh zákona podpořit - odpovězte mi prosím na otázku. Bude-li podána ústavní stížnost, zruší-li Ústavní soud tento zákon a přesto vzniknou dotčeným osobám významné hospodářské škody, jakou vy, kteří pro tento zákon budete hlasovat, vyvodíte pro sebe osobní odpovědnost? Budete se spolupodílet na náhradě škody? Rezignujete na svůj poslanecký mandát? Nevím. V tomto smyslu já vám svobodu volby nepochybně dávám.

Otázka třetí: Co je podstatou návrhu? Podle mého názoru jsou to dva pojmy. Je to nedůvěra a pohrdání. Podstatou tohoto návrhu je nedůvěra k lidem, kteří si jako svůj životní cíl určili pomoc lidem. Je to nedůvěra k tvůrčí iniciativě, jak být lepší než ostatní, je to nedůvěra k tomu, že ten, kdo je lepší, má být také lépe odměněn, je to nedůvěra v to, že soukromé vlastnictví může občanům přinést efektivnější službu než stát, je to nedůvěra k tomu, že samospráva může sloužit lidem lépe než rozhodnutí centrální státní moci.

Pokud říkám, že druhým pojmem, který je podstatou tohoto návrhu, je pohrdání, pak je to pohrdání těmi, kdo se jako soukromé subjekty rozhodli poskytovat lidem pomoc v podobě zdravotní péče. Je to pohrdání schopností krajských samospráv rozhodovat ve své působnosti o věcech, které se bezprostředně týkají života občanů v regionech. Je to také pohrdání Ústavou České republiky a základními právy garantovanými Listinou základních práv a svobod. Tento návrh říká, že každý lékař, každá zdravotní sestra, každý zřizovatel či vlastník nemocnice je horší jen proto, že není zaměstnancem nebo zřizovatelem veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.

Já se znovu musím ptát: Skutečně platí rovnice veřejné zdravotnické zařízení rovná se dobrá zdravotnická péče? Krajské nebo soukromé zdravotnické zařízení rovná se špatná péče? Musím se ptát, jestli lékaři a zdravotní sestry, kteří pracují v soukromé nemocnici, jsou horší než jejich kolegové ve fakultních nemocnicích. Musím se ptát, zda ředitelé a vedení krajských nemocnic je horší než jejich kolegové ve fakultních nemocnicích. Musím se ptát, zda zřizovatelé či majitelé městských, krajských a soukromých nemocnic jsou horší než Ministerstvo zdravotnictví. Moje odpověď zní: Ne. Právní forma či charakter vlastnictví přece není rozhodující. Rozhodující je kvalita péče a spokojenost pacientů. A ta vůbec nesouvisí s právní formou ani s typem vlastnického práva. Bohužel - a znovu to konstatuji - o kvalitě péče pro pacienty, o záruce kvality zdravotní péče pro pacienty v tomto zákoně není ani slovo.

Nyní mi, kolegyně a kolegové, dovolte, abych v části čtvrté se zamyslel nad tím, co přinese tento návrh zákona občanům Olomouckého kraje.

Z návrhu zákona vyplývá, že pouze veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení budou mít smlouvu se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a budou moci čerpat z veřejného zdravotního pojištění. Z toho plyne, že ostatní nemocnice, které tuto právní formu mít nebudou, tyto smlouvy mít nebudou a zaniknou.

Říká se skutečně, že jednou vidět je lépe než dvakrát slyšet. Toto je mapa Olomouckého kraje. (Pan místopředseda upozorňuje na mapu, která byla přinesena do sálu.) Toto je mapa, která obsahuje fakultní nemocnici, vojenskou nemocnici, tři krajské nemocnice - v Přerově, Prostějově a Šternberku - a tři soukromá zdravotnická lůžková zařízení. Je to nemocnice Jeseník, nemocnice Šumperk a nemocnice Hranice.

Z toho, co obsahuje tento návrh zákona, plyne jedno jediné. Tři soukromé nemocnice v Olomouckém kraji jsou určeny k likvidaci. Dvě stě tisíc pacientů, kteří spadají do této spádové oblasti, bude ohroženo na poskytování zdravotní péče. Tento návrh zákona říká, že pacient v kritickém stavu, který v Jeseníku nastoupí do sanitky a pojede do veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení ve Šternberku, už nedojede v sanitce, ale v pohřebnín voze. Jestli toto je to dobré, co obsahuje pro pacienty tento návrh zákona, potom musím konstatovat, že navrhovatelé mají skutečně zvrácené hodnoty. Zrušení tří nemocnic v jednom kraji, ohrožení dvou set tisíc pacientů já na rozdíl od kolegy Krákory, od pana ministra Ratha, od těch kolegyň a kolegů z ČSSD a KSČM, kteří tento návrh zákona chtějí podpořit, nepovažuji za dobré.

Děkuji svým kolegům za prezentaci. Pro ty z vás, kteří jste si nestačili všimnout této názorné ukázky prospěšnosti tohoto návrhu zákona, mám dobré sdělení. Do vašich lavic vám rozdám jednoduchou malou schématickou mapku, která to vše znázorňuje.

Nyní mi dovolte zamyšlení páté. Co učinit s návrhem zákona? V odpovědích na otázky, které jsem pokládal, jsem říkal - naším cílem má být zajistit pacientům kvalitní lékařskou péči. Dodávám - bez ohledu na právní formu poskytovatele. Pan ministr zdravotnictví by nás měl zahrnovat balíkem opatření, která budou říkat, co je zlepšením situace v našem zdravotnictví, co on jako stát, regulátor považuje za ona kritéria, která musí splňovat každý poskytovatel zdravotní péče bez ohledu na to, jestli je soukromník, krajská samospráva, městská samospráva nebo stát. Nic takového zde ale nepředkládá.

Znovu si říkám, že naším společným cílem má být člověk, pacient, který má šanci dostat a také dostane kvalitní péči. Tento návrh zákona ale doopravdy není tou cestou k tomu, jak mu tuto péči poskytnout. Tento návrh zákona není šancí, není možností volby, není nabídkou kvality péče, kterou potřebuje nebo bude potřebovat každý z nás. Zkuste si představit vy, kteří neznáte Olomoucký kraj a Jesenicko a Šumpersko, že tam skutečně bydlíte, že budete v situaci ohrožující váš život, budete volat sanitku. Na místo toho, abyste byli do deseti minut v dobře fungující nemocnici, pojedete několik desítek minut. Pokud zrovna nebude sněhová vánice, tak dvacet třicet minut, když bude vánice, pojedete dvě hodiny, a budete ve velké naději, jestli se vůbec živi dostanete do veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení.

Kolegyně a kolegové, naše zdravotnictví je skutečně nemocné, tento návrh ale podle mého hlubokého přesvědčení není lékem a tento návrh zákona, podle toho, co jsem prezentoval, může mnoha lidem, zejména v mém kraji, ublížit.

Domnívám se, že právní forma veřejného neziskového ústavního zařízení je možná. Možná tím překvapím navrhovatele, ale já skutečně říkám ano, dokáži si představit v té sféře poskytovatelů zdravotnické lůžkové péče také poskytovatele, který má právní formu veřejného neziskového ústavního zdravotnického zařízení. Nicméně tato možnost by měla být skutečně možností a nikoliv státem nadiktovanou povinností, protože pouze míra ochoty takovýmto způsobem se transformovat, v této podobě zdravotní péči poskytovat, bude také měřítkem prospěšnosti nebo škodlivosti této právní formy poskytovatelů zdravotní péče pro pacienty.

Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za trpělivost, děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali při mém vystoupení, a velmi apeluji na vás, kteří snad v dobré víře jste stále přesvědčeni, že tento návrh lidem pomůže, abyste se zkusili ještě jednou zamyslet. Podle mého hlubokého přesvědčení tento návrh lidem ublíží. Děkuji za pozornost.

 

Reakce Ivana Langera na vystoupení ministra zdravotnictví Davida Ratha

Kolegyně a kolegové,

dovolte mi reakci na vystoupení pana ministra zdravotnictví Ratha. Dobře by se nám žilo, kdyby platilo, že je pravda to, co říká ministr zdravotnictví David Rath. Kdyby skutečně ty, které on označuje za dobré, byli dobří, a ti, které označuje za zlé, byli zlí. Bohužel, jeho vystoupení opět potvrdilo, že tomu tak není.

Pan ministr kladl velmi emocionálně položenou otázku, kam šly milióny, vytažené z peněz veřejného zdravotního pojištění. Pokud by chtěl být důsledný, potom by musel mít na mysli zejména ty zdravotnické subjekty, které jsou bezprostředně řízeny Ministerstvem zdravotnictví, tedy fakultní nemocnice.

Pokud by chtěl být důsledný, musel by si klást otázku, kam zmizely milióny vytažené z peněz veřejného zdravotního pojištění v případě nemocnice Motol, musel by být důsledný a říci, kdo je ředitelem této nemocnice, a položit si otázku, jak spravoval a spravuje tuto nemocnici.

Pokud by chtěl být důsledný, musel by si položit otázku, kam šly milióny z peněz veřejného zdravotního pojištění v případě Nemocnice sv. Anny v Brně a zda ředitel této nemocnice není náhodou v tuto chvíli jeho bezprostředním blízkým spolupracovníkem a náměstkem.

Pokud by chtěl být důsledný a odpovídat na otázku, kam zmizely peníze z veřejného zdravotního pojištění, pak by musel zmínit fakultní nemocnici Olomouc a položit si otázku, kdo je v čele fakultní nemocnici Olomouc a jakým způsobem probíhaly veřejné zakázky v této nemocnici, a zkusit se zeptat svého předchůdce, pana kolegy Kubinyiho, proč vlastně byl kdysi odvolán.

Buďte důsledný, pane ministře. Klaďte tyto otázky. Klaďte je detailně a zkuste nám také na ně dávat odpovědi.

Zejména ale platí jedna věc. To, co říká pan ministr zdravotnictví David Rath, návrh zákona, který projednáváme, komplexní pozměňovací návrh, který je v tuto chvíli k dispozici, neobsahuje. Pan ministr Rath opět nemluví pravdu. Pan ministr Rath opět lže. Protože kdyby pan ministr Rath mluvil pravdu, potom by tato mapa nikdy nevznikla. Pokud by pan ministr Rath mluvil pravdu, potom by tři soukromé nemocnice v Olomouckém kraji nebyly odsouzeny k likvidaci. Pokud by pan ministr Rath mluvil pravdu, potom by 200 tisíc obyvatel Olomouckého kraje nebylo ohroženo při poskytování lůžkové zdravotnické péče.

Pravda je totiž taková, jak ji obsahuje návrh zákona. A prosím, znovu si přečtěte § 43 v části třetí. Pro ty z vás, kteří jste jej nečetli a věříte, že platí to, co říká pan ministr Rath, dovolte, abych vám předložil důkaz, že pan ministr Rath nemluví pravdu: "S účinností od 1. ledna 2008 může být ústavní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění pouze je-li poskytována veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením, zřízeným podle tohoto zákona. " Ani nemocnice Jeseník, ani nemocnice Šumperk, ani nemocnice Hranice nejsou a podle tohoto návrhu zákona také není předpokládáno, že budou veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením, a z toho plyne, že s účinností od 1. ledna 2008 nebude péče v těchto nemocnicích hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Jinými slovy, tyto nemocnice zaniknou.

Pan ministr řekl "budou moci poskytovat péči v jiné formě". Ano, bez peněz. A vzhledem k tomu, že jsme toho bájného komunismu, který předpokládal zrušení peněz /alespoň pokud si to pamatuji správně a věřím, že kolegové, kteří studovali marxismus-leninismus pečlivěji než já, mě případně opraví/ nedosáhli - tak peníze jsou stále součástí našeho života a bez peněz není možné žít, a bez peněz ani tyto tři nemocnice nemohou existovat.

Kolegyně a kolegové, věřím, že moje vystoupení v tuto chvíli bylo jasným důkazem toho, že tato mapka není žádným výmyslem, že tato mapka je reálným důsledkem tohoto navrženého zákona a že vystoupení pana ministra Ratha nebylo opět ničím jiným než lží.

Děkuji za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 25. ledna 2006