Ivan Langer:

Vážený pane ministře, omlouvám se za pozdní příchod, ale nemohl jsem tušit, že pan předseda Paroubek tady už potřetí nebude přítomen na blok ústních interpelací.
Pane ministře, dovolte mi, abych vás interpeloval ve věci úniku Radovana Krejčíře při policejním zásahu a prohlídce v jeho vile. Je to událost, která mimořádně rozbouřila hladinu společenského mínění a vrhla velmi nepříznivé světlo na Policii České republiky.

Existuje celá řada spekulací o tom, co se vlastně v té době odehrálo ve vile pana Krejčíře. Celou věcí se zabývala inspekce ministra vnitra, celou věc dozoruje v rámci vyšetřování také státní zástupce a myslím si, že je v zájmu nejen nás, občanů České republiky, ale také v zájmu policie, aby se jasným, přesvědčivým způsobem prokázalo, co se tehdy stalo a kdo je za to zodpovědný, aby se nedával prostor pro spekulace různého typu, že někdo byl s někým domluven, že někdo někomu umožnil utéci.

V této souvislosti mě velmi zaujala informace, že státní zástupce, který dozoruje tuto věc, nepožádal o zbavení povinnosti zachovávat mlčenlivost všechny policisty, kteří se toho zásahu ve vile Radovana Krejčíře zúčastnili. Domnívám se, že to je tak zásadní věc, že není možné ji pominout jen tak mlčením, neboť právě možnost otevřeně vypovídat o tom, co všechno se v té době na tom místě odehrálo, je klíčová pro objasnění všech spekulací o tom, zda byl některý policista nebo státní zástupce s panem Krejčířem dohodnut.

Chci vás proto požádat o odpověď na otázku, zda jste o tom informován, zda sdílíte mé výhrady a pochybnosti a zda jste připraven v této věci něco udělat.

Děkuji.

Pavel Němec:

Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, já jsem rád, že jste stihnul interpelaci na mne. Nicméně vy dobře víte, že jsem ministrem spravedlnosti, který nevstupuje do jednotlivých případů a že si na této věci docela zakládám. To znamená, že vaše otázka, která je položena velmi konkrétně, já se té otázce v žádném případě nedivím, tak ji nejsem schopen teď na místě zodpovědět, neboť z toho obsahu, popisu vaší interpelace samozřejmě nebyla zřejmá tato konkrétní otázka.

Nicméně to, že se touto věcí zabýváte a že pokud jste se doslechl, že údajně nemělo dojít k žádosti o zbavení povinnosti zachovávat mlčenlivost u dotčených policistů, že na tuto otázku chcete vědět odpovědět, se vám v žádném případě nedivím. Já v tuto chvíli nemohu vaši informaci ani potvrdit, ani vyvrátit, nicméně v době co nejkratší - předpokládám během příštího týdne - vám tuto informaci sdělím osobně či písemně.

To je vše.

Ivan Langer:

Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové.

Děkuji, pane ministře, za vaši odpověď. Přiznám se, že jsem neočekával jinou možnou odpověď, neboť jste nevěděl, co je přesně předmětem mé interpelace.

Já jsem si jako právník samozřejmě velmi dobře vědom, jaké kompetence má ministr spravedlnosti, nicméně byl bych velmi rád, kdybyste moji interpelaci bral jako podnět pro vaši činnost, pro vaše konání. A budu velmi rád, když se vám podaří na moji otázku, zda je pravda to, co jsem říkal, že státní zástupce nepožádal o zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost, či to pravda není, a zda v této věci bude zjednána náprava a zda se domníváte jako já, že možnost otevřeně vypovídat ze strany policistů o tom, co se tehdy ve vile Radovana Krejčíře odehrálo, je skutečně klíčová pro ukázání prstem na konkrétního viníka za ten únik, nebo jasné vyvrácení všech pochybností, fám, které mimo jiné šíří i pan Radovan Krejčíř.

Pavel Němec:

Vážený pane předsedo.

Pane místopředsedo, přesně tak učiním. Děkuji vám za váš podnět, budu se jím samozřejmě zabývat. Dostanete odpověď.

Samozřejmě na první, celkem logický pohled se zdá být zřejmé, že pokud mají být objasněny všechny okolnosti útěku Radovana Krejčíře a vyvozena osobní odpovědnost, tak je potřeba, aby ti, kteří byli na místě, měli možnost vypovídat o všech skutečnostech a dějích, které se odehrály v domě a které předcházely tomu útěku. Takže samozřejmě budu chtít znát, zda tedy k té žádosti o zbavení mlčenlivosti došlo. Pokud nedošlo, tak jaké k tomu vedly důvody.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 8. prosince 2005