Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych i já vystoupil v rámci obecné rozpravy k tomuto návrhu zákona, nebo ho považuji za jednu z klíčových norem, která bezprostředně souvisí s tím, čemu se u nás zvyklo říkat reforma veřejné správy. Já tedy dodávám "tzv. reforma veřejné správy". Proč používám slovíčko takzvaná. Pokud si představíme pojem reforma a přidáme k tomu reforma veřejné správy, měli bychom se snažit se pokusit o definici tohoto pojmu.

Já jsem se o něco takového pokusil a pojem reforma veřejné správy jsem si rozdělil do tří základních pojmů, které by měly vystihovat jeho smysl.

reformuji něco proto, aby to stálo méně peněz,

reformuji něco, tedy veřejnou správu proto, aby se na veřejné správě podílelo, pokud možno, méně lidí než dosud,

dělám reformu veřejné správy proto, aby přinesla vyšší kvalitu služeb poskytovaných daňovým poplatníkům a občanům ČR.

Podíváme-li se ale na to, čemu se říká reforma veřejné správy, co proběhlo až dosud v podobě zřízení krajských úřadů a co se chystá v rámci tzv. druhé etapy reformy veřejné správy (tedy rušení okresů a zřizování tzv. pověřených obcí třetího typu), troufám si prohlásit, že nejde o reformu, alespoň ne tedy o reformu, která by splňovala tyto tři základní prvky. Jde o změny, které nebudou znamenat méně peněz daňových poplatníků. Opak je pravdou. Bude to znamenat více lidí ve veřejné správě. Takto definovaná tzv. reforma veřejné správy rozhodně neslibuje garanci kvalitnějšího výkonu služby občanům, než tomu bylo dosud. Neplatí tedy ani třetí princip, který jsem označil za podstatu reformy - vyšší kvalitu služeb občanům.

Tato reforma byla rozdělena do dvou etap s tím, že druhá má teprve začít (aniž bychom se podívali na to, jak dopadla etapa první). Myslím, že podstatou etapy první byla myšlenka decentralizace výkonu státní moci, tedy z centra na krajské samosprávy. Myslím, že se můžeme prát a svádět legitimní souboj o to, jaký má být rozsah těchto pravomocí, o co mají centrální orgány státní správy přijít ve prospěch krajských samospráv. Nicméně pokud se již tak rozhodneme, pak tuto myšlenku máme naplnit do důsledků.

A zatímco na kraje na jedné straně přecházejí kompetence, ministerstva zůstávají netknuta a troufám si tvrdit, zcela po vzoru Járy Cimrmana, že se nám na některých ministerstvech naopak hromadí úředníci. Stačí se podívat na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které poté, co přišlo o obecní školství, poté, co přichází o střední školství, nepřichází ani o jednoho zaměstnance, nýbrž naopak nás pan ministr ujišuje, že je potřeba přijmout další pracovníky ministerstva, aby mohli kontrolovat to, co mají vykonávat kraje.

Takže pokud někdo říká, že první etapa měla přinést decentralizaci, tvrdím, že se nic takového nestalo. Nepřinesla vůbec nic a my jsme z volených krajských zastupitelů samosprávy zatím v tuto chvíli udělali jen volené krajské úředníky.

Pokud jde o samotný zákon o rozpočtovém určení výnosu daní, znovu opakuji to, co jsem řekl. Veďme legitimní, tvrdý, ale korektní střet o rozsah decentralizace, o rozsah těch kompetencí, které podle našeho přesvědčení mají přejít z centra směrem na krajské samosprávy. Nepochybuji o tom, že se budeme určitě lišit. Ale v okamžiku, kdy rozhodneme nedělejme z oněch zastupitelů jen úředníky, o jejichž rozhodování je předem rozhodnuto na příslušném ministerstvu a zkusme si definovat základní pravidla, podle kterých bude tento zákon existovat a ze kterých bude vycházet. Myslím, že ta pravidla by měla být přinejmenším čtyři.

Zákon by měl zajistit rovnoměrný tok financí a kompetencí. Když už rozhodneme o tom, co kraje mají dělat, potom nech k tomu mají prostředky, aby to skutečně mohly dělat.

Financování krajů by nemělo znamenat narušení, v tuto chvíli existujícího nebo navrhovaného schodku státního rozpočtu a uvažované navýšení objemu financí by v žádném případě nemělo být děláno na úkor navýšení schodku státních financí jako celku.

Pokud navýšit objem financí pro kraje, a já říkám, že ano, pak výhradně a pouze důslednými a důkladnými škrty v jednotlivých rezortních rozpočtech. Znamená to tedy důkladné podívání se na to, s čím naši ministři hospodaří a zda skutečně musí hospodařit s tím, s čím se tváří, že hospodařit musí.

Navýšení objemů krajských financí by nemělo být děláno na úkor obecních rozpočtů, nýbrž výhradně a pouze (má-li být naplněn alespoň dílem smysl reformy veřejné správy) na úkor rozpočtu centrálního.

Velmi se přimlouvám, abychom se pokusili nejenom přednášet konkrétní pozměňovací návrhy, ale abychom se také pokusili tento problém uchopit poněkud filozoficky a pokusili se shodnout na některých základních principech. Věřím, že pokud se nám podaří se na těchto principech shodnout, bude podstatně jednodušší se shodnout na samotných detailech.

Děkuji vám za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 17. října 2001