Ivan Langer:

Vážený pane ministře, Policie České republiky si objednala 46 tisíc pistolí za 650 milionů korun i České zbrojovky Uherský Brod, ačkoliv smlouva nebyla komisí odborníků doporučena - podle informací v tisku. V roce 2002 policie obdržela první dodávku pistolí - už v té době se na nich vyskytovaly závady - v roce 2003 pak policie obdržela pistole, kterým praskaly rámy a na kterých se objevovaly i další nedostatky, např. nepřesné úchyty pro svítilny a zaměřovač.

Nad tím, aby se k policii dostaly jen kvalitní výrobky, dohlížel Armádní úřad pro obrannou standardizaci a státní ověřování jakosti. Do konce roku 2003, tedy v době, kdy se u pistolí objevilo nejvíce nedostatků, měl v úřadu tuto agentu na starosti pan Miroslav Pačínek. Ten na uvedené nedostatky policii neupozornil. Koncem roku 2003 pan Pačínek z úřadu odešel, ale světě div se - přímo do zbrojovky v Uherském Brodě, která pro něj zřídila novou funkci superkontrolora.
Odborníci na korupci takové jednání nazývají syndromem otočných dveří a považují je za velmi rizikové. Přitom řešení je jednoduché a jinde běžné - vysoce postaveným úředníkům se do smluv dává doložka, podle níž nemohou po odchodu do civilu pracovat ve firmě, o níž v úřadě rozhodovali.

Na základě těchto informací se vás dovoluji zeptat na následující problematiku. Považujete počínání tohoto úředníka ve světle uvedených skutečností za správné? Prověříte poté, co vyšly tyto informace najevo, zda se pan Pačínek při rozhodování o zbraních pro Policii České republiky nedopustil pochybení?

Otázka poslední: Proč Ministerstvo obrany do smluv se svými zaměstnanci nevkládá konkurenční doložky a zda Ministerstvo obrany neuvažuje v této souvislosti o změně, která by zabránila syndromu otočných dveří. Děkuji.

Karel Kühnl:

Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi nejprve několik faktů technického charakteru, jakkoli se nejednalo o zakázku pro Armádu České republiky, ale pro policii.

V uvedených problémech, které technicky skutečně nastaly, se nejednalo o praskání rámů, ale o výskyt vlasových trhlin, které ani v jednom případě nezpůsobily nefunkčnost zbraně a nezpůsobily žádnou havárii při střelbě, ale samozřejmě technicky byly neakceptovatelné. Za druhé - v případě nepřesných úchytů svítilen bylo důvodem to, že zadavatel později zakoupil jiné svítilny. Ale to asi není podstatou interpelace. Podstatou je působení pana Pačínka do konce roku 2003. Děkuji za tento údaj panu místopředsedovi Langerovi, dokonce ho ani nemám ve svých podkladech, neboť se jedná o věci, ke kterým došlo před mým nástupem na ministerstvo. Musí se do toho znovu zabrat.

K osobě pana Pačínka. Je to samozřejmě nezpochybnitelný odborník na zbraně, který také skoro celý svůj život strávil v této oblasti. Mimochodem člověk, který byl za normalizace perzekuován, propuštěn ze služebního poměru, později, po roce 1989 reaktivován, do věku 55 let potom v hodnosti podplukovníka v této oblasti pracoval. Poté, co odešel do zálohy, pracoval dále jako občanský zaměstnanec zmíněného úřadu s dlouhým názvem a skutečně prováděl kontrolu ve prospěch Policie České republiky, pokud šlo o zmíněné pistole. Byl to právě on, kdo zjistil tyto závady vlasových trhlinek při tzv. periodických kontrolních zkouškách, tj. zkouškách životnosti, kdy se provede tolik výstřelů, kolik je životnost příslušných pistolí a předepsaným způsobem a v předepsaném čase, tj. bezodkladně nahlásil tyto skutečnosti pracovníků prezídia Policie České republiky Ing. Pavlu Musilovi a další řešení bylo potom v  rukou Policie České republiky. Nedopustil se tedy žádných pochybení. Tolik k druhé otázce pana místopředsedy Langera. Pokud si to pan místopředseda bude přát, nechám prověřit samozřejmě znovu.

Pokud jde o údajnou skutečnost, kterou nemohu úředně potvrdit, ale z neúředních zdrojů mám tyto údajné skutečnosti. Že asi šest měsíců poté, co odešel do starobního důchodu jako občanský zaměstnanec, dostal nabídku od České zbrojovky Uherský Brod a asi po dobu šesti měsíců vykonával zaměstnání v místě výstupní kontroly v této zbrojovce.

Pokud se mě pan místopředseda ptá, osobně nepovažuji za ideální, možná ani ne za správné, tento jeho postup, ale je to postup, možná bohužel, zcela zákonný. Žádný zákon mu nebrání a já nemohu na Ministerstvu obrany postupovat jinak než podle zákona, čili samozřejmě Ministerstvo obrany stejně tak jako žádné jiné ministerstvo nevkládá do běžných smluv, a samozřejmě pan Pačínek byl běžným zaměstnancem, žádné tzv. konkurenční doložky, jinak třeba běžné v komerční oblasti. Já ovšem neříkám, že bych nepřivítal, kdyby v zákoně taková možnost nebo dokonce povinnost pro státní úřady existovala a chtěl bych z tohoto místa říci, že při všech dosavadních jednáních o formě zákona o střetu zájmů jsem vždycky prosazoval a budu i nadále prosazovat jeho co nejširší záběr tak, aby se právě nevztahoval jenom na volené mandatáře, ale také alespoň na některé vyšší úředníky ve státní správě, ale také v samosprávě.

Ivan Langer:

Pane ministře, děkuji za odpověď, kterou považuji za poměrně vyčerpávající. Chci jenom uvést, že podstatou mé interpelace nebylo zpochybňování pana Pačínka. Já nemám v ruce žádný důkaz, a proto na rozdíl od pana ministra Ratha nikoho neobviňuji z ničeho. Skutečně jeho případ sloužil k položení otázky, která má charakter systémový, tedy jak čelit syndromu otočných dveří, který odborníci na korupci považují za velmi rizikový. Podstatou mé interpelace tedy bylo zjistit, jaká je praxe na Ministerstvu obrany a zda Ministerstvo obrany, ač to zákon neukládá přímo, s něčím takovým jako zavedení konkurenčních doložek přinejmenším u pracovníků, kteří přicházejí a vstupují do nových pracovně právních poměrů, jestli s něčím takovým Ministerstvo obrany počítá.
Jinak s názorem pana ministra na zákon o střetu zájmů jsme zajedno. Děkuji.

Karel Kühnl:

Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, nebudou to ani dvě minuty. Ministerstvo obrany ve služebně právních vztazích a v pracovně právních vztazích nemůže postupovat jinak, než jak ukládá zákon, nemůže tedy postupovat jinak, než celý zbytek státní správy. Myslím si ale, že tento případ, a já jsem panu místopředsedovi vděčný, že ho sem vnesl, osvětluje nutnost, abychom se touto situací zabývali. Princip otevřených dveří opravdu šťastný není a myslím si, že při následném projednávaní zákona o střetu zájmů budeme mít příležitost v této věci dále jednat.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 24. listopadu 2005