Ivan Langer:

Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, obracím se s interpelací na ministra vnitra pana Bublana, a to ve věci konzultací ohledně nového policejního prezidenta. V okamžiku, kdy byl oznámen odchod pana prezidenta Koláře, pan ministr vnitra prohlásil, že bude nové jméno nového policejního prezidenta konzultovat s politickou reprezentací resp. poslanci zastoupenými v této Poslanecké sněmovně. Považoval jsem to za velmi prozíravý krok, neboť problematika bezpečnosti se týká nás všech, bez ohledu na to, jestli jsme ve vládě nebo v opozici, jestli jsme členové té či oné politické strany a současně jsem to považoval za prozíravý krok v tom smyslu, že každý nový policejní prezident bude čelit velmi nelichotivému stavu, ve kterém se naše policie nachází. Bude muset řešit krizi, ve které se policie nachází, bude muset řešit hluboký propad důvěry policie v očích veřejnosti, bude muset dělat zásadní reformy v řadách policie. To jsou věci, které rozhodně nejsou populární, rozhodně nejsou jednoduché a budou si vyžadovat plnou podporu nejenom ze strany ministra vnitra, nejenom ze strany vlády, ale také ze strany Parlamentu, který vládu kontroluje.

K mému velkému překvapení celá konzultace spočívala pouze v tom, že pan ministr oznámil členům výboru pro obranu a bezpečnost pět jmen osob, o kterých uvažuje a tím to celé všechno skončilo. Musím z tohoto místa říci, že toto nepovažuji za konzultaci, že toto nepovažuji za prozíravý přístup ze strany ministra vnitra.

Moje otázka je, zda pod sdělením pěti jmen kandidátů si skutečně pan ministr představuje pojem konzultace a zda se nedomnívá, že v této věci udělal podle mne vážnou strategickou chybu.

František Bublan:

Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, připomenu tu situaci, která nastala. Tehdy jsem po jednání výboru pro obranu a bezpečnost požádal členy tohoto výboru, aby se mnou ještě chvíli setrvali a udělali jsme neformální konzultaci, která skutečně proběhla tím způsobem, že jsem oznámil pět jmen, přičemž jsem řekl, že to nejsou jména definitivní, že to jsou spíše typy osob, které by se hodily na tuto funkci.

A skutečně jsem očekával konzultace. Konzultace v tu chvíli proběhly tím způsobem, že poslanci si vyslechli moje sdělení a kromě jednoho vtipu tam nepadlo žádné jiné stanovisko, nikdo mi neřekl ano, bylo by to možná vhodné vybírat z tohoto okruhu lidí nebo by byl lepší nějaký jiný kandidát, anebo kdyby mi někdo řekl: hledejte mimo policii, hledejte nějakou nezávislou osobnost. Očekával jsem nějaké takové stanovisko, nezaznělo nic. Naopak jsem se potom dočetl v novinách - a teď nevím, nechci nikomu křivdit, jestli to byl pan místopředseda Langer nebo někdo jiný - že tím, že jsem udělal tento krok a chtěl jsem to konzultovat, že jsem alibista, že nechci nést odpovědnost, ale že to chci přenést na poslance, resp. na politiky, aby oni rozhodli a oni případně nesli nějakou tu odpovědnost.

Já jsem si možná trochu uvědomil, že je tady určitá hrana mezi tím najít nějaký politický konsensus a mezi alibismem, že je zapotřebí najít nějakou střední cestu, aby tam skutečně bylo to moje rozhodnutí, že já jsem si toho člověka vybral, já jsem si ho vytipoval, já jsem si ho vyzkoušel, já jsem s ním probral mnoho otázek do budoucna a mezitím aby skutečně ten člověk měl nějakou politickou podporu.

Zase nechci křivdit všem poslancům, kteří v tu chvíli nevyjádřili svůj názor, protože během dalších dnů a týdnů mě někteří poslanci kontaktovali a některá z jmen, která jsem uvedl, případně i některá další, jsme probírali a docházelo k určitým představám a konzultacím.

Očekával jsem ještě na dalším výboru, který byl minulý týden, že i tam by mohlo dojít k nějaké schůzce. Pan místopředseda nebyl na tomto výboru přítomen, ale zase s jinými poslanci jsem o tom také mluvil, takže svoji vstřícnost považuji za dostatečnou. Udělal jsem si určitý obrázek i o té politické představě, nicméně ten poslední krok, to znamená to jmenování, ten výběr, skutečně náleží ze zákona ministrovi vnitra. Ten jmenuje a žádá o souhlas vlády. Takže tento postup jsem zachoval a mohu říci, že mám i čisté svědomí, že jsem nevybral osobu, která by nebyla konzultována, která by byla úplně nějakým velikým překvapením. Naopak to jméno padalo na mnoha místech a určité věci proběhly. Děkuji.

Ivan Langer:

Děkuji za slovo, pane předsedo. musím s politováním konstatovat, že máme s panem ministrem asi úplně odlišné vnímání obsahu pojmu "konzultace" a musím také dodat, že zřejmě nejsem sám, kdo si pod pojmem konzultace představuje úplně něco jiného než pan ministr vnitra. Důkazem toho mi budiž i včerejší jednání vlády České republiky, jejímž je pan ministr členem a velké překvapení koaličních stran, které byly skutečně zaskočeny tím, že bez jakýchkoli konzultací dokonce s nimi pan ministr vnitra označil budoucího nástupce gen. Koláře.

Říkám to proto, že pan ministr postavil podle mého názoru pana plk. Husáka do velmi těžké situace a myslím si, že bychom v tuto chvíli neměli hovořit o vstřícnosti, měli bychom hovořit o prozíravosti. Obávám se, že pan ministr projevil nulovou prozíravost při svém postupu.

František Bublan:

To, co, pane místopředsedo, naznačujete, že nebylo konzultováno, tak to nebylo konzultováno možná s jedním předsedou jedné strany, který ovšem není členem vlády a není ani členem výboru pro obranu a bezpečnost. Já považuji za daleko účelnější a pravdivější, když jsem ty konzultace prováděl s některými členy tohoto výboru, protože jsou to poslanci a lidé, kteří k této problematice mají blízko. Nebylo pro mě možné, abych kontaktoval úplně celou Poslaneckou sněmovnu a každého zvlášť se ptal, zda souhlasí s tímto jménem či nikoli. A členové vlády, kteří mají určitou rozhodovací pravomoc, aby mi souhlas k tomuto jmenování dali, tak ti o tom informováni byli.

Nicméně ještě o té konzultaci. Ta konzultace nemůže být taková, že bych já neustále za někým chodil a říkal: co říkáte na toho a co říkáte na toho jiného. Já jsem si ji představoval takovou trochu oboustrannou a také jsem měl představu o tom, že budu dostávat více typů nebo nějakých impulsů k tomu, abych si udělal určitý obrázek. Bohužel jsem jich dostal velmi málo a spíše jsem se cítil v pozici, že zvláště opozice očekává: tak koho nám předhodíš, abychom mohli kritizovat. Mně se tento postoj samozřejmě příliš nelíbí a také se potom těžko jedná a těžko se moje vstřícnost nějak posiluje, protože na té druhé straně jsem tuto ochotu najít, jak říkáte, člověka, který by mohl vést policii bez nějakých politických vlivů a mohl ji vést s nějakou perspektivou, tak to se dělá velmi těžko.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 18. srpna 2005