Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych se vyjádřil k vládnímu návrhu novely zákona číslo 361/2003 sbírky. Své vystoupení jsem rozdělil do pěti částí.

• V první chci položit a zodpovědět čtyři obecné otázky, které se týkají této úpravy.

• V druhé části se chci vyjádřit ke stávajícímu stavu v policii České republiky.

• Ve třetí části se chci stručně vyjádřit k vládní novele.

• Ve čtvrté části následně tuto novelu zhodnotit z pohledu Občanské demokratické strany.

• Závěrem na základě těchto uvedených argumentů poté definovat postoj Občanské demokratické strany, poslaneckého klubu, při projednávání této novely.

První část

Otázka první. Je vůbec potřeba přijímat odlišnou právní úpravu pracovně právních vztahů pro příslušníky bezpečnostních sborů?

Tuto otázku kladu proto, že jsme v minulosti zaregistrovali, že zaznívalo z různých úst na různých místech, zda vůbec je potřeba mít speciální zákon pro odměňování příslušníků bezpečnostních sborů, a touto otázkou byla potřebnost takovéto speciální úpravy zpochybňována. Moje odpověď zní: Ano, potřebujeme zvláštní úpravu pracovně právních vztahů pro příslušníky bezpečnostních sborů.

Druhá otázka. Je třeba novelizovat platný, nikoli však účinný zákon číslo 361/2003 Sb.?

Moje odpověď zní: Ano, je třeba tento platný, nikoli však účinný zákon novelizovat, a to zejména z důvodů fiskálních, které ale nevyplývají pouze z toho, co obsahuje platný a neúčinný zákon, ale z toho, co udělala minulá vláda ještě pod premiérem Grossem, kdy zavedla nesmyslný šestnáctitřídní systém a skokově zvýšila v tomto roce průměrnou mzdu v celé ROPO sféře a u bezpečnostních sborů zejména. Až tímto opatřením se stal ten platový valorizační automat skutečně časovanou bombou. Je tedy třeba platný, nicméně neúčinný zákon novelizovat.

Otázka třetí. Je představitelný další odklad účinnosti zákona číslo 361/2003 Sb. ?

Moje odpověď zní: Ne. Je třeba ty prvky, které obsahuje platný, leč neúčinný zákon v oblasti kariérního řádu, v oblasti odměňování, co nejdříve uvést v život. Jestli je něco jednou z příčin neutěšeného stavu v policii, tak je to právě na jedné straně neschopnost rozejít se s policisty, kteří ve své službě selhali, a na straně druhé neschopnost odměnit ty, kteří svoji práci dělají dobře, náležitým platem a možností kariérního postupu.

Otázka čtvrtá. Je třeba zachovat výsluhové instituty, třebaže úspornějšího charakteru?

I tato otázka byla v minulosti opakovaně kladena, v minulosti byl opakovaně zpochybňován princip výsluhových institutů jako něco, co není dobré, jako něco, co není obvyklé, jako něco, co není potřebné. Podle mého hlubokého přesvědčení výsluhové instituty představují tradiční motivační a kompenzační prvek, který je běžný nejen ve světě, ale i v České republice. Stačí se jen podívat na poměry, které v této oblasti panují v Armádě České republiky, kde jsou nejen vyšší než u ostatních bezpečnostních sborů. Myslím si, že je možné diskutovat o konkrétní podobě výsluhových institutů, nicméně jsem přesvědčen o tom, že výsluhové instituty jako takové by měly být obsaženy ve služebním zákonu.

Část druhá

Jaký je současný stav?

Minulá vláda zavedla podle mne velmi špatný, administrativně náročný a zejména nemotivační a drahý šestnáctitřídní platový systém. Paradoxně došlo k tomu, že policisté byli placeni podle jednoho systému, zavedl se šestnáctitřídní platový systém a teď se má přecházet na systém nový.

Průměrný tarifní plat se zvýšil o více než 20 procent a zvýšil se podle metody něco za nic, neboť se jednalo o pouhé navýšení, aniž by za to bylo od příslušníků bezpečnostních sborů něco požadováno. A myslím si, že to něco za něco je princip férový, že si můžeme dovolit dobře platit příslušníky bezpečnostních sborů, ale pouze a výhradně za podmínky, že od nich budeme také něco důležitého pro celou společnost požadovat.

Za uplynulé období nedošlo k žádným pozitivním systémovým změnám. Povinnosti a požadavky kladené na příslušníky se nezměnily, zatímco bylo vyplaceno minimálně tři a půl miliardy korun. Zbytky kariérních prvků se výrazně oslabily, rozklad bezpečnostních sborů se podle mne jen urychlil. V důsledku toho česká veřejnost polici nedůvěřuje a Policie České republiky je v kritickém stavu, a to i přesto, že v jejích řadách slouží celá řada policistů, kteří svoji práci dělají dobře. Na kontu v tom dobrém slova smyslu pozitivních zásahů policie je celá řada příkladů, které žel jsou zastíněny flagrantními selháváními jiných policistů.

Část třetí

Co navrhuje vládní novela?

Vládní novela ve své podstatě konstatuje, že rovnostářský princip, který byl zaveden šestnáctitřídním systémem nelze změnit, a proto obětuje kariérní princip. Obávám se, že v této mé kritické pasáži se nemohu zcela shodnout s principy a tezemi, které zde zmiňoval pan kolega Severa coby zpravodaj, nicméně věřím, že při následné diskusi a rozpravě ve výboru pro obranu a bezpečnost se nám snad podaří naše stanoviska sblížit.

Přestože současná struktura platů je těžko udržitelná a podle názoru vlády ji nelze měnit, byl zaveden princip totální nivelizace. Stačí se jen podívat na podíl nejvyššího a nejnižšího tarifu příslušníků. Je zde navrhován jako dvojnásobek, ačkoli u Armády České republiky se jedná až o, a poslouchejte pozorně, sedminásobek, zatímco i platný zákoník práce připouští tři a půl násobek. Tedy, jestliže rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším činí pouhý dvojnásobek, jedná se podle mne o těžko akceptovatelnou nivelizaci a prvek, který snižuje motivaci policistů, a nejen policistů, na sobě pracovat a stoupat po kariérním žebříčku.

Mandatorní část platu, to je tarif a nárokové složky, podle vládní novely, tak jak jsem to počítal, bude činit, a opět poslouchejte pozorně, zhruba 96 procent celého platu, tedy osobní příplatek 4 procenta, odměny nula a velmi pochybuji, zda takto strukturovaný plat může skutečně vést k motivaci pro dva policisty pro případ, kdy jeden z nich dělá svoji práci dobře a druhý špatně, aby ji skutečně ten druhý dělal dobře, jestliže mandatorní části platu tvoří více než 90 procent celkového platu.

Vládní novela dále snižuje požadavky na vzdělání. Jestli něco trápí naši policii, tak je to ne příliš zcela funkční systém vzdělávání, příliš mělká měkká pravidla na požadavky dosaženého vzdělání a z toho také plynoucí absence motivace policistů se skutečně vzdělávat, protože proč se vzdělávat, když to není potřeba, proč se vzdělávat, když výsledkem toho není šance postoupit výš, mít výš na kariérním žebříčku a mít například i vyšší mzdu.

Vládní novela dále povoluje to, co platný, nicméně neúčinný zákon výrazným způsobem omezil, ne-li přímo zakázal, a to podnikání. Nemyslím si, že to je dobře. Dokáži pochopit, že život přináší různé situace, které by mohly být vnímány jako nepřiměřená diskriminace pro policisty vykonávat vedlejší činnost. Nemyslím si, že by to mělo být striktně omezeno, domnívám se, že by to ale mělo být jiným způsobem upraveno, než jak to upravuje tato novela.

Dalším problém je, že odměňování se bude řídit zákonem pouze v roce 2006. Podíváte-li se pozorně, v dalších letech je odkazováno už výhradně a pouze na rozhodnutí vlády. Nemyslím si, že to je dobré, a v další části se k této tezi vyjádřím detailněji.

Výrazně se posiluje v této novele role odborových organizací, neboť výše platu se bude odvíjet od tripartitních jednáních. Jsem člověk, který neřadí odbory mezi instituce svého srdce, nicméně respektuje to, že existují, respektuje to, že v některých oblastech skutečně reprezentují výraznou část zaměstnanců, ale nedomnívám se, že by jejich vliv měl být nepřiměřený.

Tato novela ruší limit 300 neplacených přesčasových hodin pro směnové příslušníky, avšak desetiprocentní kompenzace této zrušené povinnosti zůstává zachována. Tady bych mohl odkázat na genezi ustanovení 300 bezplatných hodin, navýšení ze 150 na 300, které bylo kompenzováno právě desetiprocentním nárůstem tarifu. Jestli ale tato novela snižuje počet neplacených přesčasových hodin zpětně na 150, potom je zcela nelogické, aby paušální kompenzační ustanovení o navýšení 10 procent zůstávalo i nadále.

Snižuje se maximální výměra odchodného z osminásobku na šestinásobek a maximální výsluha na 50 procent. Toto oceňuji, protože to byla jedna z příčin toho, že účinnost zákona byla odložena. Nicméně přesto pan ministr bude muset detailněji, a věřím, že kolegové ve výboru pro obranu a bezpečnost se budou o toto zajímat, a přesvědčivěji popsat ekonomické dopady, neboť předpokládaný ekonomický dopad činí 1, 5 miliardy, přičemž se vychází z faktu, že průměrný plat za rok 2005 bude 27 362 korun. Já jsem přesvědčen, že průměrný plat v roce 2005 bude vyšší a tím pádem by měl být celkově ekonomický dopad také vyšší. Pokud se pletu, rád si toto své tvrzení nechám objasnit panem ministrem resp. ho vyvrátit.

Předpokládaný nárůst platu po novele je 4, 5 procenta na částku 28 593 korun v roce 2006. Opět si nejsem jist, jestli takto ekonomické zdůvodnění je reálné, neboť se domnívám, že tato platová úroveň bude dosažena už v roce 2005. Tady je potřeba přesně spočítat, jak čísla jsou, neboť z toho se také odvíjejí celkové dopady této novely na celý státní rozpočet.

Část čtvrtá

Můj pohled na tuto novelu.

Jsem přesvědčen, že služební zákon a tuto novelu je třeba urychleně přijmout. Současně mám vážné pochybnosti o kvalitě předložené novely. Současně jsem přesvědčen, že novelizace zákona před nabytím jeho účinnosti je nevyhnutelná, zejména z fiskálních důvodů a dopadů na státní rozpočet. Jsem přesvědčen, že právní úprava služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů by se měla sbližovat s úpravou služebního poměru příslušníků Armády České republiky. Myslím si, že není možné, aby se nůžky nadále rozevíraly. Myslím si, že tak jak existuje specifičnost v postavení příslušníků bezpečnostních sborů oproti civilním zaměstnancům státu, existují jistá specifika i u příslušníků Armády České republiky. Ale jestli má něco k sobě blíž a něco od sebe dál, tak rozhodně mají k sobě blíž podmínky, které by měly platit pro příslušníky bezpečnostních sborů a příslušníky Armády České republiky než pro příslušníky bezpečnostních sborů a civilních zaměstnanců.

Jsem přesvědčen, že novelizace musí zachovat, resp. nesmí vypouštět základní principy, pro které zákon vůbec vznikal a které byly do tohoto zákona prosazeny, tedy kariérní princip, princip pozitivní a negativní motivace příslušníků, zákaz podnikání, důsledné vyžadování vzdělání a potřebné kvalifikace, odměňování a z toho plynoucí veškerá práva, ale i povinnosti provázející služební poměr ke státu by měly být určeny zákonem. Mám vážné pochybnosti o přípustnosti retroaktivity, tak jak je obsažena v § 225 odst. 2 tohoto zákona. Konstrukce platu tedy musí motivovat nejen k odměňování kvalitní práce, ale také k dalšímu sebevzdělávání a stoupání po kariérním žebříčku. Současně také dodávám, že princip nivelizace, který je výrazně obsažen v tomto návrhu, není přijatelný a je škodlivý.

Dovolte mi konkrétní výhrady a sděluji, že rozsah mých konkrétních výhrad jsem výrazným způsobem zredukoval oproti původnímu záměru.

Výhrada k bodu č. 4 návrhu zákona k § 7 zákona - minimální stupeň vzdělání

Navrhované znění novely mění u služební hodnosti komisař minimální stupeň vzdělání, zatímco stávající služební zákon předpokládá u této služební hodnosti minimálně vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu. Novela k této služební hodnosti přidává navíc vyšší odborné vzdělání. Tím dojte u hodnosti komisař k obdobné situaci, jaká platí nyní u hodnosti vrchní Inspektor, tedy stanovení dvou rozdílných minimálních stupňů vzdělání u téže hodnosti.

Nemyslím si, že to je dobře, neboť tím dochází k umělému snižování kvalifikačních předpokladů a zbytečnému znepřehledňování právního předpisu, neboť výkladová praxe bude rozdílná, přístup, který bude aplikován u jedné policejní správy, nebude dodržován v jiné správě apod. Myslím si, že to nepovede k dobrému.

Výhrada k bodu 20 návrhu, tedy § 48 odst. 2 zákona - vykonávání jiné výdělečné činnosti

Již jsem to zmiňoval. Platný neúčinný zákon je v této oblasti velmi restriktivní. Novela tuto restrikci významným způsobem opouští. Podle mého názoru právní úprava v této oblasti by měla být jednoznačná, neměla by umožňovat různé výklady různých služebních funkcionářů podle toho, jak se to zrovna někomu hodí, kdo je čí kamarád nebo naopak kamarád není. Právní úprava limitu volnosti podnikání by měla vycházet z myšlenky obecného zákazu jiné výdělečné činnosti, který naopak bude doplněn taxativním výčtem činností povolených.

Výhrada k bodu 29 a 30 návrhu, tedy § 114, § 115 a § 115A zákona

Navrhovanou novelou dochází v této oblasti ve stanovení služebního příjmu k podstatným změnám. Zrušení persentuálního zvýšení základního tarifu, které má být kompenzováno navýšením koeficientu určeného pro stanovení základního tarifu z 0, 95 na 1, 25.

Zrušení ustanovení, o kterém jsem již hovořil, podle kterého měl být příslušníkům ve dvousměnném, třísměnném a nepřetržitém režimu služby stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 300 hodin. Novelou dochází ke stanovení jednotné hranice 150 hodin pro všechny.

Významná změna rozdílu mezi základními tarify v jednotlivých tarifních třídách. Podle dosud platného zákona byly jednotlivé rozdíly mezi tarifními třídami odstupňovány tak, že u nižších tříd byl rozestup nižší v rozsahu 9 procent, zatímco u vyšších tarifních tříd se rozestup zvyšoval až na 13 procent. Podle navrhované novely by se základní tarify v jednotlivých třídách měly zvyšovat vždy jednotně o 8, 5 procenta.

Tady se dostáváme do sporu. Buď si myslíme, že tento princip stejného rozestupu by měl být platný, anebo si myslíme, že právě u vyšších rozestupů ve vyšších tarifních složkách by měl být přítomen jako součást právě motivačního prvku, který by měl motivovat policisty, aby stoupali výše, aby přecházeli z nižších funkcí na funkce vyšší. Měl by být přítomen právě proto, že u vyšších služebních funkcionářů se musí důvodně požadovat vyšší odpovědnost za výkon své funkce a této vyšší odpovědnosti by měla odpovídat také výše mzdy. Domnívám, že rozdíl by neměl být nivelizační, ale měl by mít charakter jakési přímky, která stoupá.

Nicméně pojďme nejprve debatovat o principu a potom o sklonu této přímky. Současný zákon, který platí, ale je neúčinný, tam pracuje s postupným vzrůstem a já si myslím, že je to princip dobrý.

Služební zákon upravuje celou řadu nových povinností a současně také hovoří o výhodách. Myslím si, že není možné tyto dvě věci od sebe oddělit. Mezi určité výhody bych já řadil princip, který hovoří o způsobu určení služebního příjmu. Jeho stanovení mělo být podle platného zákona nezávislé na vůli vlády, mělo odpovídat vývoji ekonomiky v této zemi, mělo odpovídat vývoji platů v roposféře a mělo by být nezávislé na politickém rozhodování té či oné vlády, podle toho, jak se jí to zrovna líbí nebo nelíbí. Byl to princip, který říkal: pokud tento stát má dostatek finančních prostředků, aby mohl odměňovat své zaměstnance, potom nechť přidává stejně podle principu všem a nevyčleňuje z toho tu či onu skupinu státních zaměstnanců. Pokud ale stát není v dostatečně dobré ekonomické kondici, nemůže přidávat vůbec nikomu. A už vůbec někomu přidat a někomu nepřidat. Proto si myslím, že navázanost na zákon, nikoli na individuální politické rozhodnutí, je věc důležitá a je třeba o ní ještě diskutovat.

Už jsem zde hovořil o snížení počtu 300 neplacených přesčasových hodin. Toto navýšení bylo kompenzováno desetiprocentním nárůstem tarifů. Myslím si, že snížení na 150 hodin a zachování desetiprocentního navýšení tarifů - pro toto rozhodnutí chybí jakékoli opodstatnění. V praxi totiž povede opět k jednomu jedinému výsledku, a to je prohloubení platových nerovností mezi určitými kategoriemi příslušníků bezpečnostních sborů. Opět to povede k tomu - když to hodně zjednoduším - že podřízený díky čárkovému systému dostane ve svém důsledku vyšší plat než jeho nadřízení - služební funkcionář, který nepracuje ve směnném provozu, ale od kterého se důvodně očekává, že je v práci prakticky 24 hodin, neboť nese odpovědnost za své podřízené.

Přiznám se, že mi skutečně připadá nelogický stav, kdy podřízený má díky špatně nastavenému systému odnášet si domů vyšší plat než jeho nadřízený. Myslím, že to není dobré a že to vůbec není proti objemu a kvalitě práce toho podřízeného, ale je to o tom, jestli zákon bude obsahovat principy kariérního řádu, principy pozitivní motivace, či nikoli.

Výhrada k bodu 54 návrhu zákona, a to je výměra výsluhového příspěvku

Pokud budeme chápat služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru jako celoživotní povolání, k čemuž by kariérní systém nastavený novým služebním zákonem měl zcela nepochybně směřovat, můžeme podle mne produktivní věk příslušníka bezpečnostního sboru rozdělit přibližně do tří třetin.

V první třetině, to je od vzniku služebního poměru do doby, kdy příslušník dosáhne zhruba 15 let doby trvání jeho poměru, příslušník prochází patřičným výcvikem, seznamuje se se znalostmi nezbytnými pro výkon dané profese, dosahuje potřebných životních a pracovních zkušeností. Této třetině by měl do budoucna odpovídat příslušník ve věku od 20 do 35 let.

Ve druhé třetině, tedy v době od 15 do 30 let trvání služebního poměru, máme policistu - když to zredukuji jenom na policistu, ale týká se to i dalších příslušníků bezpečnostních sborů - vlastně optimální stupeň životní zralosti, která je postavena na skloubení vysoké pracovní výkonnosti, dostatečných životních a pracovních zkušeností. A navíc je to člověk, který může v této fázi trvání služebního poměru také předávat služebně mladším příslušníkům své zkušenosti. Této druhé třetině by měl odpovídat příslušník zhruba ve věku od 35 do 50 let.

Třetí třetinu potom představují příslušníci, kteří již ve své podstatě - a prosím, abych nebyl chytám za slovo, protože nepochybně existují výjimky - tedy jsou to lidé, kteří mají více než 50 let a jejich produktivita a přidaná hodnota pro bezpečnostní sbor je již omezena. Je omezena tím, že výkon služebního poměru představuje extrémně vysoké psychické a fyzické nároky, které vedou k jakési formě opotřebování ve srovnání s osobami, které vykonávají jinou činnost. Proto si myslím, že na tyto příslušníky by měl platit také jiný přístup při výpočtu výměry výsluhového příspěvku.

Vycházím-li z této struktury, tak této struktuře by měla odpovídat také konstrukce výsluhového příspěvku. Jestliže by jádrem bezpečnostního sboru, tím nejcennějším, co bezpečnostní sbor má, měli být příslušníci, kteří jsou ve služebním poměru mezi 15. - 30. rokem, potom by konstrukce výsluhových příspěvků měla motivovat tyto příslušníky, aby setrvali ve sboru, aby zůstali, neodcházeli pryč, neboť se jedná o lidi v nejproduktivnějším věku, kteří jsou schopni nejen vykonávat velmi dobře svoji práci, ale současně se také o své zkušenosti podělit se svými spolupracovníky.

Proto si myslím, že konstrukce výsluhy by neměla být lineární křivka, měla by to být křivka, která v první fázi do 15. roku příliš policisty k tomu, aby odcházeli, zvlášť nemotivuje, měla by to být křivka, která mezi 15. a 30. rokem služebního poměru by měla naopak výrazně stoupat, aby ti lidé věděli, že stojí za to ještě vydržet, ještě pracovat, protože mají největší hodnotu pro sbor. Po 30. roce si myslím, že by to měla být rovnoběžka, neboť si myslím, že další výrazná motivace pro setrvávání by již přítomna být neměla.

Část pátá

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi v závěrečné části shrnout obsah mého vystoupení.

Jsem přesvědčen, že je třeba zachovat princip speciální úpravy pracovně právních poměrů příslušníků bezpečnostních sborů.

Jsem přesvědčen, že není možné odkládat další účinnost tohoto zákona.

Jsem přesvědčen, že je ale potřeba platný a neúčinný zákon upravit, upravit zejména vzhledem k fiskálním dopadům pro státní rozpočet.

Jsem ale také přesvědčen, že navrhovaná novela jde proti principům, které obsahuje novela již schválená, platná, ale neúčinná, zejména proti principům kariérního řádu, a to je pozitivní a negativní motivace policistů.

Doporučuji v tuto chvíli přes vážné výhrady, které mám, propustit novelu do druhého čtení. Avizuji, že se pokusím společně svými kolegy předložit celou řadu pozměňovacích návrhů, které v mnohém budou jen vracet ta ustanovení, která již byla prosazena a která považujeme za dobrá, pozitivní a potřebná, do původní podoby. Podle výsledku, podle přijetí či nepřijetí našich pozměňovacích návrhů pak bude definovat svůj konečný postoj poslanecký klub Občanské demokratické strany při závěrečném hlasování.

Děkuji za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1. července 2005