Vážené kolegyně a kolegové,

dovolte mi, abych jménem tří navrhovatelů tohoto zákona jej v míře maximálně stručné, nicméně dostatečně výstižné, uvedl.

Tento návrh zákona se dotýká dvou významných hodnot pro život každého z nás, a to na straně jedné svobody jednotlivce a z ní vycházející ochrany jeho soukromí a současně na straně druhé povinnosti státu zajistit svým občanům v míře maximálně možné bezpečný život, ochranu jejich života, zdraví a majetku. Je logické a přirozené, že v praktickém životě se tyto dvě hodnoty spolu velmi často utkávají. Povinností každého zákonodárce, nebo zákonodárců obecně jako tvůrců pravidel pro život v dané zemi, by mělo být nalezení optimální rovnováhy mezi těmito dvěma hodnotami - vytvoření prostoru, ve kterém bude na jedné straně stát schopen garantovat svým občanům jejich osobní svobody, ochranu jejich soukromí a současně bude schopen prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení efektivně a účinně zasahovat proti všem, kteří si například i těchto hodnot neváží, kteří zákon porušují.

Praxe minulých dnů a současný stav vedla navrhovatele k tomu, že ji vyhodnotili jako situaci, ve které v této zemi není dostatečným způsobem garantována ochrana osobních svobod a nedotknutelnosti soukromí našich občanů. Právě toto vyhodnocení nás vedlo k předloženému návrhu zákona.

Tento zákon lze rozdělit do tří základních oblastí.

V jedné části je to oblast týkající se právě posílení práv a svobod občanů.

Ve druhé části se zabývá problematikou podle našeho názoru nedostatečného legislativního ošetření možných neoprávněných zásahů do našeho soukromí prostřednictvím odposlechů, tedy zavádí novou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného odposlechu.

Ve třetí části reaguje na stav, který se částečně podařilo změnit, nicméně stále ještě stojí za to o něm diskutovat, a to je efektivita a účinnost parlamentní kontroly.

Dovolte mi, abych se ve stručnosti vyjádřil k těmto třem základním oblastem, kterým se tento návrh zákona věnuje. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že právě problematika ochrany soukromí českých občanů není v našem právním řádu dostatečně dobrým způsobem řešena. Navrhuje se umožnit občanům zpětně získat informace o vstupu do jejich soukromí orgány činnými v trestním řízení, a to například v podobě získávání údajů o bankovním účtu, které jsou předmětem bankovního tajemství, zásahy prostřednictvím odposlechů či záznamů telekomunikačního provozu a případně získávání údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu či sledování osob a věcí.

Současně se v této oblasti navrhuje možnost každého občana, kterému tímto způsobem bylo zasaženo do jeho základních práv, možnost obrátit se na soud, aby ten posoudil, zda bylo porušeno jeho právo na soukromí či nikoliv, a pokud by k takovému porušení jeho práv došlo, žádat také přiměřenou satisfakci.

V druhé oblasti, to je zavedení nové skutkové podstaty trestného činu neoprávněného odposlechu, tento návrh nově definuje skutkovou podstatu trestného činu, a to zavedením nového paragrafu 240 a - neoprávněný odposlech. Z nově definované skutkové podstaty tohoto trestného činu vyplývá, že každý, kdo neoprávněně provede odposlech nebo záznam odposlechu sítě telefonního, datového či jiného obdobného komunikačního provozu nebo provozu se záznamem přepravovaných zpráv, může být potrestán trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem, stejně tak se zavádí trestné jednání v podobě neoprávněného odposlechu nebo záznamu prostor.

Domníváme se, že takto nově definovaná skutková podstata významným způsobem zaplňuje mezeru v našem právním řádu, kdy na jedné straně policie a orgány činné v trestním řízení jsou nuceny velmi pečlivě dodržovat formální předepsané postupy například při odposlechu podezřelých osob, ale současně pokud se takovéhoto konání dopustí soukromá osoba, například bezpečnostní agentura, té žádná sankce prostřednictvím trestního práva nehrozí. Domníváme se tedy, že tuto mezeru je třeba odstranit, tuto mezeru je třeba zaplnit.

Třetí oblast se týká problematiky posílení parlamentní kontroly. Zde se navrhuje, aby stálá komise prováděla kontrolu po předchozím vyrozumění ministra nikoliv pouze s jeho souhlasem. V této oblasti již došlo v minulém období k dílčím změnám, a proto je k diskusi, zda tuto část ponechat jako součást tohoto návrhu zákona. Současně ale, a to považujeme za velmi důležité, se ukládá povinnost ministru vnitra, pravidelně předkládat analýzy využívání operativních prostředků, analýzy skutečně kvalitativního charakteru, ze kterých by vyplýval nejen počet takto použitých operativních prostředků, ale současně také by se zkoumala jejich efektivita, resp. efektivita jejich použití.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh zákona vznikl před několika měsíci. Já jsem s celou řadou z vás o tomto návrhu diskutoval. Jsem si vědom toho, že některé části tohoto návrhu mohou být vnímány v tom či onom poslaneckém klubu jako problematické. Z tohoto místa mohu zcela jednoznačně deklarovat ochotu, zájem a připravenost navrhovatelů o těchto dílčích ustanoveních diskutovat a případně je upravit.

Vedle toho se však domníváme, že tento návrh je návrhem velmi potřebným, že je to návrh důvodný a že je to návrh, který na jedné straně posiluje práva a svobody každého jednoho občana této země, ale současně ponechává dostatečný prostor pro orgány činné v trestním řízení v tom smyslu, aby byly schopny účinně a efektivně zasahovat proti všem, kteří zákony naší republiky nerespektují.

Těším se na rozpravu v prvém čtení a věřím, že se shodneme na principech, na kterých je tato novela postavena a že každý, kdo bude mít zájem se účastnit na jejím dopracování, zpřesnění, bude mít možnost se této části práce zúčastnit v další fázi legislativního procesu. Děkuji vám za pozornost.

Závěrečné vystoupení Ivana Langera před hlasováním o návrhu zákona

Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové,

děkuji všem, kteří se zúčastnili této rozpravy. Dovolte mi přece jen na závěr říci několik poznámek.

Položme si při projednávání tohoto návrhu zákona základní otázku, která zní, zda považujeme za normální, když nám někdo vpadne do našeho soukromí. A jeden vedle druhého si odpovězte na tuto otázku, zda považujete za normální, když vám někdo bez vašeho svolení vpadne do vašeho soukromí.

Položme si otázku, nakolik by se nám líbilo, kdyby nám u dveří našeho domu či bytu zazvonil policista a řekl "dobrý den, jsem váš policista, mám vás rád, budu u vás bydlet". Tento stejný princip lze uplatnit v případě odposlechu, tento stejný případ lze použít jako analogii v situaci, kdy někdo - aniž by se vás ptal - rozhodne o tom, že vstoupí do vašeho soukromí, a to prostřednictvím odposlechu vašeho telefonu, a žije s vámi. Možná ne v posteli paní zpravodajky a v jejím "obýváku", možná ne v "obýváku" vás ostatních, ale žije ve vašem životě prostřednictvím vaší komunikace s osobami vám blízkými nebo osobami, které jsou vašimi kolegy.

Položme si tuto první otázku zodpovězme si ji, každý z nás individuálně, zda považujeme za normální, když nám někdo vpadne do soukromí a dodávám - a nenese za to zodpovědnost.

Druhou otázku, když projednáváme tento návrh zákona, si položme možná v obdobném gardu - a tím navazuji na nepřítomného ministra financí - zda jsme my všichni /a teď mluvím o deseti miliónech občanů České republiky/ svobodní občané, nebo slovy klasika sprostí podezřelí. To je také to, oč tu běží. A my jsme přesvědčeni, že v této zemi máme být svobodnými občany a nikoliv sprostými podezřelými v dikci vystoupení ministra vnitra, který zde hovořil o pseudoprávech nebo pseudosvobodách těch, kteří páchají trestnou činnost.

Navrhovatelé tohoto návrhu zákona jsou skutečně přesvědčeni, že máme být považováni za svobodné občany a nikoliv za sprosté podezřelé. Při podrobnějším prostudování tohoto návrhu zjistíte, že nechrání pseudosvobody těch, kteří páchají trestnou činnost, tento návrh zákona naopak chrání ty, kteří trestnou činnost nepáchají nebo ty, kterým není prokázáno orgány činnými v trestním řízení, že se nějaké trestné činnosti dopustili. Ty tento návrh zákona chrání alespoň prostřednictvím toho, že dává povinnost orgánům státu těmto lidem dát na vědomí, že do jejich práv bylo vstoupeno, že - obrazně řečeno - do jejich "obýváku" přišel ten milý policista a řekl jim, že s nimi bude nějakou dobu bydlet a tento vpád nevedl k tomu, že těmto lidem bylo sděleno obvinění, že byly zahájeny standardní úkony v rámci trestního řízení.

Tento návrh zákona nechrání lidi, kteří páchají trestnou činnost, naopak chrání ty, kteří se trestné činnosti nedopustili, nebo jim stát nebyl schopen trestnou činnost prokázat, a to přesto, že do jejich soukromí vpadl. To je ten základní rozdíl mezi vnímáním toho, co návrh obsahuje a toho, co říká pan ministr vnitra.

Já uvedu ještě jeden příklad. Uvádím ho, přestože jsem si vědom toho, že mnozí z vás jste si udělali jasno a víte, jak budete hlasovat. Přesto se nevzdávám naděje, že alespoň o argumentech, které zde zaznívají, budete přemýšlet.

Za uplynulý rok provedla Policie České republiky zhruba /teď se omlouvám, jestli neřeknu do jednoho jediného čísla přesný počet/ 7 tisíc odposlechů. Zkuste si každý z vás spočítat, s kolika lidmi v průběhu jednoho měsíce z jednoho vašeho telefonu hovoříte. Je to deset? Asi více. Padesát? Myslím si, že také více. Sto? U někoho možná dvě stě, u někoho možná padesát. Vím, že jakékoliv zprůměrování může být zavádějící. Nicméně podívám-li se na kolegu Severu, myslím si, že ten přinejmenším se stovkou jiných občanů v průběhu měsíce ze svého telefonu mluvil. Jestli si vezmete jako průměr sto, jestli vycházíte z toho, že takovýchto odposlechů bylo 7 tisíc, potom lze dovodit jednoduché číslo, že prostřednictvím policejních odposlechů bylo zasaženo do práv, svobod a soukromí 700 tisícům lidem za jeden rok.

Současně také platí, a vychází to z analýz Ministerstva vnitra, že celá třetina těchto odposlechů nevedla k zahájení úkonů v trestním řízení, tedy sdělení obvinění a následné postavení pachatele před soud. Třetina ze 700 tisíc je kolik? Přes 200 tisíc. A chci se zeptat, zda těchto 200 tisíc osob, kterým do jejich soukromí tento stát vpadl, jsou osoby svobodné nebo sprostí podezřelí, zda těchto zhruba 200 tisíc osob má mít právo na to, aby znaly důvod, proč jim stát do jejich soukromí vpadl, zda má mít těchto 200 tisíc osob právo na to domáhat se případné satisfakce na státu, když jeho vpád do jejich soukromí byl nedůvodný. Já tvrdím, že má mít právo na tuto informaci a má mít právo na přiměřenou satisfakci.

Podle paní zpravodajky tento návrh zákona znamená ohrožení bezpečnosti s mezinárodními dopady, a že současný právní řád je plně vyhovující požadavkům evropské úmluvy a praxi Evropského soudu pro lidská práva. Dovolím si s ní polemizovat a myslím si, že důvodně polemizovat, a polemizovat na základě seriózních argumentů.

Jestliže Listina základních práv a svobod stanoví v článku 7 odst. 1, že nedotknutelnost soukromí je zaručena, jestliže úmluva, která je součástí právního řádu České republiky podle článku 10 ústavy stanoví v článku 8, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, potom je třeba brát také ohled na článek 13 úmluvy, podle kterého má mít každý, jehož práva a svobody přiznané touto úmluvou byly porušeny, v rukou účinné prostředky k tomu, aby se domáhal nápravy před národním orgánem.

A já se ptám - pokud policie někoho bezdůvodným způsobem odposlouchává, pokud tento odposlech nevede ke sdělení obvinění, k podání obžaloby, zda se jedná o oprávněný nebo neoprávněný zásah do soukromí, do práv a svobod, a zda tento člověk má podle našeho právního rádu v souladu s článkem 13 evropské úmluvy v rukou právní prostředky, jak se domáhat náhrady škody a způsobené újmy. Odpověď je podle mého názoru zcela zjevná. Nemá vůbec nic, a jestli nám něco hrozí, paní zpravodajko, je tedy tento zásadní nedostatek v našem právním řádu. Tedy nikoliv ohrožení bezpečnosti a mezinárodní dopady v případě přijetí. Naopak, mezinárodní dopady v případě nepřijetí, neboť v tuto chvíli naši občané nemají v rukou právní prostředky se chránit tak, jak jim článek 13 úmluvy garantuje.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, mohl bych polemizovat s dalšími vystupujícími v obecné rozpravě. Mohl bych se ptát, zda opravdu je tento návrh zákona v rozporu s přáním paní kolegyně Parkanové, aby soudci byli odvážní. Myslím si, že naší ambicí by mělo být, aby soudci byli zejména odpovědní a aby byli připraveni nést odpovědnost za to, když zasáhnou někomu do jeho základních práv a svobod. To nevylučuje tento návrh zákona, naopak tento návrh zákona je vede k větší odpovědnosti než mají dosud.

Kolegyně a kolegové, návrh, který předložili mí kolegové a já, je klasickým zákonem, který se snaží řešit problém střetu dvou hodnot - svobody na jedné straně a bezpečnosti na straně druhé.

Benjamin Franklin kdysi dávno řekl: "Pokud se vzdáme svobody ve jménu bezpečnosti, pak bychom asi neměli mít nárok ani na jedno." Uvažujte o této myšlence, budete-li za chvíli rozhodovat o tomto návrhu zákona.

Děkuji vám za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 23. června 2005