Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové,

rád se připojím ke konstatování předřečníků, že tento zákon je velmi důležitý, že je velmi potřebný a dlouho očekávaný. Souhlasím s tím, že má skutečně klíčovou roli pro práci příslušníků bezpečnostních sborů, a myslím si, že vzhledem k závažnosti takovéhoto zákona by každému zákonu obdobného druhu měla předcházet velmi pečlivá příprava včetně projednání se zainteresovanými stranami.

Omlouvám, já budu hovořit zejména za policejní část tohoto zákona, tedy policisty. Příprava tohoto zákona trvala dlouho, ale nejsem přesvědčen o tom, že skutečnost, že něco trvalo dlouho, svědčí také o pečlivosti, se kterou by měl být zákon připravován. Myslím, že do tohoto zákona by se měl promítnout jakýsi koncepční pohled na činnost a fungování policie, a proto při jeho pročítání jsem si kladl otázku, zda je to jeden z řady tzv. úřednických zákonů, tedy zákon, u kterého bych byl schopen používat přívlastky "sterilní", "bezbarvé", "bez jasně definované", třebaže ne obecně sdílené, všemi sdílené vize, zákon, který nechce nikoho popudit a všechny alespoň trochu uspokojit, anebo jestli je to zákon, do jehož paragrafů, odstavců a jednotlivých slov a vět byla vložena nějaká koncepce, určitý pohled na svět.

Hledal jsem tedy takové vnější projevy takové koncepce řízení fungování bezpečnostních složek a hledal jsem je podle svého názoru. Koncepce řízení může být dvojího druhu. Může se jednat o tzv. "manažerský přístup", kdy mně jde o kvalitu odvedené práce, a proto vím, že nejdůležitější ze všeho je člověk a jeho motivace, a to motivace ve všech jejích složkách a podobách, anebo může jít za druhé o jiný přístup, který si s určitou nadsázkou troufnu nazvat "odborářský", kdy jeho podstatou je pohled pouze na odpracovanou dobu, nikoliv na výkon jako takový, přístup, který dává všem a všechno a nivelizuje všechno, co je jenom možné. Systém, který nepříliš motivuje podle skutečné kvality vykonané práce a který neodměňuje podle takto odvedené kvality práce.

Po podrobném prostudování návrhu zákona jsem dospěl k závěru, že se spíš kloní k druhému přístupu. Nikoliv k manažerskému, ale k odborářskému, tedy nejde ani tak o kvalitu, jako o odpracovaný čas a dobu. Osobně to považuji za velkou chybu, protože si myslím, že se jedná o podcenění samotného základu kvalitního fungování jakékoliv instituce, a je jedno, jestli se jedná o policii, ozbrojenou složku, jestli se jedná o ministerstvo, o obchodní firmu nebo firmu výrobní. Základem jakéhokoliv fungování takovéto instituce je lidský potenciál a práce s lidským potenciálem, a v tomto případě práce s lidským potenciálem policistů.

Jestliže říkám práce s lidským potenciálem, tak já osobně si pod tím představuji jedno, možná příliš jednoduché, někomu připadající jako téměř kouzelné slovo, ale nebojím se ho použít, a tím slovem je "motivace". Motivace např. v duchu hesla, že dobře motivovaný policista ve škodovce je pro společnost prospěšnější než policista bez motivace, který sedí v drahém mercedesu. Já si myslím, že takováto motivace by měla být součástí tohoto zákona. Motivace je postavena na čtyřech základních pilířích, a já si je troufnu v tuto chvíli pojmenovat.

Jedním z pilířů motivace by měl být samotný systém odměňování, tedy okamžitá reakce na kvalitu práce, která je odvedena v daný okamžik, v tom daném týdnu resp. měsíci. Hovořím-li o systému odměňování a o kvalitě práce, mám samozřejmě na mysli ne odměňování podle čárek a podle počtu přesčasově odpracovaných hodin, podle počtu služeb o sobotách a nedělích a o svátcích, ale skutečné odměňování podle kvality.

Druhý pilíř vidím v systému vzdělávání znamenajícím, že pracuji na sobě, mám možnost na sobě pracovat, a zejména se mi vyplatí na sobě pracovat, vzdělávat, protože to pocítím jak na své finanční složce, tak i v rámci kariérního růstu.

Tím se dostávám ke třetí složce motivace, kterou je kariérní řád. Ten říká, "budu-li svoji práci dělat dobře, budu-li se vzdělávat, budu postupovat". Zejména říká v souladu a v souvislosti se systémem odměňování, že se mi vyplatí postupovat po kariérním žebříčku. Rozhodně se mi nevyplatí být pochůzkářem, který si odchodí ten svůj "revír" o sobotách a nedělích, protože ví, že za to dostane víc peněz než ten funkcionář policie, který je připraven vzít na sebe odpovědnost, je připraven jít do řídicí funkce, a paradoxně za to dostává když ne méně než ten pochůzkář, který si odslouží soboty a neděle, tak zhruba stejně, resp. o něco málo více. A to si myslím, že by měl reflektovat kariérní řád i tento zákon.

A čtvrtým pilířem, který chci zmínit v souvislosti s motivací a s prací s lidským potenciálem, je nepochybně sociální program. Tím je míněna dlouhodobá motivace, reakce na celoživotní práci policistů. Dělám-li svoji práci celý život dobře, pak si mohu být jist, že za to budu odměněn v podobě kvalitního a dobře vypadajícího a také dostatečně vysokého důchodu, s tím rizikem ovšem, že udělám-li chybu, podlehnu-li například svodu korupce apod., mám smůlu a celý život jsem to dělal zbytečně, protože přicházím skutečně o všechno. Tato metoda by zde měla být uplatňována, a jsem rád, že pan ministr upřesnil ono nedorozumění. Myslím si, že zde měl by být zákon nesmírně tvrdý a jednoznačný. Děláš-li svoji práci dobře, vyplatí se ti to, budeš odměněn; uděláš-li chybu, máš smůlu a odcházíš úplně, nemáš nic.

Současně si v této souvislosti dovoluji připomenout právě problematiku výsluh u policistů a vojáků. Stačí jen připomenout, s jakými důchody odcházejí policisté zhruba ve stejných funkčních zařazeních, jako jsou vojáci. Myslím, že neřeknu panu ministrovi žádné tajemství, že mnohdy jsou zhruba na třetinové výši, než je tomu u příslušníků Armády České republiky. Je to chyba, protože pokud chceme, aby policisté svoji práci odváděli skutečně kvalitně a dobře, pokud chceme bojovat proti nástrahám, které skýtá korupční prostředí, pak tomu můžeme čelit pouze a jedině motivací pro to, aby tito lidé svoji práci dělali dobře. Tolik tedy motivace a ony čtyři pilíře. V souvislosti s tím si kladu otázku, jaký je tento zákon a jestli splňuje tyto předpoklady.

Obávám se, že z tohoto zákona až příliš čiší obava z toho, že by někdo mohl dostat více peněz za práci, kterou odvádí, než ten druhý, že by někdo mohl být odměněn více, než ten, kdo svou práci neodvádí kvalitně. Proto si myslím, že tento zákon je postaven koncepčně nepříliš dobře. Já sám tu mám k němu zpracováno zhruba 55 pozměňovacích návrhů. Stačí si jen položit otázku, zda skutečně má generální ředitelství státní služby zabezpečovat problematiku příslušníků bezpečnostních sborů. Jsem přesvědčen, že v žádném případě, že by žádný takovýto úřad nic takového dělat neměl, pokud jde o bezpečnostní složky státu. Myslím si také, že v tom tento zákon navazuje nebo předjímá služební zákon jako takový a jeho přijetí. Troufám si říci, že i kdyby byl přijat, tak bychom měli udělat maximum pro to, aby například tento koncept tohoto zákona byl vypuštěn - hovořím o § 2.

Stačí připomenout dále § 22 - výběrové řízení na služební místo. Myslím si, že je to zprůměrování podmínek. Je postaveno tak, aby lepší průměr splňoval prakticky každý u policie, a chybí strukturování policistů podle toho, zda jsou způsobilí zastávat určité funkce u policie a v ozbrojených složkách, či nikoliv.

Dále je to § 120 a následující - odměňování. Skutečnost, že policejní funkcionáři vedou složitou evidenci příplatků, přesčasů, pohotovostí, pak se vyplňují tabulky namísto toho, aby lidé byli odměňováni ne podle odsloužených hodin, ale podle toho, jak o těchto hodinách sloužili. Myslím si také, že například § 125 představuje velmi nízké procento osobního příplatku, a myslím, že je signálem a symbolem toho, čemu já říkám jakási nivelizace podmínek a nezohledňování toho, jak člověk svoji práci dělá, jestli ji dělá dobře, nebo špatně.

Tento návrh zákona obsahuje také celou řadu paragrafů, které bych označil jako deklaratorní, které nemají žádný věcný základ a opodstatnění, aby v tom zákoně byly obsaženy, a myslím, že činí tento zákon zbytečně obsažným a zbytečně jej znepřehledňují. Stejně tak obsahuje návrh zákona některé paragrafy, které upravují problematiku, která již existuje a je upravena v jiných zákonech, a já si kladu otázku, zda má být upravena ještě speciálně a dublovat jinou právní úpravu.

Velmi jsem přemýšlel nad tím jak se postavit k tomuto návrhu zákona, právě proto, že to je zákon, který byl velmi dlouho očekáván, který - jak řekl pan zpravodaj - se týká desítek tisíc občanů České republiky, a myslím si, že z tohoto důvodu by nebylo dobré tento návrh zákona zamítat. Stejně tak si ale myslím, že tento zákon vykazuje celou řadu špatných věcí, celou řadu nedomyšlených věcí a celou řadu problematických ustanovení, a my bychom byli znovu postaveni před problém, kterému jsme čelili prakticky dnes a denně, že Poslanecká sněmovna byla nucena v důsledku toho, že nepřišla z vlády kvalitní předloha návrhu zákona, zákon prakticky od podstaty změnit a přepracovat. A když ne od podstaty, tak alespoň přijímat velmi obsažný balík v podobě komplexního pozměňovacího návrhu.

Já si kladu otázku, jestli skutečně toto mělo být úkolem a prací Poslanecké sněmovny. Odpovídám si, že nikoliv, a proto navrhuji, aby tento návrh byl z výše uvedených důvodů vrácen předkladateli k dopracování.

Děkuji vám za trpělivost, se kterou jste vyslechli mé argumenty.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 4. prosince 2001