Interpelace / Nesouhlas místopředsedy Poslanecké sněmovny Ivana Langera s...
[01.01.1970]
Nesouhlas místopředsedy Poslanecké sněmovny Ivana Langera s odpovědí ministra vnitra Františka Bublana na písemnou interpelaci ve věci vyžadování závěrů ze zdravotních pitev Policí České republiky
Ivan Langer:
Vážená paní předsedající, členové vlády nebo člene vlády, já teď už nevím, jak jste na tom, pane ministře Šimonovský, před časem jsem se obrátil na pana ministra vnitra Františka Bublana s písemnou interpelací ve věci vyžadování závěrů ze zdravotních pitev Policií České republiky. Plný text interpelace má každý z vás k dispozici, stejně tak jako reakci pana ministra, a proto se ve svém vystoupení, které je vyjádřením nesouhlasu s odpovědí pana ministra na moji interpelaci, omezím pouze na výčet z její podstaty a důvody, pro které jsem učinil toto předmětem jednání Poslanecké sněmovny.
Přednosta Ústavu soudního lékařství v Hradci Králové pan docent Hotmar informoval výbor Společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie České lékařské společnosti J. E. Purkyně o problémech, které má s krajskou správou policie při sdělování závěrů zdravotních pitev, kdy dochází k nepochopení zákona ze strany Policie České republiky. Na nátlak policie krajské správy pak ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové vydal obecný příkaz poskytovat diagnózy ze zdravotních pitev Policií České republiky, aniž by byly prověřovány okolnosti každého případu zvlášť, tedy paušální příkaz poskytovat informace resp. diagnózy ze zdravotních pitev policii paušálně. Přitom ze stanoviska právního odboru Ministerstva zdravotnictví České republiky - cituji číslo PRO/115/1043 ze dne 31. 8. 2000 a PRO/114/1138 ze dne 6. září 2000 - je výše uvedená činnost Policie České republiky a z něj plynoucí rozhodnutí ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové v rozporu se zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
Pan ministr ve své odpovědi mi argumentoval tím, že podle § 8 odst. 5 trestního řádu lze vyžadovat pro účely trestního řízení skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti po předchozím souhlasu soudce, a to po zvážení každého konkrétního případu. To je nepochybná pravda. Myslím si, že to je správné ustanovení našeho trestního řádu, správně stanovený režim, nicméně tuto skutečnost nikdo nezpochybňuje, jakkoliv i zde existují odlišné právní názory. Pan ministr Bublan však ve své odpovědi rovněž důrazně popírá, že by existoval nějaký paušální pokyn, aby příslušníci Policie České republiky byli ze strany zdravotnických pracovníků informováni o zdravotních pitvách.
Musím bohužel konstatovat, že pan ministr se v této věci mýlí nebo se mýlí ti, kteří ho informovali a tudíž není sám, kdo se mýlí. Jako příloha k tomuto nesouhlasu mé odpovědi je přiloženo nařízení ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové pana doc. dr. Leoše Hégra, podle kterého musí zdravotníci ve všech případech zdravotních pitev vyplňovat formulář s názvem "Oznámení o výsledku zdravotní pitvy", které předložila policie. Tento formulář je rovněž součástí nesouhlasu s odpovědí na moji interpelaci a podle tohoto formuláře se vyžaduje po zdravotníkovi, aby policistovi sdělil přesnou diagnózu příčin smrti u zdravotních pitev, a to bez jakéhokoliv souhlasu soudce. Tím jsou zdravotníci nuceni porušovat povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem svého pracovního zařazení, uloženou zákonem o péči o zdraví lidu.
Na základě těchto informací, těchto podkladů, které mám k dispozici, bych nechtěl v tuto chvíli vést dlouhou polemiku s panem ministrem, nechtěl bych navrhovat vyslovení nesouhlasu s jeho odpovědí, ale požádat ho, aby se tímto případem skutečně ještě jednou zabýval on nebo jeho podřízení a aby mi případně osobně nebo písemně podal informaci o svém šetření. Jsme totiž svědky velkého problému, kdy na jedné straně, možná v dobré víře, se policie snaží získat maximum informací důležitých pro svoji práci, ale to za cenu nucení někoho jiného k tomu, aby porušoval zákon a věřím, že toto určitě nemůže být vítáno ze strany nikoho z nás. Prosím tedy pana ministra, zda by poté, co se buď již seznámil s nesouhlasem s jeho odpovědí na interpelaci, s podklady, se touto věcí skutečně zabýval tak, aby policie nenutila nikoho porušovat zákon.
Děkuji.
Paní místopředsedkyně, nenavrhuji žádné usnesení. Skutečně mi jde o věc jako takovou, nikoliv o hlasování v Poslanecké sněmovně. Jde mi o to, aby policie skutečně nenutila zdravotníky k tomu, aby porušovali zákony a aby prostřednictvím instrumentů, které jim dává k dispozici náš právní řád, dosáhli těch informací, které potřebují pro svoji práci. Děkuji.
František Bublan:
Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom velmi krátce. Tímto problémem jsem se zabýval a byl jsem ubezpečen, že nejde o paušální nařízení, že by u všech případů byly informace vyžadovány nějakým striktním příkazem, ale pouze tam, kde už lékařská pitva proběhla. Trošku jsem šel do zákulisí a zjistil, že problém je v tom, že pokud pitvu provede nemocnice, tak jednak je to záležitost deseti tisíc a hradí to zdravotní pojišťovna. Pokud je nařízena soudní pitva, tak to hradí Ministerstvo vnitra a částka se pohybuje mezi 30 až 50 tisíci korun. Samozřejmě vždycky to dělá stejný lékař. Jednou provede lékařskou pitvu a jednou provede soudní pitvu. V tom je možná i zakopaný pes. Nechci teď nikomu křivdit, ani zmíněné nemocnici, ale tyto snahy zde zaznamenávám a vím, že i ten problém je možná o tom. Policie chce pouze využít toho, že pokud pitva proběhla a je možno získat nějaké informace z pitvy nebo vyloučit nějaké podezření, tak se snaží využít toho, co jednou proběhlo a jenom v případech, kdy je to zapotřebí, tak si to vyžádá.
To je asi všechno. Samozřejmě se mohu podívat na to, jestli skutečně nejde o nějakou paušální záležitost, ale podle mého soudu by to bylo nadbytečné. Děkuji.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 31. března 2005