Vážený pane předsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové,

hlasování o vyslovení nedůvěry vládě je velmi vážná věc, a proto mi dovolte, abych vrátil tuto debatu k podstatě problému.

Podle mne si každý z nás před hlasováním musí položit a zodpovědět otázku, jakým vzkazem pro občany je setrvání Stanislava Grosse v jeho funkci předsedy vlády. A tuto otázku si musí položit právě proto, že žijeme v období, kdy se prohlubuje nedůvěra občanů ve stát a v jeho instituce. Jsme stále častěji svědky pochybností o tom, jestli se vyplatí být slušným, poctivým, pracovitým člověkem, jestli se vyplatí dodržovat zákony, a nebo jestli stát naopak ty slušné, poctivé a pracovité nepostihuje.

Žijeme v době, kterou nelze nazvat jinak než krize důvěry občanů ve stát. 

Říká se, že síla státu, síla vlády je právě tak velká, jak velká je důvěra občanů v ně. A bohužel, náš stát těchto dnů je státem velmi slabým, protože lidé nedůvěřují institucím státu, lidé nedůvěřují této vládě a lidé nedůvěřují tomuto premiérovi.

Myslím si, že dobrý premiér nemusí být miláčkem davů. Je to ten člověk, kterého si i jeho odpůrci mohou vážit a respektovat ho jako zralého člověka, jako zkušeného politika s vizí a jako erudovaného odborníka.

Podle předsedy vlády se na nás dívají také v zahraničí a dělají si o nás všech obrázek. Toto hlasování je příležitostí vyslat jasný vzkaz, že nejsme stejní jako Stanislav Gross, že Česká republika je jiná než její premiér, že Česká republika a její občané jsou lepší než její premiér.

V této sněmovně jsem zažil tři sociálnědemokratické předsedy vlády. S tím prvním jsem nesouhlasil, ale ten měl vizi a měl i respekt. S tím druhým jsem také nesouhlasil, ale i ten měl vizi, bohužel postrádal respekt. S tím třetím nemohu souhlasit ani nesouhlasit, protože nemá ani vizi a už nemá ani respekt. Ten třetí premiér je politik s nulovou vizí a nulovým respektem.

A po všem, co jsme zažili, po všech přítelích, strýčcích a kamarádkách, je bohužel politikem, který je více trapný a směšný než cokoli jiného. Možná právě proto, že si to uvědomují jiní lidé a on ne, připomíná jednu tragikomickou figurku předlistopadového komunistického režimu, tragickou figurku, kterou, myslím, všichni si umíme velmi dobře vybavit. Možná právě proto potomci a pokračovatelé této figurky jsou připraveni v nadcházejícím hlasování tomuto premiérovi vyslovit, byť nepřímo, svoji podporu.

Kolegyně a kolegové, myslím si, že nadcházející hlasování je skutečně příležitostí pro nás pro všechny sdělit jasné poselství,

• že nejsme stejní jako Stanislav Gross,
• že nechceme v čele naší vlády člověka bez vize a bez respektu
• že nechceme, aby tuto vládu drželi u moci právě komunisté.

Pojďme spolu do toho!

Děkuji.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1. dubna 2005