Ivan Langer:

Vážený pane předsedo, pane ministře, do třetice k arbitráži ve věci CME. Musím konstatovat, že pan ministr financí ani na jednu z otázek mých předřečníků nebo předřečnic neodpověděl. Neodpověděl na klíčovou otázku, která zní, zda on jako ministr financí, jako Ministerstvo financí, budou respektovat závěry vyšetřovací komisea nechají vypracovat nezávislý právní audit, který zhodnotí okolnosti zaprvé výběru právního zástupce České republiky a zejména, a to především, postupu vybraného právního zástupce, který zastupoval Českou republiku v uvedeném sporu.

Předesílám, že zpráva vyšetřovací komise byla schválena až na jednu její členku všemi hlasy všech členů této komise, které zastupovaly všechny politické strany v této Sněmovně, tedy i sociální demokracii, a tato zpráva konstatovala, že existují důvodná podezření, že Ministerstvo financí pochybilo jak při výběru arbitrů, tak při výběru advokátní kanceláře, tak při kontrole strategie právního zastoupení České republiky v tomto sporu, například v tom, že byly vedeny ony dvě arbitráže, o kterých pan ministr hovořil.

Já se nechci dostat do přetahování o to, kdo za co může. Česká republika v tuto chvíli musela v každém případě zaplatit 10 miliard korun a já se ptám, zda v případě, když existují důvodné pochybnosti o tom, že právní zástupce České republiky nepostupoval v tomto směru dobře, bude pan ministr hájit zájmy právního zástupce České republiky nebo České republiky, udělá onen nezávislý právní audit a v případě, když se zjistí, že právní zástupce pochybil, bude oněch prohraných 10 miliard vymáhat na něm.

Bohuslav Sobotka:

Děkuji, pane předsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já musím říci, že jsem si pečlivě prostudoval závěry vyšetřovací komise. Já bych chtěl poděkovat všem členůmPoslanecké sněmovny, kteří v této komisi pracovali, protože si myslím, že odvedli velký kus práce a myslím si, že se snažili o to, aby závěr a výstup vyšetřovací komise byl skutečně objektivní. Se znalostí věci, ke které dospěli, prostě shrnuli své poznatky a zkušenosti do tohoto závěru vyšetřovací komise. Já jsem proto ten závěr žádným způsobem nezpochybňoval, když se tady v Poslanecké sněmovně projednával a musím říci, že to je materiál, se kterým by měli pracovat ministři financí, pokud v budoucnu budou konfrontováni s různými arbitrážemi. Já jsem si se zájmem přečetl například doporučení pro to, že by bylo dobré v budoucnu zvažovat i smírná řešení sporů ve větším rozsahu než tomu bylo v minulosti. To byl jeden ze závěrů komise.

Přesto si myslím, že není uctivé vůči práci všech členů komise a vůči závěrům, se kterými komise přišla, stále vytrhávat ze závěrů a z kontextu, který byl pečlivě vybudován, jenom Ministerstvo financí a jenom roli právního zástupce. V tom závěru prostě bylo zmiňováno více institucí a bylo zmiňováno více okolností, které přispěly k tomu, že Česká republikave sporu neuspěla.

To, o čem hovořil pan místopředseda Langer, je jedna z okolností, která je ve zprávě zmiňována, a já musím říci, že já v této věci nemám žádný konflikt zájmů, protože procesy, které byly zmiňovány, neprobíhaly pod mým přímým dozorem. Možná ten konflikt zájmů mohou mít ještě někteří úředníci Ministerstva financí, kteří doposud na Ministerstvu financí pracují a byli těmto procesům přítomni.

Já tedy nemám žádný problém s tím, abychom takovýto audit zpracovat nechali, ovšem je otázka, jestli jeho závěry budou natolik jednoznačné a jasné, že nám pomohou odpovědět na otázky, které si všichni klademe v souvislosti s tím, jak arbitráž byla vedena. Řada auditů, které jsem zadával v minulosti a které byly zpracovávány, mě koneckonců zklamala, protože ne vždy dospějí tyto audity k jednoznačným a ostrým závěrům, jak bychom si jako zadavatelé přáli vidět. Ale znovu opakuji, nemám s tím problém, a kromě obecného principu, o kterém jsem hovořil v předcházející odpovědi na interpelaci, budu hledat možnosti, jak na základě závěrů komise k takové prověrce dojít a takovýto úkol na úrovni Ministerstva financí zadám. Myslím si, že to bude zajímavá věc, ale přirozeně nás to bude stát ještě nějaké dodatečné finanční prostředky, které budeme muset vynaložit.

Přesto si myslím, že jeden z hlavních problémů, ke kterému došlo, bylo to, že skutečně v téže věci byla dvě rozdílná rozhodnutí dvou arbitráží, v jedné Česká republika uspěla, ve druhé nikoliv, a přitom jsme měli stejného právního zástupce, čili je otázka, jestli ten stejný právní zástupce se choval stejně kvalitně ve druhé arbitráži, jako se choval v první. To jsou věci, které jsou hodně subtilní a je otázka, jestli jsme schopni takovým nástrojem, který doporučuje vyšetřovací komise, tuto věc identifikovat a odhalit.

Znovu opakuji, já se nebráním takovémuto procesu, rád případně zkonzultuji i zadání takového auditu tady na půdě Poslanecké sněmovny, v příslušném orgánu, který k tomu bude ochoten, abychom se pokud možno dopátrali maxima znalostí o tom, jak historicky tyto záležitosti probíhaly. Tolik k této arbitráži.

Znovu mi dovolte, abych na závěr zdůraznil, že by stálo za to, aby zde byly citovány i další faktory, které umožnily to, že Česká republika prohrála, i další instituce, které se podílely na této věci. Možná je škoda, že nelze interpelovat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Možná je škoda, že v Radě se mezitím vyměnilo personální obsazení. Když jsem o této věci nedávno hovořil s jedním novinářem, tak on říkal "ale vždyť rada už neexistuje". Já jsem mu říkal "rada existuje, to je instituce, ta nemůže neexistovat, pouze tam sedí jiní lidé než ti, kteří tehdy rozhodovali". Ona ta odpovědnost v kolektivních orgánech je velmi rozostřená. Když jednou kolektivní orgán vyměníte, tak je pak velmi obtížné honit instituci, která rozhoduje kolektivním způsobem, honit rozhodnutí lidí, kteří rozhodli. Dnes už sedí někde jinde a odpovědnost zmizela jako voda v písku.

Děkuji.

Ivan Langer:

Pane předsedo, já chci poděkovat panu ministru financí za to, že - srovnáte-li si jeho odpověď na první otázku v této věci s druhou odpovědí na tuto otázku v této věci a s jeho poslední odpovědí na tutéž otázku v této věci - se jeho názor vyvinul a začal se přinejmenším chovat podstatně slušněji než tomu bylo v předchozích případech.

Naprosto souhlasím s tím, že věc není černobílá, že není možné říci "za všechno může Ministerstvo financí". S povděkem jsem přivítal to, že pan ministr si všiml jednoho ze závěrů komise, že příčinou prohry v oné stockholmské arbitráži bylo zcela absurdní, nesmyslné a na českém právu nepodložené rozhodování arbitrážního soudu. Nicméně, stále zde zůstávají otázky, které je třeba vyřešit, a to je výběr arbitra a kvalita a strategie postupování ze strany právního zástupce České republiky.

Já budu velmi rád, když ministr financí nalezne způsob, jak nechat zpracovat skutečně nezávislý právní audit a budu velmi rád, když budu mít jistotu, že udělá maximum pro to, aby v případě, když se zjistí, že pochybnost (?) byla na straně právního zástupce, bylo oněch 10 miliard na něm vymáháno zpět.

Bohuslav Sobotka:

Děkuji, pane předsedo. My pravděpodobně s panem poslancem Langerem máme rozdílnou interpretaci v celé věci, tak jak se odehrála, jaké byly její příčiny a důsledky. To se asi nezmění ani nikdy v budoucnu, ale myslím si, že občas v situaci, kdy se vede dialog, tak se může najít určitá míra porozumění o tom, co ten či onen chtěl vlastně svojí interpelací říci. Jsem rád, že se mi podařilo nyní, i když je to možná už podruhé nebo potřetí, konečně pochopit, oč se v této věci konkrétně jedná. Myslím si, že je možné najít nějaké řešení, které by vyhovělo požadavkům, které vyšetřovací komise v této individuální záležitosti položila.

Pokusíme se jako Ministerstvo financí najít toto řešení a uvidíme, jestli to členy vyšetřovací komise ex post uspokojí. Děkuji.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 31. března 2005