Ivan Langer:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, za necelé dva týdny si všichni připomeneme 15. výročí pádu komunistického režimu, 15. výročí 17. listopadu 1989. Předpokládám, že se všichni shodneme na tom, že tehdejší režim byl postaven na brutální a hrubé neúctě k základním lidským právům a že byl postaven především na pošlapávání a nerespektování těchto práv. Předpokládám, že se stejně tak shodneme na tom, že jedním z nejbrutálnějších nástrojů tehdejší totalitní komunistické moci byla Státní bezpečnost. Myslím si, že každý, kdo se spojil s činností a prací tehdejší Státní bezpečnosti, prokázal, jak jsou mu vlastní věci, jako je osobní svoboda, základní lidská práva a svobody. Myslím si také, že 15 let je dostatečná doba k tomu, aby z vrcholných funkcí a následně i z bezpečnostního aparátu demokratického právního státu tyto osoby zmizely. Myslím si, že 15 let je dostatek času pro to, aby bývalí příslušníci Státní bezpečnosti přestali sloužit v řadách Policie České republiky, bezpečnostního sboru demokratického právního státu.

Chci se vás proto z tohoto místa zeptat, kolik podle vašich informací do současné doby působí v řadách Policie České republiky bývalých příslušníků Státní bezpečnosti a co hodláte jako ministr, který je sice ve funkci krátce, přesto jako člověk, který má svoji osobní zkušenost s minulým režimem, udělat pro to, aby tito lidé okamžitě, a to bez nároku na výsluhy vyplývající ze služebního zákona, řady policie opustili.

František Bublan:

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, pane poslanče Langere, vy jste zde mluvil o působení Státní bezpečnosti a zmínil jste i to, že já mám nějakou osobní zkušenost. To mám a docela silnou, takže mi to není cizí a i když už hodně zapomínám, tak si ještě některé věci pamatuji a asi vím, o čem mluvím.

Problém je trochu v něčem jiném. Já vám zde nemohu říci, kolik příslušníků bývalé Státní bezpečnosti dnes pracuje u policie nebo v jiných bezpečnostních složkách. Taková evidence se nevede a já jsem tomu i rád, že se nevede, protože bych to nepovažoval za dobré.

Obecně mohu říci, že jsou to možná jednotlivci, jsou to možná desítky lidí, kteří byli postupně prověřováni od roku 1989 až do současné doby, kteří pracují u policie, nezastávají určitě nějak vysoká místa a za těch 15 let prokázali, že jsou v policii platnými lidmi, kteří dělají dobře svou práci.

Chtěl bych jen připomenout to, že v roce 1990 nebyl účinnosti zákon č. 169/1990 Sb., o občanských komisích, které působily v resortech Ministerstva vnitra. Tyto komise udělaly tu první čistku, první prověrky, kde se zbavily bývalých příslušníků SNB. V případě, kdy se někomu nedoporučilo setrvání, ten člověk odešel, v případě, že komise doporučila, ten člověk zůstal. Ale určitě se nestávalo, že by - když byl příslušníkem StB třeba na druhé správě - zůstal ve funkci, která se zabývala vnitřní bezpečností, ale třeba byl přeřazen na dopravní oddělení apod.

Potom byly přijaty zákony 451/1991 a 279/1992. Byly to lustrační zákony pro pracovní a služební poměr. To bylo další síto, ve kterém zůstali viset někteří příslušníci. Posledním sítem, které se neustále obnovuje po pěti letech, jak dobře víte, je zákon 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností.

Domnívám se, že posloupnost těchto zákonů a trvalá platnost posledního zákona o bezpečnostních prověrkách je dostatečnou zárukou toho, že lidé, kteří sice dříve sloužili u Státní bezpečnosti, mohou sloužit i nyní ve složkách Policie nebo jiných bezpečnostních složek, že nejsou lidmi, kteří by naší společnosti nějak škodili. Děkuji.

Ivan Langer:

Vážený pane ministře, děkuji za odpověď, přestože slovy klasika musím říci - nepotěšil jste mne. Myslím, že je škoda, že je velká chyba, že Ministerstvo vnitra nedisponuje přesným počtem a přehledem osob, které před listopadem 1989 působily v řadách Státní bezpečnosti. Myslím, že je chyba, že se takováto evidence nevede. V žádném případě nemohu souhlasit s vaším konstatováním, že je dobře, že se taková evidence nevede. Jsem prostě přesvědčen, že takovíto lidé v těchto funkcích v řadách policie své místo nemají, že by neměli být, pokud nabude účinnosti nový služební zákon, hodnoceni v rámci výsluh i podle let, které strávili v řadách Státní bezpečnosti.

Nicméně zkusím vám nabídnout alespoň tři jména osob, které kdysi takto působily. Oddělení Cizinecké policie, resp. Přijímací středisko pro uprchlíky, Vyšní Lhoty, Frýdecko-Místecko - služební poměr major Pavlosek, u první správy StB před listopadem 1989. Vedoucí oddělení Cizinecké policie v okrese Frýdek-Místek pan kapitál Hofman, tiskový mluvčí okresního ředitelství Policie v Šumperku - jméno si teď nevzpomenu. To jsou všechno osoby, o kterých mám k dispozici informace, že měli být velmi aktivními příslušníky StB před listopadem 1989. Je na vás, co s nimi uděláte.

František Bublan:

Pane poslanče, mně vadí jedna věc. Vy jste ještě v prvním vystoupení řekl, že po 15 letech bychom se měli s těmito lidmi rozloučit. Já se na tu dobu pamatuji, protože jsem tenkrát také začínal sloužit v těchto složkách. Také jsme se rozhodovali o některých lidech, jestli by měli sloužit, nebo ne. Když jsme dospěli k tomu, že by ten člověk měl zůstat, že je ochoten pracovat pro novou společnost a využít svých schopností, tak mi nyní připadne nespravedlivé až nelidské, že ten člověk se využil, využily se jeho znalosti, a nastane doba, kdy se s ním rozloučíme, protože uplynulo nějakých 15 let.

Myslím si, že předchozí ministři vnitra měli dostatek příležitostí na to, aby základní čistku udělali v prvních devadesátých letech, a ne čekat 15 let a po 15 letech tuto kauzu otevírat, když už většina těch lidí má úplně jiné smýšlení, většina lidí se zapracovala a možná jsou to lidé, kteří jsou pracovně docela zdatní a dobří.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 4. listopadu 2004