Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové,

jsem rád, že pan místopředseda vlády zde otevřel podstatu problému, o které bychom měli hovořit a koneckonců musíme hovořit, když máme před sebou takovýto návrh zákona. Ten problém má podle mě dvě roviny. Jedna je formálně právní nebo filozoficko právní, tak jak zde byla zmíněna, a druhý problém je ryze politický. Ten filozoficko právní je problémem, jaký chceme mít právní řád, zda ho chceme mít stručný, přehledný, srozumitelný, zda ho chceme mít postavený na několika základních a obecných kodexech, nebo zda ho chceme mít složený z desítek nebo stovek speciálních zákonů, které upravují problematiky sobě velmi podobné nebo blízké, a budeme tím riskovat to, že se jednotlivé zákony budou dostávat do kontradikce samy mezi sebou, resp. tyto speciální normy budou v kontradikci s obecnými hlavními kodexy, které zde byly zmíněny, a to je občanský zákoník nebo obchodní zákoník, pokud hovoříme o této sféře.

Jsem přesvědčen o tom, že naším cílem by mělo být to první: Přehledný, stručný, srozumitelný právní řád. Jsem přesvědčen o tom, že smlouva byla, je a zůstane vždy jenom smlouvou, a jíž jejím předmětem je cokoliv, a tudíž že bylo velmi správné, že Poslanecká sněmovna nepustila dále zákon o pojistné smlouvě, a myslím, že by se měla zachovat úplně stejně v případě, když má před sebou zákon o spotřebitelském úvěru. To je první úvaha, kterou jsem chtěl říci.

Druhá úvaha mě vede nad tou politickou rovinou problému, event. sporu. Čeho jsme zde svědky? Je to pokračující střet soukromého práva s právem veřejným, je to pokračující střet mezi rozdílným viděním světa ze strany liberálně konzervativně orientovaných lidí z politiky, kteří mají levicové sociálnědemokratické či komunistické vidění světa a kteří na rozdíl od těch prvních upřednostňují dominanci veřejného práva v právním řádu na úkor práva soukromého, zatímco ti první jsou přesvědčeni o tom, že tím, co by mělo dominovat v našem právu, by mělo být právo soukromé, že tedy teritorium úpravy vztahů mezi lidmi by se mělo řídit na principech soukromého práva a nikoliv, aby do nich vstupoval jakýmkoliv způsobem stát.

Jsem přesvědčen o tom, že tato norma je tedy nejenom porušením tohoto principu, který bychom měli mít na mysli, že náš právní řád by měl být pokud možno přehledný, srozumitelný, stručný, ale že v tom druhém principu je to další vykročení směrem k igredenci práva volnosti smluvních vztahů jednotlivých stran a je to tedy další posilování veřejného práva nad právem soukromým, a to si myslím, že je cesta špatná. A proto si dovoluji navrhnout této Poslanecké sněmovně z těchto dvou důvodů zamítnutí předloženého návrhu zákona.