Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,

dovolte mi na úvod poděkovat za pozvání na Vaši konferenci a za možnost zde vystoupit se svým příspěvkem. O České republice se říká, že je srdcem Evropy. Spolu s vašimi zeměmi pak tvoříme celek, který byl po staletí označován jako střední Evropa. Jejím základním předpokladem je naše odvěká příslušnost k západnímu civilizačnímu a kulturnímu okruhu, kterou nemohla vymazat ani dvě totalitní hnutí 20. století - nacismus a komunismus. Západní civilizace se vždy vyznačovala svojí racionalitou, důrazem na vzdělání, vlastní píli a iniciativu. Nejinak je tomu dnes, kdy prim na poli vzdělanosti i ekonomiky začínají hrát informační technologie. Kdo jiný než my, pravicově smýšlející mladí lidé angažující se v politice, by měl být tím, kdo se stane hlavním nositelem myšlenek informačních technologií a informační společnosti v našich zemích.

Dovolte mi tedy nyní, abych vám představil pár vlastních tezí, jak by toto naše angažmá mělo vypadat. Nejprve bych se ale rád vyznal ze své vize světa na prahu třetího tisíciletí. Tato vize by se dala shrnout do několika obrazů.

Obraz první - svobodný člověk a svobodná společnost občanů

Představuji si, že člověk ve třetím tisíciletí bude maximálně svobodný, a to v nejširším slova smyslu. Společnost bude založená na existenci svobodných, ekonomicky samostatných a za život svůj, své rodiny, obce a státu plně odpovědných jednotlivců. Tito jednotlivci budou moci využívat široký prostor svobody, do kterého bude stát a jeho instituce zasahovat jenom v minimální a zákony jasně ohraničené míře, a to důsledně pouze v tam, kde bude jeho vliv absolutně nevyhnutelný a nenahraditelný (např. vnitřní a vnější bezpečnost, legislativní činnost, vynucování práva).

Obraz druhý - abyrokratizovaná společnost

Společnost bude maximálně abyrokratizovaná, a to ze dvou důvodů:

1. stát a jeho instituce vyklidí velkou část oblastí, do kterých dnes vehementně a obvykle velmi neúspěšně zasahuje (hospodářství, zaměstnanecká politika, převážná část zdravotnictví a sociálního systému, oblast vzdělávání, kultura, média). Tyto oblasti budou fungovat na základě iniciativy svobodných jednotlivců a jejich svobodného sdružování v obchodních, občanských, charitativních a jiných společenstvích.

2. zbývající část agendy různých veřejných úřadů bude převedena na vnitřně propojený a všeobecně dostupný informační systém, na který bude připojena drtivá většina občanů.

Obraz třetí - computerizovaná a informačně propojená společnost

Drtivá většina občanů bude nejen vlastnit a bravurně ovládat počítač, ale bude také bude propojena Internetem s okolním světem v celé jeho šíři. Bude tak moci svobodně a především velmi rychle komunikovat nejen s přáteli v Bratislavě, Budapešti, Varšavě a Praze či Sydney, ale také s nejrůznějšími úřady, institucemi, obchody, firmami nebo bankami. Od domácího či firemního počítače bude možné vyřídit během několika málo minut záležitosti, které dnes trvají měsíce, během kterých je žadatel frustrován frontami, krátkými úředními hodinami, neochotou úředníků, honěním od čerta k ďáblu a skutečností, že na většině úřadů jednoduše řečeno levá ruka neví, co dělá pravá. Tedy fenomény postkomunistické byrokracie, který jistě všichni známe.

Obraz čtvrtý - občan s jednou universální magnetickou kartou

Namísto desítek různých občanských, řidičských a jiných průkazů, rodných listů, pasů, povolení, karet a kartiček bude každý člověk mít jednu universální (a proti zneužití důkladně chráněnou) magnetickou kartu. Ta bude spolehlivě ověřovat jeho totožnost při přechodu hranic (budou-li ještě nějaké), při styku s policií, na finančním úřadě stejně jako při manipulaci s vlastními prostředky v bance. Tím mimo jiné odpadne zdlouhavé ověřování nejrůznějších dokladů, vydávání nekonečných a neustále chybně vyplněných formulářů. Obdobně tomu bude např. při vydávání živnostenských listů, ověřování trestní bezúhonnosti apod.

Obraz pátý - ekonomika volného trhu založená na e-commerce

Místem, kde vliv státu přirozenou cestou takřka zcela vymizí bude oblast obchodu, a ekonomických aktivit obecně. Jedním z důvodů proč tomu tak bude, je dynamický nástup IT právě v této sféře života. Jsem přesvědčen, že tento proces lidstvu skýtá do budoucna velkou naději, a to hned v několika ohledech:

a) může jít o jeden z reálných prostředků k oslabení tendencí k válkám po celém světě, je totiž starou pravdou, že ten kdo obchoduje, obvykle nebojuje.

b) bez svobodného ekonomického i politického prostředí nebude možné nikde na světě obstát. Proto bude vyvíjen tlak na autoritativní a totalitní režimy Taktéž informační blokáda těchto režimů bude mít díky Internetu velké trhliny (viz. dnešní příklad Běloruska či Srbska, které udržují resp. udržovala komunikaci se západním demokratickým světem především právě prostřednictvím tohoto média).

c) z hlediska pravicové politiky půjde o přínos také proto, že nástup IT je velkým útokem na samotnou podstatu socialistického myšlení o společnosti a ekonomice ve všech jeho podobách.

Možná si teď řeknete, ano, ten člověk má pravdu, ale nejsou to všechno jenom krásné sny? A jak k tomuto ideálu dospět? Právě na to se nyní pokusím odpovědět.

Nemusím snad zdůrazňovat, že jako pravicový politik jsem přesvědčen, že stát má velmi omezené možnosti, jak do procesu podpory IT vstoupit. Možností, které politik a politika má ale přesto ještě zdaleka nebylo využito. Naší úlohou totiž je především odstraňovat překážky, které rozvoj IT v našich postkomunistických zemích má. Zde jsou oblasti, kde vidím největší překážky:

1. legislativa,

2. dostupnost počítačové techniky a počítačového vzdělání pro nejširší vrstvu občanů.

Ad 1) Odpovídající legislativa je naprosto základním a konstitutivním prvkem tohoto procesu. Bez ní není rozvoj vůbec myslitelný. Právě na tuto oblasti bychom se jako politici měli nejvíce soustředit. Ačkoli situace je prozatím tristní, snad se i v této oblasti blízká na lepší časy.

Na začátku tohoto roku jsem patřil mezi předkladatele zákona o elektronickém podpisu, který prošel celým legislativním procesem, a to i přes odpor vlády. (To je mimochodem paradox české politiky. Socialistická vláda, která má největší odpovědnost i možnosti aktivní politiky podpory, v této oblasti nic nedělá a na její místo musí nastoupit poslanecká iniciativa. Věřím, že ve vašich zemích, kde vládnou pravicové vlády, je tomu jinak.) Tento krok byl významný nejen z praktického hlediska a přínosu pro všechny občany, ale také jako symbolické otevření problému IT na půdě nejvyšší politické instituce naší země.

Přijetím zákona došlo ke skutečnému průlomu v dosavadní komunikaci mezi občanem a státními úřady. Je to první krok k tomu, aby stát vykonával skutečný servis svým občanům, a nikoli naopak. Vedlejším důsledkem zavedení elektronických dokladů by mohlo být také snížení počtu úředníků, jež by nepochybně přispělo ke zlevnění české veřejné správy, která by měla mít důsledky pro každého daňového poplatníka. Za zmínku stojí také skutečnost, že podle odborníků jsou elektronický podpis a elektronické dokumenty mnohem bezpečnější a méně zneužitelné prostředky než klasický podpis a papírové dokumenty. Důsledkem zrovnoprávnění elektronických dokumentů tedy bude také zvýšení právní jistoty českých občanů a firem.

Česká republika se v této oblasti významně přiblížila standardům prosperujících západních zemí. Je však třeba, aby nezůstalo u této ojedinělé legislativní iniciativy, ale aby si všichni politici tvoří uvědomili, že je nutné pokračovat. (Zde musím opět zdůraznit neuvěřitelný přístup české vlády, která nadále brzdí uplatnění elektronického podpis svou liknavou přípravou prováděcích předpisů. Jen na okraj. Je paradoxní, že se tak děje přesto, že jedním z nových ministrů je i spolupředkladatel zmíněného zákona o elektronickém podpisu. To je dokresluje a potvrzuje moji domněnku, že toto téma je tématem navýsost pravicovým a navíc generačním.)

Ad 2) V této oblasti je celá řada překážek. Je to v první řadě stále ještě velmi nízký počet občanů, kteří mají volný přístup ke kvalitním počítačům. I když toto číslo neustále stoupá, ještě zdaleka nedosahuje hodnoty v zemích EU, o USA ani nemluvě. Stát by proto měl vyvinout maximální snahu směrem k vytváření veřejně dostupných počítačových terminálů v knihovnách, na školách, poštách apod. Samozřejmě není nutné, ani možné, aby tento proces stát financoval. Důležité je, aby soukromý sektor, který jediný tuto iniciativu může vyvinout, byl dostatečně motivován, a to právě státem resp. politiky, kteří dají najevo svůj zájem o tuto problematiku. Přirozeně nejen verbálním projevem, ale také např. vázáním jistých státních zakázek na angažmá v rozvoji IT.

S dostupností úzce souvisí také počítačová gramotnost. Je nutné, aby již děti na základním stupni škol měly možnost setkávat se s počítači, Internetem apod. I zde je prostor pro soukromou iniciativu motivovanou státem.

Zde je namístě poznamenat, že jednou z priorit politiky Evropské unie je podpora vytváření nových pracovních míst v prosperujících a perspektivních odvětvích. Přijímám argumenty, že se jedná o finančně náročnou investici. Jsem přesvědčen, že se ovšem zcela určitě naší zemi navrátí v podobě zvýšené internetové gramotnosti našich občanů. V opačném případě nám hrozí reálné nebezpečí, že se v budoucnu staneme poskytovateli nedostatečně kvalifikované práce. Navíc platí, že ekonomické prostředí a pracovní síly, které dostatečně využívají moderní informační technologie, zcela jistě více přitáhnou investory pro naše ekonomiky. Informační technologie také významně snižují provozní náklady, především náklady na administrativu. Rozvoj IT je vedle toho také velmi perspektivním odvětvím pro restrukturalizaci postkomunistických ekonomik, která se dotýká otázka nezaměstnanosti, zvláště palčivé v regionech, které byly v komunistickém období orientovány na dnes zcela neperspektivní obory jako hornictví a těžký průmysl.

Velkým problémem je vedle dostupnosti počítačů napojení domácností a dalších nekomerčních institucí na Internet. Zde vidím jeden velký dluh pravicové politiky (alespoň co se týká ČR): zachování monopolu v telekomunikacích. Tento monopol logicky vede k diktátu cen - tj. vysokým nákladům na provoz Internetu. Většina občanů tak nadále zůstává mimo možnost připojení, a to i v případě, že třeba již počítač vlastní. Rychlé uvolnění telekomunikačního trhu je tedy další výzvou pro pravicové politiky.

Co říci závěrem? Za prvé je třeba zdůraznit, že rozvoj IT není v žádném případě samoúčelnou záležitostí. Za rozvojem IT je třeba vidět bezprecedentní zvýšení možností vlastního rozvoje a kvality života jednotlivých občanů, tedy cíl, ke kterému by se měly vztahovat veškeré snahy politiků kdekoli na světě Nejde přitom o pokrok pro pokrok, ani žádnou fetišizaci, jak nám někdy bývá podsouváno zejména od starších kolegů. Jde o reálné zhodnocení situace a důsledků, které by nastaly v případě, že by postkomunistické země a jejich občané nezachytili tento proces v zárodku. Bylo by to neuvěřitelně nešastné a nezodpovědné a budoucí generace v našich zemích by nám toto selhání dozajista neodpustily. Myslím si, že všichni tuto výzvu dobře cítíme. Nedopusme, aby zůstala oslyšena.

Děkuji za pozornost.

Sdružení pro informační společnost, 28. ledna 2000