(http://www.psp.cz)

Vážený pane předsedo, pane nepřítomný premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové,

po dvou letech - bez jednoho měsíce prakticky na několik dnů přesně - se schází tato komora českého parlamentu k jednání nad bodem, který má název "Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry". Dnešní jednání i jednání před dvěma lety mají společné jedno - o důvěru Poslanecké sněmovny se uchází vláda, která nedisponuje většinou hlasů poslanců této sněmovny, o důvěru se uchází vláda menšinová. Tento fakt předurčuje mnohé v životě takové vlády, stanoví mantinely pro její exekutivní působení a zcela jasně definuje možnosti, které má. Tato vláda - jakkoli se nám její složení, a už politické, nebo personální, líbí či nelíbí - vznikla jako výsledek svobodné vůle občanů této republiky, jako výsledek hlasování voličů v červnových parlamentních volbách.

Tato vláda vznikla současně jako výsledek povolebních jednáních politických stran zastoupených v tomto parlamentě. Vznikla jako nutnost, která vyplynula z neúspěšnosti vzájemných jednání politických stran na straně jedné a schopnosti upozadit vzájemné rozpory dvou největších politických subjektů v České republice ve prospěch vytvoření stabilního politického prostředí na straně druhé. Především ale vznikla jako vláda politické strany, které voliči vyslovili největší podporu a učinili ji volebním vítězem. A a už se nám tato vláda líbí nebo nelíbí - a já jsem se nikdy netajil, netajím a nebudu se tajit svými výhradami vůči ní - oproti své předchůdkyni má ve své menšinovosti mnohem silnější mandát než měla ona, nebo její existence je promítnutím výsledků právě oněch svobodných a demokratických voleb.

Oproti minulosti existence této vlády zachovává totiž stejnou váhu hlasů voličů odevzdaných různým politickým stranám a do vlády posouvá ten politický subjekt, který se těší největší podpoře. Byl bych osobně velmi rád, kdyby si tento fakt uvědomili především ti politici, kteří ve vládách zasedali, aniž by k tomu měli elementární voličské pověření. Je nepsaným zvykem, že v souvislosti s hlasováním o důvěře předkládá vláda dokument zachycující představy a plány, které hodlá v následujícím období realizovat, tedy programové prohlášení vlády. Tuto povinnost neukládá vládě ani ústava, ani žádná jiná zákonná norma. Jde o akt politické praxe, jehož realizace je výsledkem nepsané dohody mezi vládní částí parlamentu a parlamentní opozicí.

Dokument, který máme před sebou, připomíná svým charakterem spíše politický manifest, který přetéká obecnými deklaracemi a nesplnitelnými sliby. Je to nikdy neuskutečnitelný, v praxi nerealizovatelný svět podle ČSSD. A kdyby toto hlasování bylo současně vyjádřením hodnocení takového dokumentu, kdyby vláda disponovala reálnou silou tyto ideje zhmotnit, asi by stálo za to se tomuto dokumentu obsáhle a detailně věnovat. Dnešní, resp. zřejmě zítřejší hlasování není hlasováním o vládním programu. Získá-li tato vláda důvěru, nedostává tím automaticky zelenou k realizaci svého programu, nebo pro cokoli, co bude tato vláda chtít prosadit na základě zákonné předlohy, bude muset získat podporu této sněmovny.

A tato sněmovna a politické reprezentace v ní zastoupené mají jedinečnou možnost prokázat v praktickém životě při každodenním jednání a především v konkrétním hlasování o jednotlivých zákonech samy sobě, sobě navzájem a především české veřejnosti, kdo ke komu má blízko, koho, s kým a především co spojuje, a je to především velká výzva těm, kteří neuměli nebo nebyli schopni spolu komunikovat, aby se právě teď chopili příležitosti a pokud možno se to naučili.

Děkuji za pozornost