ODS = reformní síla

Z hlediska historie jedné politické strany není deset let mnoho. Z hlediska společenských změn, které posunuly naši zemi od totalitního režimu směrem k tradičním západním demokraciím, se však jedná o zcela zásadní období. ODS v naší společnosti zapustila kořeny, stejně jako v ní zapustila kořeny svoboda a demokracie. A jsem přesvědčen, že paralela mezi těmito dvěma jevy není vůbec nadsazená.

Bylo to deset let tvrdé práce, deset let práce nás všech. Každý z nás měl svoji roli, svůj díl odpovědnosti, své bitevní pole, na němž hájil barvy ODS. Nejvýznamnější roli, největší díl odpovědnosti a nejvíce práce z nás ale odvedl jeden člověk, který si za to zaslouží naše uznání a poděkování. Oč prostší toto poděkování bude, o to větší upřímnost je v něm obsažena:" Pane předsedo Klausi - díky za vše co jste pro nás a pro tuto zemi udělal!"

Dnes tu nejsme jen proto, abychom bilancovali či abychom veřejnost a sami sebe navzájem ujišovali, že jsme vždy nebo téměř vždy "dokázali, že to dokážeme". Nejsme tu ani od toho, abychom si sypali popel na hlavu, by naše historie nebyla bez chyb a některé kroky bychom - viděno dnešním úhlem pohledu - dělali jinak. Nyní se nacházíme v situaci, kdy veřejnost (vedle bilancování) očekává jasná slova, co ODS nabízí dál. A já bych chtěl především o tom co dál hovořit.

Současná politická atmosféra je poznamenána několika skutečnostmi. Čtyřkoalice, která se programově stále jeví jako potenciálně nadějný partner, a to mimo jiné i s přihlédnutím k vývoji v regionech po krajských volbách, zatím vyvolává řadu otazníků.Nezanedbatelný signál vyslali ze svého nedávného sjezdu sociální demokraté. Zřetelně deklarovali svůj myšlenkový návrat do minulého století a tak programově konkurují spíše komunistům, nežli centristickým silám. Zastaralé koncepty státu, který se postará o všechny a komplikuje život podnikavým, a ve kterém narůstá moc byrokracie na úkor svobodného prostoru pro občana - to jsou vize, které musejí právem vystrašit tu část veřejnosti, jež spoléhá na vlastní síly, na vlastní schopnosti, na svůj zdravý úsudek. Naši socialisté se řídí krédem "co můžeš projíst dnes, neodkládej na zítřek". A proto střet s archaickou koncepcí Špidlova "socialistického" státu (nebo pojem "sociální" je v těchto souvislostech zavádějící), musí být jedním z hlavních témat volebního souboje mezi českou pravicí a levicí, mezi ODS a ČSSD.

Co na to Občanská demokratická strana?

Opoziční postavení dává každé politické straně, tedy i ODS, historickou šanci. Šanci k tomu, aby se ohlédla za svojí dosavadní činností a zhodnotila všechna její pozitiva i negativa, aby stávající ideové koncepty obohatila o nové ideje, a posléze vykročila směrem k dalšímu - ještě úspěšnějšímu - účinkování na politické scéně. Bereme tuto šanci jako výzvu - jako výzvu k NOVÉMU STARTU, ke startu, který naváže na deset let zkušeností a znalostí, které máme.

Liberálně-konzervativní politika ve 21. století, program ODS, by podle mne měl vycházet z následujících idejí a hodnot:

svobodný občan

rovnost příležitosti

vláda práva

levný stát

národní identita

idea 1. SVOBODNÝ OBČAN

Svoboda musí zůstat pro ODS i nadále základním ideovým principem a to ve všech jeho podobách, ve všech souvislostech - od svobody v rozhodování o svém osudu až po svobodu podnikání. Nedílnou součástí svobody, tak jak ji ODS chápe je odpovědnost, nebo jen ten kdo cítí odpovědnost může být ve svém důsledku skutečně svobodný.

idea 2. ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ

Svoboda každého jedince mimo jiné stojí proti rovnostářství. ODS proto musí zdůrazňovat, že skutečná rovnost je na místě pouze v jediném případě - jako rovnost příležitostí, která má hned dva významy:

Rovnost před zákonem jako každý občanský princip

Musím trvat na tom, aby každý občan byl nadán stejnými občanskými právy a svobodami, avšak i stejnými povinnostmi. Proto je potřeba odmítnout všechny pokusy "afirmativní akce", všechny kolektivismy, které jsou přímým popřením tohoto principu.

Odmítnutí sociální a majetkové rovnosti

Požadavek na sociální a majetkovou rovnost je nejen neuskutečnitelný, ale také nesmírně nebezpečný, nebo popírá existenci v rozdílu nadání, temperamentu, schopnostech, pracovitosti a zázemí jednotlivých občanů. Znovu a znovu musíme zdůrazňovat, že nerovnost není nespravedlnost!

idea 3. VLÁDA PRÁVA

ODS se vždy hlásila k principům právního státu, tedy vlády práva. Je ovšem otázkou činila-li tak vždy dost jednoznačně a dost zřetelně. Nadále bychom měli dbát o to:

aby náš právní řád tvořil stručný a jasně interpretovatelný soubor zákonů,

aby v našem právním řádu dominovalo soukromé právo nad veřejným.

Výzvou nám tady budiž osvědčené anglosaské konzervativní heslo - "Law and order". Zákony by měly do soukromí občanů zasahovat co nejméně, avšak tam, kde budou porušovány, je nutno tvrdě a nekompromisně zasáhnout. Zvláště se to týká tématu kriminality.

idea 4. LEVNÝ STÁT

Institut státu má ODS i nadále hájit, nebo stát považuje za garanta občanských práv a svobod, za předpokladu rozvoje národního společenství. Takovou roli, ale může hrát pouze stát malý, silný a levný. A protože takto náš stát nevypadá, řekněme ovšem občanům reaganovské "stát není řešením našich problémů, protože stát je naším problémem". Je tedy čas tento stav důkladně reformovat. Kdo jiný než ODS by to měl udělat?

idea 5. NÁRODNÍ IDENTITA

Ve vztahu k evropské integraci:

Chtějme Evropu postavenou na čtyřech základních svobodách, tj. volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu.

Chtějme jen Evropu národních států, nic víc a nic míň. Nepřipusme žádnou federaci, žádný evropský superstát. To není výzva k izolacionismu, není to ani platné národovectví. Je to pouze výzva k uvědomění si hrdosti ke své státní příslušnosti, k národní historii a tradici. Je to výzva vycházející z přesvědčení o tom, pravý původ Evropy tkví v principu "jednoty v mnohosti", která je tomuto kontinentu odnepaměti vlastní, a který stojí za to uchovávat i dalším generacím. Chceme-li totiž něco předávat, musíme si to nejprve uchovat.

Tolik pět idejí, pět hodnot, z nichž by měl podle mne vycházet program ODS. Jejich obecná definice je ale jen jednou stránkou mince. Tou druhou je způsob jejich převedení do praxe, jejich konkrétní podoba.

Až dosud jsme vždy byli vnímáni jako strana, která je tahounem a hybnou silou společenských reforem, tedy jednoduše řečeno strana reformní. I nyní je před námi celá řada výzev, jejichž společným jmenovatelem by opět mohl být termín REFORMA. A v kontextu s tím by i nadále měla ODS zůstat nejvýraznější reformní silou v ČR!

Volební program ODS by proto měl být postaven na třech základních pilířích, na třech následujících reformách:

Reforma státu

Daňová reforma

Penzijní reforma

Říkáme NE welfare state!

Nejsem ani ekonom, ani odborník na penzijní systémy, proto se nechci a nebudu pouštět do hlubokých ekonomicko-sociálních sond. Každému racionálně uvažujícímu člověku je však jasné jedno: veřejné finance v této podobě a v tomto objemu, jsou zcela neudržitelné. Některé země euroatlantického prostoru to dávno pochopily, a proto je v nich pečovatelský welfare state na ústupu. My se nacházíme na křižovatce. Půjdeme cestou pokus - omyl, tedy vybudujeme sociální stát, který po pár letech budeme nuceni zrušit, nebo se tomuto mezikroku na cestě k opravdu liberální ekonomice vyhneme?

Odpověď ODS musí být jasná. Ne welfare state, ano ekonomickému liberalismu! Ne vysokým daním, ne plošným sociálním dávkám, ne vysokým dotacím! Absolutní ne nemravným majetkovým daním! Oproti tomu ale jasné a zřetelné ano rovné a velmi nízké dani! Ano společnému zdanění rodiny! Ano adresné sociální pomoci v případě, že není nahraditelná z nestátních zdrojů!

V loňském roce byl Dnem daňové svobody, tedy datem, od nějž čeští občané přestali pracovat pro stát a začali vydělávat pro sebe, 6. červen. Dejme si za cíl to, abychom v roce 2005 tento den oslavili nejpozději 30. května! Dejme občanům této země pět nových dnů svobody! Prostředkem, jak tento cíl realizovat není nic jiného než důsledná reforma daňového a penzijního systému.

Říkáme ANO levnému státu!

Náš stát v této chvíli není tím, co bychom chtěli. Je neohrabaným otesánkem, nehorázně požírajícím naše daně, z nichž velkou část sám vstřebává, druhou část pak vylučuje v naprosto odpudivé podobě. Není ztepilý, ani silný. Je však značně otylý, a jeho produkce dusí vše živé a životaschopné. Stát sám však nezhubne. Odtučňovací kúru mu musí někdo naordinovat. Kdo jiný než ODS to může provést? Kdo jiný než naše strana může reformovat stát tak, aby se stal efektivním a levným servisem svým občanům, službou, jejíž kvalita je úměrná ceně, tedy zaplaceným daním? Otázka zní, jak to provést?

Působili bychom velmi nevěrohodně a pokrytecky, kdybychom říkali, že je třeba začít od zdola. Nikoli, staré české přísloví říká že "ryba páchne od hlavy". Tím, kdo si musí utáhnou opasek je tento stát.

Tato ideová konference je jakýmsi startovním výstřelem do příštích parlamentních voleb. Proto bychom se neměli jen ohlížet zpět, nýbrž jasně deklarovat, čeho chceme dosáhnout. Jedním z cílů by podle mne měla být důsledná reforma státu a jeho institucí. Reforma, čítající:

Inventuru pravomocí státu na všech úrovních veřejné správy, jejímž cílem bude jasné rozhodnutí o kompetencích obcí, krajů a států, jejich předání na co nejnižší možnou úroveň a následná redukce v podobě zrušení, zeštíhlení, zjednodušení nebo privatizace všech nadbytečných činností, úřadů a institucí, redukci stanovení maximálního počtu členů vlády, závazné struktury ministerstev apod.

Reformy veřejných rozpočtů, založenou na jedné straně na redukci výdajů, zejména mandatorního charakteru, na straně druhé na výše popsané daňové reformě.

Zavedení moderních informačních technologií do práce veřejné správy (e-government).

Reformu ústavního systému, zaměřenou na jeho zefektivnění (např. zavedením tzv. kancelářského systému, přechodem k jednokomorovému parlamentu, čítajícímu maximálně 150 poslanců volených jednokolovým většinovým systémem apod.).

Revizi, zjednodušení a zpřehlednění našeho právního řádu, která je předpokladem všech předešlých kroků.

Prvních deset let od svého vzniku naplnila Občanská demokratická strana úsilím o maximalizaci svobodného prostoru pro všechny občany naší země, úsilím o rehabilitaci západního typu demokracie se všemi jejími mechanismy, úsilím o rehabilitaci tržní ekonomiky založené na aktivitě každého jedince. Jsem hluboce přesvědčen, že nešlo o roky ztracené. Ba, právě naopak. Šlo o roky, kdy se naše země tomuto ideálu přiblížila snad více než kdykoli ve své historii. Minulých deset let bylo nadějí a optimismu. Věřím, že i přes krátkou vládu levice, nebo možná právě proto, že vláda levice bude krátká, budeme mít důvod k optimismu i nadále.

Praha, Žofín, 21. dubna 2001