Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové,

myslím, že to není špatné - máme stabilně preference přesahující 30% - jsme rok, měsíc, co měsíc nejsilnější politickou stranou v České republice a řekněme si, kdo byl to byl býval byl čekal poté, co jsme si za předsedu zvolili valacha.

Fakt si myslím, že to není špatné, na kongresu vládne pohoda, cimbálovka dobře hraje, umí přecházet od lidových tónů až po tu rockovou klasiku a ti valaši tu slivovici mají dobrou.

Říkám do třetice, že to není špatné a říkám to teď už trochu vážněji, protože je to pocit, který podle mne začíná převládat nejenom zde na kongresu u té cimbálovky a u té slivovice, ale i mimo, v našich domovských městech, nebo jsme v pohodě, máme dobrou náladu, preference nám rostou a mnozí si začínají říkat: "tak teď hlavně, prosím, nic nedělat, abychom nic nepokazili, protože ono nám to potom spadne přímo samo do náručí".

Nevím, kdo z nás se díval na kvalifikační utkání naší fotbalové jednadvacítky, tam to taky nebylo špatné. Vyhráli jsme ve Švýcarsku, v druhém poločase jsme vedli jedna-nula, hráli jsme přesilovku jedenáct ku deseti a ejhle, zápas jsme prohráli a na mistrovství Evropy nejedeme.

Myslím, že tady měl pravdu jeden člověk ještě dávno, dávno a dávno před tím, než se vůbec začal hrát fotbal a jiné míčové hry. Byl to říman s malým "ř" pokud jde o původ, nicméně říman s velkým "ř" pokud jde o jeho velikost, jmenoval se Cicero a ten řekl: "člověk bývá často sám sobě největším nepřítelem".

Myslím si, že to platí stejně tak o fotbalovém družstvu jako o politické straně. Stejně tak si myslím, že největším možným nepřítelem nás samotných nejsou jacísi "zločinní" bruselští byrokrati, není to ani Kalousek, není to ani paranoidní autista! Pokud propadneme tomu pocitu uspokojení a euforie, tak tím největším nepřítelem můžeme být pouze my sami sobě. A je to proto, že jenom takové to pasivní spoléhání se na neschopnost svých soupeřů může vést k jednomu jedinému, a to je k podcenění soupeře.

Můžeme se tisíckrát tady předhánět v silnějších výrazech, že tato vláda není vládou, ale je to horda loupeživých rytířů, která pořádá nájezdy na peněženky občanů České republiky, můžeme se tisíckrát tady utvrzovat v tom, že je to banda politických podvodníků, že to je vláda, která bere lidem práci, která vede zemi k bankrotu, můžeme říkat, že to je vláda, která lidi špicluje - když se podíváte na počty odposlechů, můžeme říkat, že ta vláda nemá ráda lidi vůbec, zejména ty poctivé, pracovité a podobně. Můžeme taky říkat, že to je vláda, která není ve skutečnosti není schopna zajistit prostřednictvím svého ministra vnitra elementární bezpečí a klid pro život občanů a namísto toho kontroluje, jestli máme všichni lékárničky v našich autech.

Ale jedno říkám, že bychom udělat určitě neměli, a to je podcenit svého soupeře. Nevím, kdo z vás zná jeden z klasických Murphyho zákonů, je to zákon lži, který říká: "Můžete stokrát dokázat nepravdivost lživého výroku, stejně se vždycky najdou lidé, kteří mu uvěří." A my máme přece jasnou zkušenost. Sociální demokraté nám lhali před volbami, teď už nám lžou ve všech třech větách, jak zde bylo správně řečeno a buďme si jisti, že nám a občanům této země budou lhát tím více, čím blíže budou další volby. Takže jestli mohu po něčem volat, tak je, prosím, nepodceňujme naše soupeře a nepropadejme oné euforii, poté, co se vrátíme z tohoto kongresu.

My máme jasné úkoly přesvědčit naši veřejnost o několika věcech. To, že by bylo nejlepší a nejprospěšnější pro tuto zemi poslat Vladimíra Špidlu zpátky do jeho rodných Čech, třeba namísto objímání stromů chytat kapry. Můžeme ujistit ochranáře, že kaprům, pokud je Vladimír Špidla bude chytat se stejnou bravurou, jako vládne, tak jim vůbec nic nehrozí. Ale to by bylo fakt málo. Myslím, že bychom se měli soustředit na trpělivé předkládání nových a nových důkazů o tom, jaké špatné důsledky má vládnutí této vlády a měli bychom se nebát a zaznělo to také ve vystoupení některého z mých předřečníků, odhalovat další a další průšvihy, kterých se tato vláda skutečně dopouští.

Říká se, že politik má mluvit pouze tak, jak narostly uši jeho posluchačům. Jestli spatřuji jedno z dalších rizik pro nás pro všechny zejména k tomu příštímu roku, není nedostatek populismu, tak jak by mohl vést závěr k tomuto výroku, ale je to možné další uspokojení, a to je, že nám naši voliči úplně rozumějí. Já si myslím, že neplatí rovnítko mezi tím, čím více jsme negativističtí a razantnější, tak tím více nám lidé rozumějí. Myslím si, že to rovnítko není a že náš úkol není jen zesilovat tu negaci a ostrou kritiku, ale náš úkol před příštími volbami a do dalších voleb, je být srozumitelnou opozicí. A srozumitelná opozice znamená opakovaně, znovu a znovu, a je to fakt dřina vymýšlet nové a nové věci, nebo se aspoň tvářit, že vymýšlíme nové a nové věci, ale měli bychom být schopni pojmenovat to, co veřejnost pálí. A už je to určitě všude zmiňovaná všudypřítomná korupce, je to pocit nebezpečí, je to nízká efektivita soudnictví, je to špatná kvalita právního prostředí a vy z vás, kteří žijete na úrovni krajů a krajských zastupitelstev, určitě víte také krize ve zdravotnictví.

Myslím si, že ale jenom toto nestačí a že to všechno, co jsem zde říkal, musí doprovázet efektivní politický marketing, jasně definovaná komunikační strategie, bez které se neobejde žádný živnostník a tím spíše se bez takovéto komunikační strategie nemůže obejít ani politická strana. A jestli tedy něco potřebujeme, tak náš velmi dobrý produkt "Modrá šance" hezky zabalit a v přijatelné, líbivé a zajímavé formě také dopravit k našim voličům a k občanům České republiky.

Já jsem původně nechtěl zmiňovat to, co zde zmínila celá řada mých předřečníků, a to, že příští rok je rokem supervolebním a že budou troje volby. Přesto bych to chtěl v jedné souvislosti zmínit. My musíme vyhrát všechny tři volby a velmi bych doporučoval, abychom se soustředili na ty tři volby vněstranické a teprve až absolvujeme ty tři volby vněstranické, tak se soustředili na ty vnitrostranické a neměnili pořadí. Myslím si, že to je velmi důležité pro nás pro všechny.

Já jsem relativně čerstvý ženáč a tak mě překvapilo, že i jeden člověk, kterého si docela vážím, jmenoval se Charles de Gaulle, měl podobné zkušenosti jako já, když řekl: "jedna hádka s manželkou mě stojí víc energie, než 5 tiskových konferencí". Tady bych si dovolil říci, že vidím ještě jedno riziko, které nám může hrozit. A to když naše vnitřní spory budeme řešit prostřednictvím médií, respektive, když vůbec připustíme, aby některé spory existovaly. Jestli má nějaký úkol naše nové vedení, tak nejenom tady z tohoto místa deklarovat, ale také potvrdit to, že Občanská demokratická strana je skutečně jednotná.

Já jsem na úvod použil ten příměr fotbalové 21 a onoho kvalifikačního utkání. Myslím si, že vedle té špatné zkušenosti by možná bylo dobré dát taky jiný lepší příklad, a to jsou fotbaloví senioři. Ti, kteří sledují fotbal pravidelně, tak ví, jak katastroficky dopadla minulá kvalifikace na mistrovství světa, a to přesto, že to byl tým plný brilantních a výrazných individualit, tým špičkových hráčů, ale současně tým, který nebyl schopen táhnout na branku společně. A teď se to celé změnilo! Najednou prakticky ten samý tým plný těch samých individualit to dokáže. A je to mužstvo, které je plné skvělých fotbalistů, jsou to jedinečné individuality, které dokáží, ale nesobeckým výkonem vytvořit právě ten skvělý tým. A já bych nám všem přál, a loučím se nikoliv vtipem, ale vážnou úvahou, všem bych nám přál, abychom byli schopni jako skvělé individuality vytvořit ten jeden tým, který bude mít báječný tah na branku. Věřím, že se nám to podaří.

Děkuji.

XIV. kongres ODS, Luhačovice, 22.-23. listopad 2003