Ivan Langer

Vážený pane ministře, obracím se na vás, musím říci již opakovaně, ve věci právního zastoupení České republiky v arbitrážních řízeních. Můj dotaz bude poměrně stručný.

Na základě dnes již obecně známých informací o výši nákladů na arbitrážní řízení, a již na základě mezinárodních dohod o ochraně investic, či dohod jiných, je zde evidentní nepoměr mezi výší odměny, kterou český stát vyplácí, a výsledkem řízení pro Českou republiku. Kdybych měl být ještě přesnější, Česká republika prohrává, kde může, a navíc za to platí v řádech desítek, ne-li stovek milionů, komu jen to lze.

Proto se ptám, jak je určována odměna za právní zastoupení České republiky, resp. jejích organizačních složek. Mám zde na mysli tedy jak výši, tak zejména způsob konstrukce samotné odměny, konstrukce ve vztahu k výsledku řízení, tedy k tomu, zda ta právní kancelář, která zastupuje tu či onu instituci v konkrétním sporu, je zainteresována na dobrém výsledku v podobě vyšší odměny, nebo zda je zainteresována negativně, tedy v případě neúspěchu je odměna výrazně, výrazně nižší.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, výběr právních zástupců ČR v arbitrážních sporech dle mezinárodních dohod se provádí na základě zákona o zadávání veřejných zakázek. Výběr je spojen s posuzováním kvalifikačních požadavků, které musí uchazeč splňovat. Jedná se o otázku znalosti cizích jazyků na úrovni odpovídající předmětu veřejné zakázky, o otázku vlastní překladatelské služby, dostatečné sítě právních kanceláří, dobrou znalost mezinárodního práva, doložení případu zastupování klienta v rozhodčím řízení stálého mezinárodního rozhodčího orgánu apod. a také o dobrou znalost českého právního řádu a českého prostředí. Na základě zákona o zadávání veřejných zakázek jsou vybírány pro jednotlivé kauzy jednotlivé advokátní kanceláře.

V tuto chvíli nemohu panu poslanci podat přesnou informaci o tom, jak je postavena smlouva o odměňování těchto právních zástupců. Takto cílený dotaz jsem obdržel až nyní. Informaci dodatečně panu poslanci formou dopisu doložím.

Velmi se těším na odpověď, protože v řadě případů lze mít vážné pochybnosti, zda finance, které platí český stát, neplatí proto, aby Česká republika arbitráž prohrála. Nechci předjímat šetření některých vyšetřovacích komisí, ale zejména známá kauza Česká republika versus CME, v rámci které měla právní kancelář zastupující Českou republiku sama dodat arbitrům falešný podvržený důkaz, na jehož základě poté Česká republika prohrála tuto arbitráž, je pro mne vážnou otázkou, nakolik se Ministerstvo financí a vy jako ministr financí zabýváte kvalitou právního zastoupení České republiky v takovýchto sporech, kde jde o miliardy, ne-li desítky miliard korun daňových poplatníků.

Pokud se podíváme na výčet arbitráží, které již byly ukončeny, výsledek je dva ku jedné. Ve dvou arbitrážích Česká republika uspěla, v jedné mezinárodní arbitráži Česká republika neuspěla. Výsledek celkově vyznívá ve prospěch výhry České republiky v těchto mezinárodních arbitrážích. Je pravda, že v mezinárodní arbitráži, kde Česká republika neuspěla, částka, kterou Česká republika musela zaplatit, je značná.

Jako ministr financí věnuji dostatečnou pozornost vedení těchto sporů a pravidelně se zabývám hodnocením průběhu vedení těchto arbitrážních sporů, ke kterým v tuto chvíli ze strany ČR musí docházet z iniciativy druhých stran.

Arbitráž není ovlivněna jen tím, jak kvalitního máme zástupce. Jde o to, aby zástupce byl maximálně kvalitní a dostatečně kompetentní k provedení těchto jednotlivých sporů, ale také kde mají tyto případy příčinu, zda se jednalo o zpackanou legislativu, ze které nastávaly situace, na jejichž základě dochází k arbitrážím. Obávám se, že tuto zpackanou legislativou se vyšetřovací komise podle mého názoru bohužel nezabývá.