(Schválen Senátem 7. 1. 2000. Zákon vyhlášen 23. 2. 2000 ve Sbírce zákonů v částce 11 pod číslem 30/2000 Sb.)

Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové,

když jsme diskutovali v poslaneckém klubu ODS o tomto zákonu, řekl jsem myšlenku, že většina z vás nebo z mých kolegů si o právnících, resp. o absolventech právnických fakult myslí to nejhorší, a dodával jsem, že právem. Dodal jsem také, že po vystoupení a po projednávání tohoto bodu bude to myšlení a ty představy ještě horší. Ale prosím o trochu tolerance a pochopení, nebo návrh, který máme před sebou, patří do kategorie, kterou označuji termínem "norma norem", která svým významem je nepochybně rovna i základnímu zákonu každého státu, kterým je ústava. Myslím, že právě pro význam, pro závažnost by měl být také přístup k němu velmi specifický, velmi obezřetný, velmi pečlivý a uvážlivý.

Dovolím si připomenout jednu historickou skutečnost, a to, že v roce 1894, když měl přijít do říšské rady tehdy civilní řád soudní, byl oběma sněmovnami přijat zákon, jak raditi se a usnášeti se jest o návrzích zákonů vztahujících se k zavedení nového civilního řádu soudního. Jinými slovy, tehdejší komory se usnesly, že k tak zásadní věci, jako je kodex, by nebylo vhodné přijímat pozměňující návrhy, že by bylo dobré je přijmout jako celek nebo je jako celek odmítnout, a to proto, aby tyto normy, které jsou navýsost odbornými, které jsou předkládány s jednotlivými ustanoveními, která jsou navzájem provázána, nebyly rozbity těmito individuálními zásahy, neztratila se jejich vzájemná konzistentnost.

Myslím, že to samé platí i pro předložený návrh. Velmi bych doporučoval, aby výbor, pokud se dostane tento návrh do projednávání ve výboru, se zamyslel právě nad tímto přístupem, zda normu nevzít jako celek a jako takovou ji předložit sněmovně k finálnímu hlasování, nebo zda ji raději nevrátit k přepracování, tak aby byla odstraněna některá problematická ustanovení. Já sám o sobě jsem přesvědčen, že spíše bychom toto měli akceptovat nebo neakceptovat. Jak jsem řekl, jde o vysoce odbornou věc a právě proto myslím, že aktivita jednotlivých poslanců v tomto smyslu - jakkoli může být vedena spíše dobrým úmyslem - může být věci ke škodě.

K samotnému zákonu. Pan zpravodaj i paní kolegyně Rujbrová ocenili objem práce, který byl vykonán na této předloze, a já se připojuji - a myslím to zcela upřímně - k výrazům, které oceňují práci, která byla vykonána, protože je to dílo rozsahem skutečně velké a je to dílo, které není novelizací, ale které je rekodifikací občanského soudního řádu. Koneckonců také osoby, které tento návrh vypracovávaly na Nejvyšším soudu, tuto skutečnost připouštějí a konstatují ji při jednání na různých odborných fórech. Před námi neleží novela občanského soudního řádu, ale skrytá rekodifikace občanského soudního řádu.

Tento návrh zákona obsahuje podle mého názoru vedle nesporných pozitivních změn také změny velmi problematické. Já to říkám, protože jsem navrhoval jakýsi postup, to znamená vzít tu věc jako celek, protože je provázána určitou logikou, nebo vrátit k přepracování a vyjmout ty věci, které nejsou natolik problematické, které jsou nesporně pozitivní, například nová úprava exekucí, zavedení některých lhůt pro soudy. Pan kolega Výborný zmínil v důvodové zprávě jeden fakt, který je poměrně zvláštní u normy tak velkého významu, a to je, že sami předkladatelé připouštějí, že hodlají postupovat metodou pokus - omyl, že tedy zavádějí nové instituty s tím, že se postupem času ukáže, nakolik se osvědčí nebo neosvědčí, a podle toho bude postupováno dále v případě další rekodifikace civilního procesu. Nejsem si upřímně jist, jestli můžeme připustit takovou metodu při přijímání a projednávání takové normy, jakou je občanský soudní řád, abychom připustili, že některé instituty nově zaváděné přijímáme a zavádíme jen na zkoušku.

Pokud jde o charakteristiku občanského soudního řádu, myslím, že je třeba si uvědomit, že je to norma, která je pro všechny účastníky procesu, nikoliv pouze pro některou ze skupin nebo některou ze stran. Bojím se, že to, co je předloženo, je zákonem, který je spíše "zákonem pro soudce", nikoliv zákonem pro účastníky. Hovořím teď především o tom, k čemu dochází v této normě, to je ke koncentraci řízení, která je zásahem do práv účastníků, a to i těch, kteří se oprávněně domáhají svých práv a kteří se brání tomu, že někdo do jejich práv zasahuje. Myslím, že je třeba si říci, že tímto způsobem se kladou enormní nároky na účastníky řízení. Já si osobně sám nedokáži představit, jakým způsobem by se účastníci dokázali obejít při takové koncentraci řízení bez právního zástupce, bez advokáta, nicméně něco jako povinné zastoupení tato rekodifikace nepřináší a já se obávám, že v mnoha případech se spíše dočkáme větších nespravedlností než toho, že by se někdo domohl spravedlnosti.

Poněkud v rozporu se slovy pana ministra, který oznamuje při připravované reformě soudnictví přesun agendy na okresní soudy, je § 9, věcná příslušnost. Když se na tento paragraf dívám, mám pocit, že je to v rozporu s oněmi deklarovanými záměry, protože tam neshledávám nic, co by bylo v souladu s těmito slovy. Současně připomínám problematičnost postavení zástupců. O opravných prostředcích tady hovořila již paní poslankyně Rujbrová. Současně bych chtěl upozornit na jeden fakt, že je-li tato norma skrytou rekodifikací, je poněkud paradoxní, zase v souvislosti s důvodovou zprávou, že je předkládána izolovaně od občanského práva hmotného, od občanského zákoníku. Pokud saháme k rekodifikaci, měly by tyto normy být provázány a měly by být předkládány současně.

Jelikož jsme se dohodli na tom, že nebudeme příliš prodlužovat jednání sněmovny, doporučuji závěrem Poslanecké sněmovně, pokud propustí tento návrh zákona do dalšího čtení, aby zvážila - jednalo by se zřejmě o ústavně-právní výbor - můj návrh, to znamená buď tuto normu přijmout jako celek, nebo ji vrátit předkladateli k přepracování a v tom případě do ní nezasahovat. Vrátit k přepracování do podoby, která by byla možná rozsahem podstatně menší, než je návrh v tuto chvíli, nicméně významem by byla stejně důležitá, jako je v tuto chvíli. Vrátila by se tak do Poslanecké sněmovny norma, která by se prioritně zaměřila na problematiku exekucí, zavádění některých lhůt, které jsou podle mého názoru v tuto chvíli řešeny poměrně dobře, by ještě nedostatečně.

Proto si osobně dovoluji navrhnout Poslanecké sněmovně vrácení předloženého návrhu předkladateli k přepracování s tím, že mu sněmovna doporučuje v nejkratším možném termínu předložit návrh úprav občanského soudního řádu, které budou reflektovat nejnaléhavější potřeby vztahu věřitele a dlužníka, kterými se podle mého názoru jeví úprava soudních exekucí a zavedení některých lhůt soudů při rozhodování.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 30. června 1999