Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové,

novela trestního zákona, kterou jsem předložil a kterou projednáváme ve druhém čtení, je novelou sice malou svým rozsahem, ale troufám si říci, že velkou svým významem. A to významem jak trestně právním, tak i společenským. Je to totiž novela, která odstraňuje závažný nedostatek obsažený v našem trestním právu, nedostatek, který těžce dopadá na oběti jednoho z nejzávažnějších násilných trestných činů, kterým je znásilnění. Nedostatek, který na straně druhé naopak zvýhodňuje pachatele jeho nejbrutálnějších forem.

Závažnost tohoto trestného činu je o to větší, že jeho oběti jsou sexuálním násilím psychicky traumatizovány často na celý život. Některé z nich nejsou schopny i přes nepatrnou fyzickou újmu dlouhodobě navázat dokonce plnohodnotný partnerský vztah. Negativní dopad na jejich duševní rozpoložení přitom není způsoben pouze vlastním aktem znásilnění, ale velmi často i procesem vyšetřování tohoto trestného činu. A zde je potřeba říci, že nepomůže žádný zákon, žádná novela, zde musí učinit složky činné v trestním řízení pokrok v komunikaci s oběmi, a to zejména při zjišování skutečného rozsahu poškození a újmy. Citlivý a lidský přístup, tedy větší důraz na posuzování psychických dopadů sexuálně motivovaných násilných činů, musí být nezbytnou součástí jejich postupu. Zde si myslím, že je úkol pro ministra vnitra i ministra spravedlnosti, aby udělali v tomto smyslu maximum. Platí totiž, že zraněnou duši nezhojí žádná řeč paragrafů.

To vše ovšem neznamená, že bychom se měli jako zákonodárci smířit s dnešní praxí, kdy je sice vysoký podíl objasněnosti těchto brutálních trestných činů v řadě případů znehodnocován nízkou výší trestu. Tím je totiž psychické strádání obětí umocněno, nebo pachatelé jsou si nedokonalostí zákona často dobře vědomi a tyto mezery mohou využívat. Uvědomme si prosím, že podle policejních statistik se oběmi tohoto násilného trestného činu stávají prakticky každý den dvě ženy. A to je jen vrchol ledovce, nebo velká část trestné činnosti nebývá policii z výše zmíněných důvodů oznámena vůbec.

Jaké jsou hlavní nedostatky současné právní úpravy trestního zákona v tomto smyslu? Přístup trestního práva ke znásilnění se příliš neliší od starého rakouského zákoníku z minulého století. Právní pohled na tuto problematiku je dlouhá desetiletí, prakticky 150 let, téměř neměnný a k zásadnějším změnám nedošlo ani v polistopadovém období. Jeho nedostatečnost, na čemž se shodnou všichni odborníci z praxe i teorie, spočívá především ve znění skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle § 241 trestního zákona. V první řadě se vymezení trestného činu znásilnění týká pouze sexuálního násilí páchaného na ženách. Druhým vážným nedostatkem je kvalifikace tohoto trestného činu pouze v případě klasické soulože pachatele s obětí. Zcela pominuty zůstávají tzv. nekoitální praktiky, které jsou v současnosti soudy podle platného zákona klasifikovány pouze jako pouhé vydírání či dokonce omezování osobní svobody, a to jsou trestné činy s výrazně nižší trestní sazbou. Zatímco pachatel trestného činu znásilnění může být odsouzen na dva až osm let odnětí svobody a v případě těžké újmy na zdraví a u ženy mladší 15 let na pět až dvanáct let odnětí svobody, u vydírání je maximální výše sazby tři roky a u omezování osobní svobody dokonce pouze dva roky trestu odnětí svobody. Tato praxe traumatizuje oběti ještě jednou, sekundárně, nebo zažívají pocit bezmoci a nespravedlnosti. U některých žen může být navíc tento fakt nepochybně jedním z motivů zmíněný trestný čin vyšetřujícím orgánům vůbec nenahlásit a raději zůstat v anonymitě. Proto jsem také přesvědčen, že ony policejní statistiky jsou pouhým vrcholem ledovce skutečné trestné činnosti v této oblasti.

Tento stav je třeba považovat za neudržitelný. Psychologové totiž upozorňují na skutečnost, že klasická forma soulože při sexuálním násilí traumatizuje oběti méně než praktiky, které nejsou zcela běžné. Dokonce platí to, že čím více se počínání útočníka odchyluje od běžného styku, tím větší psychickou újmu obě utrpí. Pokud současná praxe díky platnému znění zákona umožňuje neobhajitelné zvýhodňování pachatelů sexuálně motivovaného násilí uskutečňovaného jinak než souloží, musí být podle mého hlubokého přesvědčení tento přístup od základu změněn. Nepřiměřeně nízké tresty jsou výsměchem obětem a v žádném případě nemohou splňovat svůj výchovný ani ochranný a preventivní účel.

Zmíněné nedostatky trestního zákona jsou natolik zásadní, že mě vedly k předložení této novely, kterou projednáváme. Její význam spočívá mimo jiné v rychlém uvedení do života, které může v co nejkratší době přinést praktické výsledky. Trestný čin znásilnění je v této novele vymezen jako jednání spáchané na jakékoli jiné osobě, bez ohledu na její pohlaví. Vyšší trestní sazbu tak budou moci soudy uložit pachatelům sexuálních útoků i na osobu mužského pohlaví, což zejména platí v případech dětí a mladistvých. Jako znásilnění jsou zároveň v návrhu novely klasifikovány i jiné praktiky pachatelů na obětech, než je soulož. Veškeré sexuální násilí je tak stavěno na stejnou úroveň, což odstraňuje nerovnováhu v dosavadním přístupu k těmto nebezpečným a psychicky trýznivým trestným činům.

Jsem přesvědčen - nejen vzhledem k příznivým ohlasům odborníků z trestně právní teorie i praxe a představitelů zainteresovaných nevládních institucí - že navrhovaná novela trestního zákona přispěje k posílení autority státu v této oblasti trestního práva. Alespoň částečně se nám tak podaří vyrovnat dluh, který máme jako zákonodárci při nalézání práva a spravedlnosti vůči obětem brutálních útoků na svobodu rozhodovat o svém intimním životě.

Chtěl bych poděkovat všem členům ústavně právního výboru za velmi věcnou atmosféru při projednávání mého návrhu i za zpřesňující doplnění mého návrhu, které zcela akceptuji. Současně bych chtěl poděkovat i zástupcům Ministerstva spravedlnosti za jejich aktivitu v rámci druhého čtení návrhu zákona. I když nakonec nezvítězila jejich verze předložené úpravy, nemyslím si, že by se v této věci měli oni cítit poraženými. Jsem přesvědčen, že rychlé uvedení novely v život bude znamenat, že morálními vítězi se stanou oběti tohoto trestného činu a že jediným skutečně poraženým budou jeho pachatelé, kteří budou muset od nabytí účinnosti této novely počítat s naprosto nekompromisním, tvrdým a spravedlivým trestem.

Děkuji vám za pozornost.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 21. února 2001