Projev ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila během schůze Poslanecké sněmovny k telefonním odposlechům:

Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, původně jsem neměl v úmyslu zde diskutovat a vystoupit k tomuto materiálu, ale vzhledem k probíhající diskusi jsem se rozhodl, že vystoupím, neboť jsem také adresátem onoho dopisu, který zde četl pan předseda ústavně právního výboru a jako právník se dlouhodobě věnuji právní úpravě, která upravuje otázky nakládání s operativní technikou. Společně s kolegy z ODS jsme v minulém volebním období varovali před tím, jaká je praxe s nakládáním s operativní technikou a varovali jsme před tím, jak nedokonalá je naše právní úprava. Předložili jsme návrh, který byl tehdejšími vládními poslanci zamítnut a tento dokument, který zde byl dnes odtajněn, na konkrétním případu pouze potvrzuje, jaká je situace s nakládáním s operativní technikou.

Nechci zde do tohoto problému vnášet politiku. Ocituji z tohoto dokumentu určité části a pokusím se je jako ministr a též jako právník okomentovat, aby bylo zřejmé, kde já osobně spatřuji nestandardnost postupu v daném trestní stíhání a nestandardnost v informacích, které mi byly takto poskytnuty.

První citát. V materiálu je napsáno: Jak vyplývá ze znění příkazů a povolení vydaných soudem , je vedeno jediné trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů podle §§ 158, 106, 178a 206 trestního zákona, ze kterého je podezřelý konkrétní policista. Trestní řízení je vedeno na základě trestního oznámení Ing. Jiřího Paroubka.

Dámy a pánové, tato věta zní velmi nevinně, jsou zde nějaké paragrafy, které zapadají v celé informaci. Chci upozornit, že jsme bohužel došli do stádia, kdy se u nás nepovolují odposlechy na nejzávažnější trestnou činnost - vraždy, organizovaný zločin atd., ale bohužel se povolují v zásadě "na běžnou" trestnou činnost. To je první problém, který chci zdůraznit. Operativní technika jako taková, která zasahuje do soukromí nás všech, pokud je užitá, má být užita jen u nejzávažnější trestné činnosti ne u "běžné trestné činnosti". Podíváme-li se na ony paragrafy, pak mezi nimi je mimo jiné i trestný čin pomluvy. Myslím si, že na takovéto trestné činy nebopodezření z takovýchto trestných činů by určitě operativní technika neměla být užita. (Potlesk.) Druhá skutečnost. Dámy a pánové, pro úplnost ocituji - na všechny trestné činy, což je ohrožení utajované skutečnosti, zneužití pravomoci veřejného činitele, neoprávněné nakládání s osobními údaji a pak trestný čin pomluvy. Chci upozornit, že pouze ve kvalifikacích, ne v základní sazbě, je možné uvažovat z hlediska teoreticko právního a daného zákonem použití odposlechu, ale zdůraznil jsem, že praxe a rozsudky Štrasburského soudu pro lidská práva jasně říkají, že to má být ve velmi omezeném případě, subsidiálně, pokud není možné docílit zjištění informací o trestné činnosti jiným způsobem.

A nyní dovolte druhý citát z onoho materiálu. Dne 4. 8. 2006 povolil soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 sledování podle § 158d odst. 3 trestního řádu v místnostech užívaných Českým rozhlasem v budově Poslanecké sněmovny na dobu do 4. 12. 2006. V povolení je výslovně uvedeno, že sledováním bude zasahováno do listovního tajemství a zjišťován obsah jiných písemností uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, když budou pořizovány obrazové, zvukové a jiné elektronické záznamy. K realizaci těchto opatření nedošlo, protože se nedařilo vyřešit kolizi mezi úkoly plněnými v objektu Policií ČR, ochrannou službou a požadavkem na utajení úkonů. Dne 20. 9. policejní orgán inspekce se souhlasem dozorujícího státního zástupce provádění sledování svým rozhodnutím ukončil.

Dámy a pánové, co tento kusý text znamená? Znamená jediné, že v této zemi je možné odposlouchávat a nasadit operativní techniku v prostorách Poslanecké sněmovny. To je ten výstup, to je to, co by měla veřejnost, pokud bude informována, co by si z toho měla odnést. A nejen, že by měli být odposloucháváni zákonodárci, ale přímo novináři.

Dámy a pánové, takový je stav demokracie 15 - 16 let po roce 1989 v této zemi. (Potlesk pravé strany sálu.) Jen pro úplnost dodávám to, že nenastal tento odposlech, bylo dáno i tím, že došlo ke střetu působnosti ochranné služby s takovouto možností nasazení operativní techniky. Jinak by tady tato operativní technika v klidu byla nasazena a nic by se nestalo.

Další citát, dámy a pánové. Dne 4. 9. 2006 nařídil soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu celkem 46 telefonních účastnických stanic na dobu do 5. 12. 2006. Podle znění příkazu jsou uživateli těchto stanic 3 policisté, 2 politici, 2 novináři a 1 lékař. Jeden z policistů má být uživatelem sedmi telefonů, druhý čtyř a třetí jednoho. První z politiků má užívat 19 telefonů a druhý 10. Novináři jsou údajně jeden uživatelem dvou, druhý jednoho telefonu. Lékař pak má užívat dva telefonní přístroje.

Dámy a pánové, co z toho vyplývá? Já jsem zaznamenal, že tato čísla vyvolala na určité straně tohoto sálu pobavení, mne však polil pot po zádech. Opět naše právní úprava v zásadě umožňuje napíchnout telefon komukoli, kdo je takto obviněn a nejen jemu, ale okolí, které je s ním spojeno. Snad si nikdo nemyslí, dámy a pánové, že dotyčný politik užíval a realizoval 19 telefonních přístrojů. Ostatně z materiálu, který zde byl citován - a budu pokračovat - je napsáno, na koho ty telefony byly hlášeny atd. Myslím si, že to je velký problém, velký nešvar špatné právní úpravy a je zjevné, že i praxe, že ten okruh telefonů, který je v praxi potom odposloucháván, je mnohem širší, než v zásadě jaká by byla potřeba.

O datumu 4. 9., kdy došlo k tomuto povolení, to znamená několik týdnů po zahájení trestního řízení, se ani nebudu vyjadřovat. Myslím, že všichni víme, co 4. 9. 2006 nastalo. Tam je souvislost, kterou si každý dovodí sám, nechci ji zde na plénu takto dovozovat.

Z devatenácti přístrojů, cituji dál, z devatenácti přístrojů, jež má dle příkazu k odposlechu užívat první z politiků, je jeden telefon registrován na jeho jméno, šest stanic na jména jiných různých fyzických osob, tři na jistý magistrátní úřad, jeden na jeho politickou stranu, jeden na autorizované servisní středisko pro mobilní telefony a sedm jsou předplatné na anonymní karty. Mě by zajímalo, dámy a pánové - a mělo by to zajímat nás všechny - nejen mě - jak orgány činné v trestním řízení přišly na toto číslo, jak docílily a dopátraly se toho, že ten politiky všech 19 přístrojů využívá, když jsou registrovány na někoho jiného, než je on sám. Je zjevné, že na něj je registrován pouze jeden telefon, cituji jen jeden telefon je registrován na jeho jméno.

Cituji dál ze zprávy: Z deseti přístrojů dle příkazu užívaných druhým z politiků jsou tři registrovány na poslanecký klub politické strany s uvedením jeho jména, jeden je registrován na jméno zcela jiného politika této strany, jeden na právnickou osobu, jeden na ženu stejného příjmení a čtyři jsou předplacené karty. Opět stejná otázka: Jak byl takovýto široký okruh spojen s jedním politikem? Mělo by nás to, dámy a pánové, všechny zajímat.

Dále cituji: Telefony obou novinářů jsou registrovány na jejich zaměstnavatele. Dál cituji: Ze sedmi telefonů prvního policisty je jich 6 registrováno na Ministerstvo vnitra a 1 na fyzickou osobu. Z telefonů druhého policisty je jeden registrován na Ministerstvo vnitra, jeden na zcela jinou fyzickou osobu a dva jsou anonymní karty. Telefon třetího policisty je registrován na Ministerstvo vnitra. Telefony, jež má užívat lékař, jsou jeden registrován na jeho zaměstnavatele a druhý na právnickou osobu, pravděpodobně na dealera mobilních telefonů.

Tyto informace byly předány Inspekci Ministerstva vnitra 17. 8. 2006.

A závěr, dámy a pánové? Ten je jednoduchý - dne 20. 9. 2006 byl na základě písemného pokynu Inspekce Ministerstva vnitra ukončen odposlech 31 ze 46 účastnických stanic uvedených v příkaze ze dne 4. 9. 2006.

Dámy a pánové, je toto náhoda? Kladu si tu otázku zde pouze sám, nebo i vy ostatní? No přece ta fakta, ta čísla, ty datumy mají jasnou souvislost.

Dámy a pánové, nechci zde vyvozovat z toho další skutečnosti. Jen moc prosím Poslaneckou sněmovnu, aby takto zásadní informace uvedené v Útvaru zvláštních činností Policie České republiky nebyly bagatelizovány, abychom se jimi výrazně zabývali. A teď hovořím-li jako právník, abychom v tuto chvíli nepodceňovali, mimo to, že vyvodíme důsledky z tohoto, nepodceňovali právní úpravu, jejímž důsledkem je právě toto, abychom se k ní vrátili a přijali výrazné změny. Děkuji vám za pozornost.

zpravy.ods.cz, 29. září 2006