Zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních (zákon č. 245/2006 Sb.) chudé okrádá a bohatým dává. Zatímco všem zaměstnancům nemocnic díky němu hrozí snížení platů a propuštění z práce, pro své lidi ve vedení ministerstva navrhoval David Rath pohádkové odměny. Jak je to možné?

Zákon, který prosadil David Rath, centralizuje české zdravotnictví tak, že v takzvaných neziskových nemocnicích ustanovuje dozorčí rady, které budou rozhodovat o všech podstatných krocích a zejména pak o financích. Podle zákona by měli být do dozorčích rad jmenováni mimo jiné i zástupci ministerstva zdravotnictví. Za tuto práci měli být placeni (§32 Úkony v obecném zájmu, čl. 3, který pojednává o odměnách členům dozorčí rady poskytnutá zřizovatelem). David Rath připravil návrh příkazu ministra (informoval o něm na poradě vedení MZ 11. srpna), ve kterém jsou uvedeny konkrétní částky a konkrétní příjemci - jeho náměstci a někteří ředitelé odborů MZ. Sezením v dozorčí radě jedné fakultní nemocnice si tak mohl náměstek ministra přivydělat (!) až 10 tisíc korun měsíčně. Kouzlo celého záměru spočívá v tom, že takový jeden náměstek by seděl najednou v 19 dozorčích radách. Ve všech fakultních nemocnicích a ústavech přímo řízeních MZ ČR pak byli jmenováni Rathovi náměstci, například pánové Dryml a Pečenka, a v některých dalších pak i někteří ředitelé odborů ministerstva jako například pan Štrof nebo pan Kubíček.

Každý jeden náměstek by si tak měsíčně přivydělal ke svému běžnému platu 114 tisíc korun měsíčně, což činí téměř 1,4 miliónu korun ročně! Sedět v 19 dozorčích radách přitom není časově vůbec jednoduché, každá zasedá šestkrát ročně, jeden náměstek by tedy potřeboval k řádné účasti na všech zasedáních zhruba třetinu kalendářního roku.

Jen náklady na křesla zástupců ministerstva v dozorčích radách by ročně vyšly na 12 miliónů korun. Pokud by byli stejně štědře placeni také další členové dozorčích rad, například zástupci České lékařské komory (v každé radě sedí nejméně jeden člen ČLK), došlo by k zatížení nemocnic celkem 168 milióny korun ročně.

Návrh bývalého ministra tak jasně dokazuje, co bylo pravým záměrem takzvaného zákona o neziskových nemocnicích - soustředit ekonomickou moc nad nemocnicemi v rukou několika vyvolených. To ostře kontrastuje s nejistotou zaměstnanců dnes přímo řízených organizací. Po přeměně na "neziskové" nemocnice nebudou už odměňováni podle zákona o platu, neboť to neumožňuje novelizovaný zákoník práce. Zbývá jim zákon o mzdě bez jistot tabulek a tarifů a tedy bez garance dosavadní výše platů. Navíc není uspokojivě vyřešen ani převod pracovně-právních vztahů a zaměstnancům tak hrozí, že mohou být propuštěni z práce při přechodu z jedné právní formy (například příspěvkové organizace) na jinou (neziskové nemocnice).

Zákon říká, že se do 28. listopadu mají nemocnice uvedené v seznamu, který je součástí zákona, přeměnit na "veřejná nezisková ústavní zdravotnická zařízení". K tomu měla být připravena celá řada podzákonných předpisů. S většinou byly a jsou obrovské potíže, protože zákon je v rozporu s jinými zákony, včetně ústavy a je v některých ohledech nerealizovatelný.

Co s tímto zákonem a nemravným příkazem bývalého ministra? Pokud jde o příkaz, byl jeho návrh už novým ministrem smeten ze stolu. Tomáš Julínek současně předkládá vládě návrh na změnu zákona, která posune termín pro přeměnu nemocnic na takzvané neziskové na 1. leden 2008.