Politika nejsou Rychlé šípy, tvrdí Michal Musil ve svém komentáři (MFD 26. 8. 2006). Vytýká v něm předsedovi ODS, že odmítal exkluzivní povolební spolupráci s Paroubkem, i kdyby šel proti proudu a postavil se vlastní straně. Ale politika není nevyhnutelně ani Bratrstvo kočičí pracky. To prokázala ODS, když odmítla Paroubkův koncept skryté velké koalice, a posléze drtivá většina KDU-ČSL, která zavrhla podíl KSČM na vládní moci. Protikomunistický étos je stále velmi silný a nelze ho odbýt nálepkou takzvaného primitivního antikomunismu, jak se snaží někteří stoupenci levice.

ODS činila po svém historicky nejlepším volebním výsledku takové kroky, které v maximální možné míře reflektují zájmy jejích voličů s přijatelnou mírou kompromisu. Poté, co se nepodařilo získat většinovou podporu ideově nejčistšímu projektu trojkoalice, vyjednávala s demokratickými stranami o toleranci vlastní menšinové vlády. Jiří Paroubek však směřoval k něčemu jinému. Nešlo mu primárně o dohodu na programových podmínkách tolerance, ale o uchování vlastního vlivu na výkonnou moc a bezpečnostní složky. Dával to ostatně i veřejně najevo, stupňoval požadavky. Výsledkem by byla vláda se svázanýma rukama a roubíkem v ústech.

To je však jiný koncept, než posvětila výkonná rada, grémium, poslanecký a senátní klub ODS. Její vyjednavači se proto nemohli zachovat jinak. Ostatně křesťanští demokraté prokázali, že tlak regionů a mínění veřejnosti nelze podcenit.

Po opoziční smlouvě II a velké koalici v jakékoli podobě dnes v ODS není poptávka. Tento fakt má racionální zdůvodnění. Předvolební kampaň byla mimořádně vyhrocená, polarizovaná zásadním střetem s Jiřím Paroubkem a jeho politickým stylem. Utkaly se v ní dva názorové světy. Stoupenci svobody a nutných změn a stoupenci paktování s komunisty a nezodpovědného žití na úkor budoucích generací. Obrovský nárůst voličů ODS oproti roku 2002 není náhodný, protože dokázala zúročit čtyři roky důsledné opozice. Je jasné, že se někomu náš přístup nemusí líbit. Těm, kterým jasné a zásadní sliby voličům vůbec nic neříkají a dohodli by se o čemkoli s kýmkoli. Těm, kteří mají zájem, aby se jejich korupční aféry nedošetřily do konce.

ODS je stále na tahu, ovšem Jiří Paroubek odkryl karty. Při první příležitosti sáhl po komunistech. Zatím neuspěl. Pokud si toto spojenectví lidé přejí, ať o tom rozhodnou raději nové volby. Pokud si ho nepřejí, dají to jistě najevo výrazněji než dosud.