Pondělní jednání mezi ODS a ČSSD se zadrhlo. Jiří Paroubek z něho odcházel značně rozladěn. Svoji rozladěnost zdůvodnil tím, že ČSSD prý přichází se vstřícnými postoji a ODS je nechce akceptovat. Jsou těmito "vstřícnými postoji" například veta na posty ministrů Ivana Langera nebo Alexandra Vondry? Nebo ultimátum, že po dvou letech tolerance této vlády skončí? Nebo veto rovné daně, byť v kompromisní podobě dvou sazeb na DPH? Nebo případné veto nestranických odborníků, jejichž výběr plně spadá do kompetence předsedy vlády?

Nechce se věřit, že tyto postoje může někdo považovat za vstřícná gesta. Nechce se věřit, že pod dohodou s ODS si ČSSD představuje skrytou velkou koalici se "středovým" programem a ústupky v personální oblasti, jak naznačil Jiří Paroubek. Tedy bez možnosti provádět jakékoli reformy. Vše nasvědčuje tomu, že ČSSD chce dotlačit ODS do kouta a pokud to nevyjde, tak zkusí v konečném důsledku vládnout sama. Je jí jedno, že s komunisty, pokud ovšem bude takovouto sestavu akceptovat prezident republiky. Nezbývá než věřit, že si je ČSSD vědoma své odpovědnosti. Snad pochopí, že volby nevyhrála a nemůže si jednostranně diktovat podmínky a stupňovat svoje požadavky.