V televizní debatě lídrů politických stran, kandidujících v Ústeckém kraji, se pan premiér mimo jiné vyjádřil i k jednomu z mnoha problémů, které žákům, školám a jejich učitelům způsobil před rokem přijatý školský zákon. Dodávám, že zákon byl přijat rozdílem jen jednoho hlasu a při jeho projednávání odmítala jak paní ministryně Buzková, tak poslanci vládní koalice o čemkoli diskutovat.

Jedním z mnoha sporných bodů zákona bylo i omezení absolventů základních škol vybrat si bez zbytečných administrativních omezení takovou střední školu, o kterou mají zájem. A právě na to, tedy na rozumnost striktního příkazu zákona poslat v prvním kole přihlášku jen na jednu střední školu, byl pan premiér dotázán.

A protože minulý týden jsem již podruhé podával návrh na změnu tohoto ustanovení platného školského zákona a v obou případech všichni poslanci za sociální demokraty hlasovali proti, očekával jsem klasickou směsici ignorance a arogance, s jakou až dosud bylo toto omezení možnosti volby vydáváno za přednost.

Pan premiér však, s lehkostí jemu vlastní, nehledě na dosud sociální demokracií urputně hájený výdobytek stranické kolegyně, paní ministryně Buzkové, předvedl názorový kotrmelec. Možná, nebýt nutnosti jasně, na kameru a před svými potenciálními voliči, z nichž mnozí mají jistě děti školou povinné, vyjádřit názor, nejspíše věc odbyl mávnutím ruky. Takto, jakoby o problému slyšel poprvé, se naoko moudře zamyslel a volně přeloženo prohlásil, že to asi nebyl nejlepší nápad a on (Paroubek), kdyby se o věci mělo rozhodovat nyní, by nejspíše doporučil jiné a méně diskriminující řešení.

Škoda, že se pan premiér podobně (a s podobným výsledkem) nezamyslil před čtrnácti dny, kdy bylo možné problém mnou navrženou novelou zákona napravit. Takto nelze jeho náhlé prozření a náhlý zájem o problémy budoucích středoškoláků chápat jinak než jako další z řady nevážně míněných názorů či populistických slibů, které mají být již v příštím okamžiku zapomenuty.