Trochu mě mrzí, že tu dnešní Poslaneckou sněmovnu někteří poslanci zneužili pro prezentaci svých stranických zájmů. U některých, kteří tu celou politickou a ústavní krizi způsobili, mně to připadlo zvlášť pikantní.

Jsem rád, že je v této chvíli na stole řešení jako základ pro projednávání v Senátu. Připomínám, že Senát vlastně původní návrh na trvalou změnu Ústavy do Poslanecké sněmovny předložil. Tím se zakládá řešení krize, která od listopadu 1989 nemá v České republice paralelu.

Mandát je velmi silný. Jsem rád, že ho bylo dosaženo průřezově Poslaneckou sněmovnou i se stranami ať již KDU-ČSL, případně těch, kteří dnes patří do TOP 09. Tento stav dává určitou naději v příštím týdnu, kdy může být Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Fakticky nastane řešení, které Ústava předpokládá, a to je rozpuštění sněmovny, i když podle nového bodu článku 35.

Výhrady, které se týkají retroaktivity a případného návrhu nebo stížnosti Ústavního soudu, pokládám osobně za irelevantní, protože i naše právo a naše legislativa v tom posledním období pamatuje na celou řadu nepravé retroaktivity, která se týkala poslanců a senátorů. Příkladem je zákon o střetu zájmů a celá řada dalších zákonů, které platily okamžitě po nabytí účinnosti a nikoliv až v dalším funkčním období.

Já osobně nikoliv jako právník, ale jako laik nevidím důvod pro to, aby tento instrument, který zakládá jakési dlouhodobé řešení podobných patových situací, byl napaden u Ústavního soudu. Nicméně to je věc případné stížnosti a případného řešení u Ústavního soudu.

Nicméně všechny kroky nejsou zdaleka ukončeny. Nastartovali jsme proces, který mohl znamenat to, co podle mě je vůle Poslanecké sněmovny. A to je ukončení jejího mandátu z důvodu neschopnosti najít jakékoliv jiné politické řešení, na což Ústava v podstatě nepamatuje.