ODS ve své zdravotní politice usiluje o to, aby pacient nebyl pouhým objektem poskytování zdravotních služeb. Pacient musí být subjekt léčby, skutečný zákazník – partner lékaře. Pacient, který neví, jaká má práva a jak se jich má dovolat, je vydán "na pospas" lékaři a má dnes pramalou možnost dovolat se nápravy. Zdravotnictví musí být pro nemocné, pak je pro všechny.

 

 Umožňujeme rodičům být se svými dětmi i v nemocnici

Současná úprava práv pacienta v zákoně z roku 1966 je zcela nedostatečná. Ani tato práva však nelze podle dnešní úpravy efektivně vymáhat. Nový zákon o zdravotních službách nejenže jasně a v souladu s mezinárodními závazky ČR (zejm. Úmluva o lidských právech a biomedicíně) definuje, na co má pacient při poskytování zdravotních služeb nárok, ale přesně stanoví, jak se těchto práv může pacient nebo jeho zákonný zástupce domoci (stížnost vedení nemocnice, stížnost krajskému úřadu, stížnost zdravotní pojišťovně, žaloba…).

Práva pacientů už nebudou prázdnými deklaracemi: nevidomí budou mít právo na asistenčního psa v nemocnicích, neslyšící na překladatele do znakové řeči, rodiče budou mít právo na hospitalizaci se svými dětmi, stejně tak pěstouni a opatrovníci osob zbavených právní způsobilosti, každý bude mít právo na duchovní službu při hospitalizaci, srozumitelné informace o zákroku, větší ochranu soukromí i lepší přístup do vlastní zdravotnické dokumentace.

 

 Rozšiřujeme síť záchranné služby

Reformou financování zdravotnické záchranné služby se zvýší podíl pojišťoven na financování ZZS. Činnosti v krizové připravenosti (pracoviště krizové připravenosti, operační středisko) budou činnostmi v přeneseném výkonu státní správy a budou hrazeny (ale také kontrolovány) státem; sekundární činnosti v kompetenci a z rozpočtu kraje.

Plán plošného pokrytí znamená zlepšení dojezdnosti oproti současnému stavu. Bude zřízeno cca 44 nových stanovišť záchranné služby. Důsledně vymáhaný interval dojezdu stanovený pro jednotlivé oblasti 5-20 min podle rizik a hustoty osídlení je dalším aspektem jasné definice nároku pacienta – pojištěnce.

 

 Více peněz pro vážně nemocné

Díky zavedení regulačních poplatků a limitu na regulační poplatky a doplatky na léky ušetří systém veřejného zdravotního pojištění (předpoklad na základě výsledků za první čtvrtletí) 6 mld. Kč za léky (převážně ve volném prodeji do 50 Kč – Paralen, Ibalgin…). Další 3,5 mld. Kč budou ušetřeny za zbytečné hospitalizace a návštěvy ambulantních specialistů. Za rok 2008 bude tedy omezeno plýtvání s prostředky veřejného zdravotního pojištění o téměř 10 mld. Kč a tyto prostředky budou využity na léčení vážně nemocných. Limit na regulační poplatky a doplatky na léky znamená pro chronicky nemocné, kteří jsou často v nedobré sociální situaci, roční úsporu i desítky tisíc korun. Regulační poplatky přitom díky limitu a výjimkám (zejména pro osoby v hmotné nouzi) neznepřístupnily péči pro žádnou sociální skupinu, což potvrdil i Ústavní soud.

 

Finanční dopad zavedení regulačních poplatků za první čtvrtletí 2008.
	vybrané regulační poplatky	Úspora vzniklá zavedením regulačních poplatků, možnost přesunutí prostředků od méně k více nemocným
Ambulatní lékaři	482 mil. Kč	144 mil Kč - pouze u specialistů
Recept	605 mil. Kč	1 750 mil. Kč
Pohotovost	38 mil. Kč	150 mil. Kč
Nemocnice	230 mil. Kč	725 mil Kč.
celkem	1 355 mil. Kč.	2 619 mil. Kč.

 

 

 Zkracujeme dobu čekání na operace

Na plánované operace se dnes čeká někde 2 týdny, jinde 2 roky. Pacient nemá žádnou možnost (mimo obtelefonování všech nemocnic v ČR) jak zjistit, jak dlouhý čekací seznam má nemocnice. Nový zákon o veřejném zdravotním pojištění jasně stanoví maximální čekací doby na plánované zákroky. Zdravotní pojišťovna bude mít za povinnost nasmlouvat poskytovatele zdravotní péče tak, aby její pojištěnci byli ošetřeni v zákonných lhůtách. Plnění této povinnosti bude kontrolovat a vymáhat nezávislý Úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami. Každý pojištěnec bude mít právo, aby mu zdravotní pojišťovna našla poskytovatele, kterého potřebuje v přiměřené (zákonem stanovené) vzdálenosti od místa bydliště.

 

 Zajišťujeme dostatek lékařů

Průměrný věk praktického lékaře je dnes 52 let. Ze zhruba 5000 praktických lékařů je asi 250 nad 70 let a přes 900 nad 65 let věku. Nových mladých praktiků jsou jen desítky ročně v celé republice. Ministerstvo zdravotnictví tento trend, který sociálnědemokratičtí ministři 8 let ignorovali, konečně změnilo. Novelou zákonů o vzdělávání lékařů a nelékařského zdravotnického personálu je zákonem zakotven systém rezidenčních míst, která budou spolufinancována ze státního rozpočtu. Skončí tedy potupná praxe, kdy absolventi lékařských fakult se museli nechávat dále živit rodiči, aby si mohli dovolit prakticky neplacenou práci v nemocnici, nezbytnou k atestaci. Stát tak výrazně finančně podpoří vzdělávání nových praktických lékařů, kteří budou moci nahradit ty, kteří odejdou do důchodu.

 

 Dětství bez úrazů

Česká republika se konečně zařadila mezi země, jejichž prioritou je prevence dětských úrazů. V loňském roce byl vytvořen napříč ministerstvy Národní akční plán prevence dětských úrazů na roky 2007 až 2017 a od letošního roku pracuje pilotně i Národní registr dětských úrazů, do kterého se zaznamenává každý úraz z hlediska příčin jeho vzniku, charakteru postižení, postupu léčení a výsledků léčby. Tato data následně umožní optimální diagnostiku, terapii a prevenci. Prevence dětských úrazů je i jednou z priorit Ministerstva zdravotnictví ČR, které v letošním roce uvolnilo na projekty spojené s jejich prevencí několik milionů korun.

 

 Bezpečnější nemocnice

Poprvé od roku 1989 se věnujeme problematice bezpečí při poskytování zdravotních služeb. Na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví je vytvořen Portál kvality a bezpečí. Nový zákon o zdravotních službách tuto prioritu dále posiluje prostřednictvím kodifikace nezávislé certifikace, zpřesněním podmínek poskytovatelů a zcela novým systémem hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.

 

 Každý z nás jednou zestárne, zajišťujeme dostupnou zdravotní péči i za 40 let

Očekávaný demografický vývoj.

 

Bez strukturálních změn povede stárnutí obyvatelstva a nové vědecké objevy umožňující nové metody léčby k výrazně deficitnímu hospodaření systému veřejného zdravotního pojištění. V takové situaci by buď musel stát neustále zvyšovat příspěvky za své pojištěnce anebo by se zdravotnictví rozdělilo na chudinské (veřejné zdravotní pojištění, malá nabídka zdravotních služeb, zastaralé metody léčby) a pro bohaté (soukromé neregulované pojištění, velmi nákladné, nejlepší lékaři, nejmodernější péče). Při dnešním výběru a využití pojistného na veřejné zdravotní pojištění dokážeme v roce 2050 zaplatit jen 50 % potřebné péče.

zpravy.ods.cz, 9. července 2008