V oblasti veřejné správy a bezpečnostní politiky se pohybuji již déle než 12 let. I má práce poslance Parlamentu České republiky byla od samého počátku zaměřena do těchto oblastí. Za tu dobu, ve spolupráci s řadou uznávaných odborníků, jsem získal potřebné znalosti a zkušenosti, jak resort vnitra ve všech svých oblastech činnosti funguje, kde nefunguje a kde by mohl fungovat lépe. Jako stínový ministr vnitra jsem pak nejen měl příležitost upozorňovat na nedostatky a vyzývat k jejich nápravě, ale především připravit vlastní koncepci toho, jak by mělo Ministerstvo vnitra vypadat a fungovat, a to v obou jeho hlavních činnostech - tedy v oblasti veřejné správy i vnitřní bezpečnosti.

Ministrem vnitra jsem se stal proto, abych uvedl v život vize a koncepce, díky nimž jsme byli zvoleni ve volbách. Slušní a poctiví lidé mají nárok na efektivní a vstřícnou veřejnou správu a na bezpečný život a bezpečnostní složky, které jim pomáhají a chrání je. Naše změny jsou ve prospěch nejen těch, kteří pro tento resort pracují, ale hlavně pro všechny slušné a poctivé lidi. Pro ty chceme odvádět profesionální práci. Vím, že před námi stojí mnoho úkolů a že prosazení potřebných kroků nebude vždy jednoduché. Každá změna přináší mnohdy pochyby a odpor. Máme ale vizi a cíl. Jsme si vědomi, že změny jsou velké a proto je neustále vysvětlujeme a přibližujeme těm, kterých se dotknou. Odhodlání, se kterým je nutné tyto změny na všech úrovních provést, počínaje ministrem, přes náměstky, ředitele a další vedoucí pracovníky a odhodlanými úředníky, policisty či hasiči konče, velmi dobře popisuje jeden z mých nejoblíbenějších citátů, jehož autorem je Theodor Roosevelt:

\"Vzdejme úctu muži, který je tam dole v aréně, jehož zaprášená tvář je zbrocena potem a krví ... tomu, kdo se dovedl nadchnout pro velkou věc, tomu, kdo se v nejlepším případě, zvítězí li, rozechvěje velkým zadostiučiněním, a podlehne li, podlehne po statečné boji, takže jeho místo nikdy nebude mezi těmi, jejichž chladné a bázlivé duše nikdy nepoznají, ani jak chutná vítězství, ani jak bolí porážka.\" Theodore Roosevelt