Jako humanitně orientovaný a humanitně vzdělaný člověk - ale přirozeně také jako právník a politik - kladu velký důraz na komunikaci mezi lidmi i různými institucemi. Ba co více, jsem přesvědčen, že právě komunikace a její úroveň jsou odrazem vyspělosti toho či onoho jednotlivce i celého lidského společenství. Svobodná výměna informací je pak přímo základní podmínkou pro fungování moderní svobodné a demokratické společnosti. Právě odtud také pramení můj názor, že média, která tuto výměnu v nejvyšší míře zprostředkovávají, by měla hrát (a prozatím snad až na výjimky sehrávají) nezastupitelnou pozitivní roli pro rozvoj vztahů mezi jednotlivci, skupinami i institucemi.

To, co jsem až dosud řekl, však neznamená, že bych jakkoli sdílel názory vyvyšující média nad jiné lidské obory. Odpověď na otázku "proč?" je logická.

Za prvé dle mého soudu platí, že činnost všech médií je založena na práci člověka, jež je - jak známo - omylný. Druhým důvodem je mé hluboké přesvědčení, že skutečný svět médií není, a ani nemůže být, ve své podstatě ničím jiným než světem podnikání. Provozování rozhlasu a televize či vydávání novin je podnikáním na mediálním trhu, jehož cílem je - stejně jako při jiném podnikání - dosažení zisku. Na tom není nic špatného, je to smysluplný a v tržní ekonomice - ale též zcela lidsky - naprosto pochopitelný cíl.

Jako svobodomyslný člověk a jako liberálně orientovaný politik si také proto ve vztahu k médiím kladu pouze jediný, jasně definovaný úkol - vytváření legislativy, jejímž cílem však nesmí být sama regulace, neřku-li cenzura, ale jenom a pouze svobodný a dynamický rozvoj médií.

Považuji se za člověka poměrného náročného, a to jak k sobě samému, tak ke svému okolí. Z toho také vyplývají mé nároky vůči médiím, resp. představy o tom, jak by měly vypadat odpovědné vztahy mezi veřejně činnými osobami a kvalitními moderními médii, a to zejména v oblastech, jež sehrávají největší roli při výměně informací, tedy zpravodajství a publicistice.

V prvé řadě by se tyto vztahy měly řídit určitými pravidly, jež mohou být i neformálního charakteru, avšak musejí být důsledně dodržována oběma stranami. Jsem přesvědčen, že to je zcela nutné i v takových případech, kdy obě strany stojí zřetelně na opačném břehu. Z tohoto předpokladu vychází teze, že média by měla za všech okolností dát prostor pro vyjádření všech zainteresovaných stran a důsledně trvat na ověřenosti svých informací.

Jinými slovy řečeno, média by měla dělat vše pro to, aby si jejich čtenáři, posluchači a diváci mohli svobodně utvářet názory vlastní, nikoli vsugerované, ať už veřejnými osobami nebo médií samými. Zároveň je však také nutné, aby veřejní činní lidé nejen maximálně otevřeně, bez průtahů a reptání sdělovali vše, co není zákonem prohlášeno za tajné, ale také se zabývali problémy, které mohou být pro média zajímavé, což - otevřeně přiznávám - může být někdy poměrně složité. Neméně důležité je také vzájemné dodržování tak triviálních pravidel chování, jakými jsou např. přiznání chyby a následná omluva. Vše by pak mělo vyústit ve stav, kdy budou média realitu nikoli vytvářet, ale toliko ji odrážet.

K tomu by měla pomoci i tato sekce webu, která obsahuje řadu databází, fotobanku pro novináře a řadu dalších - jak doufám - užitečných informací.